sumoto_duben



Bobři v jižním Bavorsku

Tentokrát se věnujeme spíše poznávání, než abychom hltali kilometry na silnici....

Kapitoly článku

 1.DEN –  sobota 27.7.2019 - BRANDÝS – TŘEBOŇ - LENORA  260 km/ 7,5 hodiny (vč.návštěvy)

trasa:  D 0 – D 1 – 3 – D 3 – 24 – 34 – 20 – 145 – 141 – 39

adresa penzionu:annapensionlenora.cz   Lenora, Houžná 34, 384 51
  anna@sumavapensions.cz +420 602 483 286

Letošní moto dovolená je, na základě požadavku dámské části naší skupiny, pojata zcela odlišně od dřívějších cest. Ježdění bude spíše jako doprovodný program k prohlídkám památek či přírody a hlavně jako přesun z jednoho místa na druhé. Protože my klucijsme si již letos nedávno zajezdili ve Slovinsku, požadavek děvčat bez námitek respektujeme…. 

Vyrážíme tedy ráno za polojasného počasí na D10 a pak D1. Odbočujeme na „trojku“ směr Č.B. a od odbočky z dálnice až do Miličína, se musíme prodírat „parkujícími plechovkami“. Naštěstí v tom nejsme sami, takže se sdružujeme do skupiny (v řeči automobilistů „gangu“) a projíždíme střední uličkou mezi auty.

.U Veselí nad Lužnicí začíná poprchávat a do prvního cíle v Třeboni, již dojíždíme za mírného deštíku. Vykonáváme „sesterskou“ návštěvu u příbuzných a po 3 hodinách vyjíždíme, již v nepromocích, na další část cesty. Podle údajů našich „norských přátel“ z internetu jsou to 4 mm srážek (ČHMÚ má tou dobou na svých stránkách zcela sucho…).

.Zbývající vzdálenost cca 90 km ubývá krásně a také počasí se docela rychle vylepšuje.   Nakonec do našeho dnešního cíle ,Penzionu Anna, dorážíme již za sluníčka.   Tento penzion je naprosto úžasný a docela levný – apartmán se 4 postelemi ve dvou místnostech, 2 WC, koupelnou = 2000 Kč/noc (včetně snídaně pro všechny). Po vybalení a převlečení scházíme do restaurace na výbornou a bohatou večeři a pak využíváme možnosti používat zahradní altánek s pohodlnými křesly. Posezení při sledování západu slunce nemá chybu.   Lehce nás večer nahlodává předpověď počasí na další dny, která je spíše deštivá.Nicméně nechceme si nechat vzít možnost prohlédnout si jižní Bavorsko……

 

2.DEN –  neděle 28.7.2019  - LENORA – RIEGSEE 325 km/ 6,5 hodin

trasa:4 – B12 – A3 – A 92 – A 95 – B 472 – místní komunikace

adresa: Campingplatz Riegsee, Hofheimer Strasse 21, www. seestube-riegsee.de

Ráno nás čekala slibovaná bohatá servírovaná snídaně. A protože nám Iva i něco málo přenechala, všichni jsme se dobře najedli.   Takže máme sbaleno a vyrážíme poměrně brzy za zamračeného počasí – ale za sucha.

Po chvilce vjíždíme do Německa a míříme do cíle naší dnešní cesty – kempu u jezera Riegsee. Když se přiblížíme k hranicím s Rakouskem, jen koukáme co se to děje. Bavoři mají u hranic mobilní hraniční kontrolní stanoviště a poctivě berou auto za autem. Kolona má 10 km, ale naštěstí jen ze strany z Rakouska, takže nás to nezdrží ani chvilku.

Cesta krásně ubíhá a kolem silnice se množí samoobslužné a samosběrné plantáže květin.   Zajímavé řešení – vybereš si květiny, natrháš, podle ceny na začátku záhonu spočítáš útratu a vhodíš obnos do pokladny u východu….

Po posledním tankování začíná poprchávat, takže se raději oblékáme do nepromoků. Máme to sice jen 20 km, ale kdo ví, co se může stát. A stalo se hned vzápětí !   Po pár kilometrech je zde velký vesnický festival a hlavní silnice je zcela uzavřena. Takže máme cestu hned o 10 km delší… I se zdržením se posléze dostáváme do vytipovaného kempu – Camping Brugger am Riegsee, který je však hodně plný. Vstřícná obsluha nám přesto jde ukázat možnosti, kam bychom si mohli postavit své  2 stany.  Nicméně po čtvrthodince hledání a několika nabídnutých hrbolatých či hodně šikmých místech, se s díky loučíme a jedeme hledat nocleh jinam okolo tohoto jezera.   Zřejmě v této oblasti Bavoři objevili krásu stanování a sjeli se sem všichni.

Ve druhém kempu – Campingplatz Riegsee - kde vládnou starší manželé, místo je a slušné. Jenže zase jen na 2 noci, protože má přijet nějaká velká výprava s rezervací dlouho dopředu.   Protože však déšť hrozí stále více, bereme to a stavíme stany. Konečná cena 34 Eur za 2 stany, 4 lidi, 3 motorky a teplou vodu s elektřinou v ceně.

Ani stavění stanu není žádná nuda, protože Martin s Luckou mají zcela nový stan a tím pádem zcela nový systém stavění. A z toho plynou vzrušené debaty a komické situace. Ale abychom nekřivdili mladým, ani pár druhý se u stavění stanu nijak nešetří. Konečně je vše postaveno, nastěhováno, stroje přikryty a osazenstvo stanů uvnitř.  Ke slovu přichází zásoby z domova a na prostřené utěrce se objevuje salám, okurky, chleba a tím pádem se konečně rozléhá kolem stanů ticho.

Mrholení nás zahání do předsíněk, kde se dojídáme a slovně rozebíráme kemp.Protože však déšť sílí a zcela evidentně se nechce vzdát své vlády, zalézáme do spacáků. Dle předpovědi má pršet 12 hodin v kuse, takže odkládáme průzkum kempu na později.

 

3.DEN –  pondělí 29.7.2019 – CAMPINGPLATZ RIEGSEE

V noci leje opravdu hodně, takže vyhlídka na ráno není nic moc. Ráno, pro změnu, prší a prší. Z nudného polehávání nás vyvádí krtek. Nebere ohled na to, že má nad sebou postavený stan a tvrdohlavě se snaží prohrabat skrz podlážku stanu k Martinovi a Lucce.Jeho akce končí ve chvíli, kdy svým krtincem nadzvedne Martinovu hlavu i s karimatkou a spacákem. Poté je majitelem spacáku zahnán zpět do podzemí, kterým se ale čiperně přesune pod předsíňku. Zde bleskově vytvoří hned tři vysoké krtince (opět pod podlážkou).

Okolo poledne konečně přestává pršel a také se objevuje sluníčko.   Opouštíme své promoklé příbytky a sušíme, utíráme a také řešíme jídlo. Nakonec Martin s Luckou sedlají stroj a vyjíždí do blízkého Murnau za nákupy.  Stanová část kempu je skoro prázdná, v zásadě máme celé zázemí jen pro sebe, protože karavanisté své domky na kolech moc neopouštějí.

Zítra se ale musíme stěhovat, takže také budeme hledat kam.   Ale nejdříve nás čeká oběd, poté procházka kempem a okolím. Nakonec se vyčasí natolik, že mužská část výpravy hrdinně vstupuje do jezerní vody a koupe se.  Po návratu vyhledáváme na telefonu okolní kempy a rozhodujeme, kam se zítra vydáme. Snad to nebude nijak dramatické, protože holkám se místní vesničky velice líbí.Upravené domy, všude spousta květin, usměvaví lidé a všude spousta zeleně. Tak si budeme držet palce.

4.DEN –  úterý 30.7.2019 – CAMPINGPLATZ RIEGSEE – CAMPINGPLATZ   AICHALEHOF – NEUSCHWANSTEIN - HOHENSCHWANGAU – FUSSEN – AICHALEHOF 125 km / 7 hodin (s prohlídkami) 

trasa:  Bohing – B23 – Steingaden – B17 -  a zpět

adresa kempu: Campingplatz Aichalehof   www.aichalehof.de

Ráno tedy balíme a po snídani donesené z krámku v nedaleké vesničce, se vydáváme do předem vytipovaného kempu.

 

 Po nějakých 15 kilometrech, dojíždíme k cíli našeho dnešního přesunu, kempu u jezera Staffelsee.Kemp je evidentně luxusnější, větší, leží u velikého jezera a mají místo na jak dlouho chceme. Paní v recepci se skoro urazí, když se ptáme na placení. To se přece dělá až při odjezdu !

Jeden den nás tu všechny vyjde na 44 Euro. Sprcha je za půl Eura zvlášť. Stavíme stany pod velikým kaštanem na nádherné loučce, vyklízíme si kufry aby bylo místo na převlečení a znovu na stroje a míříme na hrady.

Cesta nás vede úzkými uličkami malých vesniček. Každá vesnička má návsi vysoký „strom historie“ obce, s malovanými dřevěnými štíty s letopočty, které upozorňují na zásadní události v této obce.

Přijíždíme na parkoviště pod hradem Neusweinstein a zjišťujeme, že stejný nápad měla přibližně polovina Evropy. Nicméně jsme odhodláni tento skvost uvidět zblízka na vlastní oči, takže šlapeme do výrazné kopce. Na vrcholku kopce narážíme na konec fronty. Po průzkumu se ukazuje, že fronta vede na blízkou ocelovou lávku mezi dvěma kopci, ze které je nejlepší pohled na onu dominantu okolí (Marienbrucke). 

 

Takže vystojíme frontu, která jde docela rychle a dostaneme se k turniketu, který ukazuje kolik lidí je na lávce. Maximální číslo se nesmí překročit, na což dohlíží místní průvodce, který hlasitě popohání návštěvníky, aby udělali fotky hradu a pustili na lávku další lidi.

Hrad sám je nádherný a z tohoto úhlu pohledu nezapomenutelný.  Po chvíli ale už zase míříme z kopce dolů do údolí a pak znovu nahoru na další kopec. 

 

Zde je další z dominant - zámek Hohenschwangau.   Procházíme venkovní částí , kocháme se krásou místa a fontánami v zahradě. Následuje přesun na parkoviště, převlečení do kůže a jedeme zpět.

Ještě se musíme prokousat Fussenem a jeho asi 156 semafory a 49 kruhovými objezdy (ty jsou snad na úplně všech křižovatkách městečka).   Zastavujeme se na jídlo v McD a pak již míří světlomety našich strojů směr kemp.   Sice je stále pod mrakem, ale výrazně se oteplilo, což nelze jinak ocenit, než koupáním v jezeře. Po krásném osvěžení, které jsme doplnili nákupem nanuků v místním občerstvení, se vracíme ke stanům.    Zítra nás čeká prohlídka městečka Murnau, kam nechceme na strojích, ale za využití místní dopravy. Přece nemůže být tak těžké, koupit si lístek a odjet pár stanic vlakem, ne? .......

 

5.DEN –  středa 31.7.2019 - AICHALEHOF  – MURNAU - AICHALEHOF - vlakem -

Ráno je všechno jinak – prší. Snídáme a čekáme, až déšť přejde. Čekání se protahuje, takže oblékáme pláštěnky a šusťákovky a vyrážíme.

Po cestě děláme změnu,blíže než vlaková zastávka -  je přístaviště lodní dopravy. Chceme jet lodí, která jezdí po jezeře od městečka k městečku. V přístavišti u restaurace však zjišťujeme, že loď přijíždí až za hodinu, takže opět změna – pojede se vlakem. Přicházíme na nádražíčko a podle jízdního řádu vidíme,že vlak přijede za pár minut na kolej jedna.  Přecházíme nástupiště na druhou stranu. Sice nemáme lístky, ale snad se dají koupit ve vlaku. Po chvilce je vlak zde, přesně na čas (jo to jsou Deutche Bahn)… na koleji číslo dva !!! (a kruci,kde se stala chyba?). Než to oběhneme, je souprava již v pohybu a my smutně koukáme na zadní světla posledního vagonu ....

A ještě ke všemu zesiluje déšť, takže se schováváme do prázdné luxusní čekárny. Když déšť konečně povoluje, Fanda objevuje na nástupišti automat na jízdenky, takže máme o zábavu postaráno.  Cena je za tu jednu stanici (cca 10 km) 2,5 Eura / osoba.  Ale nakonec vítězíme nad strojem DB (Deutche Bahn) a po dalších čtvrthodince je zde další vlak. Tentokrát již trefíme kolej správně a po chviličce v luxusním vagonu již vystupujeme na nádraží v Murnau.

Procházíme město s jeho hlavní historickou ulicí, kupujeme jídlo  a obědváme na lavičce v parku u obchoďáku. Každý místňák, který jde kolem (bez ohledu na věk), nám s úsměvem přeje dobrou chuť 

Když máme vše prohlédnuto, vydáváme se zpět – tentokrát k přístavišti lodí. Po nějaké době, kdy se nashromáždí docela dost jízdy chtivých lidí, se dostáváme na palubu. Loď pluje po výrazně delší trase, než jakou jsme jeli vlakem, objíždí ostrůvky a ostrovy. Palubní lístek je za 6 Eur/os., vyhlídka z paluby krásná, plavba poklidná. Tedy do té doby, než si starší dáma vedle přinese ke stolku aperol spritz….. Holky se dožadují „bumbání“, takže je vyslán do palubního baru Fanda, jediný kdo vládne alespoň základy němčiny. Vrací se úspěšně a ještě si stihne notovat s onou paní, která oceňuje, že sklenic má plné obě ruce. Děvčata zdvihají číše k přípitku,který tato sympatická paní s radostí opětuje !

Připlouváme k našemu molu u restaurace, kde již ladí kapela na večerní dechovkový koncert.  Začínají se sjíždět posluchači ve svých „audinách, bavorácích a medvědech“, ze kterých se pomalými krůčky, vyšňořeni v oblecích a šatech šourají k parketu. Ano, je tu věkový průměr 80+, ale ten zápal při vítání svých přátel je obdivuhodný. My nechceme kazit věkový průměr této sestavy a tak vyrážíme do místního Edek obchodu doplnit potraviny. Je to takový "menší" obchod s potravinami (nakonec je to malá vesnička) a nemá více než nějakých 1500m2 …

Od obchodu se vracíme 3 kilometrovou procházkou po břehu jezera do kempu. Počasí se stále zlepšuje, což jsme tedy nečekali, takže se nakonec výlet opravdu vydařil.  Za našimi stany se rozrostla společnost (původně 1 stan) mladých Bavorů na stanů 5, ale borci slušně zdraví a není žádný problém. Vytuněná auta nechávají v klidu a tichosti odpočívat.   My hodnotíme výlet, plánujeme zítřek a těšíme se z pěkného počasí.

6.DEN – čtvrtek 1.8.2019 - AICHALEHOF  – LINDERHOF - ETTAL - AICHALEHOF  81 km / 6 hodin (is prohlídkou)

 trasa:  Murnau am Staffelsee – B2 -  Oberau – B23 – Graswang – Ettal – a zpět  

Ráno se budíme, a pak i snídáme, pod azurovým nebem.  Takže na stroje, dnešní program je prohlídka zámku a kláštera. Zabere nám to většinu dne, takže nic jiného neplánujeme.

Po příjezdu k areálu zámku Linderhof platíme za vjezd 1,5 Eura/stroj a poté jsme navedeni na samostatné moto parkoviště.   Pokud by někdo potřeboval, je po cca 200m i domek se skřínkami na odložení oblečení a přileb.   My máme vše uloženo v kufrech,takže tuto možnost nevyužíváme. Nikde se dál již nic neplatí.

Procházíme zámeckým parkem, který je úžasný. Posedlost krále kopírováním francouzských zámků a zahrad, je viditelná stejně jako u předešlých staveb, které jsme navštívili předevčírem.

 

Zde se přidává ještě indický pavilon a mnoho dalších altánů.    Vlastní zámek je sice v částečné renovaci, ale nic nám nebrání si ho dobře prohlédnout zvenku. Po několika hodinách prohlídky se vracíme zpět ke strojům. Převlékáme se do cestovního a znovu na silnice. Přesunujeme se po silnicích nižších tříd, ale poznat to moc není.

 

 

 Přesunujeme se ke klášteru Ettal, kde je opatství benediktinů již od roku 1330. Zde je také placené parkoviště, jenže než se stačíme převléknout, přichází od svého SUV domácí turistka a dává nám parkovací lístek, který zcela nevyužila. Tím pádem malinko ušetříme (2 E) a přecházíme do areálu kláštera. Barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie je uvnitř nádherně vymalovaný, vůbec celý areál je velice hezky udržovaný. Suvenýry jsou prodávány v obchodě, který je umístěn pod svahem kláštera, celý v zemi (včetně WC).  

 

Místní obyvatelé kláštera vaří dokonce i své vlastní pivo, které taky nabízí návštěvníkům jako suvenýr. Když se (hlavně dámská část výpravy), dostatečně pokocháme, vydáváme se na zpáteční cestu.

Silnice jsou relativně úzké,ale asfalt dobrý. Jezdíme mezi poli a v lesích, takže krásný zážitek, protože aut je minimálně.   Při návratu ještě zajedeme do obchodu doplnit potraviny a pak už se do obsahu nákupu pouštíme před stany. Po chvilce pauzy přichází, samozřejmě, koupání v jezeře.  Po blbnutí ve vodě a u stanů.   je večeře a plánování zítřka....

 

7.DEN – pátek 2.8.2019 - AICHALEHOF  – GA-PA – ZUGSPITZE - AICHALEHOF 70 km / 6 hodin (s prohlídkou)

trasa:  Murnau am Staffelsee – B2 -  Oberau – Ga-Pa 

Ráno se počasí zhoršuje, ale jsme rozhodnuti dodržet plán dnešního dne. Vyrážíme směr Ga-Pa, chceme se podívat na svět z nejvyšší hory Bavorska. Za lehkého deště se prodíráme zácpou v cílovém městě, až dorážíme na maličké parkoviště u vlakového nádraží. Odsud odjíždí náš vlak na Zugspitze.

Kupujeme lístky na kombinaci vlak (zubačka) / menší lanovka pro 70 osob / velká lanovka pro 120 osob / vlak – cena je 58 Eur/osoba.   Po chvilce čekání nasedáme do vlaku, který se i v tomto počasí rychle zaplňuje a vyrážíme z nadmořské výšky 700 m.n.m. do cílové stanice více než 1600 m.n.n. Celý výjezd trvá hodinu a čtvrt. Samotná tato cesta je opravdu zážitkem, ač bychom ji raději prožívali ve sluncem ozářené krajině.

Přestupujeme do „menší“ kabinové lanovky, jejíž lana jsou podepřena pouze dvěma obrovskými stožáry a tento dopravní prostředek nás vyveze do 2600 m.n.m během pouhých 5 minut. Vystupujeme na vrchol hory, kde je vystavěna vyhlídka s restaurací. Postupně vystoupáme do nejvyššího možného bodu, a tím je 3.poschodí budovy a ocitáme se ve výšce 2690 m.n.m.   Dýchání je (pro nás z Polabské nížiny), opravdu znatelně obtížnější a člověk se zadýchá a unaví velice rychle.


Z vyhlídky toho není mnoho vidět, pouze občas se vytvoří v dešťových mracích jakési „okno“ do údolí. A ten několika vteřinový pohled opravdu stojí za to.

 

 Samozřejmě nesmí chybět společné foto za 3 Eura, což v ceně dopravy sem je naprosto zanedbatelná částka. Fanda ještě nakrmí zbytky sušenek zvědavého havrana, který si po chvilce nejistoty chodí brát potravu přímo z ruky našeho „krmiče“.

Takže zpět na nástupiště lanovky – tentokrát té „větší“, jejíž lana jsou (pro změnu), podepřena toliko jediným pilířem a ještě ke všemu má část podlahy prosklenou…. Protože jedeme dolů se skupinou Japonců, baví nás jejich obdivné výkřiky, kterými se vzájemně upozorňují na to, co kdo z nich fotografuje.   V cílové stanici znovu přestup na vlak a tím se dnešní výlet uzavírá. Zatímco nahoře je jen mlha, dole na nádraží prší znatelně, takže následují nepromoky. Přejíždíme pár kilometrů do McD, kam se ukrýváme po dobu deště a také jíme.  Vzhledem k tomu, jak je venku, tvoří polovinu hostů motorkáři v různém stupni promočení …

Když se vyčasí, vyrážíme na cestu zpět.  Návrat do kempu si ještě prodloužíme o nákup potravin v Ullfingu a pak již čeká brána kempu. Zaparkovat u stanů, vybalit nákup a začínáme se sušit. Počasí se jako na povel vylepšuje, takže sušení může probíhat naplno.   Nakonec dojde i na další díl koupání v jezeře. Večer bude becherovka na oslavu dnešního „dopravního“ výletu a pak zasloužený odpočinek.  Zítra zde končíme a přesunujeme se blíže k domovu.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (8x):


TOPlist