Großglockner a Dolomity 2022

Den první.

Lákavé bylo napsat něco o dni před odjezdem, jelikož se přihodilo pár nemilých maličkostí. Jen k tomu tedy dodám, baterku a destičky kontrolujte dříve, než v podvečer před odjezdem. Vše nakonec našlo své řešení a odjezd nic nepřekazilo.

Je ráno 14.7. 2022 5:30, zvoní budík a budí nás do pěkného letního dne. Sbaleno již máme, tak jen v klidu snídáme, dáváme kávu a nahazujeme bagáž na motorky.

Start lehce po půl sedmé z Nesměně u Zásmuk. Další zastávka nás čeká jen na rychlé tankování v Janovicích a pak honem za zbytkem výpravy na dohodnutou benzinku v Českých Budějovicích. Do Budějek přes Český Šternberk. Na benzince se k nám lehce po půl deváté připojují chlapci na Varaderu a Intruderu. Rychlé plánování trasy a rozdání si pokynů jak mezi sebou budeme komunikovat bez interkomů a jedeme dál směr rakouské hranice. Těsně před hraničním přechodem v Dolním Dvořišti tankujeme na ONO a kupujeme známky. Pokračujeme dál na Linec a stavíme až na benzínce u dálnice na krátkou pauzu, dáváme bagetu a kávu a letíme dál. Cesta je zatím spíše nezáživná a snažíme se jen dojet do místa určení, kde máme již rezervované ubytko, ale o tom později. Ze Sattledtu pokračujeme na Gmunden, dále přes Bad Ischl, Bad Goisern, Abtenau a zastavujeme na další tankování v Sankt Martin. Někteří z výpravy se ozývají, že mají hlad a tak stavíme v restauraci u silnice v St. Johann im Pongau. Pokračujeme směrem na Zell am See, ale před ním odbočujeme v Brucku a dojíždíme do cíle dnešního dne, kterým je Fuchs an der Großglocknerstrasse.

U ubytování jsme zhruba v 16:30. Dnes spíme v penzionu Chalet Charlotte, máme tři pokoje s vlastními koupelnami a nezastřešeným místem na stání motorek přímo pod okny. Majitel byl moc příjemný a ochotný, věnoval nám i poukaz na slevu na průjezd ke Grossglockneru. Cena ubytování byla cca 165 Euro pro 5 osob včetně všech poplatků.

Večeři a snídani jsme v rámci lowcost výletu pořídili v Coopu po cestě. Pivo na svlažení po horkém dni na motorce poskytla nedaleká čerpací stanice asi kilometr a půl od penzionu. Večer už jen povídáme, pijeme pivo a plánujeme další den. Všechny mobilní aplikace s počasím hlásí divoké bouřky na druhý den cca od 10:00. Kvůli tomu nastavujeme budíky na 6:00 a jdeme spát.

Ujeto cca 470 km.

Den druhý.

Je ráno 15.7. 2022 6:00, opět zvoní budík a opět nás budí do pěkného letního dne v rakouských horách. Snídáme ořechové a makové záviny z Coopu, pijeme mléko a soukáme se do motorkářského. Zatím neprší, obloha relativně čistá, vítr téměř žádný a aplikace s počasím bliká jako vánoční stromeček, nevíme zda zmokneme či ne. Sbalíme poslední věci, naskakujeme na mašiny a startujeme… téměř všichni. Ještě doznívá (ne)měnění baterie na BMW K1200R - nestartuje. Ano, jsem nejmladší, a ano jsem to já, kdo musí z motorky, a ano jsem to já, kdo bude tlačit. Po krásných 100 metrech a třech pokusech se motor roztáčí. Popadám dech a řádně rozcvičen sedám zpět do sedla. Můžeme vyrazit na Großglockner! K mýtné bráně je to opravdu kousek, zhruba 10 minut klidné jízdy. Před sedmou hodinou tedy platíme poplatek (zhruba 630 Kč po slevě) a dostáváme nálepku. A teď to přijde. Jak jsem psal kamarádovi po dojetí nahoru, je to jako Dubá na druhou. Ano, kvůli nejistému, ale stále očekávanému dešti jsme vyrazili brzy. A mohu jen doporučit, protože za cestu nahoru jsme potkali jedno auto a dva cyklisty. Všude prázdno, klid a silnice pro sebe. Nekončící salva zatáček, které jsem si neuměl ani představit, mě naprosto uchvátila. Kombinace pěkného asfaltu a hlubokých propastí o krok vedle ve vás budí radost z jízdy a zároveň respekt k vlastnímu životu. S každým výškovým metrem klesala teplota, ale na to není čas myslet. Nakonec po odbočení do slepého ramena jsme dorazili na Edelweißspitze a kochali se výhledem, který se každou minutu střídal s totální hustou mlhou. Krásný zážitek. Pokračovali jsme zpět přes dva tunely na Hochtor - krásná vyhlídka na rakouské Alpy. Cestu často lemovaly cedule, které upozorňují na výskyt svišťů. Haha, tak ty neuvidím, říkám si. Opak je pravdou. Pár set metrů před Nationalparkplatz s vyhlídkou na ubývající ledovec jsme s Tomysem viděli sviště, jak peláší před našimi koly a skáče do trávy, parádní podívaná. Tady zážitek, námi zkráceně nazvaný Gross, končí a jedem dál směr Itálie.

Konečně stavíme na dnešní první kávu v Iselsbergu a koukáme na starý Ural. Zjišťujeme, že patří majiteli restaurace v níž sedíme a sděluje nám, že pokud ho nastartujeme, můžeme se svézt. Nezkoušíme a jedeme dál. Zhruba za hodinu a půl v 11 hodin stavíme na další kávu v Toblachu. Jedem dále přes Cortinu, kde se v roce 56 konaly zimní olympijské hry, na Passo di Falzarego a zažíváme další motorkářský orgasmus v podobě nekončících zatáček a pěkného asfaltu. Kolem jedné hodiny pak stavíme v restauraci s penzionem přímo u cesty nesoucí název Excelsior a dáváme si originálně v Itálii pizzu. Asi ve dvě vyrážíme dál na Canazei a poté na San Giovanni do Fassa, kde stavíme a hledáme ubytko. Nakonec objednáváme apartmán v rezortu nedaleko Cavalese jménem Veronza Residence. Cena za noc pro 5 osob cca 140 Euro. Průběh stejný jako předchozí den. Nakupujeme večeři a snídani a pár piv, ať je co pít u Prší.

Další skvělý den. Určitě se ptáte, co déšť?? Nebyl. Ani kapka. A aplikace opět hlásí vydatnou bouřku přes noc a na druhý den krásné letní počasí.

Hrajeme karty, smějeme se, vyprávíme si zážitky z jízdy a před půlnocí uleháme.

Ujeto cca 280 km.

Den třetí.

Ano, je zase ráno. Je 16.7. asi 7 hodin, zase zvoní budík a zase nás budí do pěkného letního dne. Dnešní cíl je jasný - dát ještě nějaké zatáčky a vrátit se do Rakouska někam k Zell am See, ať se v neděli nemusíme honit domů. Snídáme opět nějaký ten závin či koláč z Coopu. Balíme, oblékáme se a sedáme na motorky. Ještě před odjezdem mažu raději řetěz. Po těch kilometrech už startují všechny motorky v podstatě bez problémů. Vyrážíme tedy směr Canazei a ještě než tam dojedeme, zastavujeme v malé kavárně na ranní espresso, to nesmí chybět. Je asi 8:45. Pokračujeme do hor směrem na Selva di Val Gardena a sem tam zastavíme na fotku. Odbočujeme na průsmyk do hor a opět si užíváme skvělé zatáčky, zrychlování, brždění, předjíždění a zdravení tisíce dalších motorkářů. No a tam se to děje. Přímo v pěkném úseku Passo Gardena nás zastavuje hlídka pověstných Carabinieri. Máma konstatuje: to je to vaše předjíždění, ta rychlost a ty výfuky!! Uklidňujeme ji, že se určitě jedná jen o namátkovou kontrolu. Máme pravdu. Přátelský policista si jen bere a opisuje doklady od všech pěti členů posádky, vrací je a přeje hezkou a bezpečnou cestu. Pozvolna odjíždíme a máváme. Za zatáčkou za to zase bereme. Jedeme přes pěkné silnice (plné italských řidičů aut) směrem na Corvara in Badia. Jedeme ještě pár hezkých zatáček a stavíme na pizzu a espresso číslo dvě za městečkem Anterselva di Mezzo. Pak přes průsmyk Passo Stalle, kde je řízená doprava kyvadlově přes semafor. Vždy od půl do třičtvrtě zelená nahoru a od celé do čtvrt zelená dolů. Je to rozumné, protože šířka silnice je cca 3 metry. Nahoře hned hranice a jsme zpět v Rakousku. Pokračujeme rychlejším úsekem přes Bruggen na placený tunel (10 Euro motorka) Felbertauerntunel a dále směrem na Zell am See. Ubytko jsme objednali v Großarlu v pěkném penzionu. Cena cca 170 Euro.

Ujeto cca 320 km.

Den čtvrtý.

Probouzím se v klidu až v sedm hodin. Je hezký letní den. Jako nejmladší z výpravy to zase schytávám a spím na palandě. Spolubydlící z pokoje už nevidím. Sedí již v kuchyni v motorkářským ready na odjezd. Intruder a Varadero chtějí být na oběd doma. Budím zbytek a loučíme se. Vyráží po A1 směr Budějovice a dále pak po Strakonické do Všenor. Já, mamka a její manžel (oba na BMW) v klidu snídáme, pijeme kafe a vymýšlíme trasu mimo dálnice, abychom si trochu zajezdili, protože na naháčích se 5 hodin po dálnici táhnout nechceme. Po osmé hodině vyrážíme tedy sbaleni směrem na Bad Ischl, Gmunden, Linec a České Budějovice. Cestou stavíme jen na tankování a projíždíme ještě pár hezkých úseků a zatáček. Pomalu se loučíme s Rakouskými silnicemi a hned v ČR opět tankujeme na ONO v Dvořišti. Pomalu nás dohání hlad, je skoro jedna hodina, a tak se domlouváme, že zastavíme na oběd v Budějkách na náměstí. Po obědě znovu nasedáme a plánujeme další zastávku před Benešovem, tam se mamka s Tomášem oddělí a pojedou domů směr Sázava a Zásmuky. Já budu pokračovat na Prahu. Těsně za Budějkami mi Tomys naznačuje, ať zastavím na dálnici u krajnice. Nabízí mi svezení na K1200R, to se nedá odmítnout. Tak přeskakujeme a jedeme. Nejdřív v klidu 140 km/h za pár km mi ale ukazuje ať za to vemu. Jede rychle. :)

Před Benešovem tedy stavíme, tankujeme a měníme zpět mašiny. Loučíme se a jedeme domů. Pokračuji tedy směr D1, potom na okruh a směr letiště. Sjíždím na Tuchoměřice a za chvíli jsem doma ve Velkých Přílepech.

Ujeto cca 480 km.

4 dny v Rakousku a Itálii na místních silnicích, v horských průsmycích a na tom, co tak milujeme. Má první cesta na motorce do zahraničí. Skvělý zážitek, skvělé zkušenosti.

Celková ujetá vzdálenost 1550 km. Celková cena 10 000 Kč.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE