Třicátníci na dvacítkách v Alpách VII.

Ano, název cestopisu už je už trochu zavádějící, jelikož už nejsme ani třicátníci a ani motorky nemáme dvacetileté (teda jak kdo), nicméně to aspoň z nostalgie necháme tak. Předchozí ročníky:

1. 2017 cestopis
2. 2018 cestopis
3. 2019 cestopis
4. 2020 video
5. 2022 video
6. 2023 video

V sobotu 20.7.2024 jsme vyrazili ve složení:

Tomáš (já) na Hondě CBR1100XX Super Blackbird (1997), která má natočeno již přes 175 000 km

Vráťa na Yamaze FZS 1000 (2002), kterou koupil jako cestovní verzi své R1

Láďa na Yamaze FZS 1000 (2002), kterou koupil jako cestovní verzi svého fároše

Roman na Yamaha Tracer 9 GT (2022), kterou měl půjčenou

VIDEO:

 

Den 1. (20.7.2024):
Já vyjíždím s jeden a půl hodinovým náskokem z Beskyd a po cestě klukům v čas jejich srazu volám. Zajímá mě hlavně stav Vráti kotníku, který si předevčírem vyvrknul při fotbale s jeho dětmi. Ideální to není, ale může odjet, což je nejdůležitější. Pak mě překvapuje Ikea taška s pokladem uvnitř – laďák na italské cesty. :D
Sraz máme jako minulý rok u Lidlu pod Linzem, kde se setkáváme kolem 11:00. Vráti bolestivé slézání z motorky a neohrabané stavění Fazera na hlavní stojan se neobchází bez Ládi komentáře „měls to dát támhle na invalidy“. :D Taky si všiml žebrající báby před vchodem, načež Vráťovi doporučil, aby si k ní skočil pro berle.
Do nepromoků se nám nechce, i když je jasné, že nás to brzo čeká. Nakonec to trvá pouze 15 km a musíme zastavit pod mostem a obléknout se. Zase se to neobešlo bez poznámky Ládi k Romanovi, jestli se nespletl a nejde v té maskáčové pláštěnce na ryby. Bohužel se z dálnice nedá rychle sjet, takže jsme poměrně zmokli.
Prší poměrně intenzivně, což dost zhoršuje viditelnost. Kluky ztrácím a i přes pomalou jízdu mě nedojíždí. Zastavím tedy na SOS místě a chvilku čekám. Rozhodnu se popojet na nejbližší pumpu a zkusím jim zavolat, co se stalo. Zastavím vedle Čecha na Multistradě, který si doma zapomněl nepromok. Nikomu se nedovolám a v momentě, kdy to chci otočit a jet po nich podívat, přijíždí. Bojím se o ně a tak se hned ptám, kde sakra jsou. Vráťa mě dostává otázkou, jestli jsem něco neztratil. Nechápu. Koukám na jeho motorku a na dvou. Můj textilní vak je u něj. Odletěl mi a já si toho ani na pumpě nevšiml! Bylo neskutečné štěstí, že na něj kluci nenajeli nebo nevznikla nehoda. Kluci mi popisují, jak se vak klouzal po dálnici z jedné strany vozovky na druhou. Vyhýbala se mu auta, a když se doklouzal, pravý pruh už stál a levý jel pomalu. Kluci zastavili a Roman pro něj doběhl do středu dálnice a dovezli mi ho. Klukům jsem neskutečně vděčný, že tohle riskovali ještě v tak špatném počasí. Mám štěstí a nikomu se nic nestalo. Zajímavé je, že vak vydrží cca 500 km, a pak se rozhodne opustit Blackbirda. Moc se na pumpě nezdržujeme a raději rychle jedeme dál. Akorát Láďa ještě stihne prohodit hlášku na chlápka s tou Multistradou „jestli chceš prcat, tak mazej pro šprcky“. :D Tímto ho zdravíme.
Nepromok dáme dolů až za Salzburkem někde v Německu. Nechceme tankovat na dálnici, protože rozdíl oproti pumpě mimo dálnici je přes 50 centů (13 korun). Sjedeme do města Worgl a spojíme tankování s jídlem. Přes Brenner to bereme mimo dálnici a užíváme si tak první pěkné úseky. Za jednou z perfektních zatáček nás změří policajt s radarem. Doufáme, že změřil místního střelce, co nás chvilku před zatáčkou střihnul. Ani v Itálii nepokračujeme po dálnici, ale vezmeme to přes průsmyk Pennes (2111 m.n.m.) a sjedeme až do Bolzana, které nás přivítá 35 C°.

Zastavíme u Aldi, kde je jen mini parkoviště a k tomu hodně lidí. Láďa pěkně nadává do helmy na holku, co stojí na parkovacím místě se zařazenou zpátečkou asi 2 minuty a nic nedělá. :D Vráťa si koupí mimo jiného i mražený hrášek, který mu poslouží na ledování nohy a ještě ho doveze domů do polívky. Jinak si nakoupíme jídlo i na zítra (neděle) a pokračujeme pár kilometrů na ubytování do Terlana. Dorazíme dle předpokladu mezi šestou a sedmou. Majitelka ubytování se diví, že jsme dorazili na motorkách a chlubí se manželovou Vespou. Úplně nás to neohromí, jelikož taková stojí snad u každého italského domu. Apartmán je za tu cenu velmi dobře vybaven, i když nám stačí mít kde spát a pár míst ideálně na balkóně. Po vybalení balón hned okupujeme a až do noci tlacháme.

Trasa: Křesetice - Tábor – České Budějovice – Linz – Innsbruck – Weissenbach - Terlan
Počasí: Ráno 12°C oblačno/dešť, odpoledne 25-34°C jasno

Den 2. (21.7.2024):
Ráno vylezeme v 6:30, zkoušíme kávovar a někteří jedinci si troufají na motivační čaj, který jsme našli v kuchyni. Vráťa, zvaný v ten moment „Žofré“, dělá trochu drahoty s kotníkem a zkouší na nás, že dneska rozhodně nikam nepojede, ale Roman, zvaný „Angelika“, ho ukecá. Tak to byste to slyšeli vyprávět našeho Láďu. Vráťa si vzpomene na laďák, který raději vezl přes Rakousko zabalený v Ikea tašce, protože i jen při pohledu na něj by se rakouští policisté mohli křižovat. Jsme v Itálii a nastal jeho čas. Prosí Láďu, zda by mu ten originální vejfuk nevyměnil za laďák. Láďa sice celou dobu prská jako křeček, jakou kokotinu si zase jeho drahý bratr vymyslel, nicméně mu tam laďák dá.
Po tom všem sedneme na motorky kolem 7:45 a vyrazíme vstříc průsmyku Mendel (1363 m.n.m.). Jeho nadmořská výška není kdo ví co, jenže my stoupáme z cca 200 m.n.m. Asfalt je luxusní stejně jako charakter zatáček a my si to tu neskutečně užíváme. Dnešním cílem je jezero Garda, ale po cestě se ještě stavíme u vodopádu Nardis. Zaplatíme 5 E za motorku a obdivujeme více jak 130 m vysoký vodopád. Na zahrádce s výhledem na něj si dáváme pivo, nebo někdo kafe, a dál pokračujeme ke Gardě. Roman má při odjezdu trochu štěstí, jelikož šlápne do vzduchu, což je vidět i na videu. Situaci však zvládá a my můžeme bez sbírání motorky odjet.

Nejdříve projíždíme město Arco a vyjíždíme nad Gardu do výšky cca 1550 m.n.m. Tady Vráťu necháváme na parkovišti a pokračujeme pěšky na vrchol Monte Varagna (1778 m.n.m.). Jeden cyklista se u nás dožaduje vody, čemuž se po takovém zdolaném převýšení není čemu divit.
Dojde k nedorozumění, protože Roman vyrazí nahoru s igelitkou v ruce a pravděpodobně si myslí, že jdeme na nákup do Penny. Láďa se ho nezapomene zeptat na pětikorunu do vozejku… Na vrcholu potkáme onoho cyklistu a pak si užijeme neskutečné výhledy na Gardu a okolní hory.

Po návratu na parkoviště sedáme na motorky a sjíždíme dolů k jezeru cca 15 km pořád z kopce. Lišák Vráťa ušetří neuvěřitelně paliva, když jede dolů bez motoru. Trochu nedomyslí, že se to moc nebude líbit brzdové kapalině a prostě ji uvaří. Láďa nezapomene dodat „a tohle je automechanik“. :D Měl jsem předem vytipované parkoviště pro motorky kousek od vody přímo v Riva del Garda. Všude je neuvěřitelně narváno, ale nakonec kus trávy přece jen najdeme. Zaskákáme si do vody z jednoho mola, kde potkáme zajímavého kluka. Teda on moc zajímavý není, ale má zajímavě vyholené břicho do kosočtverce. Další to schytá od Ládi slovy „támhleten to má blbý“. Byl to zrzek vyvalený na sluníčku.
Po cestě od zmrzliny zpět k motorkám proti nám během chvíle proběhne čmoud a chvilku na to policejní auto se zapnutými majáky a hned za ním běží dva policajti, z nichž jeden má rozbitý nos. Jestli něco ukradl nebo udělal, netušíme, jen pak sledujeme, jak ho chytají.

Totálně zacpanou Gardou se doslova musíme prokličkovat, jinak tam stojíme možná dodnes. Láďa si ještě před výjezdem stihne pokecat s bábou na skútru. Máme ještě trochu času, tak se vydáváme do městečka Malcesine na prohlídku hradu. Jenom škrt Láďa zůstat sedět dole (6 E/osoba).

Od Gardy do Bolzana se svezeme po dálnici za 6,4 E a po absolvování neuvěřitelně hloupé objížďky zavřeného sjezdu na Terlan se konečně dostaneme na rychlostní silnici vedoucí k našemu ubytování.
Večer stojí za zmínku diskuze nad nevypínáním blinkrů u Vráti. Láďa mu, jako každý rok, doporučí instalovat páčku blinkru ze škodovky.

Trasa: Terlan – Pinzolo – Riva del Garda – Malcesine – Trento - Terlan
Počasí: Ráno 15°C déšť, odpoledne 24°C oblačno

Den 3. (22.7.2024):
Roman se v noci tulí k Láďovi. To je hlavní zpráva probíraná na balkóně při kafi. Ještě než vyrazíme hladoví k místní pekárně na snídani, mění Vráťa laďák za originální výfuk, jelikož jsme se dneska rozhodli vyrazit do Švýcarska. V pekárně jim to jde ve zkratce jako když s.ere a maluje. Pokud byste se ptali na detaily, tak sice italsky nevládneme, ale pochopit, že počet prstů, který ukážu, znamená počet kusů pečiva, na který ukazuju, by snad pochopilo i dítě. Jde jim to nesmírně pomalu a mě vyloženě ignorují a berou lidi přicházející za mnou. Když se odtamtud vyhrabu, kluci už mají skoro snědeno.
Dnešním prvním průsmykem se stává Palade (1518 m.n.m.), na který vyjíždím už skoro s prázdnou nádrží. Jedinou pumpu pod ním zavrhujeme, protože jsme líní tankovat na samoobslužné, a na další už palivo prostě nevyjde. 😊 Po zdolání průsmyku už plachtíme z kopce a mám v GPS vyhledanou pumpu jen pár kilometrů, ale motorka začíná škubat, tak nechci riskovat zastavení někde v zatáčce a raději beru první schůdné místo vedle silnice. Cucnu si od Ládi 3 deci a během pár minut stavíme u té pumpy.
Neskutečně dlouho se plahočíme po silnici SS42 od Fondo do Tirano. Je to docela očistec, protože neustále dojedeme někoho jedoucího 50 na 90 a předjíždět se v tom hustém provozu moc dobře nedá.

Oběd kupujeme v Lidlu v Tirano, ale nejíme ho jak zevláci na parkovišti, nýbrž na nedalekém průsmyku Bernina (2328 m.n.m.). Během oběda se u nás objeví Vráťa z budoucnosti. Asi o 30 let starší týpek přijede na chopperu a hulí za jízdy.

My popojedeme už jen několik kilometrů k našemu hlavnímu dnešnímu cíli – ledovci Morteratsch. Na parkovišti se všichni převlékáme, teda až na Vráťu, který se vydává vstříc ledovci v pantoflích, kevlarových jeansech a kožené bundě. Kulhajícího turistu v takovém outfitu a ještě k tomu s cigárem v hubě asi ještě nikdy neviděla bába u stánku, a tak křičí na Vráťu z plna hrdla „guten taaag“. Cesta stoupá jen mírně a postupně míjíme cedule s informacemi, kde se ledovec nacházel v jakém roce. Když se dostaneme na současnost, ledovec stále nikde a před námi se tyčí skála, za kterou už má být. Je nám jasné, že tohle Vráťa asi nedá, a tak s Láďou přidáme a začneme stoupat poměrně náročným terénem nahoru. Začínáme věřit globálnímu oteplování. 😊 Když dojdeme k ledovci, rozbalím dron a vzlétnu. Přišel Roman a oznámí nám, že Vráťa jde hned za ním. Zasmějeme se tomu, jenže on se v zápětí fakt ukáže! :D Láďa ten počin okomentuje slovy „se sem dobelhal jako krokodýl Dundee“.

V pantoflích se vydrápal nahoru za nevěřícných pohledů ostatních turistů. Těžko říct, jestli obdivovali Vráťu za ten výkon, nebo spíš jeho pantofle, ze kterých se staly tímto extrémním rozšlapáním spíš sněžnice. Každopádně to dle svých slov cestou nahoru docela rozhejbal.

Měli jsme toho na seznamu víc ve Švýcarsku, ale ten pomalý přesun sem nám do toho hodil vidle, a tak už nemáme moc času. Vyrazíme tedy přes Livigno, kde využijeme levné tankování, dál na průsmyky Forcala (2315 m.n.m.), Eira (2208 m.n.m.) a kafe si vychutnáme na známém Stelviu (2758 m.n.m.). Láďa objedná 3x lungo s mlíkem a jedno espresso bez, jenže obsluha přinese 1 lungo a 3 espressa.
Jak se Láďa smál Vráťovi ohledně uvaření brzdovky, pod Stelviem uvaří svou zadní brzdu. Navečeříme se v Lidlu v Latsch, u kterého nás osloví dva Slováci, a pak jeden „českej bufeťák“, ovšem jen podle vzhledu a pohybu poblíž konťáků. Jinak si pěkně popovídáme a zjistíme, že pán tu už bere italský důchod, jelikož tu roky pracuje. Dojedeme na ubytování už za šera a večer strávíme jak jinak než klábosením na balkóně.

Trasa: Terlan – Fondo – Tirano – Morteratsch – Livigno – Bormio – Trafoi - Meran - Terlan
Počasí: Ráno 10°C jasno, odpoledne 36°C jasno

Den 4. (23.7.2024):
Dnešní perlu dne pronáší ještě při pití kávy na balkóně Roman, jelikož Vráťa řeší rázovitý chod přední brzdy. Romčovu hypotézu, že to bude asi roztřepeným lankem, nejen že jen tak nezapomeneme, ale asi ještě nějakou dobu mu to budeme připomínat. :D Dneska snídáme naproti pekárně v Conadu a s plnými břichy míříme na východ do centrální části Dolomit. Cestou u silnice SS241 se nachází krásné jezírko Carezza, ve kterém se zrcadlí dolomitské vrcholky. Nedá mi to a rychle vyběhnu, abych udělal pár fotek. Samozřejmě nevjíždíme na placené parkoviště a zastavíme u obchůdku poblíž jezera. Prodavač tam na čekající kluky není zvědavý a vykáže je pryč. Já se vrátím za 3 minuty a můžeme pokračovat v cestě.

Vyjedeme na průsmyk Fedaia (2057 m n. m.), abychom se dostali lanovkou na ledovec Marmolady. Počasí je však proti a my se před deštěm schováme do první kavárny. Potřebuju si nutně odskočit a dveřma při vstupu na miniaturní hajzly bouchám do ženské, která stojí uvnitř. Vrátím se na místo, a jakmile uvidím, že někdo odešel, vyrazím znovu. Bouchám ji podruhé, protože vyšel někdo jiný. :D Nakonec se tam přece jen dostanu a dopadne to dobře, i přes překážky v podobě chybějícího prkýnka a pouze posledních 3 extra průsvitných útržků papíru.

Na lanovku dneska nemá cenu čekat, a tak vyrážíme vstříc průsmykům, kde zatím neprší. První z nich je Pordoi (2239 m n. m.), na kterém se dočteme o cyklistickém závodu, kvůli němuž mají průsmyk uzavřít za cca 10 minut. Moc se tam nezdržujeme a sjíždíme rychle do údolí. Dalším průsmykem je Campolongo (1875 m n. m.) a dál přes Corvaru, kde si kupujeme oběd v místním marketu, vyjedeme na Gardenu (2121 m n. m.). Prší nám začíná až na průsmyku Sella (2240 m n. m.). Schováme se před deštěm pod střechou jedné restaurace.

Pro dnešek máme v záloze plán na další lanovku – na vrchol Seceda (2519 m n. m.) z městečka St. Ulrich. Zajedeme přímo pod lanovku a zkoumáme meteoradar i webovou kameru nahoře. Vůbec to dneska nemá smysl, a tak se rozhodneme, že prostě jedeme zpátky na ubytko. Předchozí dny jsme se vraceli dost pozdě, tak aspoň bude jeden den víc odpočinkový.
Po pár kilometrech schytáváme první kapky, a to znamená zastavit a rychle se nasoukat do nepromoků. Romča ztratí jezdec od svého rybářského nepromokavého kompletu a nezbývá mu nic jiného, než si ho obléknout obráceně a nechat si zip na zádech zalepit páskou. Lepení se ujme kdo jiný než Láďa, který tam vytvoří kosočtverec, aniž by to Roman zaznamenal. Zaznamenal to však Vráťa, který dostává záchvat smíchu. Na jeho základě si Roman raději záda zkontroluje a objeví tohle dílo. Odteď je Láďa pasován na „bývalého kamaráda“.

Déšť trvá asi 15 minut a pak se teplota zase rychle zvedá, což vede k našemu brutálnímu zapaření. Bolzano chceme rychle projet a zastavujeme na sundání nepromoků až těsně před Terlanem. Stavíme se ve stejném Conadu jako ráno, teda až na Romču, který zajíždí někam do skladu.
Na večeři vyrážíme do vedlejší vesnice na pizzu. Ceny jsou velmi přívětivě nastaveny v rozsahu 8 – 12 E. Vráťa vůbec nešetří chilli olejem, což se neobejde bez komentáře Ládi, že mu „shoří vejfuk“. Jelikož sedíme venku, můžeme nerušeně sledovat komedii dvou bavek při parkování.
Poslední večer trávíme opět diskutováním o všem možném na balkóně.

Trasa: Terlan - Bolzano – Karersee – Passo Fedaia – Arabba – Corvara – St. Ulrich – Bolzano - Terlan
Počasí: Ráno 19°C jasno, odpoledne 20-37°C jasno

Den 5. (24.7.2024):

Ráno se pobalíme poměrně rychle a kolem 7. hodiny už mizíme přes město Meran na průsmyk Monte Giovo (2094 m n. m.). Tady máme obrovské štěstí, protože nahoře na průsmyku je cedule, že druhá strana je zavřená. Dost nadáváme, proč to nedali už někde dole, ideálně v Meranu. To jsou prostě Italové. Riskujeme to dolů, protože objížďka by měla asi 140 km.

Po cestě nás zastaví chlápek s tím, že dál nemůžeme. Když se zeptám, jestli by to nešlo nějak udělat, mávne rukou a řekne, ať teda opatrně jedeme. Tahají pouze dřevo z lesa a silnice je jen trochu špinavá. Ve Vipitenu oblékáme nepromoky a přes Brenner projíždíme jako na cestě sem, bez poplatku pod dálnicí.
U Linzu se zase dělíme a každý pokračuje k domovu svým směrem. Vráťa špatně sjede na Třeboň místo na Prahu, což Romana s Láďou nemate a čekají na něj na nejbližší pumpě.

Trasa: Terlan – Meran – Walten – Innsbruck – Linz – České Budějovice – Křesetice
Počasí: Ráno 19°C jasno, odpoledne 36°C jasno

V říjnu jsem se potkal s Vráťou, který se den před viděl s Romanem. Z Romči prý vypadlo, že mu přišel čtyřicetipěti eurový pozdrav z Rakouska. Sondoval, jestli jsme ho obdrželi taky, ale zase to schytal jen a jen Roman, i když jel uprostřed mezi námi. :D A byl to ten policajt první den dle popisu místa měření v pokutě. 😊 Litr byla sleva na půjčeni motorky, která se tímto anulovala :D

Foto a video:

Fujifilm X-T3 + XF10-24F4, XF50F2; GoPro 6 Black, DJI Mavic PRO

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE