sumoto_listopad



Sardinie – ostrov zatáček

Pětidenní ježdění po úchvatném středomořském ostrově.

Kapitoly článku

Když se kamarád Vláďa zmínil o skvělém moto zážitku na Sardinii z roku 2017, nikdo nebral příliš vážně jeho tvrzení o absolutním moto ráji. Vždyť taky upřímně, naježděno toho oproti ostatním v partičce moc neměl a tak, viděno optikou nedůvěřivého kritika, bylo vychvalování Sardského zážitku bráno všemi jako lehká nadsázka. Teď, po absolvování pětidenní intenzivní Sardské moto zábavy, bych jeho slova podepsal… Bylo to skvělé.

 

Ale popořadě… Na začátku stálo Vláďovo vábení na návštěvu Sardinie, spojené s bivakováním ve dvojlůžkových apartmánech v resortu Baia Cea. Akce je pořádaná tzv. “na míru“, takže odpadla starost téměř se vším. Ano, ano, všichni ortodoxní cestovatelé právě obrátili oči v sloup a přiznám se, i má reakce byla v počátcích úplně stejná… Na druhou stranu, nic proti ničemu, vyzkoušet je třeba všechno. Prostě to tentokrát pojmeme jako totální relax. A tak po vzájemné domluvě, objednáváme v lednu 2019 skupinový moto-zážitek pro šest lidí. Termín záměrně vybíráme v první polovině září 2019. Vede nás k tomu statistika stálosti počasí ve středomoří v tomto období a zejména fakt, že nejvyšší denní teploty již nestoupají přes 30°C. Konečně nastal den D. Motorky mají zajištěn nezáživný přesun na ploše velikého přívěsného vozíku a my letíme.

Den první

Olbie – Tortolì (Baia Cea) 320 km. V každém z nás panuje lehká obava, v jakém že stavu dorazí motorky na traileru. Vše je naprosto v pořádku, a tak nastává přebírání strojů, oblékání moto hadrů a první Sardská vyjížďka z Olbie, po jihovýchodním pobřeží dále na jih. Natěšení na jízdu nasedáme na parkovišti v Olbii. Skupina jede roztahaným „vláčkem“ z příměstských částí Olbie a pomalu se dostáváme z městského provozu. První zastávka asi po hodině jízdy, je na nádherné pláži Spiaggia La Caletta, v El Barrio del Mar. Pod pergolou plážového baru se dozvídáme náš denní itinerář, a že to teď bude takhle probíhat pravidelně. Ráno v 8:00 snídaně, v 9:00 sraz u motorek, 9:05 odjezd… Během dopoledne a odpoledne pak každodenní pravidelná zastávka v jedné z moha zdejších kafetérií. Společný oběd na trase a návrat na ubikace mezi 18. až 19. hodinou. Dopíjíme vynikající kávu a jdeme k motorkám na písečné parkoviště. Suchý a tvrdý písek tvoří podklad parkoviště a jen ve vzdáleném rohu se krčí zbytek bahna a středně velká louže. Jirka jako první neudržel nervy a s nadšením dítěte, které má na nohou gumáky, se rozjel přímo proti louži… Motor zařval, kolo klouzlo a chybělo opravdu velice málo, a kromě prvního bahna na motorce si mohl odškrtnout i první Sardský pád. Zůstalo však jen u „near miss“. Z pobřeží vyrážíme ještě stále spořádanou formací a přes městečko Siniscola začínáme šplhat do hor. Z odbočky Cantoniera Sant'Anna do obce Lula je to pouhých 24 kilometrů, ale poprvé začínáme „tahat“ a klikatá silnice je boží… He he… Jistě, Jirka by namítnul, že občas člověka překvapí nepravidelně rozmístěné písečné plochy na asfaltu, ale naplno se ukazuje, jak dokážou pracovat asistenční systémy na jeho krásné a téměř nové motorce 😊 Později se svěřil, že právě v tomto úseku mu chtělo zadní kolo bokem předběhnout kolo přední, a že nebýt té „rozblikané barevné hudby na displeji“, zřejmě by si ustlal. Takhle je to naštěstí jen další příjemná historka k večernímu pivku. V dalších fázích článku, se budu už jen a jen opakovat. Totiž, co se silnic týče, doposud jsem nezažil takovou koncentraci skvělých zatáček v ideálním poloměru, jaké jsou zde. Taky mne překvapil téměř nulový provoz, mimo hlavní páteřní silnice. Na místních komunikacích je v září takový klid, že občas nepotkáme na silnici nikoho celé hodiny. Dojíždíme na pozdní oběd do (jak jsem se později dozvěděl – a dočetl) slavného městečka Orgosólo. Po odstavení motorek na malinkatém náměstí jsme začali řešit první technické potíže naší moto výpravy. Pátek 6.9., tak to byl ten den, kdy se Rudyho Kawa rozhodla zbavit levé pružiny zadního tlumení. Ještě, že si Michal všimnul, že Rudyho japonský moto skvost hýká z posledních sil a první oprava byla na světě. Vše dopadlo více než uspokojivě a pokud ta pružina neumřela, pruží dodnes. Cedule označující začátek města Orgosólo jsou prostřílené, ale už to je pouhá atrakce – jak jsme byli ubezpečováni. Ještě v polovině 90. let minulého století zde banditi unášeli lidi, s vidinou tučného výkupného… Místní o tom nehovoří příliš rádi, zřejmě vědí, o koho jde.

 

Zdejší domy jsou vyzdobeny velkoformátovými obrazy, které na starých kamenných domech vypadají hodně zajímavě. V restauraci Paninoteca - Rosticceria – Caffetteria jsme dostali mix vepřového, hovězího a koniny, spoustu zeleniny a hranolky. Brutální lahoda a skvost. Pak už si jen matně pamatuju pocit plnosti z přecpání, spousty klikatých zatáček a po 18:00 příjezd k ubytování. Večerní koupání v moři a lehká večeře v plážovém baru.

Den druhý

Okruh 250 km + výjezd na Bruncu Spina 1696 m n. m. Začínáme klasicky tankováním v Tortoli, pokračujeme klikaticí na Lanusei, pak klikyháky severně do Fonni a z něj pod vrchol na parkoviště k lyžařskému středisku Rifugio Bruncu Spina. Podle informací průvodce Martina vede na vrchol nad námi lehká šotolinová cesta. Nikdo z nás nedokáže odolat pokušení a všichni se škrábeme na střechu ostrova. Dobytí vrcholu zlehka dehonestuje fakt, že se na vrchol vyškrábal i Rudy s jeho Kawasaki W800. Tím okamžikem zhaslo naše předstírání offroad výkonu. No nic, výhled je úžasný. Sjezd dolů probíhá bez komplikací a my objíždíme horu západním směrem, pokračujeme dál na jihozápad na Sadali, stáčíme na východ směr Taqusara, Bari Sardo a pak už ubytko. Slabší povahy měly z dnešního fantastického dne zamotanou hlavu, hafo zatáček v ideálním poloměru, úplná paráda. Večeře tentokrát v místní restauraci v Baia Cea – předkrm na korkovém prkénku a kusy grilovaného zvířete, před spaním pak ještě pivo z ledničky.

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (8x):
Motokatalog.cz


TOPlist