Grossglockner vs Jawa 250 + sidecar + Pav 40 + spolujezdec

Jak to všechno začalo

Na Jawě jezdím již 13 let. Vždy jsem chtěl jet někam daleko, něco pokořit a dokázat tak, že stará Jawa není ani v dnešní době jenom na výstavku. Chtíč zdolat Grossglockner byl velký, ale realizaci jsem stále odkládal. Změna životní situace mě nakopla a já stanovil termín na září 2015. Žádné velké přípravy ale nečekejte. Motor, jsem v minulém roce několikrát zadřel. Vždy jen cuknul směrem dozadu, nastartoval a jel dál. Bylo mi jasné, že držet skoro plný plyn se sidecarem a spolujezdcem zřejmě není možné. Dnešní silnice jsou pro staré motocykly neúprosné a já si nemohu dovolit jet se sidecarem jenom 50 km/h. Změna rozety na 16z nepomáhá. Motocykl se zpomalil, zesílil, ale stále zadíral. Zjistil jsem, že na vině je moje snížená hlava o 3 mm. Chtělo to jiný předstih. Čím větší komprese, tím nižší předstih. Povedlo se, hurá. Ještě pár úprav a mohu vyrazit. Montuji násobič napětí z 6 V na 12 V, abych mohl napájet navigaci. Možná někoho překvapím, ale jezdím na dynamo a kladívka. Nejmodernější věcí je elektronický regulátor a zmiňovaný násobič napětí. Klikovka má už taky dost. Má najeto přes 20 000 km na sníženou hlavu. Trochu už to drnčí, ale zatím dobrý. To je ze zmíněných příprav už všechno. Teď už jenom vymyslet co sebou a jedu. Počasí není moc příznivé, tak se musím připravit ještě na déšť. Na sidecar stavím plachtu přes spolujezdce. Musím to vymyslet tak, abych nezprznil dobový stav sidecaru. Povedlo se, ohodnoťte sami. Už jenom zabalit náhradní díly, camping a oblečení. Náhradní díly byly velký oříšek, protože nikdy nikdo neví, co by se mohlo porouchat, a že jedu sám se spolujezdcem moc na jistotě nepřidá.

Náhradní díly

Seznam náhradních dílů, které vezu:

složené bloky motoru s klikovkou a převodovkou, pístní sada, brzdové obložení, lepení duší, nová duše, spojkové lanko, plynové lanko, sada hlavních trysek do karburátoru, elektronické relé, uhlíky, kondenzátor, svíčky, indukční cívku, těsnění na hlavu - výfuk - karburátor, sekundární řetěz, gufero na kliku, tři ferodové lamely, benzínovou hadičku, páčky - spojka brzda, sedm drátů do kola a žárovky. Připojit páva, přibalit nářadí a mohu vyrazit.

Den D - výjezd

Je tady den D 4. 9. 2015. Cesta začíná v Mostě. Přijíždí kamarád Ondra na Jawě 350/640, který mě doprovodí po Čechách. Vyrážíme, směr Praha. Po cestě se chceme zastavit v Týnci nad Sázavou, abychom si prohlédli legendární továrnu na Jawy. Jsme někde před Prahou a objevuje se první závada. Prasklý náhon tachometru. Nic se neděje, Jawa jede, tak snad nedostanu pokutu za rychlou jízdu. Říkám si: „V Týnci určitě koupím náhon nový“ . Přijíždíme do Týnce, kde nás uchvacuje zrekonstruovaná budova s nápisem Jawa Vás vítá. To ale byla poslední pěkná věc, co jsme spatřili. Nic jiného kromě zrekonstruované budovy neuvidíte. Krámek žádný. Fotíme a pokračujeme v jízdě směrem Čechtice, kde se koná proslulý sraz Jawáč. Na Jawáč dojíždíme v pohodě, rozbalujeme stany, grilujeme a už jen pijeme pivo. Dnes najeto 202 km.

Následující den je potřeba sehnat náhon na tachometr. Dostávám tip a vyrážím do Pelhřimova. Pořízeno a namontováno. Vracím se zpět na Jawáč. Jawa v pohodě, tachometr už funguje. Pařím na Jawáči, dnes najeto 80 km.

Třetí den ráno sbalíme stany rozloučíme se s Ondrou a vyrážíme směrem České Budějovice. Cíl zastávky je v Kaplici, penzion paní Míkové. Dorážíme v pohodě. Dnes najeto 140 km.

Čtvrtý den ráno v 8:00 nasedáme na Jawu a jedeme vstříc Rakousku do Zell am See. V Kaplici míjím obchod s železářstvím a napadají mě myšlenky: Nepotřebuješ ještě něco? Zastavuji a doplňuji výbavu o plátky pilky, nějaké šrouby a ocelový kartáč. Byl problém sehnat rakouskou dálniční známku, ale hned za hranicemi jsem pořídil. Jedu po dálnici. Motor má zvuk agregátu, což je dobré. Udržuji rychlost dle navigace 70 km/h. Kde zastavím, sbíhají se lidi. Každý obdivuje stroj československé značky. Když se ptají kam jedu a já řeknu, že na Grossglockner, tak jdou do kolen a nevěří. Cesta dobrá. Bloudím v Zell am See a Jawa začíná vynechávat. Malá rozborka, zjištěna závada na svíčce. Vyměním a OK. Nacházím centrum Zell lam See. Parkuji a sháním ubytování. Našel jsem penzion pro dva za 66 eur i se snídaní. Vzhledem k tomu, že už je tma, beru. Dnes příjezd po 18:00, najeto 340 km.

Dosažení cíle

Pátý den ráno vyrážíme v 8:00. Po cestě kupuji nějaké ty potraviny. Máme namířeno do Fuchsu, kde předem bereme penzion za 60 eur a odtud na proslulou Grossglockner βtrase. V penzionu nic nenechávám. Pojedu nahoru v plné polní. Chtěl jsem trochu odlehčit páva, ale vyndal jsem z něj jenom osobní věci, takže váhově – 5 kg. Odlehčil bych více, ale kamarád Ondřej mi v Čechách tvrdil, že to musím dát plně naložen, jinak jsem srab. Je 10 hodin a jedeme směr vrchol. Ještě nejsem ani u mýtné brány a už řadím druhý převodový stupeň. Trochu mě to vyděsilo, protože jsem ještě nebyl ani u té brány. Brána v dohledu. Platím 20 eur, dostávám školení, že je nahoře na silnicích sníh a jedu. Začíná se vyjasňovat a poskytuje se nám tak nádherný pohled na hory. Posuďte sami. Stoupání je už tak velké, že dvojka to nepobírá a musím řadit za jedna. Šílená rychlost, dle navigace jedu 15 – 17 km/h. V odstavných parkovištích fotím a nechávám především odpočinout motor, cítím, jak se škvaří. Už jsme skoro nahoře. Na odstavných parkovištích je všude sníh a silnice jsou docela suché. Vidím už špičky hor. Na motor plácám sníh, abych ho ochladil. Teď už to musíme dát až nahoru. Zkouším jet i na druhý převodový stupeň, tak musíme serpentýny vystřihávat, jak na rallye. Každé zpomalení znamená jet za jedna, a to už se mi fakt nechce. Jawě nepolevuji a už vidím vrchol cesty. Krásný pohled. Parkuji a opět má Jawa budí pozornost u každého, kdo jde kolem. Po nějaké GS 1200 nebo Goldwing nikdo ani neštěkne (Tím nechci hanit tyto stroje, co já bych za něj dal, ale moje Jawa by to nebyla). Vyrážím ještě na vyhlídku, která je asi nejvyšší z celé cesty. Moc pěkný pohled i počasí se vyvedlo.

Na vyhlídce rozbaluji camping židličky, vytahuji Pb vařič, prkénko, buřty a vejce. Z páva dělám jídelní stůl. Přítelkyně krájí cibuli a já připravuji vařič. Všichni v úžasu – ostatní motorkáři vytahují konzervy, rohlíky a hlasitě závidí. Ještě nákup nějakých těch suvenýrů a můžeme jet do pensionu. Pokračuji dále prudkým klesání. Nahoru hořel motor a dolu hoří brzdy. Teď už chápu, proč měli motorkáři na Jawách problémy s půlbubny. Ještě že mám bržděný i sidecar. Projedu mýtnou bránou na druhé straně pohoří a jedu směr Halibut, o kterém jsem si myslel, že je nejblíže k hoře Grossglockner. Nejblíže není, takže teď už vím, že jsem tam jezdit neměl. No snad příště. Měl jsem jet dle ukazatele, který byl před mýtnou bránou. Zpátky ale už nepojedu. Ne nadarmo se říká, že všechno zlé je k něčemu dobré. Pokračuji tedy dál do penzionu, ještě nějakých 160 km. Zastavíme se i na jídle, kde si dáme schnitzel a v klidu pokračujeme dál. Projedu městem Lienz a tři kilometry za městem slyším jen dlouhé ssssss.... a najednou klaklaklakla. Zamanévruji to za krajnici, kde zjišťuji měkkou pneumatiku. Říkám si v pohodě, mám novou duši i lepení. Hups, tak s prodřeným pláštěm jsem nepočítal, viz foto. Sundám kolo a stopuji. Netrvalo dlouho a zastavuje mi bílý Rapid. Rakouský chlápek mi pomohl a projezdil se mnou Lienz křížem krážem. V servisu nás odkázali do nějaké motoprodejny. U vstupu do prodejny vidím samé BMW, Honda, atd. Řeknu si, tak snad se najde nějaký plášť 16". Prodejci je divné, že to je plášť 16 - 3.50 a ptá se: „Was ist das motorfahrad?“ A já odpovídám: „Das ist jawa.“ Prodejce udiveně zvolá: „jáwa, jáwa, das ist problém.“ Nakonec ale zalovil ve skladě a přinesl mi jeden nízkoprofilový plášť 16" na skůtra. Super, zaplatím 37 eur a Rakouský týpek mě ještě odváží zpět k Jawě. Uděláme si fotku a rozloučíme se. Já nasazuji plášť na ráfek. Duši mám sice větší než plášť, ale co se dá dělat. Při nafukování kola narazím na další zklamání. Nový nepoužitý šlahounek nefunguje. Byl to nějaký kusový zmetek a zrovna na to musím přijít v Rakousku. Kolo foukám, co se dá a krokem jedu na benzínku to dofouknout. Už je tma a do penzionu ještě 105 km. Při setmění zjišťuji další závadu. Nesvítí potkávací světlo a žárovkou to není. Sklápím parabolu, co se dá a jedu. Cesta se zdála být nekonečná. Tma jako v prdeli, Jawa skáče na nové pneumatice a teplota méně jak 10 °C. Do penzionu přijíždíme v 23:00. Dnes najeto 195 km.

Zpáteční cesta domů

Šestý den ráno vstáváme asi v 7:30. Balíme a já ještě musím prohodit kola na Jawě, abych to nízké dal na sidecar. Zlepší se mi jízdní vlastnosti, cesta je dlouhá. Dnes chceme překročit hranice a spát zase v Kaplici. Vyjíždíme po desáté hodině. Cesta dobrá. V Jawě to mlátí, ale jede. Udržuji konstantní rychlost, dle navigace 65 – 70 km/h. Jsem někde za Salzburkem a Jawa má občas náhodné výbuchy. Někdy mi to bouchne do sání a zpod sedačky se line dvoutaktní kouř. V tunelech je to nepříjemné a modlit se, abych tam nezůstal viset, nestačí. Zastavuji na odpočívadle a kontroluji předstih. Svíčka je černá jak bota. Nastavuji lepší předstih. Samozřejmě se sbíhají spousty zvědavců. Předstih nastaven a jedeme. Myslím si, že se motor každou chvíli rozskočí. Ty zvuky nejsou moc dobré, ale už jsem slyšel horší. Po 16:00 přijíždíme do Kaplice, do penzionu paní Míkové. Všechno v pořádku Jawa dojela. Dnes najeto 307 km.

Sedmý den ráno už nikam nepospícháme. Vyjíždíme ráno. Počasí už tak pěkné není. Celé dopoledne byla mlha. Domu přijíždím někdy odpoledne. Po cestě jsem už nic neopravoval. Dnes najeto posledních 265 km. Celkem najeto za 7 dní 1529 km, dle GPS. Spotřeba byla 5-6 l/100. Cestovní náklady mě stály na oněch sedm dní 17 000 Kč. Na ničem jsem ale nešetřil. Co jsme chtěli, tak jsme si koupili.

Závěr z cesty

Závěrem chci říci, že výlet to byl pěkný. Jawa dokázala, že cestování má v krvi. Až na těch pár běžných závad, to bylo super. Doufám, že jsem inspiroval všechny ty, co jim stojí Jawa v garáži. Tak neváhejte a vyvezte jí do světa. Ukažte tak celému světu, že stará Jawa nepatří jenom do muzea. A kam pojedu příště? Kdo ví? Třeba mě někdo osloví a společně podnikneme ještě daleko dobrodružnější cestu.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE