cestarius_do_nebe



Dobrodružství začíná ve 12:30

Čtyřdenní motorkaření kolem rakouských jezer a řek.

Kapitoly článku

Intro

V okolí Bad Aussee je hned několik jezer s průzračnou vodou, ledová řeka Traun i dnes plná pstruhů ( a dokonce i hlavatek ) a krásná alpská příroda. Ten kraj mi přirostl k srdci a rád se tam vracím.

Myšlenka na výlet vznikla velmi rychle poté, co jsem se dozvěděl, že díky Cyrilu, Metoději a Husovi mám před sebou nečekaně další dva dny volna. Narychlo jsem si zabalil saky-paky a v poledne vyrážím za dalším dobrodružstvím.

Plná 6

Cesta Znojmo - Krems je celkem všední, ale provoz je zde minimální a silnice kvalitní. Za zastávku určitě stojí Retz nebo Pulkau. Nebo pokud už nespěcháte do utažených alpských silniček zajeďte si na kafe do Hardegu a to cestou po okraji NP Podyjí. Odměnou vám bude výhled na hrad, příjemné posezení u řeky s českou obsluhou a most, který protíná státní hranici.

Úsek Krems - Melk je fantastický. Cesta vede údolím Dunaje. Po kopcích roste vinná réva, na řece se prohání člunky, plují obří lodě a tankery. Jen doprava na cestě už trochu houstne. Je správné letní počasí. Voda v Dunaji je chladná a kalná a silný proud mne během chvíle unáší o desítky metrů. Na břehu sním rozměklý kebab, který si vezu ze Znojma. Jupíí, to je krásně!

Poznámka: fotografie se vždy vztahují k předchozímu odstavci. Tuto konvenci se snažím dodržovat i po zbytek cestopisu.

Kousek pod Melkem už začínají Alpy. Kdysi jsem pokračoval podél Dunaje až do Ybbs, ale ta zajížďka nestála za to. Nějaké továrny, v Ybbsu most, stavidla. Alpy jsou určitě zajímavější.

Jedu trochu oklikou, protože chci navštívit jezera Erlaufsee a Lunzer See. Cesta vede krásnou alpskou přírodou s mnoha výhledy na okolní kopce. Zdravím další motorkáře, v ostrých zatáčkách dominují kluci v kožených kombinézách.

 

Silnice lemující Erlaufsee je plná aut a motorek. Pláž je také plná, ale v kombinaci s teplým počasím a čistou smaragdovou vodou to vůbec nevadí. Nad jezerem je kemp.

Jezero Lunzer See leží v kotlině mezi kopci. Z hlavní silnice je to jen malá zajížďka. Koupat se dá jen na pár místech. Oplocené soukromé pozemky a chaty zabírají většinu břehu podél silnice. Na protější břeh silnice nevede, ale dá se tam dojít pěšky. Vyhřívám se na molu a je mi skvěle. Voda je průsvitná do hloubky několika metrů a u dna plavou ryby.

 

Protože se docela flákám, přemýšlím o tom, že do Bad Aussee už dnes nedojedu. V Palfau to zatočím k Salze a pokračuji do mého oblíbeného kempu za Wildalpen. Podél Salzi jsou odstavná parkoviště pro auta vodáků. Za parkoviště se platí ve Wildalpenu a asi i jinde. K večeru podél Salzi jezdí hlídka a dává neplatičům pokuty. Vím to z vlastní loňské zkušenosti. 

 

Spím na trávě vedle motorky, ale v kempu je i přístřešek se stolky, kde se dá přespat v případě deště. Ráno je kosa a tak vyjíždím brzy.

Po příjezdu do Bad Aussee objíždím jezero Grundlsee. Spousta pěkných míst na koupání, parkoviště placená od 9:00 - 18:00. Na západní straně jezera je větší pláž a ověřený kemp na louce. Po koupání v chadné vodě podnikám asi 3 km výlet k jezeru Toplitzsee. Je to moc pěkná cesta podél horské říčky. Po cestě je mlýn, menší vodopád a další přírodní krásy. 

 

Voda v jezeru Toplitzsee je tmavá, hluboká a nehybná. Prý tam za války dělalo SS nějaké pokusy a našel se tam uložený zlatý poklad. Jako děcka jsme z toho místa měli strach. U přístaviště si můžete objednat polévku, ale vaří se prý z lidských kostí. S číšníkem si moc legrace neužijete, je stejně zádumčivý jako Toplitzsee. Na západní straně jezera, kam se můžete nechat dovézt bárkou, pramení řeka Traun, která přivádí vodu i do dalších jezer v okolí. Obsluha lodí zde pravidelně krmí bachraté jelce, kteří se sjedou vždy, když vidí přistávat loď.

 

Projíždím Bad Aussee a motorku nechávám odpočívat ve stínu na parkovišti. Po chvilce chůze stojím u romantického jezera Altausee. Po obvodu jezera vede upravená turistická cesta. Na protější straně jezera stojí lovecká chata s místními specialitami, kde prý seděl i James Bond (Daniel Craig).

Pokud vám nevadí nechat motorku přes noc bez dozoru, můžete se vyspat s karimatkou a spacákem na břehu jezera. Místní to zde sluníčkářům tolerují. Stačí se tvářit zasněně, k večeru si sednout do tureckého sedu a pozorovat západ slunce. Brzy ráno vás nejspíše probudí bříškatí běžci z hotelu Seevialla, kteří tam tráví líbánky se svými bývalými sekretářkami.

Často zde také potkáte chlápky s knírkem v toporných kožených kraťasech. Kůži si prý osobně vydělávají z koňských penisů. Prý je to zdlouhavá a namáhavá práce, ale je to baví a cítí se v tom skvěle.

Ale dost bylo pomluv.

Kousek od hotelu lásky je zvláštní místo: Alte Gradieranstalt. Dřevěná kruhová stavba uvnitř obložená smrkovými větvemi, po kterých stéká slaná voda. Můžete se posadit na lavice a dýchat voňavý, solí a jehličím prosycený vzduch. Po několika sezeních se prý vrací zdraví i nejzatvrzelejším kuřákům, astmatikům a alergikům.

 

Kdo toho dnes nemá ještě dost, může vyjet na kafe po placené panorama cestě k vrcholu Loser nebo si tam udělat krátkou vycházku okolo jezírka Augstsee v doprovodu místních ovcí. Koupání je jen pro tvrďáky, ale výhled na okolní kopce je vskutku dechberoucí.

Původně jsem měl v plánu zůstat na noc v Bad Aussee, avšak napadl mne zajímavý plán.

Do Hallstattu jsem dorazil těsně před setměním. Parkoviště byla prázdná a uzavřená, a stejně tak byly prázdné i ulice. Došel jsem na malé centrální náměstíčko za kostelem, kde hrála hudba a přešlapovala malá skupinka osob. Obchody se suvenýry a většina restaurací byla zavřena. Čekal jsem ulice plné lidí, restaurace nacpané k prasknutí a holky v letních šatečkách. Pokud jste trávili dovolenou v nějakém letním letovisku v Chorvatsku nebo Itálii, určitě víte, o čem mluvím.

 

Fakt se mi teď nechce být sám. Psát románky o tom, jak je krásné usínat pod hvězdami je roztomilé, ale spát sám na odpočívadle mezi toaletními papíry a třepat se zimou, je často realita. V takové chvíli je dobrý kámoš k nezaplacení. A teď zrovna nemyslím toho v kalhotech.

I když je přes den příjemné teplo, ráno je mizerná zima. Pokračuji k jezeru Attersee a celé ho objíždím. Na odpočívadlech podél jezera snídají nomádi z dodávek. Před polednem konečně odložím bundu, udělám si čaj a trochu se opláchnu v jezeru. Cesta vede po nábřeží, jen občas stíněná zelení, hotýlky a dřevěnými domečky.

Spojovačkou přejíždím na Traunsee, kde je naopak problém dostat se k vodě. Nakonec parkuji až u parku před Gmundenem, ale je to moc pěkné místo s klášterem na ostrově, výhledy na jezero a koupáním.

 

Občerstvuji se v místní samoobsluze a podél řeky Alm vyjíždím k jezeru Almsee. Řeka má krásnou mléčně zelenou barvu. Jezero leží mezi skalami v chráněné krajinné oblasti. Kempování je přísně zakázáno. Na parkovišti před jezerem je rušno. Značené turistické cesty vedou dále do skal. Podél jezera vede pěší upravená vyhlídková trasa. Voda v jezeře je průsvitná a ledová. Po pár tempech se v křeči vracím na břeh.

Ryzí příroda, průsvitná voda a skály, nad kterými se ve výškách vznáší dravci. Myslím, že takto nějak vypadal svět dříve. Nechce se mi odjíždět.

 

Vracím se stejnou cestou a pokračuji horskými silničkami směrem na Murau. Za tmy zajíždím na opuštěnou lesní odbočku. Stojí tam nějaký slamník či polorozpadlá bouda. Je plná komárů a jiné havěti. Ráno mám obličej oteklý jak bramboru. Ještě v noci mne přijde navštívit hrdý majitel. Poté, co si ujednotíme jazyk komunikace, slibuji, že za rozbřesku vypadnu. Kde se tam v té samotě vzal a jak mne vyčuchal, netuším.

Mám před sebou poslední den. U Palfau se napojím na Salzu a pokračuji podél řeky až k Mariazell. Je to moc povedený úsek. Na odpočívadlech zastavuji a pozoruji řeku. Během této cesty jsem viděl mnoho krásných míst, ale tato silnice s pohledy na smaragdovou, voňavou řeku je pro mne asi nejvíc.

 

Úsek z Melku do Kremsu jedu tentokrát po druhé straně řeky. Dunaj je však většinou schovaný za porostem nebo ovocnými sady. Před Kremží se ještě naposledy vykoupu, ale jako obvykle jsou břehy Dunaje k plavcům dost nehostinné. Samé šutry, bahno a silný proud.

Poznámky k motorce

Od jara mám novou motorku. Pokud nepočítám zajíždění prvních kilometrů, byl to náš první společný výlet.

Všiml jsem si, že jezdím pomaleji. Motor krásně akceleruje třeba při předjíždění, ale obvykle se nikam neženu. Možná je to tím, že vpředu není větrný štítek. Motorka vyniká také v zatáčkách, a když mne občas přepadne soutěživá, v zákrutách se cítím určitě jistější než na předchozím stroji.

Co jsem si už tak jasně neuvědomil bylo, že kam snadno zajedu s endurkem, se na silniční motorce často nedostanu.  XSR je v tomhle vyjímka :)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (14x):
Motokatalog.cz


TOPlist