Rychlovka po Alpách
Text: rafanvm | Zveřejněno: 8.2.2011 | Zobrazeno: 28 993x
Letos jsme se rozhodli, že dáme mimo týdenní dovolené ještě jednu rychlovku po Alpách. Navrhl jsem trasu a poslal to klukům. Měl to být firemní výjezd pro kolegy z práce. Celkem pro sedm kusanů a jeden polda externista. Jak to tak bývá, zůstali jsme nakonec dva. Stejně jako loni, Libor a já. Mezitím jsem byl na sraze FJRkářů a byl tam jeden týpek od Hradce Králové. Dali jsme řeč a tak na poslední chvíli vyrazil s námi. Takže jsme ve finále jeli ve třech. Cílem cesty byl GG a kousek Dolomit, celkem na čtyři dny a kolem 1750 km. Libor sedlá Yamahu R1, Martin FJR 1300 a já jedu také na FJR 1300.
Kapitoly článku
1.den Vysoké Mýto ( CZ ) => Viehhofen ( A )
Kolem půl sedmé jsme na místě. Ubytování proběhlo v pohodě, neboť jsme to měli rezervované. Konečně ze sebe můžeme sundat ty propocené hadry. Naštěstí máme pokoj s balkónem, tak jsme to rozvěsili kolem dokola. Probíráme ještě u večeře zítřejší trasu a už se těším na ráno. Rychlá sprcha a hurá na pivo. Pár jich tam padlo a kolem desáté uleháme do pelechu.
Najeto 544 km, cena ubytování 20 € se snídaní
2. den Viehhofen ( A ) => Selva Gardena ( I )
Provoz byl v pohodě díky dobré hodině, tak jsme nasadili rychlejší tempo. V polovině cesty jsme dali zastávku na focení. Počasí bylo opravdu parádní, takhle jsem ho tu ještě nevychytal. Pár fotek a znovu do sedla. První vrcholovka je vyhlídka na Edelweiβspitze. Přijíždíme na horní parkoviště 20 minut před desátou a bylo poloprázdné. Opravdu se vyplatilo si přivstat, můžeme si vybrat i flek na parking. Konečně je co pořádného fotit. Pořídil jsem si novou zrcadlovku, tak ji mohu konečně řádně vyzkoušet.
Po půl hodině pokračujeme směr na vyhlídku Franz Josefa. Po cestě ještě pár fotek a kolem jedenácté jsme nahoře na spodním parkovišti pro motorky. Díky časovému náskoku v pohodě parkujeme. Jdeme se porozhlídnout a udělat pár fotek na památku. Byl jsem tady asi už počtvrté, ale pořád je co fotit. Martin leze do obchůdku koupit nějaké suvenýry a já s Liborem fotíme. Díky počasí se tu chvilku zdržíme a vychutnáme si sluneční paprsky. Díky nadmořské výšce je tu přijatelně a nepaříme se tak ,jako včera cestou.
Čas utíká a je doba oběda, tak dáváme něco z vlastních zásob. Za chvilku na mě někdo mluví a on to kolega z práce. Měl taktéž naplánovanou cestu někam do Rakouska a byl kousek pod Salzburgem. Ptal se mě v práci, kam bych mu dop
Další zastávka je plánována na Passo Pordoi. Počasí začíná strašit, občas nějaký blesk, ale zatím jedeme za sucha. A najednou to přišlo. Taková průtrž, že jsme nestihli ani zastavit a natáhnout mokré hadry. Tak jsem to valil za brutální bouřky dál. Mezitím se nám Libor někde ztratil, tak čekáme na další křižovatce. Veškeré plány na pokračování až do Agorda jsou ty tam. Libora už vidíme, tak to na místo do Canazei uhýbám na sever k Rakousku, neboť tam bylo ještě hlášeno lepší počasí. Projížděli jsme asi nejhezčí úsek v Dolomitech, ale měli jsme z toho úplně kuloví, protože chcalo jako prase. Občas spadla nějaká ta kroupa, tak jsem hledal nejbližší vesničku, nebo něco, kam se schovat. Silnice se kroutila, voda valila a nikde nic. Průměrná rychlost tak kolem 30 km/h. I traktor by nám ujel. Po čtvrt hodině konečně vyjíždíme z té brutální průtrže a hledáme nějaké ubytování. Začíná mi být pěkná kosa, neboť jsme promočení až na kůži a teplota padá na 13°C. Přijeli jsme do městečka Selva Gardina a začali hledat, kde se usušit a schovat před bouřkou. Ptáme se asi ve třech penzionech a buď je plno, nebo draho. Nakonec jsme našli hotel La Truga a už nám bylo jedno, že chtějí 45 Eur za osobu. Motorky jsme šouply do garáží a rychle ze sebe sundat ty mokré věci. Sundal jsem rukavice a z rukávu mi tekla voda jak z k
Najeto 274 km, cena ubytování 45 € se snídaní