Rakousko, Itálie a špetka San Marina
Text: crazy_doctor | Zveřejněno: 21.2.2010 | Zobrazeno: 21 545x
Rakousko, Itálie a špetka San Marina Jak tomu bývá každý rok, tak i letos jsme vyrazili s dlouholetými kamarády na dovolenou. Tentokrát jsem vybrali destinace Rakousko a Itálie. Tyto země jsem měli v plánu už loni, ale dali jsem přednost poznávání České republiky. To, že nám šest dní z devíti pršelo je druhá věc, ale stálo to za to. Vzhledem k tomu, že jsem byl, jako každý rok, organizátorem výletu, vše jsem plánoval už od konce minulé dovolené. Jedna skončí a začínám plánovat tu další. Na té letošní jsme se sešli v tomto seskupení: Pavel a Verča - Honda VFR 800, Kenny a Lucka – Honda VFR 800, Radek a Verča – Honda VFR 800 (přidali se k nám až na GG), Petr – Aprilia RSV 1000 a (já) Doktor a Dáda opět s Honodu VFR 800.
Kapitoly článku
1. Den
Vstávej, jinak tam nebudeme první. Tak těmito slovy probouzím přítelkyni. Na jejím výrazu je vidět, co si o tom myslí. Ale nakonec stejně vyleze, poněvadž ji nic jiného nezbývá. Po snídani jsme se už jen podívali a zkontrolovali, zda máme vše a hurá za dobrodružstvím. Pár fotek nabaleného VFRka a jedem. Za Kuřimí vjíždím do mlhy, kterou jsem nečekal. Chvíli jedu po paměti, ale pak uznávám, že je to sebevražda a jedu jen tak, jak vidím (moc jsem toho neviděl). Mlha je ještě dalších 20km, ale po příjezdu do Rosic, kde máme všichni sraz, není po husté hmle ani památka. Petr nás předběhl a jako první už vyčkával na benzince až dorazí ostatní.. Myslel jsem, že mám hodně nabalenou motorku, ale když se ukázal Kenny, říkal jsem si, že jsme poloprázdní. Po shlédnutí motorek a sdělení si všech ranních zážitkůS panem domácím se nemůžeme dohodnout na ceně. Nejdřív chce za jednoho člověka, stan a moto na dvě noci 16 Euro, pak za dva lidi na dvě noci 16 Euro, pak sleví na 14 Euro, ale asi za hodinu si dojde ještě pro další Eura. Připadalo nám, že si cvakl. Nevypadal zrovna zdravě a taky měl divný oči. Ale nakonec jsme se domluvili na dvě noci se vším všudy (stan, moto a 2 lidi) na 30 Eurech.Okusili jsme vodu jezera Traunsee, docela studená, ale dalo se to. Aspoň bylo, kde chladit škopky a salám, pro který jsem si musel stejně doplavat. Mezitím se zatáhlo a zvedl se vítr. Fučelo takovým stylem, že se stan prohýbal jako by byl z papíru. S jeho lehkou konstrukcí jsem se loučil. Ale nakonec jsem jen přikurtoval 22 kolíkama a třema pavoukama a držel. A aby toho nebylo málo večer dorazila ještě bouřka, ale to už jsem spali, aspoň někteří.
Najeto 380 km
2. Den
Celou noc lilo, spíš chcalo. K ránu se počasí trochu umoudřilo, ale bylo poněkud chladno. S tím se v Alpách musí počítat. Po snídani vyrážíme na výlet kolem jezer a zakotvíme u Attersee. Opět silnice na jedničku. Zatáčky, stoupání, klesání, nikde žádný policajt a ani provoz. Mrkneme do města a pokračujeme směr Mondsee. Ale cestou vidíme krásnou širokou silnici směřující kamsi do hor. Neodoláme a jedeme. Skvělá trasa, dokonce před každou ostřejší zatáčkou je cedule s motorkářem a upozorněním, že jet rychle není dobré a jiné zajímavosti. Úsek měl asi 8 km, ale stál zato. Obloha se mezitím skoro vyjasnila a takéNajeto 100 km
3. Den
Přes noc se ochladilo tak o deset stupňů a počasí slibovalo další déšť. Dnes byla v plánu motorkářská mekka Grossglockner, ale při pohledu vzhůru do nebes…Ačkoliv předpověď slibovala bohatou koupel, vydali jsem se vstříc osudu. Rychle sbalit stany, namašlit na moto a odjezd.Loni jsme mokli každý den, tak letos můžeme taky. První zastávku děláme asi po pěti kilometrech ve vesnici Traunkirchen, kde si děláme menší výšlap k místnímu kostelíku, který se tyčí nad jezerem. Krásný výhled a hlavně vše je udržované a čisté. Nasedáme a jedeme dál směr Bad Ischel, Gosau a Lammertal. Vede nás naše kamarádka MIO MOOV, ale trochu si měnila cestu podle sebe a to i přes to, že vše jsem měl dopředu naplánované. Nakonec projíždíme krásným údolím (už se opakuji asi potřetí, ale ono je tam všechnoVečer jsme si dali krásnou horkou sprchu a udělali si menší piknik na lavičce za společenskou místností. Asi po hodince popíjení slyšíme zvuk VFRa. Mrkneme a on to našinec a ještě k tomu od Ostravy. Zdravíme se, chvíli kecáme, ale pak se věnujeme jídlu a pití. No a taky se docela bavíme jak Ostraváci staví stan. Po těžkém půlhodinovém boji se jim to podařilo. Popřáli jsme si dobrou noc a snad se zítra počasí umoudří a bude krásně. Večer teplota klesla ke 12 stupňům.
Dnes najeto 210 km
4. Den
Koukám na teploměr a ono 8°C. No žádný teplo. Dávám ještě jednu ranní horkou sprchu, která mě probere. Hned si děláme čaj a snídani a pak hurá na balení a na GG. Dnes je jasno a krásně, ale čeká nás náročná cesta až do Itálie. Kolem deváté odjíždíme z kempu. Ale před vesnicí Ferleiten stojí kolona aut a motorek a vepředu policajti.Snad žádná nehoda. Po chvíli čekání se jdu zeptat co se děje, ale naštěstí jsem nemusel ani pípnout. Viděl jsem, že v dědině je slavnost. Za dvacet minut to začali pouštět a hurá k mýtnici. Několik fotek na památku, nálepku s GG nalepit na plexi a hurá nahoru. Krásný úsek a ta panoramata. Zastavujeme a děláme spousty fotek. Vyjíždíme až na Edelweissspitze 2572 m. n. m. Cestou nahoru jsme projeli několika klimatickými pásy. Alespoň to píšou v průvodci. Výhled z Edelweissspitze je nezapomenutelný. Počasí bylo na jedničku. Kdo tam nebyl, jeďte tam, je to zážitek. Odtud jsme pokračovali na vyhlídku Franz-Josefs-Höhe. Ale ještě předtím jsme si dali krásný oběd před tunelem a taky se šli zkoulovat. Kdo by toho nevyužil se koulovat 25. července. Jak tak obědváme, zastavuje u nás již známe černé VFR z Ostravy. Seznamujeme se a zjišťujeme, že jedou k moři do Itálie. My máme stejný plán, ale bereme to přes italská passa a jezero Lago di Garda. Radek s Verčou souhlasí a přídávají se k nám. Teď už jedeme čtyři VFRa a jedno RSV. Vyrážíme směr vyhlídka F.J. Tady je to jako na malém srazu. Taková továrna na zážitky. Odjíždíme kolem jedné hodiny směr Villach. Mio nás zatím vede správě, takže nedávám pozor, kam vedou cedule a spoléhám se jen na ni. To se mi pak samozřejmě nevyplácí.Už jsme v Itálii, hurá. Tak už jen nějaký to Passo a jdeme hledat kemp. Hned po přejetí hranice se změnila inteligence řidičů. Italové jezdi sice svižně, ale jako prasata. Během úseku od hranic do Cortina D´Ampezzo nás málem několikrát sestřelili a to nepočítám to bezhlavé předjíždění v zatáčkách. No, ale zase na druhou stranu, nedělalo nám problém se přizpůsobit. Před Cortinou nás Mio ztahuje z hlavní silnice a vede nás po místních
Odtud se přesouváme směr Passo Pordoi 2239 m. n. m. Sem dorážíme v 18:20 hod. a jsme dost unavení. Dnes je to už třetí vrchol. Samá serpentina, těžká motorka, spálený obličej a hlad. Děláme společné foto a jedeme hledat kemp. Sjíždíme do údolí pod horu Marmolada do městečka Canazei. Zde Mio opět nachází kemp v dobré kvalitě. Ubytujeme se a jdeme na pravou italskou pizzu. O tom, že tady mají turecké záchody nemusím psát. Zlatej nemocniční bažant, ale když
Vidíme první pěknou restauraci, vysíláme posla, aby obhlídl terén a ceny. Prošlo to, jdeme jíst. Po chvíli k našemu stolu přichází s italskou číšnicí i česká číšnice a česky se ptá, co si dáme. Zírali jsme jako telata, ale moc nás to potěšilo. Říkala, že to hned poznala, že jsem češi. Prvně došel jeden, podíval se na ceník a pak přišla celá skupina. Pizza dobrá, víno taky. S plným žaludkem se nám krásně usíná. Po dnešním dni toho má každý dost. Byl to nejnáročnější den, doposud. To ještě netušili, co mám na ně nachystané…
Najeto 210 km, ale těch zatáček.
5. Den
Ráno opět sluníčko, ale zima. Snídáme zbytky a pomale se balíme. Tak nějak jsme byli domluveni, že se budeme snažit vyhnout dálnicím. V GPS jsem měl už předem zadanou cestu, takže vše by mělo být v pořádku. Před sebou máme jen 150 km a pěkné počasí. Hrneme směr Lago di Garda. Italské cesty jsou dobré, ale nesmyslné značení rychlosti. Furt 50km/h, 70km/h a občas i devadesát. Teplota už je na nějakých 33°C a to není dobré. Potíme se jak prasata a jedeme šnečím tempem. Asi po sto kilometrech zastavujeme na benzínce a chladíme čím to jen jde, ale zmrzlinu nevedou. Tak aspoň voda na záchodě je příjemně studená. Po chvíli děláme další, tentokrát nakupovací, pauzu v Lidlu v Trentu. Ceny perfektní a hlavně velký výběr vína. Nakupujeme jak zběsilí, ale zapomínáme, že to není kam dát. Ale zdařilo se, jen Pavel musel svůj nákup rozdělit mezi nás, aby odjel. Po výjezdu z Lidlu mě GPS vede rovně a tak jedu. Jenže jsem vyjeli tři a další dva zůstali skrz auta na křižovatce. Oni se pak jednoduše drželi cedulí a já se držel GPS. Samozřejmě jsme jeli každý jinou trasu, ale za stejným cílem. Chvíli jsme byli nervní, kde jsou, ale pak došla sms s místem, kde na nás počkají, jenže GPS nás opět svedla z obchvatu a tahala nás přes nějakou vesnici, kterou jsem měl zadanou jako průjezdní bod. V tu chvíli jsem pochopil, že GPS není zas až tak chytrá jak jsem myslel. Celou cestu jsem vymazal a zadal ji znova, ale bez průjezdních bodů. To už bylo lepší. Nakonec jsme se potkali a mohli pokračovat dál. Cesta na Lago di Garda trvala asi pět hodin. Ale aspoň byli pěkné scenérie podél silnice. Projíždíme Riva di Garda a hledáme kemp. MIO opět jeden nachází, ale je to asi nejluxusnější kemp v celém okolí. Chvíli se kocháme pohledem na jezero. Není ani vidět druhý břeh. Pokračujeme kolem jezera a hledáme ubytování. Nakonec nacházíme asi 20 km od města pěkný kemp za 13 euro za osobu, stan a moto. Správcová nám ukázala místa, kde si máme postavit stany, ale při pohledu na skoro betonové podloží mi bylo jasno, že bez příklepové vrtačky si díru na kolík neudělám. A taky, že jo. Když už jsem zničil asi třetí kolík, dostal jsem nervový záchvat ,(to bylo způsobeno taky tím, že mě bylo teplo a měl jsem hlavně hlad), a hodil jsem kamenem, docela velkým, přes půlku kempu. Co mě řekla přítelkyně nebudu psát. Vzal jsem stan, tak jak byl a odtáhl ho asi o deset metrů dál, kde byla tráva. Samozřejmě u toho jsem nadával a brumlal cosi o tom, že se na všechno vyseru a budu spát pod stromem. Hned vylítla správcová a cosi říkala, že tady parkují auta a stany se staví tam, kde nám ukázala. Tak jsem ji vysvětlil, že auta na trávě parkovat nebudou a já nebudu spát na šotolině. Pak uznala, že mám pravdu a byli jsme kamarádi. A donesla mi i kladivo na kolíky. Tak nějak jsem potom „vystřízlivěl“ a šli jsem se zchladit do jezera. Voda krásně čistá, ale trošku studená. Nakonec jsem uvařil oběd, italský oběd, Boloňské těstoviny ala Vitana.K večeru jsme si udělali menší výlet do města. Nakoupili jsme suvenýry a konečně jsem si mohl dát pravou italskou Gelati. Hned tři kopečky. Prošli jsem Riva di Garda a pomale jsme se vrátili do kempu. Ostatní leželi, spíše chrněli na pláži. Vzali jsem láhev vína a přidali se. To, že jsme se trošku scákli je normální. Aspoň se lépe spalo.
Dnes najeto asi 170 km
6. Den
Vylezu ze stanu a vidím že město je zahaleno oparem a blýská se. Rychle schNajeto tak 50 km
7. Den
Brzy ráno odjíždíme směr Riccione a snažíme se vyhnout dálnicím, ale po hodině měníme itinerář a najíždíme na dálnici směr Verona, Bologna a Rímini. Hrneme skoro předpisově, ale moc nám to nejde. Najednou mrknu do špíglu a za námi blikající Carabinieri. Nadávám si, že jedu jak prase a loučím se s éčkama. Uhnu do pravého pruhu a čekám až mě předjedou a zastaví, ale naštěstí jen ukazují gesty, že jsem asi vůl. Ale pokračují dál. Pro nás jen dobře. Zastavujeme na benzince a tam se dovídám, že za námi jeli dobrých pět minut, než jsme si jich všimli. Do kempu zbývá nějakých 100 km, ale každý toho má dost. Teplo jak v Itálii a únava je taky znát.Nacházíme první kemp, kam nás GPS dovedla, ale nejsou moc ochotní. Prvně, že mají místo, pak nemají, pak jen na týden a pak, že mají plno. Hledáme další kemp a opět se MIO činí. Tento je lepší, levný a navíc jen asi 300 metrů od moře. Ubytujeme se a hned mažeme do moře. Jsou krásné vysoké vlny a voda je teplá jak…Zabíráme lehátka a na nich hned usínáme. Posléze zjišťujeme, že se za ně platí, ale to nás nevzrušuje. Krásný odpočinek u móřa se škopkem v ruce je fajn, ale jen do doby, kdy vám chladivý mok dojde.
Večer si zajdeme na promenádu a nakoupíme co potřebujeme a jdeme relaxovat. Jenže krásné místo na samotě v rohu kempu u křižovatky, která se zdála být klidná, není zas taková paráda.
Dnes najeto 350 km
8. Den
Hned po vylezení ze stanu koukám na ostatní a jejich ospalé tváře a je mi jasné, že se vyspali úplně stejně dobře jako já. Ta jinak klidná křižovatka se kolem půl noci probudila k životu a ještě k tomu ve vedlejším kempu bylo něco jako technoparty, takže noc jako z pohádky.Po snídani osedláme stroje a jedeme do San Marina. Je to symbolický cíl naší cesty. Zadávám trasu do GPS tak, abychom se vyhnuli placeným cestám. To byla velká chyba. Ta ludra nás vede cestami, které neznají snad ani místní. San Marino na ceduli bylo doleva a GPS rovně, věřím ji. San Marino rovně a GPS doprava. Po chvíli začíná přítelkyni docházet trpělivost a po dohodě s ostatními mi ji chtějí sebrat. Nakonec jsem jim slíbil, že se budu držet směrovek. Ty nás dovedli přímo do centra San Marina na parkoviště.
Vcházíme po schodech do historického jádra města a směřujeme na hrad na skále, který se majestátně tyčí nad celým San Marinem. Město moc krásné, lidí hromady, ale ty obchody. Do prvního co jsem vkročil jsem čučel jak puk. Na lahvích od vína byly fotky Mussoliniho, Il Camerata, Mao Tse-tunga, A. Hitlera a jiných diverzantů. Zkrátka, tady se dalo koupit skoro vše. Od zbraní přes policejní odznaky (byl tam i český) po nacistické nášivky.
Ale mi pokračujeme už po hradbách na dominantu města. Cesta vede vzhůru a naším cílem jsou "tre Torri" -tři pevnosti: Gaita, Cesta, kde sídlí Muzeum starých zbraní, a Montale.
Večer jsem se lehce …… a šli spát. Ráno byl naplánovaný odjezd do Benátek a do Rakouska. Bohužel Petr s Pavlem museli jet už ráno přímo domů, takže jsem jim vysvětlil cestu a body, kterých se mají držet.
Najeto cca 160 km
9. Den
Kolem šesté ráno se loučíme s klukama a ti vyráží směr ČR. Mají před sebou nějakých 1100 km. Pavel na VFR to určitě dá, ale Petr na RSV bude asi trpět. Ale je to kus chlapa, ne. My se v klidu najíme a pomale se taky balíme. Kemp Fontanela opouštíme kolem deváté a najíždíme na dálnici směr Bologna a Venezia. Při pohledu na GPS po 210 km odbočte vpravo se mě ježí vlasy. Na to, že je pátek cesta ubíhá v pohodě. Před Benátkami lehceJdeme směrem nám. Sv. Marca teda spíše se ho snažíme najít. Ale i to se nám daří. Aparáty jen cvakají. Cesta zpět je o něco
Za těch osm nocí strávených ve stanu na tvrdé zemi se mě zdá postel, že je moc měkká. Ale než stačím cokoliv vymyslet usínám. Dovolená to byla krásná.
Dnes najeto 1120 km
Zároveň bych chtěl poděkovat všem účastníkům, že měli trpělivost na mě a moji GPS, protože oba nejsme normální. A taky děkuji Radkovi a Verči, že se nebáli k nám přidat a všem co píšou cestopisy na motorkari.cz, protože bez jejich řádků a fotek bych ani netušil, jaká krásná místa Evropa skýtá.
A taky se omlouvám za hrubky a chyby, ale on si word ledaco upraví jak jemu se líbí.