invelt_unor2



Sám na cestě do Gruzie

Jak se mi jelo samotnému a bez jakýchkoliv zkušeností 4000 km do Gruzie na motorce, která není zrovna cestovní :)

Kapitoly článku

To nejdůležitější - rozhodnout se a naplánovat to

Jak jsem se rozhodl, tak jsem také učinil. V půlce července 2016 jsem se z Gruzie, kde s přítelkyní žijeme, vrátil na skok do Prahy, zakoupil od kamaráda Pavla stroj Honda FMX650 (funmoto ideální na cesty), zařídil potřebné papírování, technické záležitosti, nakoupil vybavení na cestu, potkal se s pár přáteli, dal pár piv, sjel kus řeky Sázavy a vydal se zpět do svého, teď už druhého, domova v Tbilisi. Nebudu tam hned, chvíli to potrvá. Ale o tom to je a já jsem zvědavý, co vše se mi přihodí a co cestou uvidím. Myslím, že během zhruba 4000 km, které v sedle i se zajížďkami absolvuji, toho nebude málo a stane se lecos. Nicméně věřím, že budou převažovat pozitivní dojmy. I přesto, že motorům nerozumím, nikdy jsem nejel dál než Praha - Mladá Boleslav a nebudu s sebou mít nikoho, kdo by mi pomohl.

Plán cesty je následující: Praha -> Mladá Boleslav (máma) -> Poděbrady (táta) -> Brno (kámoš) -> Tbilisi. Že to nemám moc promyšlené? Vůbec. Ale mám chytrý telefon a papírovou mapu Turecka.

Nespěchám, i když bych možná měl, jinak nikdy nedojedu

Například včera jsem to spokojeně valil po silnici č. 1 směr Budapešť. V hlavě mi běželo: “To se to hezky jede. To je dobře, protože jsem ujel teprve jen asi 70 km. Musím na to teď šlápnout.” Když v tom vidím modrou ceduli a na ní bílé vlnky. Brzdím a beru to ostře vpravo, úplně jiným směrem než je můj původní cíl. Po pár minutách vidím krásné písečné jezero. Ptám se týpka u vjezdu, jaká je voda a kolik je vlezné. Když se vše dozvím, říkám mu, že nevím, jestli mám čas se koupat. Za chvíli jsem ve vodě.

V Budapešti jsem se zdržel jeden celý den, protože jsem si potřeboval vyřídit pár emailů a taky jsem se tam chtěl trochu porozhlédnout. Zjistil jsem, že Budapešť je mekka pro bruslaře a longboardisty. Tak široké a pěkně vydlážděné chodníky jinde nemají. Možná ve Vídni.

Úvaha o drsnosti kdesi u hranic mezi Maďarskem a Srbskem

Dnešek je první den, kdy mě jízda na motorce začíná opravdu bavit. Konečně mám přesně ten pocit, kvůli kterému si motorku pořizujete. Kvůli ničemu jinému než z dobrého pocitu z jízdy to totiž neuděláte. Jak jsem si teprve nyní plně uvědomil, motorka je vrcholně nepraktická a drahá sranda. Žere to jako auto, ale nedá se v tom spát. Je na tom buď zima nebo vedro, výjimečně tak akorát. Zmoknete, padají na vás kroupy, cáká na vás bláto. Dá se na tom jezdit jen část roku. Skoro nic na tom neuvezete. Strašně na tom fouká a je to dost nebezpečné při dnešním provozu. ALE … je to COOL :-) To je jako lyže a snowboard. Zatímco na lyžích vypadáte jako tragéd i když to relativně umíte, na prkně jste krutopřísní od prvního okamžiku. Říká se tomu index drsnosti. Zatímco tedy normální auto má tento index poměrně nízký, jakákoliv motorka je automaticky o řád výše. Z toho plyne, že jste trochu drsňák, sotva si na ní sednete. V autě se vám tohle nestane.

Poprvé mám pocit, že možná i dojedu

Koněčně jsem se zbavil nervozity a lehkého strachu, který mě několik dní provázel. Nabyl jsem jistoty při řízeni i při manipulaci s motorkou. Nyní už si myslím, že bych i mohl dojet. První den jsem měl lehkou obavu, že se nedostanu ani do Brna. Poté, co mi u tankovacího stojanu mojí chybou motorka s otevřenou nádrží spadla na bok a vyšplouchl z ní na mě benzín, jsem si říkal, že by moje motorkářská kariéra mohla začít i lépe. Nicméně jsem se poučil a je to už v pohodě.

Lada meeting in Hungary

Dnes brázdím okresky směr Novi Sad a ještě v Maďarsku v nějaké díře vidím opět ceduli nabádající ke koupání. Vteřinu váhám, pak to otáčím a jedu se koupat. Tohle bych nevymyslel ani kdybych měl fantazie na rozdávání. Lada meeting. Evidentně akce mezinárodního významu. Kdo neví, že máme (trochu zjednodušuji otázku vlastnictví) Ladu žigulíka a neví, jak ho máme rádi (ano už i já jsem si k němu našel vztah), plně tyto řádky nepochopí. Když jsem přijel do cílového místa - kempu, spatřil jsem to na vlastní oči! Desítky, možná stovky Lad v perfektním stavu, většina z nich vytuněných!

Shlédl jsem také Lada battle, soutěž v leštění svého miláčka vlastním tělem. Pozor, aktéry show byli výhradně muži. Taky tu existuje Lada Club Hungary. Prostě bizár největší. S jedním týpkem jsem se skámošil a máme společné selfíčko.

 

Silnice v  Maďarsku by mohly být klidně klikatější 

Maďarsko je totální placka. Myslel jsem si proto, že mě nevezme za srdíčko. Ale opak je pravdou přátelé. Je to tu přímo srdcervoucí nádhera. Všude ten pěkný pohodou sálající venkov, vinice, kukuřičná pole. Akorát by tu mohlo být více zatáček. 20 km rovně, pak mírně doleva, 19 km rovně a mírně doprava. Z toho by jeden usnul. Taky jsem tu zažil dvojité koleje na silnici. Jedny koleje vyjeté v druhých. Jet v tom 17 km není moc pěkné.

Ježek v popcornu

Název je na počest mého nového čtyřnohého a tisíci bodlinového kamaráda, kterého jsem potkal v Novem Sadu, když jsem si v parku na lavičce vychutnával pljeskavicu z fast foodu. Jmenuje se Sonic, ten ježek. A Novi Sad? Takové menší srbské městečko. Když neopustíte staré centrum, což se vzhledem k jeho velikosti stane velmi rychle, je to tu celkem fajn. V noci se všude kalí, ve dne ticho po pěšině.

Byla to docela sranda, když mě navigace navedla přímo do středu starého města, do přeplněné mikro uličky, kde se motala miliarda ožralých lidí. Zaparkoval jsem před Irish pubem a přišel jsem si hrozně cool. Představoval jsem si, jak sem hned zapadnu a s místními popiju. Nic se nekonalo. Ubytoval jsem se v hostelu nedaleko, dal si rakiji a slivovici s excentrickým (jak se sám označil) majitelem, který taky nemá rád kukuřici, rychle si prošel centrum, najedl se a šel spát. Na dobrou noc jsem si ještě vyslechl historku, jak jeho kamarád ošukal transku:

“He was fucking girl and suddenly he saw a dick. He realized he is fucking a boy. Anyway he finished it. You never know what life brings you.”

Zasmál jsem se a s obavou, co mě v noci čeká, ulehl.

Zhmotněná apokalyptická vize z filmu Interstellar

Okolí Noveho Sadu je jak z hororu. Jak poznamenal majitel hostelu: “I hate this climate. Big humidity.” A nemohu, než mu dát za pravdu. Srbsko, alespoň podle toho jak jsem měl možnost ho doteď poznat, aspiruje na nejhnusnější kus planety Země ze všech kusů, které jsem zatím navštívil. Vypadá to tu přesně jak z filmu Interstellar. Ten sice nakonec nalézá východisko z blížicího se konce lidské civilizace, ale to jak je v něm zobrazena umírající Země není moc pěkné. Přesně tak to tu vypadá: roviny, kukuřičná pole, občas mokřady, kouř. Ale chybí Matthew McConaughey.

Výměna oleje - manuál je naštěstí i s obrázky

Jednoho rána jsem se probudil v hostelu v Sofii (dny mi začínají trochu splývat) a přemýšlel, zda tu zůstat další den a řešit výměnu oleje. Moje motorka má totiž tu báječnou vlastnost, že má servisní interval na olej jen 3000 km, což není moc. No není to úplně cestovní stroj, to uznávám. Ale co. Pavel řekl, že na ní do cíle dojedu a předal mi ji v bezvadném stavu. Zatím jede jak po másle - teda ne doslova, naštěstí - a tváří se, že v tom hodlá pokračovat. A jede se mi na ní skvěle, takže bych neměnil. Jen ten olej no. 

Mimochodem mi kluci ze servisu v Suchdole říkali, že jsem blázen (řekli to více eufemisticky) a že prý ta moje motorka na takové cesty není úplně nejvhodnější. Jestli se prý nechci trochu povozit po Čechách a že si to pak třeba rozmyslím.

Nakonec jsem se rozhodl najít nějaký servis v Istanbulu a vyrazit raději na cestu. Taky jsem dostal nápad vyměnit si olej sám. “Jediné” co teoreticky potřebuju by měl být olej a filtr. Tak uvidím. Večer si přečtu papírový manuál, který v batůžku mám a uvidíme, co tam píšou. Nikdy jsem to sice nedělal, ale Honda to má pěkně popsané i s obrázky.

Bulharské hory a socialistický urbanismus

Viděl jsem mnoho bulharských maloměst a spoustu venkovských krás. Musím říct, že mě tahle země mile překvapila. Miluju spojení krásných hor a absurdního socialistického urbanismu. A že je zde čím se kochat! Všude. Socík se tu fakt vyřádil. Přiznávám, že je to trochu zvrhlé, ale mě se to líbí.

Jednou vydám fotografického průvodce po nedoceněných architektonických krásách reálného socialismu. Dnes jsem dosáhl svého prvního cílu tohoto celého výletu. Komunistického monumentu Buzludja. Zítra se k němu vydám, nachází se nade mnou v horách asi 17 km cesty po úzké křivolaké silnici. Spím v kempu v městečku Shipka.

 

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.13
Známkováno: 87x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist