Týdenní dovolená napříč Evropou

1. den 5.9.2009

Je sobota a vyrážíme na dovolenou na motorkách.Cíle jsou daný, přejezd přes Alpy do Itálie k moři a pak Monako a zastávka v Saint Tropez.

Ranní výjezd se v sobotu moc nezdařil, vyjíždíme s dvouhodinovým skluzem, jelikož Martin s Honzou řeší ještě přidělání kufrů, a tak vytahují svářečky a montujou to nějak dohromady. Aspoň jsme se po ránu nenudili. Konečně vyrážíme a naštěstí nám neprší. Stejně ale jedeme v nepromokách, protože je kosa a dost to fouká. Kolem druhý odpoledne stavíme na oběd.
Po ujetejch asi 350 km dojíždíme k Attressee, kde v půl devátý večer rozděláváme stany a dáváme něco malýho k jídlu. V kempu je paní velice příjemná, ukázala nám kam s motorkama ,sprchy a vše potřebný, pohoda.... Večer se ješte domlouváme na další den. Na ten je dáno, že vyjedeme v 9 ráno a dojedeme k Lago di garda.

Ujeli jsme přibližně 380 km a zajíždíme do kempu, kterej je 30 km za Bolzanem. Kemp pěknej a obsluha příjemná. Na slečně bylo vidět, že se chce domluvit. Když se ptala,jestli máme všechno, tak jsem ji větou "DRAJ BÍR KOMMEN" vysvětlil, že mi zapomněla přinést pivo. Potom,když si nás dýl nevšímala,tak jsem udělal akorát tak do větru KUKUK a najednou byla u stolu a samej úsměv, prostě pohoda. Jinak máme chatku za 11e a jdeme spát. Lago di Garda nám není vzdáleno 50 km jak se předpokládalo, ale asi 100, jak se ukáže druhej den... Pan inženýr (tedy Honza od Ivči, náš vedoucí zájezdu) to nějak špatně spočítal, a tak když řekl ortel, že místo 50 km,máme najet ještě dalších padesát, tak jsme šli do kolen. Plán na pondělí je jasnej, dojet až k moři, a když to půjde, tak se i vykoupat.

3. den 7.9.

Ráno vyrážíme z kempu stále ještě v komplet motorkářským, ale je jasný, že to dlouho nevydržíme. Asi v jednu odpoledne stavíme u nákupního centra koupit nějakou svačinu a pití, a při tý příležitosti se svlíkame z motorkářskejch kalhot a berem na sebe džíny. Lehká sváča pod stromem hned u nákupáku. Po úžasným a slunečným přejezdu Apenin (tolik zatáček nebylo snad ani v Alpách) pokračujeme dál dolů k moři. Nastává malý zdržení, a to když jsme nuceni zastavit z toho důvodu, že Honza(od Ivči) píchnul zadní gumu. Zastávka se spojuje s nákupem v krámu, aby bylo co na večer. Vše doprovázeno bujarým smíchem. V osm večer už je jasný, že se na pláž nedostanem a začínáme hledat kemp. Problém nastal, když jsme zjistili, že v La Spezia, kde jsme chtěli spát, jsou nějaký slavnosti a město je přeplněný k prasknutí. Tak vyrážíme dál hledat kemp. Cestou potkáváme hasiče, který nás informují kam jet dál, a kde najdem kemp a že kolem je několik malejch lesních požárů. Před jednou hodinou ráno a najetejch 470 km jsme našli kemp na kraji Levanta. Tenhle blbej název si budu dlouho pamatovat... Závora zavřena, nicméně už prostě dál nejedem a otevíráme jí sami. Tak přijemnýho člověka, jako byla ta paní, co nás v kempu uvítala, jsem fakt dlouho neviděl. Iva jako náš komunikační bod, i když už na pokraji sil, si s ní šla promluvit o ubytování. Odcházela od ní se slovy: "KDYBYCHOM TU NEMĚLI SPÁT,TAK JÍ TU HELMU OMLÁTIM O HLAVU." Máme plac kam složit hlavy, nic extra, ale v jednu ráno aspoň to. Nemáme ani sílu rozdělávat stany a tak rozbalujem karimatky, Honza s Markétou a Martinem nafukujou matraci a spíme pod širákem. Jinak dnešní skore zní - 2 rozbitý helmy (akorát uražený plexi, u Ivy to spravila izolepa a Martinovi to funguje dál bez pomoci), utržený brašny na motorce Martina, Honza (od Ivči) totiž nějak neodhadnul svojí šířku motorky s kuframa a zasekl se o Martase. Plán úterka nebyl večer nijak stanoven.

4. den 8.9.

Ráno jsme vstali po osmé hodině, s tím, že nás vzbudil popelářskej vůz, kterej vyvážel popelnice, který byly od našeho býváku max. 10 metrů, plot byl asi 5 metrů. Když už jsme se vzpamatovali a pořádně probrali, tak to prišlo, to, o čem jsme všichni věděli, ale nechtěli jsme to. Iva s Honzou se otáčej a jedou zpět k nám do republiky, babička už nechce hlídat děti. Honza jako navigátor a Iva jakožto jedinej člověk, kterej se za nás kdekoli domlouval, ukecával ubytování a zjištovala kudy kam, když už se fakt nevědělo,jak dál. Sranda začíná... Novým navigátorem skupiny jsem byl hromadně zvolenej já, HA!, i když se mi to moc nezdálo jako dobrej nápad. A domlouvat se musí každej za sebe. Cesta utíká dobře, nabrali jsme směr po dálnici na Genovu a dolů k Francii. Po malým zaváhání na jednom dálničním sjezdu, kde jsme museli couvat asi 20 m zpět na správnou cestu, se jede dobře. Při tý příležitosti Martinovi upadla motorka, vše ale pohodě, jenom se povolilo zrcátko a jelo se dál. Italský dálnice na pohodu, konečně benzinky na který jsme zvyklí, s jídlem a vším, co k tomu patří a ne to, co bylo zatím u státovek, samoobslužný bez ničeho... Dálnice fajn, samej tunel, tolik tunelů jsem za sebou snad ještě nejel. Z dálnice se sjíždělo na Imperio. Já jsem platil poplatek za dálnici 17,50e a ostatní platili 16,10e, akorát nikdo neví, jak je to možný. Vždycky musím mít něco extra! Po sjetí z dálnice se začal hledat kemp. Kemp jsme našli za San Remem, za 18e na noc a osobu, v pěkný chatce kousek od moře, kde jsme se hned i vykoupali. Večerní procházka po San Remu byla zpestřená tím, že Martin hledal klíčky od motorky (od motorek jsme byli asi pul hodiny), našly se, byly v zámku pod sedlem. Za dnešek pouze 270 km... Jinak dnešní domluva bez Ivy byla taky zajímavá.. Martinovo "LITL GERMENY" a moje "SMOOL ENGLIS" dokázalo zapůsobit snad na každýho. V kempu jsme to s Martinem dali dohromady, "FIVE PERSON ONE NIGHT" po chvíli teda "TWO NIGHT" a domluveno. Akorát v San Remu v pizzérce to slečna číšnice vzdala, když se s náma snažila domluvit anglicky, německy a pak i snad rusky, tak nám poslala číšníka a s ním už jsme se dohodli, a ani ne rukama nohama, prostě to najednou šlo, Cola je všude kola. Nicméně jako zpestření klidného úterního večera na pobřezí u San Rema jsme si dali takovej rychlejší průjezd městem vedenej Jardou na fazeru. A najednou byl v silnici policajt a stavěl ho . Podle toho, co Jarda říkal, tak policajtovi nevadilo to, že jsme jeli rychle, ale že jsme jeli přes plnou čáru. Pustili ho bez jakýhokoli postihu a jede se dál. Na chatce pivo, víno a spánek. Na středu je v plánu Monte Carlo.

5. den 9.9.

Vstáváme skoro až v deset, no jo no, spát v chatce na měkoučký posteli bez jehličí a daleko od silnice, prostě pohoda. Po snídani vyrážíme, s Martinem se lehce střídáme v navigaci a jedeme i svižně, a to proto, že jsme nechali veškerou bagáž z motorek v kempu. Projíždka Monte Carlem pěkná, aspoň víme, kudy kam pěšky a kde jezdí formule. Chůzí zjištujeme, že Monako je větší, než jsme si mysleli a že náš navigační smysl je mnohem lepší, když máme pod sebou motorky.Po procházce přístavem se vydáváme po ukrutně dlouhejch a strmejch schodech nahoru do města. Nemůžem najít Casino, tak se Markéta dvakrát ptá na cestu a našli jsme. Kdybychom nešli do těch schodů, ale chvíli po silnici do kopce, tak  bychom tam byli za 10 min místo skoro 40 min. Nakupujem na večer a jede se zpět a opět docela dost svižně, až na jeden kulaťák, kde Martin nevěděl, kudy kam a uprostřed kulaťáku to zašláp, já ho dobrždoval, že mi šlo přední kolo do smyku, Honza za mnou měl taky co dělat to ustát a Jarda byl ve výhodě, byl daleko a má ABS. Po příjezdu koupačka v moři a příprava na čtvrtek,kdy je v plánu cesta do Saint Tropez za četníkem a pak otočka k nám do republiky. Večer jsme byli na procházce městem a zkončili jsme na pláži na večeři v restauraci. Já si objednal krevety na grilu, Markéta mix gril a kluci nějaký špagety. Krevety byly krevety a docela dobrý, jedinej jsem to sněd,i když to dalo zabrat. Z mix grilu se vymotali dary moře,který Markéta k smrti nesnáší-nějaká kreveta, ryba ještě s očíčkem a pan kalamár. Fuj... O talíř se Markéta podělila ještě s Jardou a stejně ještě zbylo. A to co měli kluci za špagety, tak to byla síla. Vylezlo jim z toho špagety s mušlema a dalšíma potvorama z moře vytaženejma. Špagety se snědli skoro všechny, zbyly akorát škeble, ale taky žádnej šmak... Česká kuchyně,je zkrátka česká kuchyně. U chatky si rovnáme chut pivem a jinejma věcma u kterejch víme, jak chutnaj.

6. den 10.9.

Po dnešní noci konečně přestávám tvrdit ,že nevím, co je to hmyz u moře, mám háfo kousanců od komárů, no už nebudu tvrdit, že tu asi nejsou. Ve čtvrtek ráno vstáváme kolem osmý, abychom stihli do desíti vyklidit chatku. Stejně nestíháme, ale nic se neděje. Já jsem byl aspon ve měste pro snídani. S Italem jsem si pokecal docela dobře, pochopil, že moje "SMOLL ENGLIS" je fakt omezena, ale dostal jsem, co jsem chtěl. Kolem půl jedenáctý vyrážíme směr Saint Tropez. Bez větších problémů dorážíme na místo určení a jdeme hledat četnickou stanici s Krišotem. Dnešním komunikačním bodem se zvolil sám Honza a ptá se na cestu kudy tudy ke stanici. Po chvíli stanice nalezena a fotíme se před ní. To,že je to ta stanice, jsme zjistili tím, že se před ní každej fotil a pak to bylo i na pohledech :) Takže jsme našli správně.

Ze Saint Tropez se vyráží ještě na pláž. Motorky jsme zaparkovali u moře, na malým parkovištátku a huráá do vody, naposledy se vykoupat. Při převlíkání ukazujeme naše český zadky místním, jelikož se nebylo kde převlíct do plavek, ale nám to teda nevadí. Je nám hic a jsme rádi, že můžeme vyskočit z motorkářskýho. No a pak už nás čeká jenom cesta po dálnici do vnitrozemí. Po ujetejch 420km a rozhovoru s dvouma kamioňákama na benzínce, který nás navedli kudy asi tak k hotelu. Kotvíme u Orange v hotelu F1. Třílůžkovej pokoj za 31e pro 1 až 3 osoby... Spím s Jardou a Martinem, idylka ve třech. A Markéta s Honzou mají pokoj jen pro sebe. Opět prolomujeme jazykovou bariéru, a tokdyž nám u jednoho pokoje chybí klávesnice na nacvakání kodu ke dveřím. Honzovo "KOMMEN RECEPCIONE TSCHECHISCHE PROBLEM" zakončenej větou "NEMÁME TAM KRABIČKA" nemá chybu. Jo, sranda musí bejt... Jinak pokoje pěkný. Opět pivo, víno, Markéty fernet stock Jahody a spánek.

7. den 11.9.

V pátek ráno vstáváme po sedmý hodině a nikomu se nám absolutně nechce z postele. Ono s vidinou jenom dálnice a ničeho jinýho se fakt nechce. V plánu je asi tak 600 km plus mínus podle chuti. Cesta utíká dobře, po Francii platíme mýtný jak barevný a vesele pokračujeme na sever do Lyonu a pak na Švýcarsko. Na hranicích Švýcarska platíme dálniční známku 30e, což je docela dost. Dálnice docela pěkný, akorát se několikrát dostáváme do kolon, a tak je předjíždíme. Chvíli prostředkem, chvíli odstavným pruhem. Tím se jede dobře, ale jenom do tý doby, než si policajti stáhnou Martina. Je to divný, protože mě absolutně ignorovali a nic. Martinovi bylo řečeno 75e pokuty a "NICHT STRASSE". Mezi pruhama že můžem, po krajnici nee!

Po ujetí 750 km a přejetí celý Francie a Švýcarska zastavujeme na první rakouský benzínce. Je osm večer a rozhodujeme se co a jak... Mapa rozložena na kapotě jednoho auta co tu stojí a řešíme dilema: jet dál nebo hledat ubytování. V osm večer prostě padlo rozhodnutí, že pojedeme nonstop až domu. Tedy já a všichni ostatní se mnou jdeme nakoupit redbul a povinně ho do sebe kopneme. Cesta po německejch dálnicích na pohodu, akorát strašně málo benzínek a ještě mimo dálnici. Na poslední německý pumpě potkáváme frajera na BMW 1100. Ten skoro tu samou cestu, co jsme my dali za jeden den, tak on jel 4 dni po státovce. Když jsme mu řekli, že se chystáme až do Prahy, tak on na nás, že jsme "VERY CRAZY". Pošprechtili jsme sis ním a pak hurá do stereotypu na dálnici. Na benzínce před Plzní si dáváme něco malýho k jídlu a strašně se divíme, že na nás mluvěj česky :) Po týdnu mimo republuku český slova přidou vhod. Připadáme si jak v jiným světě... Loučíme se a pokračujeme na Prahu. Jarda bere za plyn u Fazera a jede. Martin s Honzou a Markétou sjíždí na Beroun a já jedu ještě přes tankování v Rudný taky dom. Za dnešek máme najeto neuvěřitelnejch 1375 km za 20,5 hodiny, no bylo toho dost. Jinak celá dovolená vydala asi tak 3300 km napříč šesti státama.