Norsko na Varaderu za 22 dní - Oslo, Jotunheimen, Trondheim, Bergen (2023)
Text: Michal_NX650 | Zveřejněno: 31.10.2024 | Zobrazeno: 12 670x
Kapitoly článku
Den 5: Jotunheimen
[🏍️] 271 km [⛅]
Odjezd z Osla proběhl po vydatné snídani z místních vajec a slaniny [🤗] Zatímco má drahá připravovala první pokrm dne, já se věnoval špinavějším aktivitám a to kontrole a promazání řetězu, oleje, tlaku pneumatik a celkového stavu našeho oře. Kemp hodnotíme pozitivně, jak vybaveností, tak čistotou, jen čidlo u závory u výjezdu nás nechtělo zaregistrovat. Nemyslím si, že by to bylo malými rozměry [🤪] Každopádně nám nevadilo ji vždy objíždět z boku po šotolině [🤫]
Další zastávkou naší výpravy se stal farní kostel Hedalen Stave Church. Roubený kostel se hřbitovem postavený okolo roku 1160 se nachází v obci Sør-Aurdal v hrabství Innlandet. Vede k němu krásná klikatá horská silnička a je umístěn na moc pěkném a klidném místě. Okolo půl třetí jsme kostel opustili a pokračovali na největší a nejznámější Národní park v Norsku - Jotunheimen, domov obrů. V pohoří se rozléhá 29 nejvyšších hor, včetně té nejvyšší - Galdhøpiggen (2469 m.n.m.).
Cestou do hor se samozřejmě ochladilo, mírné přeháňky k horám patří a tak jsme se cestou zastavili na vyhlídce Bitibua Kiosk, Beitøstolen. Zasněžené vršky hor, rozlehlá jezera, horské serpentiny, osamocené sruby…
Krása severských hor, která nelze vyfotit…alespoň v mém případě [😜]
Do kempu Besseggen Fjellpark Maurvangen jsme dorazili v 18 h. Zaplatili za 3 noci a hledali nejlepší místo pro stan. Po pár minutách pochodování kempem jsme zvolili klidnější a odlehlejší místo, kousek, avšak dostatečně daleko od rozbouřené řeky Sjoa, mezi břízami, které nám poskytli dostatečně pevné body k uchycení ochranné plachty, pod kterou jsme postavili stan a zaparkovali stroj pekelný. Po vybalení věcí a přivlastnění nedaleké lavice jsme zahlédli soba. Opravdu, nedaleko se objevil sob, který se nenechal rušit a v klidu okusovali místní zeleň [😁] Nečekaný zážitek [🇧🇻] Večer mezi horami jsme si užili, později se však ochladilo, ale po šeru ani památky. Ve stanu, vzduchových karimatkách a kvalitních spacácích nám bylo příjemně a my vzpomínali, kdy jsme vlastně naposledy viděli tmu - pravděpodobně v Dánsku.
Pršelo celou noc [🌧️]
Celkem: [🏍️] 2.123 km [👣] 45 km [🏠] 3x hotel [⛺] 1x stan
Den 6: Jotunheimen, Gjendehø
[🏔️] 13 km pouze horská turistika
Stan odolal nočnímu dešti a my se probudili do horského mlhavého rána v Jotunheimenu, kde jsme chtěli strávit 2 celé dny. Po snídani zakoupené v místním obchůdku (zejména placky Gjøvik lompe nám mimo jiné zachutnaly) jsme si sbalili batůžky a rozhodovali se, kam vyrazit. Jelikož hora Knutshøe, na kterou jsme měli namířeno byla níže než druhý plánovaný cíl Besseggen, rozhodli jsme se jít tento mlhavý den právě tam. Po příchodu do údolí jsme však spatřili, že její vrchol je nachází někde neznámo v mracích. Operativně jsme zvolili náhradní variantu a to Gjendehø, jehož vrchol se nám odhaloval. To nevypočitatelné horské podnebí vám změní plány dříve, než stihnete vyrazit [🏔️]
Prošli jsme můstkem přes rozbouřenou řeku, která se hrnula z tajících hor a ledovců přes náš kemp. Teplota byla pro turistiku příjemná a tak jsme pokračovali okolo horských jezírek a chaloupek až pod vrchol, kde jsme výhledy shledávali již tak úžasnými. Došli jsme až na místo, kde bylo vidět obrovské modrozelené jezero Gjende, z druhé strany sytě modré jezero Leirungen. Okolo hory pokryté posledním sněhem. Vrchol naší hory se nám však podařilo zdolat až v úplně mlze a tak jsme sešli o něco níže, abychom poobědvali i s výhledy. První zkouška jídla ze série "Adventure menu" nás mile překvapila [🏔️] [🍝] [🍴] Boloňské špagety byly dobré a mlha začala ustupovat. Po necelé půlhodince jsme se rozhodli navštívit vrchol podruhé. Tentokrát však s plnou parádou [💪] Výhledy z hory vysoké 1257 m.n.m. byly neuvěřitelné a my byli spokojeni, že nám i tak vše vyšlo na výbornou [🏔️] [🌤️] Odměnou po návratu nám byla čepovaná piva Frydenlund a Carlsberg, nabízena milým personálem našeho kempu [🇧🇻] [💯] [🍻]
Celkem: [🏍️] 2.123 km [👣] 45 km město [🏔️] 13 km horská turistika [🏠] 3x hotel [⛺] 3x stan
Den 7: Jotunheimen, Besseggen
[🏔️] 19 km
Ráno nám pršelo a tak jsme si trochu přispali. V plánu byl výšlap na Besseggen a tak jsme po pozdní, ale zato vydatné snídani sbalili batožiny a vydali se na cestu. Bylo něco před polednem. Začátek cesty bylo přijatelně ale asi po hodině cesty, když jsme procházeli kolem mokřadů, okolo kterých slídili nenasytní komáři, začalo pršet [☔] Cestou jsme prošli okolo srubů, rozlehlých jezer a po
kamenech jsme míjeli zasněžené úseky, z nichž jeden jsme využili ke stavbě pana Sněhuláka [⛄] Když déšť ustal, ocitli jsme se na kopci u jezera Gjende, přesně na druhé straně jezera, než včera z Gjendehø. Bylo to opět unikátní. Ty barvy hor a kamenů, mechů, horských rostlin a lišejníků. Syrová norská tundra [🏔️]
Po ještě prudším výšlapu jsme dorazili k tabuli s informací, že další úsek bude ještě mnohem náročnější. Varovné cedule i zde měly své opodstatnění [💪] [😏] Čekala nás poté ferrata přes skálu, kde byl pro lepší úchop použít řetěz. Po jejím zdolání jsme se ocitli pod rozbouřeným vodopádem, který bylo nutné přejít - jiná cesta zde nevedla. Na fotkách to zpětně vypadá jako brnkačka, vody bylo ale více než dost. Zvládli jsme i tyto nástrahy a otevřela se nám pustina, která opravdu vypadala jako domov obrů [⛰️]
Všude kameny, menší vyskládané do mohyl a nekonečné štíty hor. Občas jsme mohli jít po dvou, občas bylo nutné přelézt přes vysoké kameny nebo menší skálu. Bylo však vcelku teplo, alespoň, když se člověk hýbal [😶🌫️]
Čím jsme byli výš, začínalo více mrholit, vzduch byl řidší, vše se schovávalo do mlhy a ochlazovalo se. Jak nečekané, že [😏] Původní plán - dojít až na Besseggen, který je známý svým výhledem na jezera, byl však za těchto okolností zbytečný, jelikož bylo nutné zdolat vrchol hory a poté sejít o něco níže. Batohy už se zdály být také těžší. Cíl dnešního dne byl tedy nastaven a to - hora Veslfjellet s nadmořskou výškou 1743 m! Po dalších a dalších výstupech, kdy už se nám již objevoval vrchol, jsme zjišťovali, že další a ještě vyšší je opět za ním. Motivace vylézt až tak vysoko i za minimální viditelnosti nás hnala kupředu.
A pak se to stalo [💪] Dosáhli jsme vrcholu hory! Kupa kamenů s cedulí! A výhled? Jeden na druhého nám musel stačit [🤫] [🧑🤝🧑] Ale pocit, že jsme sem došli z kempu, který se nachází v cca 960 m.n.m., na horu vysokou přes 1700 m.n.m., tímto terénem, výstupy i klesáním, prominencí přes 800 m a za aktuálního počasí byl neskutečný [💪] [😎] Tak... a teď ještě dolů [🤪]
A poté začalo pršet, poté sněžit, poté pršet zespodu, ochladilo se, a tak vůbec nám hory ukázaly, že jít sem bez pořádného vybavení + jídla a pití, by bylo bláhové. My však byli připraveni [🙂]
Dolů jsme zkoušeli jít druhou cestou, sice delší, ale zato prý jednodušší, vedla okolo hory, ale bylo tam tolik sněhu, že jsme se bořili až po kolena. Zvolili jsme tedy cestu stejnou. Sestupy byly snadnější a nejnáročnější úsek cesty jsme zvládli i s dokumentací za 2h.
Ve 22h jsme byli opět u mokřadů s komáry. Jelikož jsme dovolenou naplánovali na období rovnodennosti, nebyl čas překážkou a my se vrátili do kempu za světla, okolo 23h, unaveni, ale maximálně spokojeni [👩❤️👩] Ten pocit je prostě k nezaplacení [❤️] [🏔️]
[🦿] [🏔️] [🧑🤝🧑] [💯]
Celkem: [🏍️ ] 2.123 km [👣] 45 km město [🏔️] 32 km horská turistika [🏠] 3x hotel [⛺] 4x stan
Den 8: moře kdesi u dalekého Trondheimu
[🏍️] 306km
Dopoledne jsme sbalili tábor, rozloučili se s místním sobem a opustili kemp Besseggen Maurvangen, který byl skvělý po všech stránkách. Vyzdvihl bych hlavně skvělý a velmi přátelský team recepce s obchůdkem a restaurací, kde bylo k sehnání vše, na co si člověk vzpomněl. Cestou z kempu jsme zastavili na místě zvaném Ausblik, no prostě Jotunheimen [❤️] [💯]
Cestou z tohoto úžasného národního parku jsme jeli přes údolí Dovre, Dombås, kde jsme poobědvali, až k dalekému Trondheimu [🧭] Cestou jsme již byli časově obezřetnější a při nákupu místních potravin nakoupili i místní pivo [🍺] Včas [💪] [🤪] A jelikož jsme se po horských túrách těšili opět na teplo, rozhodli jsme se ubytovat u moře [🗾] K tomuto účelu jsme zvolili camp Øysand. Po příjezdu do kempu jsme vybrali místo hned u pláže, na trávníku s velkou lavicí, nedalekou umývárnou, koupelnou, kuchyňkou i prádelnou. Musím říci, že na severu mají kempy opravdu úroveň [😉] [🌅] [⛺] [🌊]
Po rozbití tábora, zabydlení se a vyskládání občerstvení na stůl se nad námi za hlasitého řevu začalo shlukovat hejno racků, což nevěstilo nic dobrého. Ano začalo pršet [☔] [🌧️] A jak [😳] Opět perfektní načasování [😁] Vše zůstalo opět suché a my si ve stanu za skvělé atmosféry se zvuky deště dopřáli pivní degustaci s občerstvením [😂] [😜] [🍻]
Celkem: [🏍️] 2.429 km [👣] 45 km město [🏔️] 32 km horská turistika [🏠] 3x hotel [⛺] 5x stan
Den 9: Trondheim [⛩️] [⚓] [⚡] [🌈]
[🏍️] 42 km [👣] 11 km
Ráno nás probudilo slunce opírající se o stan [☀️] [⛺] Bylo nádherně, a tak jsme se vykoupali, příjemně posnídali, vyprali všechno oblečení, které jsme rozvěsili všude okolo a tak vůbec si užívali, že jsme zase v teple a nemusíme nic řešit [😎] Počasí se tu opravdu mění každým okamžikem a my si užívali ten teplejší [🌤️] Následovalo pohodové odpoledne [👍]
Poté přesun do třetího největšího města Norska, ve kterém žije 200 tisíc obyvatel. Trondheim, původně zvaný Nisaros, bylo původní hlavní město celého Norska až do roku 1216. Leží u 130 km dlouhého fjordu Trondheimsfjorden. Na toto město jsem se já osobně těšil že všeho nejvíce a rozhodně jsem nebyl zklamán [😏]
Ubytovali jsme se v pěkném cihlovém domě, v soukromém apartmánu, 8 km jižně od centra, vyložili přebytečné a vyrazili až na nejsevernější bod našeho putování. Zaparkovali u dřevem obloženého paláce Stiftsgården, prošli přes náměstí a spatřili úchvatnou dominantu města - Nidarosdomen, neboli Nidaroský dóm, který nás ohromil [😏]
Nejimpozantnější částí katedrály je bezesporu bohatě zdobené západní průčelí, na kterém pracoval tým sochařů, včetně Gustava Vigelanda (o něm jsem již psal při návštěvě Frognerova parku v Oslu), který pro Nidarosdomen vytvořil celkem 44 soch. Sochy inspirované Biblí a norskou historií vznikly v období mezi lety 1905 a 1983. Se svými 102 metry délky a 50 metry šíře je to největší gotický chrám ve Skandinávii, ve kterém se také nachází největší zvon v Norsku a to o váze 2,4 tuny.
Poté jsme přes zahrady a Starý most došli až ke čtvrti Bakklandet. Dominují ji barevné dřevěné domky postavené na kůlech, které lemují oba břehy řeky Nidelvy. Jejich historie sahá až do 17. století, kdy domy sloužily jako překladiště zboží z lodí připlouvajících do přístavu a jako ubytování obchodníků a dělníků. Nejhezčí pohled na barevné dřevěné domky lemující řeku Nidelva je právě z Gamle Bybro [⛩️] (Starý most), který byl postaven v roce 1681, stejně jako pevnost Kristiansten, jakožto součást městského opevnění. Uprostřed mostu stála až do roku 1816 železná brána, kterou hlídali stráže. Most prošel v průběhu let mnoha rekonstrukcemi. Nyní jsou dvě zdobené dřevěné brány při vstupu na most jedním ze symbolů Trondheimu. Pokračovali jsme dále a celou cestu nás provázeli dřevěné domky lemující obě strany ulice, ve kterých se nacházely bary, kavárny, restaurace nebo obchůdky s nejrůznějším zbožím. Domy měly křivé stěny i okna a stáří na nich bylo velmi vidět. Byly však udržované, natřené a obydlené [😊]
Dalšímodem našeho putování byla bílá pevnost má kopci - Kristiansten Festning. Pevnost pojmenovaná po dánském králi Kristiánovi V. byla postavena po velkém požáru v roce 1681 za účelem obrany města z východní strany. Byl osud krásný výhled na město a v zimních měsících je to prý krásné místo pro pozorování polární záře [🌟]
Jelikož nám vyhládlo, rozhodli jsme se spojit příjemné s užitečným a navštívit restauraci Egon, nacházející se v ikonické otočné věži. Tyholttårnet - 126 metrů vysoký radiový vysílač tyčící se na kopci nad centrem Trondheimu. Ve výšce 81 metrů je restaurace, která se pomalu otáčí kolem dokola a nabízí jedinečný pohled na město a jeho okolí. Zajímavé bylo, že otočný byl pouze prstenec, nebo-li podlaha, na které stály stoly. Vnější plášť a vnitřní prostory se nehýbaly. V praxi to znamená, že chvíli se díváte na město, poté na přístav, fjord, chvíli sedíte u baru, poté u výtahu [😜] [👍] Povečeřeli jsme [🍴] [🍔] [🍟] a dokonce jsme si z nabídky vybrali i naše oblíbená norská pivka [🍻] Skvělý zážitek doplnila dešťová přeháňka následovaná svitem slunce, která vyčarovala duhu jako z pohádky [🌈] Výhled na město byl neskutečný a byli bychom vydrželi jen sedět a dívat se z okna [😎]
Z věže k paláci, u kterého jsme zaparkovali to byl však ještě kus cesty a tak jsme se dali do pohybu a ještě se příjemně prošli a pokochali tímto historickým městem s úžasnou architekturou. Město, které ve mně zanechalo typický nádech severu [❤️]
Cestou zpět nechyběla ani typická ulice s deštníky [☂️] [☔] [☂️]
Celkem: [🏍️] 2.471 km [👣] 56 km město [🏔️] 32 km horská turistika [🏠] 4x hotel [⛺] 5x stan
Den 10: Trollstigen [⛰️]
[🏍️] 342 km [👣] 11 km
Z Trondheimu, který byl nejseverněji položeným místem naší výpravy jsme pokračovali přes silnici zvanou Atlantic Ocean Road. Jelikož jsme se pohybovali podél západního pobřeží Norska, kde se nachází mnoho fjordů, hor a velmi členitého terénu, využívali jsme transferu trajektem, který jezdí tam a zpět každých cca 20 minut a vyjde velmi levně.
km dlouhý úsek Atlantic Ocean Road je přes 8 County Road 64 vystavěný v roce 1989, který prochází souostrovím v obcích Hustadvika a Averøy v kraji Møre og Romsdal. Prochází kolem Hustadviky, nechráněné části Norského moře, spojující ostrov Averøy s pevninou a poloostrovem Romsdalshalvøya. Často se o ní hovoří jako o nejkrásnější cestě v Norsku a není se čemu divit [😎]
Jakkoli by se mohlo zdát, že obyčejná silnice se nemůže stát turistickou atrakcí, je tomu přesně naopak. Doporučuji vyhledat. Někteří k ní jezdí například rybařit, neboť na jeden z mostů byl přidán další můstek, který je určen právě k rybaření, které je zde velmi oblíbené.
Atlantic Ocean Road [🌁] [🌊] jsme projeli tam i zpět a poté pokračovali na jedno z hlavních míst Norska, obzvláště pokud se rozhodnete ho navštívit na motorce - Trollstigen [⛰️]
Večer jsme dorazili do kempu pojmenovaném po nejznámější silnici vybudované v horách. Trollstigen je bývalá obchodní stezka, nyní součást Zlaté cesty severu. Cesta byla otevřena 31. července 1936 králem Haakonem VII. V červnu roku 2012 byla oficiálně otevřena jako národní turistická trasa. V tomtéž roce byla dokončena výstavba hlavních turistických zařízení včetně restaurace a několika dalších výhledových platforem. V zimních měsících je komunikace uzavřena. Úsek cesty tvoří 11 serpentin v závěru údolí Isterdalen. Z parkoviště na vrchol vede cesta na vyhlídkovou plošinu, ze které je vidět Trollstigen a vodopád Stigfossen. Od kempu se nachází pouze 5 km a my stavíme stan, obhlížíme okolí a jednohlasně potvrzujeme, že kemp na tak úžasném místě mezi horami jsme ještě neviděli. Kemp nebyl přeplněn, všude čisto, sprchy, WC, obchod se suvenýry a občerstvením a místní kuchyňka. Za mě [💯] % Postavili jsme stan a jeli nakoupit. Jelikož bylo v kempu i ohniště, neváhali jsme s nákupem buřtů a večeře byla zajištěna. Večer u ohně na tomto úžasném místě mezi horami byl nezapomenutelný [😎]
[🍻] [🔥] [⛰️] [⛺]
Celkem: [🏍️] 2.813 km [👣] 67 km město [🏔️] 32 km horská turistika [🏠] 4x hotel [⛺] 6x stan
Den 11: Trollstigen & největší vatra na světě - Ålesund [🔥]
[🏍️] 151 km [👣] 12 km
Horské zatáčky a serpentiny, výhledy na hory a vodopády, to je Trolí stezka nebo-li Cesta Trollů! [🛣️] Cesta stoupá po svahu skalního masivu od hladiny moře až do výšky 800m. Prošli jsme se i na horní plošiny s vyhlídkou, navštívili obchod se suvenýry a párkrát si cestu projeli. Neskutečný zážitek, dobrá viditelnost i počasí [⛰️] [🌡️] [🌄] [🏍️] Po tomto zážitku jsme následovali další [😎]
Ålesund, město rozkládající se u moře přes 3 ostrovy propojené mosty [🏝️] [🌉] [🏖️] [🛥️] Ubytovali jsme se v centru města, ve kterém žije asi 45tis. obyvatel, kteří dodnes používají frázi: „To jsme ještě od požáru v Ålesundu nezažili“. Myslí tím pohromu, která město postihla z 23. na 24. ledna 1904 během mohutného požáru. 10 000 lidí se náhle ocitlo bez přístřeší, ale díky rychlým obětavým záchranným akcím a významné pomoci od německého císaře Viléma II. bylo město během krátké doby obnoveno. Dostalo úplně nový vzhled v podobě tehdejšího stylu Art nouveau. Podoba města se dochovala dodnes, proto je Ålesund světovou raritou secesní architektury. A co víc, každoročně se zde konají oslavy slunovratu, kam jsme měli dnes namířeno. Procházka městem, která nám vyšla na 5km, až na místo Slinningen.
Slinningsbålet nebo také Slinning bonfire, kde můžete na vlastní oči vidět věž, která je celá postavená z dřevěných palet, kterou místní dobrovolníci shání celý rok v místních firmách, přístavů a u okolních 
sponzorů. Dřevěná vatra, postavená v norském přístavu Alesund, při příležitosti letního slunovratu a oslav narození sv. Jana Křtitele, se dokonce zapsala i do Guinessovy knihy rekordů! V roce 2016 měřila hranice z
dřevěných palet neuvěřitelných 47,4 metrů a každý rok se tato tradice opakuje a rekord se snaží překonat. Na stavbě vatry se každoročně podílí více než 40 místních nadšenců, kteří skládali dřevěné palety na sebe několik dnů. V sobotu nejbližší dnu slunovratu pár vyvolených z týmu vyšplhá až na vrchol, kde z vrcholu sejmou norskou vlajku [🇧🇻] a za hlasitého ohňostroje, hudby a pokřiku vatru z vrchu zapálí! [🔥] Poté šup dolů a vše vypukne! Jak to vypadá, můžete vidět na fotografiích a videích.
Atmosféra byla neskutečná a žár měl sílu několik desítek metrů! [🔥] [🔥] [🔥]
Celkem: [🏍️] 2.964 km [👣] 79 km město [🏔️] 32 km horská turistika [🏠] 5x hotel [⛺] 6x stan
Den 12: Geiranger [⛰️] [🏞️] [🌊] [⚓]
[🏍️] 154 km
Při cestě z Ålesundu jsme naposledy zahlédli doutnající vatru a vydali se dále po západním pobřeží Norska plného fjordů a to na ten nejhezčí a nejznámější [🗾]
Geirangerfjord je ledovcový fjord dlouhý 15 km a tvoří jednu z větví velkého Storfjordu. Také jedna z nejnavštěvovanějších turistických destinací v Norsku a od roku 2005 je společně s Nærøyfjordem součástí světového dědictví UNESCO. Při cestě na toto nádherné místo mezi horami jsme sjížděli dlouhé horské serpentiny a viděli trajekt kotvící přímo ve fjordu, město s hotely, kempem a nad ním malebný bílý dřevěný kostel. Počasí bylo opravdu parné a my si užívali pohody [🌊] [⛰️] Zkusili jsme se i vykoupat ale voda stékající z hor mohutnými vodopády měřila asi tři centimetry [🤏] [🤪] No koupačka max. po kotníky a pak zase na sluníčko a opékačka [🌞] Povečeřeli jsme i s našim novým kamarádem, opálili se, otevřeli pár piv a pak se zaposlouchali do hloučku francouzů z vedlejších karavanů, kteří za tónů tahací harmoniky a zpěvu popíjeli víno [🍷] prostě klasici.
Sven byl tento večer také spokojen [⛺] [🌄]
Celkem: [🏍️] 3.118 km [👣] 79 km město [🏔️] 32 km horská turistika [🏠] 5x hotel [⛺] 7x stan
Den 13: Ledovce a prašné cesty [🧭] [🏍️] [💨] [🏔️] [🌡️]
[🏍️] 390 km, offroad
Z velkolepého fjordu Geiranger jsme vyrazili opět do hor a to ze západní strany Jotunheimenu, okolo nejvyšší hory Galdhøpiggen. Projížděli jsme čistou a drsnou norskou přírodou se sruby, klikatými silnicemi okolo kterých se pásli o
vce, zamrzlými jezery a horami pokrytými sněhem. Silnice však byly po 
celou dobu bez problému sjízdné a my pokračovali až na známý ledovec Nigardsbreen, který je součástí největšího ledovce pevninské Evropy - Jostedalsbreen. Pěkně místo. Pokračovali jsme zpět a poté na další bod dnešní cesty. Mezi horami, vodopády, potůčky a malými vesničkami jsme okolo řeky projížděli po úzké silničce kolem řeky až na její konec, kde začala pouze kamenitá a prašná cesta. Pro naše cestovní enduro žádný problém ale s touto naloží také žádná brnkačka [😎]
Dorazili jsme na místo, které bylo neuvěřitelné. Nikde ani živáčka, okolo jen pár srubů a chat, jinak pouze hory, mezi kterými vykukoval další ledovec Breheimen. Už jen při street view pohledu na Google mapách jsem věděl, že toto místo rozhodně nemůžeme vynechat [😏]
Opravdový sever, netknutá příroda, ledovce, hory a řeka... Byli jsme ohromení tou čirou severskou přírodou [🏔️] [🐑] [🏞️] Nejčistší místo na světě [❤️] [🏔️]
Prašnou cestou jsme se dostali zpět přes tunely, v kterých byla úplná tma - pravděpodobně ještě nedokončené a uzoučkými cestami okolo řeky se dostali až na hlavní silnici. Asi po 30km jsme se blížili k cíli dnešního dne a to kempu Vik u Sognefjordu, kterého jsme nakonec nedosáhli. Před námi se totiž začaly shlukovat černé mraky a my věděli, že na hrátky s deštěm nám už dnes nezabývají síly [😶🌫️] [💦] Zastavili jsme proto na kraji cesty a dali se do hledání bližšího kempu - vyhrál kemp Kjørnes a my před ním zaparkovali [🏍️] A poté samozřejmě začalo pršet [🤟] [🥳] [☔] [💧] [🌧️]
Dojeli jsme kousek až na místo s kuchyňkou, kde si uvařili večeři, otevřeli pivko a tak vůbec odpadli a byli rádi, že to dopadlo alespoň takhle [😁] Sice se to dle denního nájezdu nezdá ale toto byl nejnáročnější den jízdy, jelikož jsme na motorce strávili asi 10 h s nějakými přestávkami na fotku - a to není málo [😜] Jak to tak s přeháňkami v Norsku bývá, asi do hodinky pršet přestalo a my si mohli v klidu postavit stan [⛺] s výhledem na moře [⚓] a s pocitem vítěze [💪] [😎] [🌈] [⛺]
Celkem: [🏍️] 3.508km [👣] 79 km město [🏔️] 32 km horská turistika [🏠] 5x hotel [⛺] 8x stan
Den 14: Nejstarší kostel a vodopády [🏞️] [🌊]
[🏍️] 275 km [👣] 4 km
Ráno jsme pokračovali trajektem na Sognefjord, přes Hopperstad Stave Church, který nás ohromil svou dochovalou podobou a umístěním na vršku mezi kopci. Tento klasický severský dřevěný kostel byl dokončen v roce 1130, což je na jeho aktuální stav neuvěřitelné. Jedná se proto i o jeden z nejstarších dochovalých kostelů v Norsku. Lze jej navštívit i zevnitř, samozřejmě je hlídán a platí se zde vstupné. Zážitek však perfektní [😎]
Pokračovali jsme do hor, kde jsme stoupali serpentinami okolo vodopádů, až jsme zastavili u Hólesvingane. Nádherná podívaná. Z hor valící se voda, výhledy do údolí, netknutá, klidná a tak rozlehlá příroda úžasného severu [⛰️] Nádherná cesta [😎]
Následovaly vodopády Skjervsfossen, z kterého se dvěma proudy valila voda z úctyhodných 135m a další Vøringsfossen, ke kterému jsme dorazili silnicí vytvořenou v nitru hory. Neskutečný zážitek. Chvíli jsem si myslel, že se navigace zbláznila, když se cesta začala točit ve spirále sem a tam a vypadala jako uzel. Vodopád byl ještě větší a jeho výška byla 182m. Nad ním je vybudována vyhlídka a prohlídka opravdu stojí za návštěvu [🌊] [🏞️]
Cestou zpět jsme hledali kemp a našli jeden moc pěkný. U fjordu. S milým personálem, moderní kuchyňkou, sprchami i toaletou. Ten den se zde navíc konal i hudební festival. Počasí nám přálo a den jsme si moc užili [😎] [👍]
Celkem: [🏍️] 3.783km [👣] 83 km město [🏔️] 32 km horská turistika [🏠] 5x hotel [⛺] 9x stan
Den 15: Bergen [🤘] [😎] [🍻] [⚓] [🏘️]
[🏍️] 110 km [👣] 7 km
BERGEN! Kdo by neznal toto nádherné historické město za sedmero horami? [⛰️] [🧭] Toto město se totiž opravdu nachází na mořském pobřeží mezi sedmi horami a na městském znaku, který patří mezi nejstarší v Norsku, je sedm hor stylisticky znázorněno jako základ města, které založil král Olaf III. Norský v roce 1070 pod názvem Bjørgvin, což znamená „zelená louka mezi horami“. V roce 1217 se Bergen stal namísto Trondheimu hlavním městem Norska a byl jím až do roku 1299, kdy se hlavním městem Norska stalo Oslo.
Bergen byl největším městem severní Evropy do 17. století a největším norským městem do 19. stol. V současnosti je druhým největším norským městem, ve kterém žije okolo 400 tis. obyvatel.
Cestou do města jsme poznali, proč se Norsku říká země tunelů a také, proč se přímo Bergenu říká nejdeštivější město na světě. Bergen je totiž proslulý svými dešti, které dosahují ročního úhrnu kolem 2250 mm.
Cestou jsme ještě navštívili kostel Fantoft Stave Church z roku 1150, který byl velmi podobný kostelu Hopperstad, jen již nebyl původní... 6. června 1992 byl totiž kostel zničen žhářským útokem. Jednalo se o první z řady vypálení kostela členy rané norské blackmetalové scény. Zpočátku se předpokládalo, že požár způsobil blesk nebo elektrická závada... V roce 1994 byl však Varg Vikernes z jednočlenné skupiny Burzum shledán vinným ze zapálení kostela Old Åsane, kostela Storetveit v Bergenu, kostela Skjold ve Vindafjordu a zapálení kaple Holmenkollen v Oslu. Byl také obviněn právě z vypálení kostela Fantoft Stave Church, ačkoli porotci hlasovali o jeho nevině. Soudci to označili za chybu, ale rozhodnutí nezrušili. Fotografie ohořelého pláště kostela se objevila na obalu EP alba Aske (popel) skupiny Burzum z roku 1993. Rekonstrukce kostela začala brzy po požáru a trvala šest let. Od roku 1997 je kostel obehnán bezpečnostním plotem a hlídán kamerami. Architektura těchto kostelů je však velmi unikátní a patří k historii stejně tak, jako všechny ostatní památky.
Dorazili jsme do hotelu v centru města a po ubytování a zaparkování stroje v postranní uličce jsme vyrazili na prohlídku okolí. Prošli jsme si věhlasný Fish market, kde se prodávalo snad všechno, co se vyskytuje v moři. Nechyběly ale ani norské speciality jako velrybí maso, sobí a losí klobásy nebo kaviár, krabi a humři [🦀] Přístav s restauracemi a bary, náměstí, druhoválečný pomník s dvanácti mužskými postavami a reliéfy z bronzu upevněných na velkém čtvercovém soklu z žuly. Pomník, který byl od roku 1939-45 financován z vybraných prostředků a od té doby byl doplněn o vodní plochu u paty soklu. Dále jsme navštívili divadlo u kterého jsme objevili zvláštní sochu muže - Henrik Ibsen, nejznámější norský spisovatel, dramatik a básník.
Následovala restaurace Ferdinand på Engen, jelikož zde bylo k mání 10 piv na čepu [😱] [🍻] a skvělá pizza k tomu [🍕] [😋]
Po degustaci jsme se přesunuli do nejkrásnější čtvrti města a tou je bezesporu nejstarší část Bryggen (pivovar), který byl vyhlášen organizací UNESCO součástí světového dědictví. Dřevěné domky nejrůznějších barev, staré přístavní uličky, temná zákoutí s bary, hospůdkami a všudypřítomný déšť [🌊] [🍻] [💧] [🌦️]
Poté jsme navštívili přístavní putyku SJØBODEN, tradiční námořnický bar, kde jsme zakotvili na jedno medové [🍻] [⚓] Tato čtvrť však zůstává navždy ikonou historického Bergenu [💯] [🧭] [⚓]
Celkem: [🏍️] 3.893 km [👣] 90 km město [🏔️] 32 km horská turistika [🏠] 6x hotel [⛺] 9x stan
Den 16: Výšlap na Trolltungu [⛰️] [👅]
[🏍️] 141 km [🏔️] 10 km (horský terén)
Kde je vůle, je i cesta [😎]
Ráno jsme si v Bergenu připravili snídani, jelikož jsme měli k dispozici velkou kuchyň. Uvařili čaj i kávu, doplnili termosky i kanystr s vodou. Čekal nás totiž výšlap na Trolí jazyk [⛰️] [👅]
Cestou jsme se stavili na benzině, kde nabízeli pravý norský Pølser - pecka [💪] [😎] [🌭]
Trolltunga, jejíž parkoviště T2 je nejlepším bodem pro odstavení vozidla se stalo naším styčným bodem a my vybalili vše potřebné, napakovali krosny, zabezpečili moto hadry a připravili se na cestu. Plán byl totiž přespat až na samém vrcholu. Na zádech jsme nesli veškerou výbavu od jídla, vody, teplých nápojů, oblečení, stanu, nafukovacích karimatek, spacáků...
Vydali jsme se na cestu, která byla zpočátku zahřívací, snadná a příjemná. Do té doby, než začalo pršet. Jak neobvyklé [😁] My jsme nicméně nebyli za žádná ořezávátka. A z cukru se taky neskládáme [💪] Pokračovali jsme výstupy přes kluzké kameny, horské cestičky a stoupali čím dál výš. Samozřejmě vybaveni nepromoky. Lidé, kteří se vraceli z celodenní túry na nás však ale pohlíželi jako na chorobomyslné, jelikož měli za sebou od rána už 28km a když se okolo 18 h blížili ke konci své cesty, potkali nás, jak teprve začínáme [😀] [🫣] No, asi je chápu [😋]
Po pár kilometrech v dešti jsme dorazili až k horské chatičce. Byla však určena pro případy nouze a tak jsme posvačili vedle ní, na lavičce s výhledem do hor, který díky mlze nebyl nijak valný [😀] Po horké kávě jsme pokračovali dále. Potkali jsme dokonce i skupinku asi 30 turistů, kteří nám tleskali, když jsme se přiznali, že se na vrcholu chystáme přespat [😁] Jejich průvodce ale zachoval profesionalitu a zjišťoval, zda máme stan, spacáky a další vybavení. Věděli jsme, že průvodci běžně turisty, kteří nejsou vyvaveni, vrací zpět. Nám však popřál mnoho štěstí [💪] [😁]
Pršelo stále a my se prodírali přes kameny, strmé svahy, horské potoky obklopené sněhem, průsmyky, dřevěné mostky a pomalu se bořili do mlhy. Ta nás kompletně pohltila asi 300m od cíle. Dorazili jsme k chatce - jediné, co jsme viděli. Turistické značky nám již byly zcela skryty a my se na chvilku zastavili a plánovali si, jak budeme v dešti a mlze stavět stan [⛺] Nic takového se ten den ale nestalo. Zkusil jsem kliku, ale bylo zamčeno. Říkáme si, že je to asi nějaká záchranářská základna a že budeme pokračovat do cíle s tím, že v nepromocích přečkáme na lepší příležitost k rozbití tábora. Obešli jsme tedy chatku z druhé strany a já uviděl další dveře. No jasně, zase budou zamčený, proběhlo mi hlavou. Hloupý, kdo nezkusí, řekl jsem si a dveře se otevřely [😱] To jsme fakt nečekali [🤨] V chatce jsme nakonec přespali. Nálada a zážitky však byly k nezaplacení [❤️] Noční teploty se ten den pohybovaly okolo 3-5°C [🏔️]
Celkem: [🏍️] 4.034 km [👣] 90 km město [🏔️] 42km horská turistika [🏠] 6x hotel [⛺] 10x stan - hory
Den 17: Trolltunga a Langfoseen [⛰️] [👅]
[🏍️] 114 km [🏔️] 14 km
Po chladné a mlhavé noci strávené v horách, za deště, který ustal asi až v 5:00, jsme nakonec vstali do nádherného rána. Mraky se trhaly, my sbalili věci a ušli posledních pár set metrů do cíle [⛰️] [🥾]
Bylo něco po 7 h ranní a ten pohled ze skály na azurově modré jezero (a hlavně bez lidí) byl neskutečný [💙] [🤍] [⛰️] [💙] [🤍] Nakonec i přesto, že jsme si museli tenhle den vybojovat, dostalo se nám vytoužené odměny [💪] [😎] [⛰️] Předně tedy musím říci, že jsi fakt dobrá,že jsi to všechno dala Michaela K. Bylo to náročný, nebylo to vždycky příjemný a někdy to i bolelo. Jako vždycky, když chcete něčeho dosáhnout. Ale fakt to stálo za to! Jsi skvělá! Miluju tě [💙] [⛰️] [♥️] [💍] A jsem moc rád, že jsme se rozhodli na tuto společnou cestu vydat [👩❤️💋👨] [👫]
Tohle úžasný místo Trolltunga (Trolí jazyk) je skalní útvar vyčnívající vodorovně z hory ve výšce asi 700 metrů nad hladinou jezera Ringedalsvatnet a jelikož je jedním z nejznámějších míst Norska, nejedním spořičem obrazovky či vzorem pro kalendáře a hlavně symbolem čisté přírody, je to také turisticky velmi navštěvované místo a tak se okolo 8 h ranní začínali objevovat první ranní ptáčata. Když jsme jazyk opouštěli, při pohledu na frontu lidí, kteří se řadili za sebou, aby si mohli alespoň udělat fotku, jsme byli opravdu vděční, že jsme tu ten den mohli být sami. Cestou dolů jsme měli krásné počasí a celých 14 km po kamenitých svazích jsme potkávali turisty.
Když jsme se vrátili do základního tábora se stánkem a parkovištěm, shodili ze zad krosny, které se za tu cestu dost pronesly a zdlábli pølser. Poté zapakovali a vyrazili dál [🛣️]
Další zastávkou nám byly vodopády. První Låtefossen se 165 m a dvěma rameny. Druhý a ne ledajaký - dle "The World Waterfall Database" se jedná o jeden z "the best in the world " [🌍] Obří Langfoseen, s výškou padající vody neuvěřitelných 612 m a pod ním silnice přes most. Je jeden z mála takto mohutných vodopádů, který v norsku nebyl využít jako zdroj pro vodní elektrárnu a zůstává tak stále ve své přirodní podobě. Oba jednoduše přístupné, nacházející se na hlavní silnici.
Posledním bodem byl dřevěný kostelík z 13. st. Røldal Stave Church a následně pěkný kemp Røldal, ve kterém jsme strávili noc, jelikož dál už se nám po dnešním dni a probdělé chladné noci nechtělo [🙂]
Celkem: [🏍️] 4.147 km [👣] 90 km město [🏔️] 56 km horská turistika [🏠] 6x hotel [⛺] 11x stan
Den 18: Stavanger - food festival [🍔] [🌭] [🍻]
[🏍️] 203 km [👣] 5 km
Ráno jsme si v kempu Røldal připravili dobrou snídani a v místní pekárně si dokonce opatřili i čerstvé dobroty [😋] [🥯]
Dalším bodem našeho putování bylo město Stavanger, které jsme se rozhodli neplánovaně navštívit po debatě s jedním pánem v Bergenu, který z tohoto města pocházel a prozradil nám, že se tu právě tento víkend pořádá legendární Food festival [🍴]
Gladmatfestivalen se každoročně pořádá už od roku 1998 a to ve 4. největším norském městě Stavanger, s počtem 130 tisíc obyvatel.
Ihned po příjezdu do města mám bylo jasné, že se nejedná o malou akci. Celé centrum města bylo uzavřené a my si našli místečko na okraji k zaparkování. Prošli jsme si stánky, kde se prodávalo jídlo ze všech koutů světa, viděli koncert, přístav i historické budovy. Nakonec jsme se rozhodli pro hovězí burger z domácího chovu [🍔] a [🌭] klasický Pølser, což je klobása s mixem 35% sobího a 35% hovězího a vepřového masa. Zbytek je tvořen vodou a bramborovou moučkou s ingrediencemi různých koření. V norsku velmi oblíbená a vyhledávaná pochoutka. Hodnotili jsme pozitivně a prohlédli se po něčem na spláchnutí. Objevili jsme stánek s čepovaným pivem Lervig [🍻] Bylo fajn a tak jsme poseděli a užívali místní atmosféry. Až do té doby, než začalo pršet [☔] a fakt dost. Kolem běhali lidé s deštníky a pláštěnkami a my byli rádi, že máme místa pod plachtou [😁] poseděli jsme tu vcelku dlouho ale už bylo pozdě a pršelo stále a stále.
Nakonec jsme byli nuceni v dešti k moto přeběhnout, sundat z ní plachtu a na cestu se připravit pod ní [🤣] [👌] Na řadu přišli opět nepromoky [🧥] Pršelo pořád silně a my to měli do hotelu ještě 15 km, které jsme i tak zvládli a byli rádi, že už jsme opět v suchu a v posteli [🛌] [😁] [👍] Adventure jak má být [😎] [🛣️]
Celkem: [🏍️] 4.350 km [👣] 95 km město [🏔️] 56 km horská turistika [🏠] 7x hotel [⛺] 11x stan
Den 19: Kjerag - Lysebotn [⛰️]
[🏍️] 438km
Ráno jsme z hotelu ve Stavangeru vyjeli na Sverd i Fjell (meče ve skále) - památník na okraji Stavangeru na Hafrsfjordu na jihozápadním pobřeží Norska. Památník má podobu tří obřích bronzových mečů, které zde připomínají bitvu u Hafrsfjordu z roku 872, ve které zvítězil Harald I. Krásnovlasý, první sjednotitel norského území pod jednotnou vládu. Největší z mečů připomíná vítěze bitvy, menší meče jeho dva protivníky. Jedná se o jeden ze symbolů Norska.
Dále jsme vyrazili na další zajímavé místo zvané Lysebotn, kde jsou
vytvořené nádherné silnice vedoucí pustinou a poté z parkoviště na Kjerag mnoha serpentinami z kopce dolů přes Lysetunnelen tam a zpět. Moc pěkný výlet, silnice a supr počasí [👍] Zatáčky byly luxusní [😎] Dali jsme si je párkrát dokola, vyfotili výhledy a následovala cesta zpět - syrová horská tundra plná kamenných mohyl, skal a jezírek. Poté jsme se vydali na úplný jih Norska přes maják Lindesnes, u kterého nás opět chytla nepřízeň [🥴] [🤣] V Norsku si člověk na změny počasí a častý déšť už tak zvykne, že ho to už ani nepřekvapuje [🌦️] [😜] No, nedalo se ani slézt z mašiny a sotva ji tam nechat, jak foukalo, a začalo pršet. Maják byl samosebou u moře a tak byla síla větru opravdu silná a vlny z moře bily o útes. Proto jsme si maják ze sedla jen prohlédli a ochuzeni o foto pokračovali deštěm až do města Kristiansand, kde si domluvili na dnešní noc soukromý apartmán [😎] [👍]
Celkem za 19 dní: [🏍️] 4.788 km [👣] 95 km město [🏔️] 56 km horská turistika [🏠] 8x hotel [⛺] 11x stan