sumoto_leden



Nordkapp 2014

Kapitoly článku

7. den pátek 4. 7. 2014

Je pátek po poledni a my se probouzíme rozlámaní po předchozí jízdě. Venku je docela zima a počasí nic moc. I přesto jsem šťastný a po kávě, snídani, vykonané potřebě hned za skálou a ranní hygienou se vracíme zpátky na Nordkapp, za oba zaplatím 360 NOK s tím, že to projdeme celé i zevnitř. Zase fotíme, kupujeme kdeco, hrníčky, trika, čepice, no prostě krámy. Člověk si musí uvědomit, že sem se podívá třebas jednou za život, tak proč to nekoupit. Zapomínáme na čas, protože ve skleněné budově je krásně teplo a sedět jen tak a čučet do dálky je nádhera. V 16.45 vyrážíme z Nordkappu.
Loučíme se a já vím, že máme 9 dní na cestu domů, a že to bude už jen o  kochání se nádhernou přírodou. Né, že by ta finská nebyla krásná, ale těch pár dní v chcanci to na oblibě Finska moc nepřidá. Jedeme furt za nosem a zapomínám uhnout na jedné odbočce a zajíždíme si navíc něco málo přes 20 km k městečku Kvalsund, kde to obracím a jedeme směr Alta. Před Altou je kemp Solvang, kde zase není žádná obsluha, vše je otevřené. Dorážíme sem kolem 22. hodiny. Ráno platíme cca 130 NOK. Sprchy jsou vždy na 5 nebo 10 NOK. 

8. den sobota

Je krásný slunečný den, jsme v rámci možností odpočatí a víme, že pojedeme většinou podle pobřeží. Vyrážíme na cestu a díváme se na zátoky, fjordy, zasněžené hory a kopce. Nestačíme se rozhlížet. Je perfektní, že Léňa může fotit za jízdy, protože kdyby člověk stavěl pokaždé, když chce udělat fotku, tak by snad nikam nedojel. Příroda je tak krásná, že i přesto, že mi každý říkal, jeď na Lofoty, tak jsem v rámci ušetření času a peněz jel přes Skibotn, Andselv, Bjerkvik, Narvik až na Bognes-Skaberget trajekt, kde po vylodění a ujetí pár kilometrů, potkáme kluka na motorce jak čumí do dáli. Pozdravím zdvižením levé ruky a jedu dál, ale jelikož jedu docela pomalu, tak jsem si všiml české značky, otáčím to, přijedu k němu ze zadu a už hulákám: „Kam čumíš“. Prohodíme pár slov, koukáme kde zakempovat a jelikož zrovna nic nenacházíme, loučíme se a jedeme si každý svou trasu. Po pár kilometrech nacházím místo, rozdělávám stan na nádherném místě, kde panoramata byla jak z toho nejlepšího katalogu od Čedoku. Je kolem desáté večer a koukáme na sluníčko, které se schovává za fjord. Spát jdeme zase těsně po půlnoci. Na celonoční světlo si né a né zvyknout.
Najeto 616 km.


9. den neděle

Ráno se budíme do dalšího krásného dne, balíme věci i bordel, který zůstal v ohništi od lidí před náma. Na pytlících od polívky je napsáno Vitana, made in Czech rep. Tohle doopravdy nepochopím, že někdo může bejt prostě takový prase. Vyrážíme na cestu, kde po pár kilometrech jedeme kolem nádherného čistého jezera s písčitou pláží. Zastavuji a jdeme se koupat. Teda Léňa si jen smočila nohy, ale mě to nedalo a prostě ten pocit, že se koupu za severním polárním kruhem, řvu na Léňu: „foť to“, a pokaždé, když skočím do vody, tak slyším: „teď to nevyšlo, znová“. Myslel jsem, že ji zabiju. Voda byla tak studená, že jsem na půl dne byl holčička. 

Po nějakých 240 km jsme dorazili na Norský severní polarní kruh Polarsirkelsenteret, kde jsme nakoupili pár cetek, udělali znova pár fotek a vydali se přes Mo i Rana do dalšího kempu pod názvem Korgen Camping. Snažil jsem se držet zásady, jednou na divoko, jednou kemp, protože pokud jedete se ženskou, tak hygiena musí být, a jen tak ji nepřekecáte, že se v tý krásně čistý vodě s pár stupni může nádherně vykoupat. 
Dnes najeto 364 km

10. den pondělí

Je ráno, pohoda, vše jak má být. Hledám správce kempu. Nikde nikdo. Jedna paní mi vysvětluje, že na hlavní chatce je schránka na peníze. Jdu tam, vypisuju přihlášku a hážu i s obálkou 100 NOK (330 Kč). Možná si někdo řekne, že jsem blbej, ale ten pocit, že jste vykoupanej, máte nabitý baterie do foťáků, nabitej telefon a ještě za to nikoho neokradete, je prostě fajn a to k takový dovolený patří. Stejnak budu dnes zase spát na divoko. Píšu kámošovi co a jak a odepisuje mi, že nemám zapomenout na Trolí stezku. Jedeme kolem Laksforsen a po E6 na Trondheim a odtud dojíždíme do města Oppdal, kde zabočuji směr Sunndalsora. 

Kousek od Myren Campingplass to beru rovnou k řece a u rybářské chatičky s krásným kamenným stolem stavím stan a jdeme po dvou plechovkách a pár locích metaxi spát. Venku se šeří, konečně je v noci normální tma. Začíná pršet. Krucinál, doufám, že nám Trolí stezka neproprší.
Dnes najeto 620 km.

11. den úterý

Ode dneška vím, že budeme jezdit jen po silnicích, které jsou na mapě vždy zeleně orámované, tudíž turisticky nejzajímavější. Čas nám hraje do noty. Na dojezd domů z Osla nám stačí dva dny. Z mapy a z navigace mi dochází, že na Trolí stezku Trollstigen to je 160 km. Jedeme kolem nádherných fjordů, kde se voda ani nehnula a vytvářela nádherné odrazy okolí. Ze Sunndalsora po 660 na Andalsnes a přímo na Trolí stezku, která nám vyšla vtříc s nádherným počasím. Co budu povídat, zasekli jsme se tam celé dvě hodiny.

Krom toho jsme tam potkali Čechy na motorkách, tak jsme udělali pár fotek s trolem a poté jeli dál nádhernou krajinou.  Co se týká krajiny, nazval bych jí kýčovitě krásná, protože každá vesnice má jezero, v jezeře ostrůvek s chatičkou a stromy, za jezerem horu s vrškem od sněhu a minimálně jeden až dva vodopády. Ještě, že mám uzavřenou helmu, protože jsem stále jezdil s otevřenou pusou. No a když si to takhle valíme po 63 z Trolí stezky na Valdall a za ním přejíždíme trajektem Eidsdal-Linge na druhou stranu nějakého dalšího fjordu, dojíždíme na odpočívadlo, kde potkáváme další Čechy v transportéru a dáváme se do řeči. Nato koukám dolů z kopce a vidím velkou loď v zálivu fjordu, koukám a přemýšlím, až mi to docvakne. Kruci, vždyť to je ten známej fjord Geirangerfjorden, který je vidět na každým turistickým prospektu z Norska. Mladá rodina mi to potvrzuje. Loučíme se a jedeme klikaticí dolů do fjordu a nad kempem, který je drahý tak, že i Němci se otáčejí a jedou pryč, sledujeme velkou, snad i zaoceánskou loď, jak se obrací a vyplouvá pryč.

Projedeme městečko Geiranger a znova klikaticí jedeme vzhůru kolem Dalsnibby stále za nosem. Končíme v Kanoutleige-Gjeilo Camping, kde platím cca 90 NOK přepočtený na éčka v krásném kurzu. Nevím už, kolik to bylo ale byl jsem spokojený. Pán taky, veděl, že když nemám hotovost, tak se sbalím a pojedu do kempu s čtečkou karet. Večer v tomto kempu se mi stala malá patálie, vyprali jsme si prádlo, pověsili na silonovou šnůru a večer, když začalo krápat, tak Léňa prádlo sklidila a já ve chvíli úprku ze sprch zapomněl na šňůru a tu jsem frňákem přetrhnul. No, co mám povídat, málem jsem přišel o oko a nos. Naštěstí to bylo jen slabě odřené, ale ještě teď si říkám, jak jsem to dokázal. Možná k tomu pomohly ty tři plechovky piva a dopitá metaxa ;-))))
Dnes najeto 320 km, z toho trajekt Eidsdal-Linge 2 km


12. den středa

Ráno kontroluji škody na obličeji, Léňa se směje, jak jinak. Balíme. Jedeme po zeleně orámované silnici na Lom a zahýbáme směr Leirdalen po silnici 55. Mineme horský hotýlek Sognefjellet Sommarskisenter a loudáme se dál. Panoramata k nezaplacení. Po sjetí do nížin jedeme kolem Lustrafjordenu a z dálky pozorujeme vodopád Feigumfossen.

Dojíždíme na trajek Mannheller – Fodnes, dostáváme se na druhou stranu, kde se vyhýbáme nejdelšímu tunelu na světě Laerdalstunnelen (24,5 km, barevně osvětlen) z důvodu toho, že se v tunelech vždy motám sem a tam jak nudle v bandě, a po zelené E6 a 52 dojíždíme do kempu Personbraten Camping ve městě Gol. Také jsem zjistil, že když si sundám tmavé brýle v helmě v tunelu, tak už se zas tak nemotám :-)))
Dnes ujeto 286 km, kochačka

13. den čtvrtek

Vím, že jsme ještě docela kus od Prekenstolenu, který jsem navštívil v roce 2011, ale jsem rozhodnut jet alespoň směrem k Stavangeru. V mapě vybírám znova zeleně orámovanou cestu a z Golu po silnici č. 7 jedeme kolem Dyranut Turisthytta a dojíždíme na hráz Sysenvatnetské přehrady.  Dále stavíme u dvou vodopádů Voringfoss, kde si prohlížíme oba vodopády jak z jedné, tak z druhé strany. Jeden má asi 180 metrů a ten druhý asi 360 m. Úžasné. To ješte nevíme, že po pár metrech projíždíme tunelem Dalbergtunnelen, který se točí ve skále jak had a mezi městy Eidfjord a Lofthus vjíždíme do tunelu, ve kterém je modře osvícený kruháč. Vypadalo to jako z jiného světa. Míříme na Oddu a po silnici č. 13 projíždíme kaňonem lemující řeku. Koukáme nalevo, napravo, a najednou parking vedle ohlušujícího dvojvodopádu. Co čert nechtěl, zase jsem vybral silnici, kde je další dominanta Norska. Latefossen. Podávám foťák mladý holce, „plýz, van foto“, a zase to byli Češi. To potěší, jsme všude. Po dnešku jsem úplně naměkko, tak různorodou přírodu, silnice a vše kolem jsem v životě nezažil. Vím, že na Prekenstolen to nestíháme, tak vyrážímé dál po 13 a E134 směr na Oslo. Dojíždíme večer až do Morgedal Camping, kde potkáváme Litevce se 7,5 litrovým bourákem, kterým přes Norsko jede do Kielu na sraz amerik. Ona celá skandinávie je plná amerik, ale to zajisté všichni znáte.
Dnes najeto 374 km, zase kochačka

14. den pátek

Je pátek a myšlenky se honí, co a jak, kam jet, kam nejet. Stále jsem měl nutkání projíždět norskou přírodu tam i jinam, s tím že, bych vynechal Švédsko a v Kristiansandu se nalodil a přeplul trajektem do Dánska, ale také mě lákalo projet kousek Švédska a vidět oba dlouhé mosty spojující Švédsko s Dánskem. Nakonec jsem to nechal postaru a vydal se  po E134 směr Oslo. Věděl jsem, že Léňa musí být v pondělí v práci, a že vlastně teď začíná cesta domů. Směrem na Oslo jsme akorát zastavili u podivné skulptury autoveterána a ve městě Heddal jsme si prohlídli zvenčí velkolepou stavbu kostela celého ze dřeva jako skoro všechny kostely, které jsme míjeli. Momentálně probíhal pohřeb. Silnice se pomalu rozšířila, kopce se zmenšily a my jsme se trochu ztratili v Oslu. Teď selhala jak mapa, tak navigace. Nevadí. Jedeme dál již po dálnici E6 a ze Švédska toho moc nevidíme. Začíná se smrákat a někde pod městem Uddevalla zajíždím do lesa udělat si spaní. Nádherné místo o samotě na konci lesní cesty. Dělám si srandu z Lenky a říkám jí, to je paráda, tolik přírody jsme projeli a nikde žádnej vlk ani medvěd. V tu chvíli se mnou Lenka nemluví a já se můžu věnovat poklidnému popíjení plechovkového piva. Večer jak má být.
Dnes najeto 425 km.

15. den sobota

Předposlední a poslední dny dovolené budeme trávit již na nudných silnicích či dálnicích. Z Uddevally si to šinem rovnou do švédského Malmö, kde natěšeně vjíždíme na oba mosty. Asi jsem moc očekával, ale souhra podivně zamračeného počasí, myšlenek, že vše pomalu končí, ve mně zanechala pachuť toho, že jsem si ty ba mosty nějak neužil, jediné co ve mně zůstalo byl pohled na kopeček s majákem a domkem. Oba mosty byly jediná místa, kde jsme platili mýto. Letíme dál po nudné dálnici přes Dánsko rovnou do Neměc a někde u Borgdorfer See bereme poslední kemp, protože se nám nedaří najít místo ke spaní, všude jsou domy, zahrady nebo ploty. Paní na recepci se na nás divně divá, když jí nemám jak zaplatit než kartou, ale i tak vypisujeme potvrzení, kupujeme cigára a pivo a ráno to vše platíme kartou. Nechápu, že to nešlo zaplatit hned večer.
V sobotu najeto 769 km

16. den neděle

Ráno se balíme  a letíme rovnou domů, do Čech, do Chrastavy, do prdele, to je mi smutno, že to všechno končí. Jedeme kolem Berlína, Dráždan, Budyšína (Bautzen), do Žitavy (Zittau) a přes Hrádek nad Nisou rovnou domů.
Najeto 620 km.

Závěr

Za 16 dní jsme ujeli 5309 mil, což je minimálně 8494 km + cca 100 km po moři na různých trajektech. Projeli jsme 8 zemí (nepočítám Laponsko). Ze 16 dní jsme 7x spali na divoko, 7x v kempu a 1x v chatce. Sebou jsme si ke snídani vezli bebe dobré ráno, kafe, meltu, čaj. Svačiny jsme řešili tatrankami, salámi, snikrskami. Celkem jsem měl čtyři adventure menu na zkoušku, jsou dobrá, nají se z nich vždy dva a dají se krásně ohřát mezi výfuky. Večeře byly skoro vždy na plyn. vařiči a byly to nějaké těstoviny nebo konzervy. Skoro jedna celá brašna vydala na jídlo. Příště si vezmu místo dvou aspoň čtyři lovečáky. Nejvíc peněz jsme utratily na finském polárním kruhu, Nordkappu a norském polárním kruhu za upomínkové předměty (skoro 10.000,- kč), dále jsem nejvíc utratil za pivo na večer. Ráno a přes den na pumpách za rudý býky (mám tlak 110 na 60 a i přesto, že si ráno dám silný kafe, stejnak se motám).  Byla to moje zatím nejdražší dovolená, ale i přesto, že jsme si vezli jídlo sebou a spali jsme obden na divoko, nijak jsme se neomezovali. Cigára za 300,- Kč jsme taky kupovali. Náklady na oba dva celkem cca 65.000,- Kč (ten benzín a moje spotřeba 6-7l/100 km). Ohledně oblečení zapomeňte na kůži. Ano, dole u moře je třeba 25°C, ale nahoře je 5-15°C a na to je doopravdy nejlepší textil typu cordura, zimní vložky a pořádný spoďáry, dvoje rukavice jsou samozřejmostí, jedny pořádný boty stačí, pokud máte návleky nebo při začínajícím dešti narvete na boty igelitky a zavážete je izolačkou. Kroksy do kempu jsou ideál, jsou lehké a stačí je hodit pod gumicuk kamkoliv. Na nordkapu jsem si pod kalhoty narval i jeansy. POZOR, na Nordkappu lze v hlavní hale projít i do spodních pater, kde je dlouhá chodba zakončená malým kinosálem a vyhlídkou, je to v ceně a my to zjistili až při prohlížení letáčku o pár dní pozdějc.
Úplně nakonec bych chtěl poděkovat Lence. To, co tahle ženská dokáže zkousnout za útrapy se mnou, nedokáže jen tak nějaká. Dokonce ani fén jsem jí nevzal. Jenom jí ještě musím odnaučit spát na motorce za jízdy. Balit karimatky, spacáky, a vařit v ešusu se už naučila při loňské cestě do Turecka. 
Všechny fotky jsou na: http://roadstar16.rajce.idnes.cz/

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (38x):


TOPlist