Maroko 2022

1.Úvod Září 2022

Z kraje podzimu jsme upekli projekt " Zima 22" = Necháme motorky od podzimu do jara ve Španělsku a zaletíme si tam zkrátit ten zimní absťák a z jedné vody uvaříme teda to Maroko a snad i Portugalsko.

Zajistili jsme si letenky a motorky jsme si poslali z mého pohledu s dostatečným předstihem do Malagy Motogboxem, kterémuž tímto děkuji za férovou spolupráci. A tak jsem asi 14 dnů usínal spánkem spravedlivých a borca, co sa vyzná. Kolega Milan řešil letenky, já motorky.

S dostatečným předstihem u mne znamená asi toto. Milan volal, že mne asi za 2 hoďky vyzvedne a jedeme na letiště do Vídně. To jsem zrovna v klidu v mé oblíbené restauraci dopíjel druhou Plzeň a před chlapama machroval a plánoval co ještě zítra musím udělat než zítra odletím za výletem. Zjistil jsem tedy, že mi chybí 1 den. Jenže on chyběl i motorkám v přesunu. S pocitem, že víc to stejně už posrat nemůžu jsem si dal ještě jednu a šel se sbalit. A tak jsme letěli.

1. Den 14.10. Malaga - Tarifa 170 km

Letěli jsme nočním letem do Malagy abychom mohli co nejdříve vyrazit ať neztrácíme drahocenný čas. Jen já jsem věděl, že to nebude až tak horké a taky jsem se tak cítil. V Malaze jsem musel s pravdou ven. Ne, že bych jim to neříkal, ale nevěřili, že to může být pravda. Byla. V motorce mám pro strýčka příhodu AirTag a mohl sledovat, kde zrovna je. Naštěstí ve 13 hod přijel kamion na adresu. Jede se !!! UFF....Takže cesta přes Marbellu (machírci vlastnící TV a mladé baby a i jiní úspěšní tam mají kvartýry) a přes krásnou vyhlídku na 14,4 km širokou gibraltarskou úžinu do Tarifa. Zbyl čas na klidný nákup a zjištění kudy, kam a kdy na trajekt. Vše klaplo a já jsem se po bezesné noci probudil do normálu.

2. Den 15.10. Tarifa - Fez 320 km

Odjezd v 10 hod trajektem a za 40 minut jsme dopluli do Afriky. 145 eur za zpáteční. Jízdenka zpět platí rok. Musíte jet tam i zpět se stejným přepravcem. Hlídejte si takový malý lístek, kde je zapsaná motorka. Je nutný při výjezdu z Maroka. Motobiky máme napsané na sebe, takže u celníků bez problémů. Mašiny nám zakurtovali lodníci svýma kurtnama a my jsme si v klidu během plavby vyřídili odbavení. Proplouvali jsme kolem Punta de Tarifa, nejjižnějšího bodu Evropy. Jelikož jsem měl letos za sebou i nejsevernější bod na Nordkappu (viz Nordkapp 22 od Mich29) a s Milanem i nejjižnější bod Řecka, tak jsem se po předchozích sračkách mohl dmout pýchou 😊. Takže Tanger a Afrika. A bude samolepka na kufru! 😊 Při výjezdu z trajektu jsem po prohnutých mastných výjezdových rampách nechtěně silně zadriftoval a myslel na svůj rychlý africký konec.

Tanger je velké město a provoz hodně odlišný od toho co znám. Ale dá se pochopit a nakonec se ukázal bezpečnější než ten náš hysterický. Vydrancovali jsme bankomat a obohatili se místní tvrdou měnou asi tak za 2.000 Kč. Později jsem vybíral ještě 2 x to samé. Kafe na benzince, benzin za přijatelných cca 35 kč. Benzinek je ve městech dostatečně, jen si hlídat dojezdy. Jezdím na ADV s 30 L nádrží, takže tady jsem měl poprvé a naposled nad Milanem a jeho GS s 5 L kanystrem navrch. Ne všude berou kartu a tak hotovost je nutná. Jednou se po cestě stalo, že na benzince nebyl benzin. Ale o 3 km dál bylo na další pumpě po problému.

Hurá směr Modré město (Chefchaouen). Obuto máme Michelin Anakee Wild. To jen na okraj, protože to bylo moje s první seznámení s nimi a tak jsem s velikou nedůvěrou sledoval jak se přede mnou leskne do kopců klikatá marocká silnice. No a když jsem viděl, co se na ní pohybuje, jsem byl zděšený. Postupně jsem si zvykl. Modré Město, taky Šafšawán je fajn. Je hezké, ale je tam hafo lidí. Za parkování po Vás místní sjetí hlídači parkoviště chtějí 20 Mad a nabízejí i sjetiny. Využili jsme města na nákup levné karty s daty a jsme tedy navigačně dovybaveni. 1. mobil s offline mapami sloužil jako navigace a 2. s daty na ubytko a kontakt s netem. (dokupujte pak data u stejného operátora-rozuměj stejná barva karty). Po cca hoďce pryč z modroměsta a že zkusíme dojet do Fezu.

A tady bych si zase nafackoval. Nejkratší, neznamená že tam budeš nejdřív. Byl to zážitek jet po necestách když jsi v časovém presu. Ale máme cendura a když jsem to nakonec projel, tak jsem za to byl rád. Milan s manželkou Aničkou na zádi mi s přehledem ujížděl a tak jsem poprvé a ne naposled pocítil absenci kroskové kariéry. Příjezd na ubikaci za tmy, cca ve 20 hod byl přes neskutečný provozní chaos ve Fezu  zážitek. Tady vím, že jsme bydleli za 100 eur/3 s bazénem. Ráno jsem do bazénu za ty hrachy vlezl...Rezervace přes Bůka.

3. Den 16.10. Fez - Ifrane - Errachidia 350 km

Po strhujícím ranním hlasování co chceme ve Fezu vidět se ke mně přiklonila štěstěna a jeli jsme zase přes celé město (naštěstí neděle dopo) až k vyhlášené koželužně. Každý Bedekr ji chválí. No tak tam jeďte. Jeli jsme. Cestou jsme minuli 2 věci, které mne poté neskutečně mrzely. Za 1. jsme projeli kolem velkého Carrefouru, ve kterém by si mohl smedný jůropan něco kůpit a v budoucnu hasit žízeň. Jinde v Maroku ne. A za 2. jsme minuli nádherný výhled na místní Medinu, která stojí za zastavení a shlédnutí. Opravdu…A za toto jsme byli spravedlivě odměněni. Nic hnusnějšího a smradlavějšího a pro moto bez dozoru nebezpečnějšího jsem za cestu po Maroku nezaznamenal. Doposud...S Aničkou jsme učinili pokus o prohlídku koželužny. To nešlo dát. To nebyl smrad. To byla rana do palice...Na to, že byla neděle tam makali. Tady asi odbory mít nebudou. Takže pryč ze smradu…

A teď to přišlo. Jízda dál od civilizace, od toho sladkého smradu koz , splašků atd. Jedeme na jih. Přes Atlas. Scenérie jak z jů.es.ej...Pravda trochu víc větru a s takovým písečným oparem. Samý písek, samá hora. Pouze cesta a my. Teda taky pár borců žijících asi ve skale, kteří se vyrojí z nevímkama když zastavíš a co ti chtějí prodat kůsek z brontosaura.

A najednou šok. Město kde roste tráva. Kde se kropí silnice. Jsou tam parky, čisto a domy mají šikmé, sedlové střechy a je tam i univerzita zaplacená od šejka Peterky. Malé Švýcarsko…A za ním nádherný přírodní park Ben Smim, kde je hafo opic a děcka jezdíja na velblůdoch, nebo na koňoch o hlavu vyšších jak velký pes…Město IFRANE...Lyžarské středisko (to hlava nebere)…Ale my drahý šwajc známe z Evropy, takže fičíme až do Errachidia. Město krásné, velké, ale bez spešl vchodu do Carrefouru…No nic. Vyděržaj pionier…Ubytko super, nové, přes bůka a cena asi 25/osoba se snídaní…Zde silná vzpomínka na Carrefour ve Fezu. Slivovicu jsem daroval Aničce a na zbytek jsme zavedli přídělový systém.

4. Den 17.10. Errachidia - Zagora 520 km

Takže jedem zcela jinou krajinou. Přesunuli jsme se do saharské části Maroka.

Snad to nebudou číst maročtí dopraváci, ale i kdyby, tak před nima smekám. Jezdíme velmi freš, pod 120 málokdy a nechávají nás jako cizince na pokoji. Před vjezdem a výjezdem do/z jakéhokoliv města jsou hlídky. Hodně i na křižovatkách. Místní v plechovkách jezdí to, co je napsáno na značkách. Asi i proto jsme se na tripu setkali 4x s ješitama, kteří nedávali to, že je EU motorkáři předjeli. Došlo od místního i na silné najíždění. Tak na ně víc bacha jak na policii.

Dojeli jsme do Merzouga a zajeli jsme si zamachrovat ke krásným dunám. Moje 1. setkání s pískem. Trochu jsme se na těch GSech poskládali. Ale i zablbli. A když se podívám na to video s lopotným počínáním, tak jsem rád, že to borcům na Dakaru omezili na 160 km/h. :-) Ještě jsme sjeli z Merzouga na jih, co to pro GSa dá, do JDeid a museli jsme přijmout skutečnost, že pro nás dál cesta není. Takže zpět…A zase způsobem, že máme času hafo a pak odpo honíme i to, co se dohnat nedá…

Do Zagory opět v time presu. Ale když při vjezdu do města vidím hotel a před ním asi 25 motorek GS s NL espézetkama, tak větřím pivní úspěch…Ubytko v Monde de Soile za 35 eur/3…Píšu proto, že jsem to majiteli slíbil, protože měl pivo. Ne proto, že by to byl kdoví jaký luxus….Tak jsme šli u něj na pivo…2,2 dcl lahváč mi připadal jako zbytečné mrhání sklem. Od radosti jsem bez velkého úspěchu zkusil něco těm marokáncům zabékat na kytaru o 5 strunách, bo ta jejich mjůzik je na hlavu. Při placení jsme pochopili. 1 lahev za 4 eur, takže to ubytko vyšlo zase za 100/3 eur. No a v Zagoře je možnost koupit bíra…Ale co už, když dojedeš pozdě…

 

5. Den 18.10. Zagora - Warvazát (Ouarzazate) 365 km

Zagora je středně velké město. Je centrem, kde se sjíždí všichni ti co chtějí jezdit po poušti na všem možném. Cesta pro nás k této Nirváně vede pouze na jih. A to jednosměrně. Tam všude jsou čtyřkolky, všekolky a já nevím co ještě k jízdě po písku. A tak jsme po cca 100 km dojeli do Ksar M´Hamid (Ksar = oáza)…Tak za ní jsem  2 x zapadnul a vykoupal se v písku. Milan si nemohl a nevšimnul, že sa co chvíla válím jak malé děcko a ztratili jsme o sobě přehled. Pochopil jsem, že jízda na "dědka" tu nefunguje. Musíš se překonat a mít svou rychlost. A nakonec si to i s nějakým tím driftem užiješ. Bůchneš sebů akorát do měkkého. Nakonec jsme se zase k naší radosti našli. Takže dost bolo písku a fičíme zpět do Zagory a dál. V Zagoře musím připomenout příjemný nákup cetek u berberského obchodníka s čajem a smlouváním. A kalupem do Warvazátu (Ouarzazate)…

Zde znovu připomenu obutí. Za 1. bychom se bez wildů asi neměli šanci se vyhrabat z písku a za 2. taky držely při těch freš přesunech, kdy se za Milanem a asi i za mnou zvedal z asvaltu kosír písku. Ještě večer jsme stihli návštěvu jakýchsik filmových štůdií kde dělali Kleopatru, Můmiju, Království Nebeské,  Asterixa…No. Zážitek asi jak ta koželužna ve Fezu. Akorát beze smradu. Zepředu naleštěno, zezadu podepřeno aby jim to tu atrakci neufůklo. Před štůdijama byl místní frajer, derviš, co hrál na píšťalku kobře. Jsou tam ty stůdia 2. Ikdyž jsme měli kombinovaný lístek, do 2. jsme nešli…Hotel cca pro 300 lidí s bazénem za 60/ 3 se snídaní a bylo nás tam tak 6 ks. Původní francůzský majitel hotelu sa musí v hrobě obracat, co to s tím hotelem vyvédli. Rezervace řes Bůka.

6. Den 19.10. Warvazát - Vodopády Uzúd - Casablanca 470 km

Po jejich normální sladké snídani která už pomalu lezla krkem, jsme se vydali na sever po žluté přes Atlas s cílem nejvodopády v severní Africe. Žlutě značená cesta doteď byla normální asfaltka.Tato se po asi 50 km při nájezdu do kopců stala nenormální. Úzká, rozbitá, klikatá, místně s absencí povrchu. Milan byl v sedmém nebi a říkal něco o Stelviu a Fagaraší x moc. Pustina kolem byla taky fascinující. A mně z nepochopitelných důvodů se tam, sem tam, objevil borec na oslu a pak i vesnice. Nepochopil jsem, proč na této cestě byly v nějakých místech vždy na několik km zcela nové úseky i se značením, na které navazoval šotolinový výjezd...Co se týče počasí při přejezdu hor jsem byl úplně v klidu. Bo z letošní návštěvy Nordkappu vím, že všechna voda a větr je v Norsku...Ten větr beru zpět. Něco poslali aj do Maroka. Spolu s pískem.

Přejeli jsme to a dojeli do 1. dědiny, Imi n´ Ifri s přírodním mostem, ze kterého byl výhled do malého, ale hlubokého kaňonu. Dali jsme čaj.Ten psal. Zorničky se ve vteřině roztáhly jak černé lentilky. Milan naklofal do navi (telefonu) cestu k vodopádům Uzúd kolem přehrady Barrage Hassan Ier. Jakože „zkratka“ na trati.Tak jak jsem si myslel, že mám cenduro úsek za sebou, tak opak byl pravdou. Cesta serpentinama s červenou hlínou, blatem, kamením a s kolejemi byla pro Milana fajna. A to vezl baťůžek. Mám sa co učit. Jen už asi nejsu perspektivní.

K vodopádům jsme se dostali kolem 14 hod. Nejdřív jsme jezdili kolem hlavních štráse s otravnými naháněči až jsme se nakonec vrátili na tu hlavní a zaparkovali motky u restaurace hned napravo a najedli se. Pro změnu Tažin, ale výborný. Majitel nás nechal schovat motorky za restaurací a dokonce nám dal průvodce aby nám ukázal nejzajímavější výhled na vodopád. Super přístup. Dostal dýško 20 MADů.Ty vodopády jsou na celodenní procházku kolem s možností si zajezdit si na loďkách a nakrmit opice. I tady dělají z jůropanů "oslíčku otřep se". Byli jsme jenom nahoře na vyhlídce, ale i tak návštěvy této atrakce nelitujem.

Jede se dál. Na Casablancu. Nejdříve nahoru dolů po parádních serpentinách až jsme sjeli do nížiny a dostali jsme se do atlantické části Maroka.Vzhledem k času co nám zbývá do odletu a kolik km máme před sebou, jsme vzali zavděk marockou dálnicí. Platí se při výjezdu na mýtné bráně a kvalitou je výborná. Fest drahé to není. Znovu jsme doháněli time. Podvečerní příjezd do dopravního humbuku v Casablance. Ubytko přes bůka blízko mediny asi za 30/ks se snídaní a motorky v podzemní garáži. Velmi nerad bych je tu nechal venku. Bez návštěvy Carrefouru jsme večer dopili zbytky.

Zde si dovolím jeden postřeh. Ikdyž jsme projížděli jejich vesnicemi s hliněnými domky 1+ nic s komínem. A i přes všelijak, jen ne hezky vypadající města, jsme viděli hafo děcek, které  se najednou vyrojily na cestě a šly do školy. Všechna ta děcka byla čistá ( nastrojená ). A nejvíc to valily pěšky a to i docela daleko. Kdyby jenom viděli, jak trpí u nás děti vozeny do školy mamkou v medvědovi.

7. Den 20.10. Casablanka - Rabat - Tanger 360 km

Pro následný den jsme se shodli, že v Casablance projedeme Novou Medinu k páté největší mešitě na světě s nejvyšším minaretem (věz normální věží) na světě. Horší a hnusnější věc, jak je Medina v Casablance jsem neviděl (do teď vedla koželužna ve Fez ). Na minutu zastavit a jsme rozebráni do šroubku.Takže jsme to projeli a viděli tu Mešitu, Královský palác a honem pryč.

Cestovali jsme atlantickým pobřežím k Rabatu. Sem tam jsme se sjeli podívat k Atlantiku = sem na dovču URČITĚ NE!!! Studená voda, vlny a bordel…Dojeli jsme do Rabatu a zase změna o 360 stupňů.Tady bydlí sám pán král. Čisto, zelená tráva, pořádek atd…Po vyhodnocení, že toto pobřeží nám už nic nedá jsme sjeli na dálnici směr Tanger…Ano, směr byl dobrý. Ale cíl byl Carrefour v Tangeru a až potom hledat ubytko.Tak špatně jsme na tom byli 😊.Vyšlo obojí.V ubytku trochu boj se závratnou cenou na recepci.Tak jsme to před tím týpkem Bůkli a bylo to za 80 místo 130 eur…A večer jsme poprvé měli přebytky bíra. Chlazeného vodou v umyvadle, bo tito 130 euroví hoteliéři neví vo co go.

 

8. Den 21.10. Tanger - Gibraltar - Malaga 185 km

Fotky přístavu Tangeru z hotelu a konečně evropská snídaně, které jsem se ze známých důvodů nezůčastnil. Něco jsem si z Maroka vezl sebou. A každou chvíli jsem vzpomínal na Milanova slova ze Zagory : já bych bych byl s tou majonézou opatrný. Milan nesnídal den předem. Nicméně jsme měli lupeny na trajekt, takže jsme přes přísnou celnici prolezli jakože to odjíždí v 10 hod.Tak jak z Tarifa. Jelo to až ve 14 hod. Krásných 5 hodin strávených na betonu u motorek se sluncem v zádech. Klobouk dolů před Aničkou. Bez řečí to dala…Jenže jsme se do Evropy dostali až odpoledne, takže na plánovanou prohlídku Gibraltaru už moc času nezbylo. Kolem 19 hod jsme v Malaze předali motorky a hybaj na ubikaci. Večeře a točené pivo. Jak málo stačí 😊.

 

9. Den 22.10. Malaga - Vídeň - dom . Letadlem - autem = Hotovson.

Ráno fajn snídaně (ale beze mne) a tágem přesun na letiště. Milan mne večer vysadil u oblíbené hospody a tak jsem si dal tu 4. Plzeň, kterou jsem si musel před časem odepřít.

V cestopisu sem tam použito slovácké nářečí. Ujeto na motorkách cca 2.850 km. Účastníci zájezdu já, jako Frenkie65 na BMW 1250 GSA a kolega, jako Milan s Aničkou na BMW 1250 GS. Náklady včetně 1/3 dopravy motorky 25.000,-. Ty zůstávají tedy přes zimu v Malaze a máme v plánu tam ještě 2 x zaletět a pojezdit.Tak uvidím, jestli si troufnu ještě na další "cestopis".

Tož asi tak to bylo. A to je všecko...Přeji všem co to dočetli až sem hodně šťastných km...

Mezi sepsáním a vydáním tohoto cestopisu jsme byli 13.1. - 22.1.23 v Maroku zase. Tentokrát jsme dojeli až do Západní Afriky na dohled do Mauritánie.To už byla trochu jiná pjesnička.

https://mapy.cz/s/jupelozese

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE