Smradlavý vejlet 2023

Moje cestopisy už vlastně vznikají jen proto, abych si za dlouho připomněl, kde jsem to kdysi byl a co jsem viděl. A pro ostatní, aby si z toho taky něco odnesli.  Snažím se je psát co nejdříve po „akci“ aby vzpomínky byly čerstvé.

Takže vyhlášení na mých komunikačních skupinách, že se jede v září do Alp.

Přihlášeno v první vlně celkem 16 lidi, což mě trochu vylekalo, ale vědom si toho, že to povětšinou odpadne, jsem jen udržoval sporadickou komunikaci a 10 dní před odjezdem to začalo. Ten nemůže, ten na to zapomněl a nedostane volno. Ten zas nedostane volno doma. Švagr se ženou nedostali přednost v autě, jsou pobitý a polámaný, auto na odpis…., štěstí měli.. No zbylo nás 7. 😊

Ubytko předem na bookingu vyhlídnuté, zarezervováno den před odjezdem. Volba padla na Solden, kvůli tomu, že chceme omrknout Timmelsjoch a muzeum + dáme Stelvio pass.Ubytování v penzionu vypadalo na fotkách velmi dobře a při ceně 47E na hlavu se snídaní i jako dobrá volba. Nelitujeme a penzion Auer – Fiegl, můžu vřele doporučit.

První den - přejezd

Vyrážím na GSa 1200 s Magdou v 9:01 z baráku, v 9:30 se v Holešovicích připojuje Marec na GTR 1400, v 10:00 jsme na pumpě u Rudné, Vita s Jitkou GSa 1200, Petr GS 800 a Honza s Banditem 600 se objeví v 10:07 zatím vše klape. První zásek je na tankování. U mě plná znamená garantovaných 600 km vždy, když víceméně dodržuju předpisy i 720 km. Takže poslední Shell v CZ směr Regensburk a ladíme časy zastávek, max dvě hodiny jízdy. Honza na banditu najede max 250 Km a pro jistotu by chtěl tak 220 km a pumpu. Domluveno pokračujeme.

Nudná dálnice a nekonečné opravy na německé straně nás tak zdržují, že v 13:00 jsme teprve v Regensburku a tak dáváme přímo v centru luxusní řízky z restaurace za 18E. Při hledání této restaurace na světlech mám pocit, že vedle stojícímu skútru díky jeho cca 200kg jezdci hoří řemen. Motor řve a skútr se sotva hýbe. Připadá mi to dost směšný… zatím. Jenže po 2 km kdy kolem mě nikdo není je šíleně štiplavý smrad opět cítit. Kluci mi signalizují, že se za mnou nedá jet, protože mi něco hoří, nebo jsem nabral jakéhosi obratlovce a teď ho smažím na motoru. Nic jsme nenašli, jdeme na oběd, modlím se, ať to není spojka. Ale v 65.000 km? No dobře…, zabírá, neklouže na BMW fóru furt tvrdí neposrat se z toho a jezdit. Tak jedem…Smrad mě drtí, ale najednou je to pryč a další km až do Mnichova je od smradu klid. Bohužel permanentní Mnichovská STAU mění situaci, snažím se řadit co nejméně, ale postojíme si cca 2 hodiny navíc. Němci si furt dávají přednost, až je z toho ucpaný úplně všechno. Na pumpě vše očucháváme, vyloučíme brzdy, podvozek, koncák. Smrdí to jako z vršku pod nádrží a fest. Jenže vždy jen chvilku. Ale spojka neklouže, jedem dál. Solden je blízko a dojíždíme bez ztráty kytičky a smrad je taky pryč. Nějakých 700 km celkem.

Majitelka je super, je nás trochu zaskočila s informací, že chce platbu hotově. Vysvětlujeme si pojmy a dojmy proč atd. Nakonec vidím, že částka na kartě není zablokovaná ani stržena, tak ji potvrdíme platbu zítra. Hned nabídne studený pivko. Chuť nic moc, ale na žízeň ok.Pokoje mají tak 18 °C s bídou, ale jsou suché, perfektně uklizené s teplou přikrývkou. Mě se spí dobře. Holky prý drkotají zubama. Asi by potřebovali obejmout… Snídaně slušná, čaj, kafe, domácí sýry, jogurty, marmelády, čerstvé pečivo, vejce, papriky. Mě nechybělo nic. Jen než to dotlačíme do břicha je 9 hodin. Ale nálada je prima, jdem jezdit.

Den druhý – Stelvio

Startujeme v 9:15 a oklikou přes Rakousko jedeme na Stelvio. Počasí jako včera, naprosto luxus, v 10 už je 22° a paráda. Vrchem přes Nauders se nablížíme kolem jezera Vinschgau k silnici SS38 která vede nahoru na Stelvio. Za mě plno cyklistů, autobusů a podobných návštěvníků jako my. Cesta na fotkách vypadá efektně, ale vůbec jsem si to neužil. Utažené vracáky s protijedoucími řidiči, kteří nechápou, že na tomhle úseku se nedá zastavit a zahamtnou to tak, že já jsem v ohybu vracáku a pod pravou nohou mi chybí 60 cm k asfaltu. No jako na odškrtnutí navštíveného místa mi to stačilo. ☹

Plánovaný přejezd přes Švýcarsko na silnici 559 je nedostupná, silnice je nevíme proč uzavřená. No dáváme to zpět tou samou cestou. Dolů je to o chlup lepší, ale tenhle pas mi k srdci nepřirostl. Před Nauders odbočujeme do Švýcarska a podle hranice a řeky Inn je naprosto super silnice „27“ s krásným profilem, co nás všechny baví. Lepší než přecpaný Stelvio. Nic nesmrdí. Jenže, … Při brždění se mi najednou rozsvítí kontrolka brzd a oranžový trojúhelník na palubce. Tohle může znamenat cokoli, tak hledám, zkouším. Očuchávám, jestli se chyba takhle začnou kupit. Nic neodhaleno, po rozjezdu, když mi spadne ručička tachometru mě trkne. Čidlo ABS na zadním kole, to už jsem řešil. Tohle vydrželo cca 26.000 km. Během průjezdu Imst, kdy na mě bliká palubka, začne opět smrdět něco z motorky a silněji než před tím. V kombinaci s kontrolkami mi to na klidu nepřidalo. Míjíme zatopený kostelík, fotíme, užíváme sluníčka, počasí boží. Jen ti ostatní řidiči jedou ještě větší pohodu než my a zdržují… 45 na 70tce a podobně.

Takže GSA si žije svým životem, vrčí, svítí, brzdí, spojka neklouže... jedeme dál. Jen mě vadí že zdržovači nedokážou předjet ani cyklistu i když naproti nic nejede. Na ubytko dojíždíme v 20:30. Kolem motorky je smrad, ale to je celý. Za 2 min je zas po smradu. Rychle naházíme věci do pokoje a hrnem se na večeři o 300 m vedle. Naprosto skvělý tatarák, chuťovky a brutální obrovská polívka. 312km

Den třetí – Muzeum/ Giovo

Ráno při snídani padla volba na muzeum s tím, že tomu věnujeme max 2 hodiny… děsivá chyba! Je tam toho tak moc, plus skvělý simulátor, že po 3,5 hodinách jsme viděli, že dnes už nic, než Jaufenpass nedáme. Jestli sem budete mít cestu dejte si na to klidně 5 a víc hodin. Timmelsjoch se v 20:00 zavírá a je neprůjezdný. Cena return tiketu z Rakouska - 21E je dost, ale cesta fakt super. Odbočujeme na Giovo a mrzí mne, že vynecháváme Corvaru. Motorka jede, brzdí a nesmrdí. Chytnu se skupinky s nějakými naháči a GS. Letíme docela pilu. Před každou vesnicí zpomalíme, ale mimo je to docela super polet. Zamíříme vzhůru do pasu. Dáváme si krásné zatáčky, trochu blbneme na výjezdech, prostě perfektní jízda, co dovoluje GS i ve dvou. Passo Giovo/Jaufenpass pecka. Silnice SS44. Tohle už jsem jel několikrát vždy super. Jenže moje GSa z ničeho nic smrdí už jak spáleniště, ale furt jede bez toho, že by něco jiného bylo patrné. Při zastávkách googlím co by to krom spojky mohlo být. Mrtvoly a vyteklý olej zavrhuji, protože nic neteče. Řemen altíku je vpředu a odtud to nejde. Když to vychladne tak smrad začne tak za 15 – 20 km jízdy a navíc jen občas. Blikání kontrolek a padání tachometrové ručičky se objevuje, mizí a na funkci brzd zatím taky žádný vliv. Zklidníme na vyloženě výletní tempo, smrad zmizí kontrolky dál provozují blikající pouťovku. Návrat přes Timmelsjoch je ve znamení zimy. Je max 11°C a až za vrcholkem trochu svítí slunce. Až na ty obavy ze stavu stroje, cesta a výhledy naprosto excelentní. Návrat nás nažene opět do podniku Gruner na večeři a opět skvělá. 267km

Den čtvrtý – Vodopády + krátký exkurz

Máme v plánu omrknout nejvyšší vodopád v Rakousku. Stuibenfall, a odpoledne dát nějaké procedury v solných pramenech Aquadome v Umhausen. Ráno je tak 5 °C, a tak čekáme až to v 9 hodin vyleze aspoň na 14°, vyjíždíme k vodopádu, který má být 150 m od parkoviště. Je zima GSa nesmrdí, nic nebliká. Vše funguje. V moto výbavě se potulujeme kolem automatu na parkovišti, nadáváme tak nahlas, že se k nám přidávají Francouzi i Slováci. Automat nefunguje na hotovost i když ji má v nabídce a trvale 5 ti Eurovky vrací a jen Petrovi se povede zaplatit mobilem. Moji kartu to odmítá, taktéž Slováci mají stejný problém a Francouz to pojal na pankáče, prachy sbalil do kapsy a šel pryč s úsměvem a bagetou v ruce. Potkáváme dalšího Čecha, co někde poblíž pracuje, prej s tím nic nenaděláte. Kašlete na to už jsem jim to reklamoval asi 4x… vezmeme si z Francouze příklad a nepozdvihnem místní ekonomiku a neplatíme. Najednou koukám a Petr se přezouvá do výletních botek. Na otázku proč, říká že v moto botech fakt nerad chodí. Po cca 400 m se ptáme, jestli už tam fakt budeme. Petr se směje…

Začíná to brutálně stoupat a sundáváme bundy, rozepínáme kalhoty. Kolem jdoucí na lehko se nám smějí. Proti ti, co se vracejí, ukazují palec nahoru. Funím jak lokomotiva dalších 25 min do fakt příkrého stoupání. Při výhledu na vodopád jsou lavičky a nějaký lanový výstupy. Tak už víme, proč mají výleťáci karabiny a helmy. Lezeckou feratou vystoupají podél vodopádu až na vršek. Petr nelení a další 25-30 min leze po stezce vzhůru. Nám to stačí odsud. Máváme mu na vysutou lávku asi 250 m od nás. Celý se to kýve, a různě tam pokřikují děti. Ale skoro nic není slyšet, rachot padající vody vše přehluší. I odspoda je to moc pěkný. Sbíháme asi půl kiláku k nějaký restauraci a dáváme bílou klobásu se zelím nebo s hořčicí. Mě chutnala moc. Tady zjišťujeme, že další zastávka v lázních je trochu dražší, za vycachtání na 2 hodiny chtějí 37 E. To většinově neschválíme, tak se jedem cournout po okolí. Najedeme asi 117 km dáme kus stoupání k Ferm pass. Okouníme po malých vesničkách prostě odpočinkový odpoledne. Večer se přesunem do Soldenu pěšky je zde bike festival. Moc lidí co jezdí na kolech tu není, ale začnou se trousit v maskách na průvod a pak jich za doprovodu traktoru asi 200 dojede. Rychle mizíme do pizzerie zabrat místo k večeři a hodujeme na místní pizze do osmi. Kluci využívají místní výtah, který je nablíží do půlky kopce. Jsou tam pěšky. My na moto jsme na apartmanu o 10 min dřív a tak dáváme pivko. Pak kecáme do 23:30 než jdem spát.

Den pátý – návrat

Hned po nasednutí se rozbliká pouťovka, než sjedeme do Mittenwaldu, zas cítím spáleninu. Nicméně zapomínáme tankovat v Rakousku za 1.78E a z Německých cen 2.36 E máme pěkně protažený ksichty. Nicméně se vydáváme po silnici 11 kolem jezer Walchensee a Kochelsee a vyhýbáme se GA-PA. Silnice, výhledy paráda, provoz tragedie. Tam kde se dá jet 50, vše brzdí cyklisti, kteří prostě zdejší řidiči nepředjedou, ani když mají v protisměru volno. Nechápeme to a táhneme se v děsným štrůdlu asi 20 km(dvě auta před námi jedou i místní Simír s Gerchánem). Po nájezdu na dálnici to napálíme směr Mnichov. Za necelou hodinu jízdy po dálnici 95 jsme v Mnichově, předjedeme celou frontu a zahučíme do tunelu pod město. Vyjíždíme a zas mizíme pod městem a po 20 min jsem za Mnichovem. Takhle rychle jsem tohle peklo nikdy neprojel. Jsem rád, že jedu celou dobu na trojku neřadím a nic není cítit. U nějaké pumpy je lehký náznak smrádku, ale prý spojka by byla cítit týden po. Takže je to něco jiného jen nevíme co. Dojíždíme domů po dalším tankování u benziny za Plzní, kde se pereme o parkovací místo s elektromobilem. My obíháme záchody, kafe, pokec. Rodinka nervózně přešlapuje a očima tlačí proud do Tesly. Za cca 15 min vystřelí jak splašení… asi spěchají. V Praze na sjezdu z D8 v Butovicích/Motol, Tesla stojí bez proudu bez blikání v pruhu a smutná posádka, postává za svodidly. Asi došel proud. Takže něco asi nestihnou…

My všichni dojíždíme domu v pořádku, i když blikání a smrdění bylo dost. Ale GSa dojelo, dovezlo. Pochvalu zaslouží. Jdu pátrat co to asi teda může být… Najeto 720km.

Edit:

Blikání kontrolek, padání ručičky rychloměru, nevypínání blinkrů = vadné číslo ABS, zjištěno, vyměněno.

Smrad, nebyl asi ze spojky, ale servisák zjistil, že je to pravděpodobně tak, že teče zadní tlumič a olej z něj jde přímo na výfukový svod a pálí se. Takže budou asi nový tlumiče… 😊/☹ už jsou objednány.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE