Varadero Expedition Nordkap
Text: Jarda Ducháček | Zdroj: BigBob+ Marekxxx | Zveřejněno: 6.1.2006 | Zobrazeno: 38 532x
Kapitoly článku
A co dál? Jedeme domů !!!! Původní trasa byla naplánována přes norské fjordy,ale vzhledem k nepřízni počasí a vysoké cenové hladině, která tady v Norsku panuje, měníme již podruhé trasu a rozhodujeme se jet přes Švédko. Bohužel z Nordkappu vede jen jedna cesta na jih a ta je červená, tedy hlavní. Jelikož jsme se dozvěděli, že náš kamarád Bob z Práglu dělá v Krkonoších grilovací párty pro naše kamarády, kteří bedlivě sledovali mé zprávy z cest, tak se už všichni vidíme v obležení našich kamarádů u grilu a škopku piva.
Moc se nám po nich stýskalo a tak to pereme 160 km/h. Trochu jsme zapomněli na místní radary. Nejprve na nás bliká Kawasaki Ninja, ať zpomalíme. Mobilní radar byl v protisměru. Oddychneme si. Naše cestovní rychlost se pochvíli opět ustálí na 160 km/h. Další problém. Dojíždíme policejní Volvo S60. Málem mu vlítnu do kufru, jak usilovně brzdím na 80km/h. Policie ovšem odbočuje z hlavní cesty na vedlejší a my si mylně myslíme, že bude měřit protisměr. Jedeme opět na 140 km/h, ovšem během pěti minut nás Volvo dojíždí a na odpočívadle zastavuje. Policista nám bere pasy a v prvním kole po nás chce 1200 EUR za motorku. Cash nechce, ať mu dáme kreditní kartu a on si to stáhne z účtu. Po půlhodině nervů a vyjednávání a ponížení, kdy si Marek musel kleknout až na kolena a prosit, jsme je ukecali na 300 EUR na motorku. Nechávám jim necelých 10 000 Kč a opatrně jedeme dále.
Trochu nás to rozhodilo a tak si na pumpě musíme určité věci vyříkat, ale za hodinku je vše už ok a všemu se jen smějeme. Musíme zpět do Finska, jelikož dolů to jinak nejde. Spíme na astro mimo kemp u vody a to byla taky chyba. Komáři nás málem užrali. Ráno jsme se v kempu osprchovali a vyrazili do Švédska. Švédskem jsme jeli vnitrozemím, a protože je Švédsko opravdu dlouhé a pojali jsme jej jako tranzitní zemi. Pohodlně se dá přejet za čtyři dny. My jsme potřebovali tři a půl. Ve vnitrozemí Švédska toho k vidění moc není. Lesy, lesy a lesy. Do toho pochopitelně losi a co je navíc zvláštní, vedlejší cesty ve Švédsku jsou hliněné se šotolinou. A to byl problém, jelikož naše Michelinky už vypadali velmi bídně. Další věc, na kterou jsme si museli ve Švédsku zvyknout, bylo opětovné stmívání se a přechod na denní režim. První den jsme jeli dlouho do noci a únava se projevila i na jezdecké chybě Marka, který vlítnul do štěrku a opustil Varadero s odpíchnutým ridbergem o půl třetí ráno. Nezpevněné úseky šly za tmy hůř vidět. Naštěstí se jemu, Dáši ani motorce nic nestalo a tak jsme jej zvedli a pokračovali dále.
Bohužel nás ve Švédsku nezastihlo moc příjemné počasí a v podstatě celou dobu pršelo. První noc jsme trávili v motelu, ale ubytovali jsme se v něm až o půl šesté ráno. Bohužel jsme nenašli žádný otevřený kemp. Všechny zde zavírají v 22:00, a tak nám první den nic jiného nezbylo. Druhý den jsme jeli opět do noci a bohužel jsme museli stavět naše stany za deště, na černo u jednoho kempu. Po této mokré zkušenosti nám nezbylo nic jiného a říci: „A dost, je nutné se transformovat na denní režim“!
Třetí den na jihu Švédska u města Malmo jsme potkali v dešti jednu motorku, která z dálky vypadala jako menší Varadero. Během jízdy byl jen jeden krátký pozdrav, ale ten klučina se k nám přidal a jel s námi asi 60 km a zastavil i s námi na pumpě. Přicházíme k němu a již zdálky na něj halekáme typický Švédský pozdrav HEI. A odpověď: „No naaaaazdár pánové“. Mrkneme na registrační značku a tam 2A….. . Čech! Mladý klučina z Prahy, který byl sám v Norsku. Vykládáme u kávičky a po chvíli se domlouváme na společné cestě domů. Ubytováváme se v kempu na jihu Švédska v chatce. Honza byl skvělý kuchař a udělal nám výtečnou večeři a my na oplátku koupili švédské pivko v plechu na pumpě. Sedíme dlouho do noci a vykládáme si zážitky z cest. Ráno po drobném konfliktu s paní domácí, které se nelíbí nepořádek v chatce, ono v ceně 66 EUR za chatku by mohl být v ceně i úklid, no nic musíme ji uklidit a vyrážíme pomalu na jih směr Dánsko.
Do Dánska se dostáváme přes nový 15 km dlouhý most, který je architektonickou chloubou místních stavitelů a míříme směrem na trajekt do Gedsru. Tam mi vznikl vážný problém. Moje Anakee byla kaput, sjetá až na plátno. Co teď? Zoufale volám na Client Michelin servis linku, ale nic. Číslo neexistuje. Kontaktuji Martina, ať je tak hodný a pošle mi číslo na nějaký servis Hondy, snad tam něco budou mít.
V 21.00 hod sjíždíme z trajektu v Německu. Rostock je prvním městem, které potkáváme. Hledáme ubytování. Kempy jsou opět všechny zavřené. Vytváříme nouzové řešení. Vyspíme se na pumpě. U cesty vidíme pumpu Aral. Ptáme se pumpaře, který nás s úsměvem vítá a říká: „Kein Problem“, a tak rozbíjíme tři stany vedle pumpy. Moc jsme se ovšem nevyspali, neboť celou noc pořád někdo jezdil tankovat. Ráno máme všichni červené oči, jako bychom celou noc svařovali kola.:o) Rozloučíme se s Honzou a vracíme se do Rostocku, po cestě vidíme servis Hondy, bohužel gumu nemají, ale posílají nás do pneuservisu. Tam sice mají, ale jedná se o BT020, což je guma se silničním vzorkem. No nic, jdeme s Markem do toho, jelikož on je za mnou s dezénem asi jen 300 km a tak přezouvá taky. Každý zaplatíme 167 EUR a jedeme směr Berlin.
V Berlíně na silnici oslovujeme německého motorkáře na Kawasaki Classic 800 o radu, kde najdeme tzv. „Berlínskou zeď“. Ochotně nás k ní vede a ukazuje nám i další berlínské památky. Vše doplňuje milým úsměvem a stručným výkladem ke každé z nich. V berlínské zácpě bratrovo Varadero nezvládlo nápor tepla, a tak mu vystřelí voda a málem vaří. Ještě, že jsme měli sebou i chladící směs, doplníme potřebné množství a jedeme dále. Po 2 hodinách se s ním loučíme a vyrážíme k našim kamarádům do Krkonoš. Jedeme po dálnici 180 km/h a těšíme se na ně.
Příjezd do Krkonoš byl v pátek asi kolem půl desáté večer a přivítání bylo grandiózní. Jen pilo, jedlo a vykládalo.
V sobotu ráno jsme se s kamarády rozloučili a vyrazili do našich domů. Ujeli jsme 9 300 km za necelé tři týdny. Nafotili jsme asi 650 fotek a zážitků máme tolik, že nejdou ani spočítat. Byla to nádherná dovolená s pěkným koncem. Všichni se už těšíme na příští rok a slunné Maroko, kde se chceme pro změnu trochu ohřát.
Trochu nás to rozhodilo a tak si na pumpě musíme určité věci vyříkat, ale za hodinku je vše už ok a všemu se jen smějeme. Musíme zpět do Finska, jelikož dolů to jinak nejde. Spíme na astro mimo kemp u vody a to byla taky chyba. Komáři nás málem užrali. Ráno jsme se v kempu osprchovali a vyrazili do Švédska. Švédskem jsme jeli vnitrozemím, a protože je Švédsko opravdu dlouhé a pojali jsme jej jako tranzitní zemi. Pohodlně se dá přejet za čtyři dny. My jsme potřebovali tři a půl. Ve vnitrozemí Švédska toho k vidění moc není. Lesy, lesy a lesy. Do toho pochopitelně losi a co je navíc zvláštní, vedlejší cesty ve Švédsku jsou hliněné se šotolinou. A to byl problém, jelikož naše Michelinky už vypadali velmi bídně. Další věc, na kterou jsme si museli ve Švédsku zvyknout, bylo opětovné stmívání se a přechod na denní režim. První den jsme jeli dlouho do noci a únava se projevila i na jezdecké chybě Marka, který vlítnul do štěrku a opustil Varadero s odpíchnutým ridbergem o půl třetí ráno. Nezpevněné úseky šly za tmy hůř vidět. Naštěstí se jemu, Dáši ani motorce nic nestalo a tak jsme jej zvedli a pokračovali dále.
Bohužel nás ve Švédsku nezastihlo moc příjemné počasí a v podstatě celou dobu pršelo. První noc jsme trávili v motelu, ale ubytovali jsme se v něm až o půl šesté ráno. Bohužel jsme nenašli žádný otevřený kemp. Všechny zde zavírají v 22:00, a tak nám první den nic jiného nezbylo. Druhý den jsme jeli opět do noci a bohužel jsme museli stavět naše stany za deště, na černo u jednoho kempu. Po této mokré zkušenosti nám nezbylo nic jiného a říci: „A dost, je nutné se transformovat na denní režim“!
Třetí den na jihu Švédska u města Malmo jsme potkali v dešti jednu motorku, která z dálky vypadala jako menší Varadero. Během jízdy byl jen jeden krátký pozdrav, ale ten klučina se k nám přidal a jel s námi asi 60 km a zastavil i s námi na pumpě. Přicházíme k němu a již zdálky na něj halekáme typický Švédský pozdrav HEI. A odpověď: „No naaaaazdár pánové“. Mrkneme na registrační značku a tam 2A….. . Čech! Mladý klučina z Prahy, který byl sám v Norsku. Vykládáme u kávičky a po chvíli se domlouváme na společné cestě domů. Ubytováváme se v kempu na jihu Švédska v chatce. Honza byl skvělý kuchař a udělal nám výtečnou večeři a my na oplátku koupili švédské pivko v plechu na pumpě. Sedíme dlouho do noci a vykládáme si zážitky z cest. Ráno po drobném konfliktu s paní domácí, které se nelíbí nepořádek v chatce, ono v ceně 66 EUR za chatku by mohl být v ceně i úklid, no nic musíme ji uklidit a vyrážíme pomalu na jih směr Dánsko.
Do Dánska se dostáváme přes nový 15 km dlouhý most, který je architektonickou chloubou místních stavitelů a míříme směrem na trajekt do Gedsru. Tam mi vznikl vážný problém. Moje Anakee byla kaput, sjetá až na plátno. Co teď? Zoufale volám na Client Michelin servis linku, ale nic. Číslo neexistuje. Kontaktuji Martina, ať je tak hodný a pošle mi číslo na nějaký servis Hondy, snad tam něco budou mít.
V 21.00 hod sjíždíme z trajektu v Německu. Rostock je prvním městem, které potkáváme. Hledáme ubytování. Kempy jsou opět všechny zavřené. Vytváříme nouzové řešení. Vyspíme se na pumpě. U cesty vidíme pumpu Aral. Ptáme se pumpaře, který nás s úsměvem vítá a říká: „Kein Problem“, a tak rozbíjíme tři stany vedle pumpy. Moc jsme se ovšem nevyspali, neboť celou noc pořád někdo jezdil tankovat. Ráno máme všichni červené oči, jako bychom celou noc svařovali kola.:o) Rozloučíme se s Honzou a vracíme se do Rostocku, po cestě vidíme servis Hondy, bohužel gumu nemají, ale posílají nás do pneuservisu. Tam sice mají, ale jedná se o BT020, což je guma se silničním vzorkem. No nic, jdeme s Markem do toho, jelikož on je za mnou s dezénem asi jen 300 km a tak přezouvá taky. Každý zaplatíme 167 EUR a jedeme směr Berlin.
V Berlíně na silnici oslovujeme německého motorkáře na Kawasaki Classic 800 o radu, kde najdeme tzv. „Berlínskou zeď“. Ochotně nás k ní vede a ukazuje nám i další berlínské památky. Vše doplňuje milým úsměvem a stručným výkladem ke každé z nich. V berlínské zácpě bratrovo Varadero nezvládlo nápor tepla, a tak mu vystřelí voda a málem vaří. Ještě, že jsme měli sebou i chladící směs, doplníme potřebné množství a jedeme dále. Po 2 hodinách se s ním loučíme a vyrážíme k našim kamarádům do Krkonoš. Jedeme po dálnici 180 km/h a těšíme se na ně.
Příjezd do Krkonoš byl v pátek asi kolem půl desáté večer a přivítání bylo grandiózní. Jen pilo, jedlo a vykládalo.
V sobotu ráno jsme se s kamarády rozloučili a vyrazili do našich domů. Ujeli jsme 9 300 km za necelé tři týdny. Nafotili jsme asi 650 fotek a zážitků máme tolik, že nejdou ani spočítat. Byla to nádherná dovolená s pěkným koncem. Všichni se už těšíme na příští rok a slunné Maroko, kde se chceme pro změnu trochu ohřát.
Informace o redaktorovi
Kapitoly článku
Jak se Vám líbil tento článek?
Motokatalog.cz