S MZtou do Francie, Monaka, Itálie a dál...

První den cesty byl ve znamení přesunu přes Německo. Cílem byla Švýcarská vesnice Weinfelden, kde bydlí můj bývalý kolega Honza, ke kterému jsem se drze pozval. Dalším cílem bylo odlovit "skrýše" ke hře geocaching (tzv. kešky). Vezl jsem s sebou jednoho travel brouka, který byl zaregistrován v soutěži o nejvíce nacestovaných kilometrů.

Dálnice v Německu byly průjezdné bez problémů, až na dvě menší kolony. Z dálnice jsem sjel těsně před Rakouskem a dále jsem pokračoval po neplacených silnicích.

Tím jsem se bohužel dostal do dalších menších kolon a popojíždění u semaforů. Za počasí bez mráčku a s teplotou nad 30 °C to znamenalo, že se mi začala přehřívat motorka - kouřila, prskala a nechtělo se jí moc jet. Toto chování přisuzuji odcházející cívce, jak nejsou ideální podmínky, tak hází špatnou jiskru. Cestou jsem zastavil na kraji vesnice Seemoosriet, abych odlovil první kešku. Bohužel keška byla schovaná v lavičce u Bodamského jezera a na lavičce seděl důchodce. Četl si knížku a neměl se k odchodu. Chvíli jsem tam pobyl, a když bylo jasné, že je to marné, vrátil jsem se k motorce.

Při příjezdu k Honzovi opět motorka stávkovala a chcípal motor. Naštěstí jsem mohl nechat motor chcípnout a nastěhovat se k Honzovi do bytu.

S Honzou jsem úspěšně odlovil první Švýcarskou kešku, čímž byl pro dnešek splněn úkol. Zašli jsme do restaurace, kde nabízeli jako specialitu studenou melounovou polévku. Představoval jsem si jí jako vymačkaný sladký červený meloun, ale šlo o zelený meloun, polévka byla slaná a chutnala jako okurkový salát.

Večeři jsem chtěl zaplatit kartou za oba, jako poděkování za nocleh. Bohužel mi to nevzalo kreditní kartu a peníze jsem nechal v bytě. Takže mě Honza hostil i s večeří.

Dnes najeto: 506 km

Ráno jsme vstávali brzo, protože Honza musel na vlak. Díky tomu jsem vyrazil za chladu a motorka zas jela, jak měla.

Podél Bodamského jezera jsem se vrátil do Německa a po dálnicích pokračoval směrem do Francie. Těsně před Francií jsem si na odpočívadle nandal reflexní vestu, protože jsem na internetu četl, že motorkáři musí nosit reflexní vesty. Taky jsem zjistil, že navigace mě vesele vede na francouzské dálnice a já netuším, zda ve Francii potřebuji dálniční známku, nebo tam mají mýtné brány. Radši jsem hned po vjezdu do Francie sjel z dálnice a pokračoval po menších cestách. Hned po sjetí z dálnice jsem samozřejmě špatně odbočil a bloudil.

Cestou jsem potkával motorkáře a ani jeden z nich neměl vestu, tak jsem si domyslel, že povinnost motorkářů nosit vesty znamená nosit je u sebe, nikoliv na sobě.

Cestou opět motorka v kolonách kuckala a v jednom městě chcípla s výstřelem do výfuku, odtlačil jsem jí do stínu a nechal ji vystydnout.

Další zajímavý zážitek jsem zažil na úpatí hor. Jel jsem po pěkné cestě, kde byly do hor vyraženy tunely a jiné průjezdy skrz skály. Zastavil jsem a udělal pár fotek a napadlo mě, že si foťák dám kolem zápěstí a budu fotit za jízdy. Bohužel jsem dojel pomalu jedoucí obytný vůz a mě dojel takový zvláštní pickup. Vepředu měl bíločervené pruhy a na střeše modrý majáček. Prostě vypadal jako doprovod k nadměrnému nákladu, ale taky by to mohla být policie. Tak jsem foťák v levačce všemožně maskoval a na nejbližším odpočívadle zahnul. Ono divné auto pustilo svůj modrý majáček a zastavilo vedle mě.

Samozřejmě, že to bylo auto narvané policajty - snad poprvé jsem taky viděl policajtku Číňanku. Mile jsem se usmál a zeptal se "Do you speak English?" Policajti se na sebe bezradně podívali a pak mi jeden začal vysvětlovat: „Driving – no camera. Camera - stop driving.“ Napadlo mě, že jsem nestihl za jízdy nic vyfotit a tak jsem jim začal ukazovat své fotky, aby viděli, že jsem za jízdy nefotil. Z toho pochopili, že jsem neměl v úmyslu fotografovat za jízdy, ale že jsem si během jízdy prohlížel nafocené fotografie. To je vyprovokovalo ještě víc a já pochopil, že nemá cenu něco vysvětlovat, vše jsem jim odkýval, schoval foťák a policie naštěstí odjela.

Cílem dnešního dne byl kemp „Relais de Leventail“, u kterého jsou vodopády a různé turistické cesty. Bohužel, po příjezdu mi na baru vysvětlili, že kemp otvírají až prvního července. Protože jsem v kempu viděl dva stany a i na internetu jsem četl něco jiného, tak jsem ještě chvíli prudil, až mi poradili nejbližší otevřený kemp.

Jelikož jsem četl, že Francouzi nesnášejí Němce a často jim znepříjemňují život, pojal jsem podezření, že mě mají za Němce. Jak by ne, když jsem tam přijel na východoněmecké motorce a s tričkem s nápisem eMZ a logem IFA napochodoval do baru.

Ve druhém kempu jsem pro jistotu nesundal bundu, aby nebylo tričko vidět. Byl jsem bez problému ubytován. V kempu byl bazén, tak jsem ho využil a řádně se vycachtal. Bylo to super, až na sprchy. Tekly vařící a nebyl jsem schopen seštelovat lépe teplotu.

Na tomto kempu se mi líbilo, že jednotlivá místa na kempování jsou oddělená živým plotem a tak má člověk víc soukromí. A taky jsem se konečně dozvěděl, proč se v bazénu nesmí používat trenýrkové plavky. Je to proto, že plavčík nemůže vědět, zda jsi v těch trenkách před tím třeba nehrál fotbal, nebo se někde neválel a neušpiníš v tom vodu (v normálních plavkách se takovéto aktivity neočekávají).

Dnes najeto: 457,5 km

Ve středu jsem měl v plánu projít Herissonské kaskády (několik vodopádu na menší řece). Sice to nebylo na celodenní výlet, přes to jsem radši vstal brzy, abych aspoň ráno měl klid a chladnější počasí. Na místo jsem přijel před devátou a parkovací automat ještě nefungoval, tak jsem si nevyzvedl lístek.

Dokud byl kolem vodopádu klid, tak jsem odlovil aspoň první kešku, která byla celá promáčená. Pak jsem si prošel všechny vodopády. Nejlepší byl jeden vysoký, pod který se dalo jít, což bylo příjemné osvěžení v parném dni. Pak jsem odlovil druhou kešku a vrátil se k parkovišti, kde jsem se na vrátnici zeptal, jak mám zaplatit za parkování. Prý, když jsem přijel před devátou, tak platit nemusím.

V kempu jsem pak servisoval motorku. Utáhl jsem řetěz a vyměnil zapalovací cívku, kabel, fajfku a svíčku. Snad teď pojede motorka lépe. Během servisu mi někam zapadla pérová podložka ze zapalovací cívky. No snad nebyla tak důležitá…

Po servisu motorky jsem se opět schladil v bazénu a zbytek dne jsem relaxoval.

Dnes najeto: 17,8 km

Ráno jsem vstal před sedmou, abych vyjel ještě za chladu. Ještě před odjezdem jsem si všiml, že natažený řetěz je po naložení a nasednutí až moc napnutý, ale vyjel jsem s tím. A po ujetí několika km se v jedné prudké zatáčce ozval od zadního kola dost hnusný zvuk, jako když spadne řetěz. Zastavil jsem, řetěz spadlý nebyl a pohledem jsem nezaznamenal žádný problém. Každopádně jsem řetěz radši povolil.

První dnešní část cesty vybrala navigace luxusně. Jelo se po prázdných a udržovaných silničkách, přes liduprázdné vesničky, vypadalo to, že žít se začíná až odpoledne.

Kolem jedenácté hodiny jsem se přiblížil k městu Lyone, které navigace chytře objížděla. Provoz zhoustl, ale byl stále plynulý a celou objížďku Lyonu mi znepříjemňoval náklaďák, který nešel předjet a jel strašně. Bál se protijedoucích aut a brzdil při jejich míjení, na kruháčích dával přednost i odbočujícím autům a na semaforech se nebyl schopen rozjet včas. Díky němu jsem zjistil, že mi špatně funguje klakson a jelikož mířím také do Itálie, tak mi troubení bude dost chybět.

Kolem druhé hodiny jsem dojel k naplánované kešce, kousek od dalšího kempu. Kešku jsem hned našel a dal si pod stromem pauzu. Popřemýšlel jsem a změnil plány, pojedu ještě dál tak, abych byl zítra v rozumný čas v plánovaném kempu, kousek od státečku Monako a zvládl návštěvu Monaka bez bagáže ještě týž den. A tak jsem si prodloužil cestu ještě o dalších 65 km. Tato poslední část dnešní trasy byla nejzajímavější. Nejdřív jsem jel cestičkou vyhloubenou do skály a klikatící se s potokem. Neodolal jsem a zastavil na koupání. Do toho začalo hřmít, tak jsem koupání omezil na krátké osvěžení v říčce a pokračoval dál. Pak mě navigace svedla z poklidné cestičky do horského stoupání do 1024 m n. m.

Tato část cesty byla nekonečná, musel jsem co chvíli zastavovat, abych nechal vystydnut motorku. U toho jsem přemýšlel, dělám-li dobře, když jí vypínám totálně rozžhavenou. Bál jsem se, aby se díky tomu nepřipekl olej kolem ojničního ložiska, nebo aby se nepřipekly pístní kroužky.

Nakonec to motorka zvládla a cestu dolu jsme dali bez motoru.

Kemp jsem našel bez problémů. Hned vedle kempu je bazén, nepatřící kempu, ale prý není problém říct plavčíkovi a on mě tam pustí.

Tak jsem to po večeři zkusil. A bylo mi povoleno čtvrthodinové koupání do zavíračky. A uprosil jsem ho, abych mohl mít své trenýrkové plavky. Byl to krátký, ale příjemný relax v prázdném bazénu.

Dnes najeto: 352,9 km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE