Polsko 2021

Pět dní cestování Polskem

Kapitoly článku

Chodíme, jezdíme, létáme, toužíme, po dálkách a přitom někdy neznáme ani své sousedy. Proto padlo rozhodnutí, že probádáme Polsko. Bydlíme cca 15km od hranic, ale dále jak 50km do jejich vnitrozemí jsme se zatím nepouštěli. Jezdíme tam hlavně za nákupy. Když bylo rozhodnuto, přemýšleli jsme tedy kam až se pustit. A začalo teoretické objevování Polska a jeho turistických a historických bodů. Objevili jsme spoustu zajímavosti a informací. Člověku ani nedojde, jak je Polsko velké. Takže jsme ho rozdělili do třech regiónu Východ, Sever a Západ. Sever teď projedeme.

Jelikož pojedeme na sever, rozhodli jsme si pořídit lepší nepromoky. Přesto jsme si ale přáli, abychom je nemuseli vytahovat. Nakonec jsem se i rozhodl (pro lepší komfort) pořídit i manuální „tempomat“.

Noclehy jsme se rozhodli bukovat až v daný den po obědě, podle reálného průběhu cesty.

Namazat, dotáhnout, dofoukat, zkontrolovat kapaliny, naplnit nádrž, vyleštit, nabalit, zamknout a vyrazit. Batůžek GAbka, řidič MIrek, moto varadeRO, proto název GAMIRO.

PONDĚLÍ: V 9:30 Varan se otočil výfuky k domovu a tak vyrážíme z Petřvaldu směr Toruň. Jedeme na sever, takže sluníčko nás přes oblečení ohřívá zleva. Pohodová cesta, která by měla mít 450km. Dálnice v Polsku jsou pohodové, ta hlavní má označení A1, naštěstí ne D1. Takže jde vše v pohodě. Maximálku 130km/h občas překročíme, pak se ale zase zklidníme. Komunikátory se nám totiž při vyšších rychlostech nad 130 stávají nesrozumitelná.  Přišla rekonstrukce dálnice mezi Piotrow Trybunalski -Lodž. Dva pruhy v daném směru s maximálkou 70km/h, hlídá úsekové měření. Měří a fotí jen přední SPZ? Raději jsme neriskovali a plížili se vpřed. Omezení v délce 56km se vleklo. Tady chci jen upozornit, že po celé délce výstavby nejde zastavit a ani natankovat! Ke konci omezení přišla zácpa ( myslím silniční ). Dva pruhy ucpané. U svodidel byl malý odstavný pruh, cca 1,5m široký. Varan s kufry v pohodě objel 5km kolonu, kdy na začátku kolony odstraňovali vyhořelý kamion. Pak už šlo vše ráz naráz. V Toruňi bylo první ubytování. Stylově ve vojenské tvrzi, která nyní slouží k ubytování turistů. Zajímavý zážitek, který všem doporučujeme. Parkování v pohodě. Toruň nebyl nikdy dobýt německou armádou, nějak na něho asi zapomněli. Proto tam je i hodně zachovalých památek. Když jsme dojeli na místo (15:45 hod), sundali kufry a došli na recepci, začalo pršet. Docela klika. Po chvilce vyrážíme do města, tentokrát „ mastnou tyčí“ ( místní dopravou ). Zajímavé město, spousta historie a zajímavosti. Starobylé živé náměstí, uličky, dům Koperníka, šikmá věž, sochy postav a zvířat na ulicích, lavičkách. Taky jsme objevili Kozlovnu, tož nezastav se na jedno. Zpátky taxíkem. Když se taxikář dozvěděl, že další den máme namířeno na Bydgoszcz, tak nás přemlouval, ať zůstaneme v Toruni, že v Bydgoszczi nic není. Byl docela urputný a to nás trochu zviklalo. Noc v bunkru byla zajímavá, ale klidná. Dnes najeto 450km.

ÚTERÝ: Rychlá snídaně formou co jsi včera koupil to si sněz, sbalení kufrů, ranní kafe v tvrzní restauraci a rozhodnutí směr Bydgoszcz. Vyrážíme vpřed. 50km v naprosto pohodě. Díky navigaci, kterou jsme měli na hrazdě od Venci Havránka ( díky moc Venco ), jsme dojeli na parkoviště v centru města. Pak už jsme vyrazili po svých. Suprovní náměstí, kde jsme objevili 18- tý poledník, který prochází městem. Díky mé polštině jsme se dostali i na vyprodanou vodní tramvaj. Seděli jsme sice na zádi, ale měli jsme alespoň kontakt s okolím bez okenních skel. Po 5 minutách k nám přišel lodník a začal vyprávět co a jak. Takže jsme se toho spoustu dozvěděli. Projeli jsme 2x zdymadlem, dozvěděli se o historii i o současnosti města. No a taky jsme zjistili, proč nám toruňský taxikář rozmlouval, abychom nejezdili do Bydgoszcze. Jsme z ostravska, tak nevíme, zda je to pravda, ale říká se, že Pardubice s Hradcem Králové se moc nemusí. No a stejně je to mezi Toruní a Bydgoszczem.

No ale popojedeme dál. Při parkování jsme prý projeli příliš rychle závorou a ta se nestačila zavřít. Proto museli stahovat závoru ručně. Parkmistr požaduje pomalý průjezd výjezdem. Po krůčku z parkoviště a pak už směr Gdaňsk. Projeli jsme i mýtnou bránou, kde platí všichni, průjezd motorkou za 5 Pzl ( platit jde i kartou). Při vjezdu vyzvednout lístek, při výjezdu platíte. Šlo to vše rychle. Po 170km jsme v cíli dnešního dne. Ubytování v hostelu, v pokoji de luxe, parkování na dvoře. Skutek je ale trochu jiný. Malý pokoj 3x3, rozvrzané postele, bez skříní, vedle pokoje za stěnou ze sádrokartónu společné WC. Celou noc jsme měli pod kontrolou, kolik krát bylo WC použito. Pokud si myslíte, že nejde umístit mísu, umývadlo a pisoár do 1m2, tak opak je pravdou. Parkování na dvoře fakt bylo, akorát jeho majitelem je fanatický poblázněný věřící chlapík, který než natáhne ruku pro platbu, vám dá kázání. Prvně chtěl 35 Pzl, nakonec se spokojil s českou 100 korunou, ale Varan byl ve dvoře za bránou. Město Gdaňsk je celé šílené. Je tam vše na co si jen vzpomenete a překvapí i to, co vás ani nenapadne. Přístav, náměstí, uličky, živost, rozdílnost, všemožnost, historie, hudba, kejklíři, krámky, … Je to opravdu duch přístavního města. Objevili jsme Kozlovnu- paráda.

 

STŘEDA: Sbaleno, odstartováno směr Hel. Už po krátké chvíli zastavujeme a oblékáme nepromoky. dešťík jen tak jako, ale byl. Cesta byla pohodová. Záměrně jsme vynechali Gdyni, časově bychom začali pokulhávat a museli jsme volit Gdyně nebo Hel. Takže vzhůru na sever Polska, opěvovaný poloostrov Hel. Jakmile jsme se přiblížili, začalo se popojíždět, přechody zdolávali neúnavni chodci, ideálně po jednom. Takže jedna, dvě, neutrál, brzda. Vzhledem k tomu, že bylo cca 18 nad nulou, foukal vítr, místy mrholení, tak se nikdo nekoupal a nastal čas procházek. No nakonec jsme dojeli až na konec. Parkování za úplatu, promenáda ( nikoliv v plavkách ale v nepromocích ) kolem pláže. Pár fotek a jelikož jsme fakt netrefili to správné počasí, vyrážíme zpět směr hrad Malbork. Po pár zastávkách jsme dojeli na ubytování, kousek dál od centra, za to s parádním parkováním a ideálním pokojem. Po rozbalení, vysušení padlo rozhodnutí, zajet obkouknout okolí hradu. Bylo totiž 17 hodin a tak prý jen na čumendu. Zaparkujete pouze za peníze, vybírá obsluha parkoviště, zbytek celého města je na automaty. Zámek Malbork, co to je? Kdo neuvidí, neuvěří. Rozlohou je to polovina státu Vatikán. Největší zámek na světě, největší stavba z cihel na světě. Vizuálně kolos. Koupili jsme poslední lístky na prohlídku exteriéru hradu. Ta trvala 1,5 hodiny. Koupili jsme na druhý den i lístky na prohlídku interiéru zámku. Vzali jsme je na 9.00 s tím, že nás moc nebude. Zpátky na pokoj, pivko a do pelechu.

ČTVRTEK: Ráno, snídaně, kafe a vzhůru k zámku. To, co včera bylo ospalé předzámčí, je dneska rušné centrum dění plné lidí, které zde vozí autobusy ze všech částí Evropy. Fronty na všechno- ještě, že už máme lístky. Zaparkovali jsme v parkovací domě a byli jediní motorkáři. Při návratu k Varanovi, už měl společnost německých SPZ. Samotná prohlídka zámku je neskutečná. Měli jsme audio průvodce, který nás navigoval a vysvětloval v našem jazyce. Když jsme se někde zakoukali, vždy nás čekal a vše bylo parádní až neskutečné. Prohlídka nám trvala 3 hodiny !!! Je to neuvěřitelný komplex, který křižáci stavěli a rozšiřovali celkem 150 let. V životě jsme nic většího, nádhernějšího, bytelného a úchvatného neviděli ( Hradčany, Karlštejne, a další fakt sorry ). Prostě nechápete, kde jste se to ocitli. Slovo úžasné to snad trochu vystihne. Plní dojmů, pocitů, myšlenek a zážitku míříme na Adolfovo Vlčí doupě, u města Ketrzyn. Nepromoky po 213 km směřovaly nahoru, dolů, nahoru, dolů. Směrovka Kaliningrad 145Km nás trochu znepokojuje. Vůdcův hlavní stan jsme objevili. Docela neoznačené, ale jsme tady a parkujeme Varana mezi kolegy. Audio průvodce na krku, bohužel v polském jazyce (ještě že docela dobře rozumíme). To, co jsme tady viděli, je z jiného příběhu než Malbork. Tady je nedávná minulost, která se představuje gigantickými bunkry o tlouťce stěn 5- 9 m. Schovává se tady neskutečný komplex, který němci před odchodem dostali rozkaz zničit. Částěčně se to povedlo, i když kusy betonu tady leží v dominantě, některé se ale ani nepohnuly, jen popraskaly.

Tady si uvědomíte megalomanství a strach. Došlo zde i k jednomu z mnoha atentátů na Adolfa, připomíná to zrekonstruovaná místnost a hodiny, které se zastavili při výbuchu. Koukněte na film Valkýra. Při odchodu nám něco zavonělo a tak si dáváme z polní kuchyně klasickou hrachovku. Nasedáme a fičíme směr Mazurské jezera. V menším městečku Mikolajky máme domluvené ubytování. Po menším bloudění jsme na místě. Parkování na dvoře, super pokoj a upovídaná paní domácí. 

PÁTEK: Ranní mraky nás nenechaly na pochybách, že je třeba obléknout nepromoky. Původní plán Waršava bere za své. K domovu to je cca 560 km, počasí uplakané a nelze očekávat zlepšení. Je tedy rozhodnuto. Hlavní město připojíme k příštímu poznávání východu Polska. Cesta zpět byla docela v pohodě, dokonce i zajímavý oběd (bramborové placky s gulášem a zakysanou smetanou) chutnal. Minuli jsme ( schválně ) Varšavu o 90 km. Najeli jsme na A1 a fičíme dolů k Ostravě. Mezi Lodži a Piotrow Trybunalski opět již zmíněná oprava silnice. Otevřeny dva pruhy v jednom směru, úsekové měření rychlosti 70km/h. Copak víš, zda radar fotí jen zepředu ( tam SPZ-ku nemám), nebo zezadu? Rychlost dodržujeme, bodů není nikdy dost a nechceme ověřovat výši pokut v Polsku. Daných 56km je bez odpočívadla, čerpačky,…. Dojedeme na konec čekajících aut. Opět zácpa. Ještě že je vedle 1,5m odstavného pruhu. Varan na dvojku opatrně jede vpřed kolem aut. Řidiči na nás hledí se zamračeným zrakem. Dokonce se nás jeden polák snažil zablokovat svým SUV. Nechápu heslo Když nemůžu já, nepojedeš ani ty. Když se kolem něho protahujeme a chci se mu chlapsky podívat do očí, kouká jinam, jako by tam něco zaujalo. Jedeme pomalu dál. Jak daleko? Cca 10km. Na začátku byly v sobě dva kamiony a dva osobáky. To už nás dojeli další motorkáři. Miliónová rada jednoho z policistů. „Když pojedete 2km zpět, odbočíte na technickou cestu pro stavební stroje, po ní předjedete místo nehody a vyjedete zpátky na A1“. Paráda. Pokud zvažujete silniční obutí na cestovní enduro, pro těchto pár km po stavební cestě nedoporučuji. Opět jsme na A1 a cestu máme otevřenou až do republiky a pochopitelně i do Petřvaldu. 560 km za cca 8 hod s přestávkami, obědem, silniční zácpou je pro nás dobrý čas. Odstrojím našeho oře, dám ho do jeho garáže. Gabka už leze do vany, já otevírám připravené pivko z lednice. Pak se jdu koupat i já a Varana umyji zítra. Super výlet, Gabka  byla perfektní a Varan spolehlivě neúnavný. Za 5 dní najeto 1871 km.  

 

Tak příště, Mirek za GAMIRO.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (9x):
Motokatalog.cz


TOPlist