raceczech_spain



Vlastní cestou s čistou hlavou - cesta na okruh TARGA FLORIO 2017

Jak jsem byl okraden v Albanii, jak jsem dostal pivo od dvou českých bezdomovců na Sicilii a o druhé se rozdělili, a další autentické zápisky z cesty na okruh TARGA FLORIO doplněné obrázky a to vše pořizované mobilem.

Kapitoly článku

30. 4. 2017

Tak je tu nové léto, nebo tady ještě ne, ale na jihu už je. Tak jak jsem se připravil, to uvidíme. Plány jsou a je čas je uskutečnit. Letošní cesta začíná jinak. Vlastně tak trochu tam, kde ta loňská skončila na jihu a začal jsem se vracet. Naložil jsem Lucifera do auta a vyrazil jsme za Daliborem do Kotoru. Loni jsem Luciferovi slíbil, že Alpy už nepojede.Takže letošní cesta začíná v Kotoru a tam už je teplo. Jen se budu opakovat, píšu texty na mobilu, takže tu jsou překlepy a padají mi i jiné slova systému T 9. Hlavu si lámat nebudu. Fotky focené také mobilem víc nepoberu. Tak komu se to nelíbí, ať to nečte.

16.5.2017

Po cestě autem a přivítání v Kotoru s Daliborem a jeho celou rodinou jsme si udělali večerně-nočni výlet do starého města a po konobách na pivo. Ráno jsme vyložili Lucifera, auto dali k němu do garáže, rozloučili se a vyrážím zátokou Kotorskou na jih. Míjíme Budvu, Bar a končím v Ulcinj. Tady budu dnes spát. Ujeto nic moc, ale nejsem na útěku, tak kam spěchat. Tady tomu říkají "polako". No, konec konců začátek se nemá přepálit a musíme si na sebe i na to horko zvyknout.

17.5.2017

Jsem v Černé Hoře, tak ráno polako polako balím a odjíždím k hranicím Albánie. U nás jsou na silnici přejeté žáby, tady docela velká želva, to byl asi někdo slepej. Na hranicích pohoda. Delší fronta aut, tak vše předjedu a jdu po chodníku pro pěší a cyklisty. Tento systém znám již z loňska. Celník si bere pas, skenuje, hází ho Albánci a za necelou minutu odjíždím. Ve Skadaru měním v bance peníze a náhle mi před bankou hlídají tři se samopalama Lucifera. Přivezli peníze v textilním pytli a udělali uličku k bance a Lucifer uprostřed. Říkali, že nemají problém, ať si vše uklidím a můžu odjet. Blížím se k horám, tak tankuji plnou. Nad horami černo a hřmí, tak zůstávám na pumpě. Pumpař se se mnou dělí o oběd, co mu paní přinesla. Po dešti pokračuji do hor. Silnice se zhoršuje, asfalt zatím je ale samá díra a kamení, tak na offroad moto. Končím u přehrady, kde silnice končí. Dál už jsou jen hory, skály a voda. Zítra mě čeká cesta lodí, 34 km horami a pak začne nějaká cesta. Dnes spím pod mostem za 5 EUR, tak to stan stavět nebudu. Majitel říkal hotel natura.

100,8 km
3:41:40
27,78 km/h
2,5 l

18.5.2017

Tak včera večer dorazil ještě Slováci a Poláci na velkých endurech. Vytáhli vodku a slivovici. Takže družbu jsme zapili. Dostal jsem adresu a chystám se do Polska, ale už asi nechytám. Ráno na trajekt opět jedu jako bicykl a šetřím 15 EUR. K lodi dorazí další čtyři Češi. Plavba je super. Okolo vysoké skály a divoká příroda. Na lodi s námi jeli asi na školní výlet puberťáci s učitelema. Udělal jsem chybu a nechal si v brašně na řídítkách nějaké drobnosti a někomu se hodili. Tak nemám brýle, kabely k tel., powerbanku, druhou simku, malé objektivy na mobil a dálku ke kameře. Jak říká Petr Juračka a slečna Kolouchová, vše máš mít dvakrát. Tak brýle na čtení mám sice kouřové, ale to tady asi nevadí. Kabel k mobilu a kameře mám jeden pořad v kapse, aby byl pořád po ruce. Paměťovku koupím v Itálii. Simka má asi pin, tak je jim asi k ničemu. Tak nastupuje varianta - co nemám, tak nepotřebuji. Jen problém s těmi Poláky, adresu jsem měl v brýlích. Možná, že ji mají Slováci, na ty mám vizitku, ale asi ji mít nebudou a to mě štve nejvíc. Beru to jako docela levné varování, ale vše si do kapsy nedáš. Když jsem to někomu nabídnul, tak si to vzal. Po trajektu jsem pokračoval horami nahoru a dolů dalších asi 70 km. Dnes končím v Bicaji v "hotelu". Do Kruje bych dnes nedojel, je to ještě 125 km, tak to nechám na zítra.

79,77 km
3:01:14
26,41 km/h
0 l

19.5.2017

Tak ráno vyjíždím, žádný spěch. No ani nemůže být, asfaltu moc není, samá díra, ale snaží se. Z příkopů hází hlínu a kameny do děr. Takže cesta je tvrdá, ale neskutečně hrbolatá, jedu skoro celých 40 km na jedničku krokem. Výhoda je, že se může využít celá šířka cesty, protože i v nepřehledných zatáčkách všichni jedou krokem kromě motocyklových endur, ale ty jsou slyšet. Ty hory stojí za tu námahu. Když jsem se konečně dostal na asfalt, tak si říkám je dobře, že to pláště přežili. Tak to valím po dálnici a asi přední kolo zvedlo kus plocháče a do zadního se zarazil. Albánec se starým Transitem mě nakládá a odváží pryč. Jinak nic nového, jen se snažím připravit tělo na horko. Jedu v triku air fresh a na něm střídám double face. Po ránu teplou stranou a pak studenou a fakt to funguje. Na jihu plánuji jet jen ve vzdušném triku a bundě. Toto oblečení mám již vyzkoušené z loňska a tak děkuji za nové, které jsem dostal od firmy Sensor ze Svitav. Dnes končím v Kruje v hotelu Merlika. Je to přímo na hradě za 23 EUR se snídani. Krásný stylový hotel a jde zamluvit na bookingu. Chvíli jsem bloudil, ale musíte jet přímo do hradu, nevěřil jsem tomu, ale je to tak. Doporučuji.

97,2 km
4:03:52
23.9 km/h
3 l

 

20.5.2017

Dnes plánuji přesun na jih Albánie, takže nic zajímavého. Jen když za Vlore, kde silnice opouští moře, začne stoupat do hor a během pár kilometrů překoná hranici 1.000 m n. m.. Z průsmyku je krásný výhled a i přes to, že jsme nad mraky, ale nad mořem nejsou, tak je vidět vedle mraků a pak horizont a obloha. Je to jednoduché, Lucifer vyjel od moře rovnou nad mraky do nebe a to jsme jen jednou chladili.


233,42 km
30,2 km/h
7:34:51
2 l

22.5.2017

Ráno je krásný den, tak dneska by to šlo. Tak jedu a opouštím Albánii do Řecka. Ještě poznatek k Albánii, všechna auta, které jsem potkal, měla čísla. Což o Bosně se říci nedá. V Řecku si dávám gyros, kupuji lístek na trajekt do Itálie, jak jinak - osoba a bicykl. Večer projíždím celnici a celník něco mektá, ale vedle mne Turek na BMW - velkém géesu, tak uznává, že asi motocykl nemám. Projedu do celní zóny. Betonový plac, kde parkuje asi tak 500 kamionů, pět motorek, čtyři bydlíky a asi 25 aut. Připlouvá trajekt do Bari, Ankony a náš nic. Dva Turci co jedou s námi na motorkách říkají, že v hale je napsaný odplutí se zpožděním ve 4 ráno. Jen pro pořádek jsme tu od devíti večer. Lidi uléhaji do aut, kamioňáci tam bydlí normálně, pěší jdou do haly a my - jeden na velké motorce na stojánku lehne do záklonu na kufry a já sednu ke sloupu, opřu se, sloup zebe, tak si beru helmu, na ni ochranný vak a asi necelé dvě hodiny spím. Nechat věci samotné nikdo nechce, je tu pro mne divná společnost - celý Balkán a nejvíce Bulhaři. Dělají na mne dojem, že jedou prodat kradené auta do Italie. Vždy jeden lepší a jeden horší Mercedes, a vždy se dva znají. O půl páté ráno připlouvá trajekt konstruovaný na kamiony. Pobere ohromné množství do sklepa, pak zavře podlahu, do patra na palubu a pak do trupu. Popředu pozadu, v lodi se otáčí, no neskutečny blázinec. K ránu konečně odplouváme.

126,6 km
4:31:02
27,91 km/h
3 l

23.5.2017

Konečně vjíždíme na loď. Bicykl nikdo v tom zmatku neřeší. Je tu ještě pět motorek a asi 15 osobáků. Vjíždíme jako první do obrovského břicha lodi. Odbočujeme doprava ke kraji trupu a plechovým tunelem dál a dál, točíme se na přídi po obvodu zpět a zastavujeme opět u vjezdu, ale čumákem ven. Uvázat Lucifera, ale i ostatní moto, mají tu na to kurty, a k frontě k výtahu do lodi. Zbytek plní kamiony. Za svítání usínám na chvíli v recepci na sedačce. Docela se vylidnila a myslím, že na ochranu před zloději je to nejlepší místo. Je tu personál a velká koncentrace kamer. Touhle lodí může cestovat i sám pes. Jsou tu kotce a v druhém přístavu si ho vyzvedne další páníček. O půl druhé konečně připlouváme do Itálie. Je tu dost velké horko. V Brindisi jdu na špagety a odjíždím směrem do vnitrozemí. Dost mě překvapuje, je tu pořádek a je to tu dost upravené, i lidé jsou takoví kulturní, a vše moderní ve starobylých domech. Po cestě zastavuji u prodejny skútrů, jak jinak než Vespa, a jdu koupit náhradní duši. Nemá problém, sáhne do regálu a je to. To v Řecku bylo nesehnatelné. Dojíždím do kempu u města Alberobello a jdu spát. Mám toho dost.

76,95 km
2:39:50
28,89 km/h
0 l

24.5.2017

Dnes jdu, no nějaký Ital mě sveze do centra Alberobella, jsou tu krásné kamenné domy, které se stavěli bez malty, protože pak se u nich nemusely platit daně, protože jsou mobilní rozebírací. Daně se snažili obcházet a vyhledávat díry v zákonech vždy jako dnes. Tulli jsou krásné a je jich tu mnoho, nejen část města pro turisty, ale i různě po městě a okolních vesnicích. Vypadají jak z pohádky, jen skřítkové chybí. Zítra má pršet , tak nic nevymýšlím. Nakoupím nějaké jídlo, láhev vína a zalezu do stanu. Lucifer ani já nejsme stavěný na cesty v dešti a teď nás nic nenutí.

26.5.2017

Když ráno balím, tak začalo na chvilku pršet, tak dobaluji pod přístřeškem nějakého karavanu. Než dobalím, tak už neprší, jen silnice je mokrá. Jedu do nedalekého města Matera. Po cestě se ujišťuji, že nejsem nejpomalejší. Dojíždím traktor, ten valí skoro 40 a předjíždím. Jak jinak, v tomto kraji traktorista v bundě a kulichu. Když přijíždím k Mateře, tak mám takové smíšené pocity, zda nemám jet dál. Pak se ale dostávám do historického centra města, celé ho projíždím, zákazy mě moc neberou, a je nádherné. Jedu do kempu a jdu zpět do města. Opět jedno, co stoji za návštěvu.

76,64 km
2:41:49
28,42 km/h
0 l

27.5.2017

Snídám co zbylo od večeře, kromě vína, a odjíždím do města duchů. Když nebyla v Itálii práce, tak se všichni odstěhovali kam jinam než do Ameriky, tam se všichni vejdou, a domy chátrají a padají, tak je museli oplotit. Je to tam nebezpečné a rozmnožili se tam hadi, mají se kde vyhřívat. Je na tu zříceninu zajímavý pohled. Tak po Komanu a Kruje v Albánii, Alberobellu, Matere v Itálii jsem přidal další korálek na provázek z míst, která chci navštívit. Uvidím, zda z nich bude náhrdelník nebo jen náramek. Odjíždím k moři a po cestě vymýšlím, že pojedu ještě dál podle vody na jih. Na pobřeží narážím na problém, vede tu jen neplacená dálnice pro auta a motorky nad 150 ccm. Tady tomu říkají superstráda. No tak co, jiná cesta není, tak jedu a pěkně to ubíhá. Policie mě nepotkala, tak sjíždím kde potřebuji a teď už mohu kolem moře malými městy.

181,04 km
5:41:08
31,84 km / h
0 l

28.5.2017

Dnes nic zajímavého. Jen přesun dále na jih podél moře. Snad jen je zde velký provoz. Auto za autem, už ani nemusím koukat do zrcátka, neustále mě někdo předjíždí. A teď to přijde, najednou žádné auto ani v protisměru a mě najednou padá kamera z helmy a kutálí se po silnici. Zastavuji, nikdo jí nepřejel, tak ji beru, dávám do kapsy a jedu dál. Asi to byl osud, že zrovna nikdo nejel. Proč vypadla, to nechápu. Když přijíždím do kempu a chci další razítko do žákovský, tak vzniká velká diskuse - odkud jsem, kam jedu a končím s majitelem kempu u piva.

169,83km
31,92 km/h
5:19:13
3 l

29.5.2017

Mám takřka vše již naloženo a Švýcaři odnaproti na mne mávají, zda si dám kafe. Tak ještě probíráme kde jsem byl, kde byli oni. Jedou dookola kolem pobřeží v opačném směru. Tak jim radím, kde kempovat, a o městě duchů nevědí. Vyrážím podle pobřeží a asi po 60 km odbočuji do vnitrozemí. Stoupám do města Badolato. Opět jedno ze zajímavých měst. Dál pokračuji horami do Stila. Cesta se neustále kroutí, rovinka není delší než 100 metrů a krásný výhled až na moře. Jsem tu sám, za asi 35 km jsem potkal dvě auta. Stilo je další z bodů, co jsem chtěl navštívit. Potkávám zde obyťák ze sedmdesátých let, tak se spolu fotíme a fotí nás i ostatní. Dál chci jet k jeskyni a tak stoupám takřka do 1000 metrů. K jeskyni se klesá asi 400 metrů dolů a pak zas nahoru. To nemůžu Luciferovi udělat, tak ji vypouštím. Zde mi napadne nejet zpět spát k moři, ale přejet celou Kalábrii od jihu na sever. Je už docela dost hodin a cesta daleká. Musím přejet dva hřebeny přes tisíc metrů. Cesta se začíná zhoršovat, tak mi trochu připomíná Albánii, jen toho asfaltu je více. Uprostřed hor je cedule, že je cesta uzavřená. Nemám čas něco vymýšlet, tak jedu dál. Děr přibylo, občas není asfalt, ale projet to šlo. Už vidím druhé moře. Dojíždím do města Tropea, kde chci spát. Dojíždí mě velký motocykl a zastavuje mě, fotí se sám, se mnou, jen z Lucifera je jak utrženej ze řetězu. Ukazuji mu kemp, kde chci spát a ukazuji doleva, kroutí hlavou a vede mě ke kempu. Byl vlevo, ale pod stometrovou skálou. Bydlím tedy přímo u moře a takřka v centru, jen stačí vyšlapnout pár schodů. Tady nám začíná sopečná činnost. Z moře se tyčí první a asi nejkrásnější sopka Stromboli. Po západu slunce se nad kovově šedým mořem vytvoří hnedoruzovy pruh a v něm silueta sopky, ze které se kouří a v růžovém pruhu se dělá malý mrak. Toto je jeden z hlavních cílů mé cesty. Když se setmí úplně, je vidět jak chrlí lávu. Něco dost dobře nepopsatelného a to jsem teprve dost daleko. Jaké to bude ze sopky?

218,70 km
28,60 km/h
7:38:42
6 l

31.5.2017

Tak mám za sebou dva odpočinkové dny. Jediná starost byla, co budu vařit a aklimatizovat se na sluníčko. Na zítřejší odpoledne mám zamluvenou loď na Stromboli a pak bude následovat výstup ke kráteru 1.000 metrů vysoké sopky. Vrchol je plánovaný po setmění, kdy vynikají světelné erupce. V pátek v poledne mám telefonem kontaktovat nějakého kapitána, aby mi řekl v kolik hodin mě odveze zpět. Lucifer zatím bude odpočívat v kempu, zaslouží si to. Dnes jsem mu také udělal servis. Otřel jsem špinavý motor hadrem.

1.6.2017

Po poledni opouštím kemp a jdu na loď. Odpoledne připlouváme na ostrov Stromboli. Jdu do střediska horských vůdců. Kontrolují zda mám bundu a čelovku, dostávám helmu a tašku kterou mám, tak se jim nelíbí, fasuji batoh. Domluva zní v pět hodin zde. Když přicházím, tak potkávám manžele z Ostravy. Je to náhoda, ale jsme ve stejné skupině na výstup. Začíná se za dost velkého horka. Na západ slunce docházíme ke kráteru a vidíme první erupce. Sopka se vždy chvilku tlakuje a jen tak kouří a odfukuje, a pak vychrlí gejzír červené lávy. Pokračujeme ve výstupu až k vrcholu a sestupujeme kousek pod vrchol na druhé straně. Pozorujeme erupce, některé jsou jen tak malé, ale některé vysoké několik desítek metrů chrlící velké množství žhavé lávy padající zpět a valící se po stěnách až do moře. Erupce jsou v nepravidelných intervalech. Náš vůdce nám rozdává respirátory a velí k sestupu. Jdeme, spíše sjíždíme po jakési cestě skoro přímo dolů sypkým popelem. Sklon je větší než na černé sjezdovce. Což je velice příznačné, neboť jsme na černém popelu. Několikrát zastavujeme a sundaváme boty a sypeme popel. Vše je neskutečně zaprášené, i v batohu. Zde se projevuje velká výhoda vodotěsné tašky a zároveň prachotěsné od Adventure vybavení, ve které mám vše čisté a kterou jsem celou dal do batohu. I takřka dole je ve světlech čelovek vidět, jak padá popel. Je to jako když prší, ale je to suché. Celou cestu jdu ve velmi příjemné společnosti Moniky a Romana z Ostravy, tak povídáme o cestování a společně si užíváme velice nevšední zážitky. Jen pro pořádek, tak fotky a videa sopky, která se zde objevují, tak realizovali oni. Nemám na to techniku, a nechci se chlubit cizím peřím. V noci se vracíme dolů, ubytujeme a řeším co s tou špínou. Po vrácení batohu mám vše co bylo ve vodotěsné tašce naprosto čisté. Co mám na sobě je od popela, tak triko peru hned. Tolik černé vody jsem neviděl, snad do rána uschne, kraťasy asi neuschnou, tak je jen klepu a práším, no a já do sprchy a jdu spát.

2.6.2017

Když se daří, tak se daří. Ráno napíšu celý text z výstupu na mobilu a při vkládání si ho samou radostí smažu. Den příjemný opět ve společnosti přátel z Ostravy, ještě dostávám dobrou konzervu na další cestu. Po přistání se loučíme a doufám, že se ještě někdy setkáme. Večer přijdu do kempu, svítím mobilem na kód zámku a nejde zhasnout. Tak z něj vyrvu baterii a je další problém, zablokuje se simka. Telefon nejde zapnout. Tak vyndám simku, nejde wifi, zapomenul heslo z kempu, jdu vedle do pizzerie, dám si kafe, ale hlavně mají wifi. Dojde baterie, tak kafe nechávám, říkám moment a jdu pro nabíječku. Vracím se, ukazují kde je zásuvka, tak si přenesu kafe, připojím do el. a volám přes internet domů.
Potřebuji zjistit na Vodafonu PUK. Vše mi Ivanka takřka obratem vyřizuje a posílá, za což moc děkuji, tak opět rozchodím telefon, napíšu tento text a můžu jít poklidit do stanu a připravit na zítřejší odjezd.

3.6.2017

Ráno jdu platit a na tarifu je jiná cena. Pět dní říká 50 EUR, bráním se že je to moc, že to má stát 6 EUR a ona se diví, že nebyla elektrika a řiká tak 30 EUR na pět dní v kempu s ochrankou, vstupem přímo na pláž a v centru krásného starého města to je asi nejlevnější v Itálii. Na přespání i pobyt doporučuji Va městě Tropea. V poledne dle představy najizdim na trajekt na Sicílii a za 3 EUR. Vyloďujeme se v Messine. Velky provoz, semafory, to pro Lucifera není. Napřed mi to nedá a jedu jak mám, ale dlouho mi to nevydrží. Skútry jezdí na červenou, tak se přidávám, i jednosmerka pro ně moc neplatí, tak jedu s citem dle mojí potřeby. Dnes jsem dorazil do kempu na úpatí Etny. Kemp je takový svůj. Asi si budu muset na Sicílii zvyknout.

201,91 km
28,86 km/h
6:58:17
3 l

4.6.2017

Snídám čaj a toho jejich krocana, už ho mám plný zuby , ale nic jiného nemají. Jdu na hlavní silnici, o půl desáté má snad jet nějaký autobus na sopku, mám si ho stopnout. Jsem tam dříve, jede nějaký zájezdový a pak osobák. Mávnu a on zastaví. První na koho jsem mávnul. Italská rodinka jede na výlet. Kupuji jízdenky na lanovku a dál na speciální autobusy na offroad, jak jsem si načetl na internetu. Ukazuje se, že je to zbytečnost. Možná lanovku, ale to co jedou autobusy, vyjde každý kdo ujde větší výlet. Od autobusu vyrážíme s průvodcem, ale brzy se odpojuji a chodím si, kde se mi líbí. Nikomu to nevadí, chodí zde více lidí, co šli od lanovky pěšky. Jsou zde vyšlapané pěšinky, ale dá se jít přímo po popelu a drobné struzce. Obcházím krátery, do některých jdu na dno, někde se kouří. Jsem skoro 3.000 m n. m. tak je tu dost zima. Lituji, že jsem si nevzal rukavice, mám je v kempu. Pokládám tašku na zem a jdu si něco fotit a když si jí beru, je úplně horká. Odsunuji ten kámen a ze země se válí teplo, jak nad kamny, ale není vidět žádný kouř, jen teplý vzduch. Ohřál jsem nejen ruce, ale celého člověka. U dalšího kráteru potkávám dva kluky od nás. Byli už na Vesuvu, tak mi radí, kde je díra v plotě, abych nemusel platit vstup. Etna je ohromný gigant. Ta velikost je uchvacující. A síla asi taky. Po cestě zpět opět stopem, ne na první mávnutí, ale s dlouhým rozhovorem a až do kempu, i když se bráním, tak říkají, že jsem ubytovaný v kempu, jsem viděl asi patnáct kilometrů od jícnu sopky z lávy koukat jen střechu domu. Celý okolí bylo zalito lávou.

5.6.2017

Ráno platím a vyrážím dál. Chci přejet přes hory k moři na severu Sicílie. Po cestě zastavuji v nějakém autoservisu, půjčuji si klíče a napínám řetěz. Etna je dnes pod modrým nebem, jen ten kouř nad ní. Ale nechce se asi rozloučit jen tak. Jedu za průsmyk a ona mizí, ale najednou Lucifer přestává jet, ale tak divně. Závada je jasná. Došel benzin. Přepínám na druhou v trubce. Nic, zapomenul jsem si ji v Montenegru naplnit. Tak co. Vytlačím asi kilometr zpět do průsmyku a dalších asi pět kilometrů sjedu do vesnice. Poptám se, najdu pumpu. Samou radostí, jako vždy naleji 3 odměrky oleje a u třetí mi dojde, že nemám zavřeny kohout. No nic, tak zavřu, doleji, odtlačím za pumpu. Rozeberu plovákovou komoru. Olej z hadičky naleji do nádrže a komoru vysuším papírovým ručníkem, který je u pumpy. Závada odstraněna, stane se, proč nepřiznat, nikdo není dokonalý. Dál už jen cesta nahoru a dolů. Jen jsem potkal skupinu asi dvaceti starých motocyklů, většinou Norton, tak by mi asi i v horách pomohli. Ještě jedna zajímavost z hor. Potkával jsem mnoho divočáků, ale někteří měli, srst jiní ne. Chodili po silnici, nechali se fotit, dokonce i bachyně, ze které sáli mladý. A tak jsem dojel k moři.

198,77 km
27,07 km/h
7:20:29
6 l

6.6.2017

Předpověď dnes ukazuje nějaký déšť. Tak žádný spěch, jsem v kempu u města Cefalu, tak si zajedu na kafe a něco koupím k jídlu. Když vjíždím do starého města plného různých krámků, tak na začátku je malíř, který maluje obrazy na dlaždičky. Všude tady na Sicílii jsou všechny reklamy a ukazatele na keramických dlaždicích a i různé mozaiky, ornamenty a obrazy jsou vystavené a prodávají se. Kousek za malířem sedí na obrubníku dva chlapíci. Jsou jeden z Ostravy a druhý z Pardubic. Žijí zde už dvacet let někde v Palermu, přes léto jsou v Cefalu, večer Bunda dělá ohnivé představení a kámoš vybírá peníze. Když viděli na nádrži českou vlajku, tak mě oslovili, ale i já jsem tušil, že jsou od nás. Tak zůstávám, jen tak kecáme, kupují mi pivo, a o druhé se dělí, fotíme se a asi po hodině pokračuji do dalších uliček.

7.6.2017

Obloha je taková kovová, hlavně nad vnitrozemím. Předpověď říká, že pršet nebude. Tak polako vyrážím na asi deset kilometrů vzdálený slavný závodní automobilový okruh TARGA FLORIO. Jen pro pořádek, na tomto okruhu se jezdí od roku 1906. Vede po horských silničkách nahoru dolu, doleva a doprava. Protíná několik vesnic a městeček, ulicemi mezi domy. První ročníky se jeli na grande variantě 148 km. Ve dvacátých letech byla kratší varianta 108 km, na které v roce 1925 se umístila jedna Tatra na prvním místě a druhá na druhém. Jednalo se o vozy Tatra 12 TARGA FLORIO, které byly postaveny speciálně pro tento závod ve třech kusech. Dva se účastnili závodu a třetí byl rozebrán na náhradní díly. Nedochoval se žádný. Nadšení tatrováci staví čtyři repliky dle původních plánů. Tímto je z okruhu zdravím a hlavně Frantu V. Ve třicátých letech se jelo ještě jednou na dlouhé trati a pak byl okruh dále zmenšen na pikolo 72 km. V sedmdesátých letech bylo závodění na okruhu ukončeno a jezdí se jako součást sicilské rallye a samozřejmě retro se starými vozy. Tento okruh v předválečných a meziválečných letech byl jeden z nejslavnějších okruhů spolu s Tripolisem na severu Afriky, který úplně zanikl. Svou jedinečnosti ho lze řadit k okruhu v MONTE CARLU, kde moc bezpečnostní předpisy formule neplatí a přece se jezdí, nebo francouzskému LE MANS, kde je nejdelší rovinka šest kilometrů a nejrychlejší vozy tam dosahují rychlosti více než 400 km/h a na konci brzdí více jak půl kilometru. Ostatní okruhy mimo Evropu jsou ve srovnání s těmito naprosto nezajímavé. V roce 1925 to bylo a asi zůstane, kdy český auto vyhrálo nepřímo závod formule 1, protože z těchto závodů teprve formule 1 vznikla. Na okruhu samozřejmě zaznamenala několik úspěchu také Eliška Junková, ale ta jezdila na voze Bugatti. Jen pro zajímavost, na těchto úzkých silničkách skrze vesnice byly v sedmdesátých letech nejrychlejší vozy ALFA ROMEO s průměrem asi 123 km/h. Objel jsem samozřejmě střední tatrovácky okruh a splnil tak cíl cesty. Kdo pozorně čte, tak si jistě všiml, že se změnil i název mé cesty. Teď můžu klidně začít cestu zpět.

139,42 km
29,16 km/h
4:46:53
3 l



 

9.6.2017

Balím tak pomalu, není kam spěchat. Trajekt z Palerma mi odjíždí až po osmé večer a do Palerma to mám nějakých 70 km. Po cestě se stavuji v muzeu TARGY. Majitel je super, je zapálený pro věc. Pouští mi film o závodech, ale hlavně, kromě jiných aut a věcí okolo závodů, tu má tu ALFU ROMEO, co drží rekord trati, celou naživo. Fotí se s Luciferem, dává mi svůj email ať mu pošlu fotku a domlouváme se, že svět je malej a že se ještě sejdeme. Do Palerma dojet je kromě horka žádný problém. U vjezdu do přístavu mě ostraha otáčí, že jen s lodním lístkem a upozorňuje, že bude chtít, aby souhlasilo číslo Lucifera. Malinko honička, kde je kancelář rejdaře. Lístek si kupuji i s malou moto a dávám mu číslo Lucifera, vím, že tady to jako kolo nepůjde. Úředník pořád kroutí hlavou nad 50-ti kubíky a loví v počítači, ani Jawu tam nemá. Cena jde jen o 8 EUR více než kolo. Před šestou najiždím do přístavu, vše kontrolují a jedu dál. Před lodí další kontroluje jízdenku a moje doklady a tiskne nálepky. Luciferovi jí lepím na světlo a sobě bych jí tak mohl dát na čelo. Za chvili přichází další, kontroluje mojí nálepku a opět chce vidět doklady. Kousek za mnou stojí ve frontě jediní neitalove. Němci a na ty už zavolali policii, ta přijela, odebrala jim doklady a už hodinu policajti telefonují a něco řeší, jak jinak umí jen italsky a Němec německy. Nevím, proč takové kontroly, když plujeme z Itálie do Itálie.

77,70 km
27,09 km/h
2:52:07
3 l

10.6.2017

Ráno připlouváme do Neapole. Vracím se k první variantě navštívit sopku Campi flegrei. Je kousek severně od Neapole. Moc se o ní nemluví. Je to nejnebezpečnější aktivní sopka v Evropě. Je schovaná v zemi, není to kopec a kráter je ve velikosti několika fotbalových hřišť. Na několika místech uniká pára a kouř pod ohromným tlakem až to hučí. Na okraji kráteru jsou postaveny bytové domy a v těsné blízkosti celé městečka. Ale je to úplně jedno, protože v případě erupcí má zničit celou jižní a střední Evropu. Není lokální jako Etna nebo Vesuv a proto se o tom asi nemluví. Umíme lítat na měsíc a jiné vymoženosti, ale tuto činnost jen monitorujeme, ale ovlivnit nebo usměrnit neumíme. Je zajímavé sledovat jak výhružně uniká, ne jako Etna, kde jsem se nad průduchy ohříval. Cesta zpět přes Neapol byla náročná, i když jsem část projel jejich Blankou. Ulice a silnice od centra směrem k Pompejim, kde jsem se ubytoval v kempu, byla dost katastrofální. Myslím, že od Albánie se moc neliší, jen je tu podstatně horší silnice. V každém městě jsou poskládané kameny rozměru asi 30 x 60 cm, které jsou různě vysoko. Takže za jedna a vždy se modlím, kdy už bude asfalt, k tomu auta jedoucí nebo spíše stojící a mezi nimi skútry a všichni se pohybují směrem, kam právě potřebuji. Před obchody na chodníku vystavené zboží, no prostě Albánie bez asfaltu se zácpou. Stavím stan pěkně pod stromy ve stinku a najednou bum a spadl pomeranč, v klidu ho sním a hlad je zažehnán.

55,21 km
19,32 km/ h
2:51:03
0 l

11.6.2017

Dnes mám na programu návštěvu vykopaného města Pompeje. Přijíždí neskutečné množství turistů, ale areál je tak rozlehlý, že se tu všichni rozprchnou. Jen ti Japonci by se mohli chovat slušně. Mají to všechno na minutu, tak spěchají a neberou žádný ohled. Je tu mnoho zachovaných mozajek a maleb. Určitě to stojí za prohlídku, i když v tom horku docela náročnou. Také zde fouká vítr, tak se to horko lépe snese, ale vítr zvedá popel, tak je tu hodně prašno. Ještě, že nemám foťák, ten by dostal.

12.6.2017

Jedu na Vesuv. Tím navléknu poslední korálek z bodů, které jsem chtěl navštívit. Jedu autobusem a jak se ukazuje, tak je to nejlepší řešení. Autobus jede o dva kilometry výš, než je parkoviště pro auta a cena 2,7 EUR za dvacet kilometrů je dobrá. Od horní stanice se stoupá až ke kráteru. No dobrý, ale pro toho, kdo neviděl ty ostatní vulkány. Teď už jen to kolečko uzavřít, přejet přes Apeniny na východní pobřeží. Zítra ráno vyrážím, tak se uvidí jak to půjde. Jsou tu dost kopce a vedro.

13.6.2017

Ráno balím brzy. Chci vyjet než ve městech začne doprava a ty Apeniny se budou Luciferovi lépe překonávat, když nebude takové vedro. Naloženo a jede se, ale je tu problém. Velká železná vrata od kempu jsou zavřená. Daří se mi vzbudit asi ochranku nebo recepční a dálkovým ovládáním je otvírá a mává. Načasování výjezdu bylo dobré. Opouštím velice osídlenou oblast v době ještě malého provozu. Hory také zvládáme bez větších problémů. Jen nějaká zastávka na chlazení. Vyjíždím na náhorní rovinu, je to tu jako Šumava, jen stromy jsou většinou listnaté a někdy borovice. Pasou se tu volně krávy a žádný velký hic. Kousek před kempem v kopcích začne vypadávat jednička. Vjíždím do kempu. Takový horší, než u nás. Říká natura, pravda je to bývalá sopka, a to už nebyla další v plánu. Zatopena jezerem, vedle stanu mi pobíhá labuť, komáři i jiný hmyz, na vodě žabinec a tak. Stan jsem postavil a vše opatrně dal do stanu a rychle zapnul. Nechci spát s komáry a jinou havětí. Chvíli se peru se řazením a pak měním lanko a vše funguje. Večeři vařím ze zbytků a plastový chleba. Tady nic nekoupiš. Přijíždí německý obyťák, tak už nejsem sám. Večer mě zvou na piva, radím jim trasu, tak si zapisují a popíjíme. Komáři otravují, čmoudik jim moc nevadí. Když nás kousnou, zajde do bydliku a přinese jak říká moskito elektro, přiloží mi na pupenec udělá cvak cvak a za deset minut pupenec zmizí. To je věc. Když jdeme spát, tak kvákaji žáby a jiná havěť, je to pěkný kravál celou noc.

69,78 + cca 80 km
30,2 km/h
2:18:39 + x:xx:xx
3 l

14.6.2017

Asi v šest začínám balit, ale tráva i stan, vše úplně mokré, padla u vody rosa. Sjíždím z hor do nížiny. Samá pole s vinicemi a zelenina. Stín tu takřka není. Po nějakém kilometru strom a když mám štěstí, tak je stín na silnici, ne na poli. Na řídítkách mi to za jízdy ukazuje 44,9 °C, tak nevím čím se ten motor chladí. Ani mně v bundě a kalhotách není zima. Po poledni dorazím do kempu na východním pobřeží. Zítra tu zůstávám a pozítří jedu večer na trajekt do Baru.

130,74 km
31,95 km/h
4:05:30
3 l

16.6.2017

Po obědě velmi pomalu dojíždím do Bari. Najít přístav nebyl až tak velký problém. U vjezdu do přístavu mi ochranka vysvětluje, že tudy ne a posílá mi asi tři kilometry podél moře zpět. Je tam další vjezd a za ním čtyřproudá silnice, která vede za plotem a auta a kamiony se nemotají po centru Bari. Naštěstí kousek za vjezdem a před nájezdem na tuto silnici, kam pouští jen s lodním lístkem, je takové jakoby velké autobusové nádraží bez autobusů, jen pár kamionů, dodávky a osobáky. Kolem takové stanové zastřešení a pod nimi kanceláře různých rejdařů. Jdu bohužel k té nejhorší chorvatské Jadrolinii. Otvírají až za dvě hodiny, tak jdu o kus vedle na kafe a pak pivo. Čekání docela utíká, majitel občerstvení opět complimenti complimenti jako všude v Itálii. Tak kecáme, pak odchází a přidá se nějaký Albánec, asi mafián, podezřelé dobře oblečený, ale jinak příjemnej. Otvírají kancelář, no stánek, už vím do čeho jdu. Paní mi píše cenu na papír, je nejvyšší jakou jsem po cestě platil. No dokonce je vyšší, než všechny trajekty z Řecka a po Itálii, co jsem jel dohromady. No prostě Chorvati, tak co čekat, těm je potřeba se vyhnout velkým obloukem, a to tam jezdí půl národa na dovolenou. Někde jsem slyšel, že jsme chudý národ, tak nevím. Lodní lístek mám, ale dál nás ochranka nepouští, že až nás vyzve amplion. Tak kecáme s nějakým Černohorecem, jede do Baru dodávkou. Po vyzváni projíždíme celé Bari za plotem a naloďujeme se. Jen taková dalším chorvatská drobnost. Mezi všechna sedadla na lodi namontovali kolmá prkna, aby se nedalo ležet, ale blbě se i sedí, prkna nemají područky. To jsem ještě nikde ani v minulosti na trajektu neviděl. Asi chtějí, abychom si vzali hypotéku a k již tak drahému lístku koupili i kajutu. Jinak loď je dost vybydlená, asi už něco pamatuje.

29,15 km
26,36 km/h
1:11:12
0 l

17.6.2017

Ráno po vylodění jdu posnidat do místní konoby jejich kuvanu kafu a sladké pečivo. Loudám se pobřežím na sever. Mám v plánu se naobědvat, než vjedu do kempu. Nechce se mi nic vařit a tady je to zbytečné. Po jedenácté jdu v Tivatu na dobrý oběd. Končím v asi šest kilometrů vzdáleném kempu. Z Bari jsem přeplul do Baru, dojel do kempu a zahnízdil se v baru na pláži na látkovém vaku a na stolek mi nosí studené pivo. Zítra budu pokračovat. K Dádovi to mám asi patnáct kilometrů úplně po rovině kolem Kotorského zálivu.

67,15 km
29,67 km/h
2:15:49
3 l

18.6.2017

Konec se blíží, tak žádný spěch. Po snídani se opět válím u moře. Odpoledne poslední balení a vyrážíme podél moře posledních pár kilometrů k Dádovi. Objel jsem, co jsem si naplánoval a teď už jen dojíždím do cíle. Projíždím si kolečko Kotorem okolo historického centra a zajíždím k Dádovi. Opět věrné přivítání, jako vždy. Je konec, všechno někdy končí, tak odvazuji tašky z mopedu. Nakládám Lucifera i tašky do auta v garáži. Sprcha, nové oblečení, pár piv a dobré jídlo. Opět si oživuji jejich jazyk, dotazů je dost a dost. Večer odcházíme obejít staré město po konobách na pivo. Už je zítra, když se vracíme spát. A to je opravdový konec letošní nejdelší toulky na kozím dechu s Luciferem.

16,2 km
18,01 km/h
0:54:00
0 l

ZÁVĚR


Cesta probíhala dle plánu a to i s tím okradením na začátku. Problémy jsou všude a tak byly i tady, ale se všemi jsme se poprali. Lucifer - moped Stadion S11 z roku 1959, upravený na cestování, jel bez vážnější závady i díky kvalitním součástkám nakoupených u Milana Dvořáka ve stadion-tuning, nepoužívám žádné čínské repliky a to se vyplatilo. Jel ve vedrech 45 °C, několikrát stoupal přímo od moře do výšek přes tisíc metrů a zdolal různé albánské šotoliny, ale i italské rozbité silnice. V tom horku co bylo, byl i defekt zadního kola problém, ale to nelze považovat za závadu. Navštívil jsem spoustu plánovaných i některá neplánovaná místa, spal pod mostem, dostal pivo od českých bezdomovců žijících v Itálii, navštívil čtyři sopky a hlavně objel okruh Targa Florio.

Ujeté km celkem: 2.541 + cca 80km

Tankováno: 47,5 l

Spotřeba: 1,87 l/km

Na závěr, co dodat, s Luciferem jsme dojeli z Česka po silnicích, šotolině i malou chvilku po dálnicích, když to jinak nešlo, na slavný okruh Targa Florio. Objeli tatrovácký okruh a vrátili se zpět domů. Celkem jsme najeli 6.280 km a spotřebovali 115,5 l benzínu. Celou cestu jsme dokončili za necelý rok. Pravda jeli jsme na dvě části s devíti měsíční pauzou, ale co. Více informaci a první část cesty je popsána na www.starysedivypes.estranky.cz v rubrice 005 CESTA NA JIH 2016.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (19x):
Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist