La France
Text: Radek Fiala | Zveřejněno: 27.2.2010 | Zobrazeno: 18 627x
Po loňské Itálii máme pře sebou druhou velkou výpravu. Čeká nás pečlivě naplánovaných 12 dní slunce, nesmyslného vedra a rozpálených motorek na čtyř a půl tisících kilometrech. A samozřejmě spousty bezprostředních zážitků... Účastnili se: Radek (Buell), Tomáš a Kristína (Guzzi) Ještě k fotkám. Na takovém motoputování často neuděláte ideální fotku z několika důvodů. Zejména proto, že si nepočkáte půl dne na světlo ze správné strany, respektive za pár minut už zdržujete kolegy, v hadrech je šíleně vedro a neustále sundavat helmu, když se vám scéna líbí za patnáct metrů o moc víc, se vám taky nechce. (Ale hlavně je to mizerným foťákem a vůbec ne rukama.) V každém případě jsem zařadil pár fotek čistě ilustračních a pak ty, které považuji z nějakého důvodu za zdařilé (větší náhledy). A teď už směle k věci...
Kapitoly článku
Den 1. – Dálnice
O červencovém pátečním ránu na dvoře nevýznamné středočeské vísky postával nápadně napakovaný Buell XB12S. Šedesát litrů oblečení, obuvi a nezbytností v brašnách, co se nevešlo – v imitaci spacáku na sedadle a tradičně fototechniky a cenností plný bágl za řídítky. Klasika cesťák, problesklo mi hlavou. O deváté pak zarachotil dvouválec, v jehož rytmu se nesl celý dálniční den. Dálnice, zima, dálnice, vedro, dálnice, pár kapek, dálnice, otočení brašen do správného směru, rakouská horská vložka, policejní kontroly v Itálii, klikatá dálnice... Zábavy kopec.![](/upload/images/cache/clanky/2010-02/15358/20100330134254-images_france_002_jpg_resize_151x99__type_jpg_.jpg)
Ubytování prvního večera bylo otázkou výběru mezi drahým a dražším, jelikož jsme se nacházeli v blízkosti Lago Di Garda. Byla už tma, pročež jsme vzali nejbližší penzion, i přesto, že na prahu domu před našimi zraky jinak vstřícná majitelka zuřivě zadupala doposud roztomile se tvářící ještěrku. Nic nebylo platných česky rčených argumentů, domácí zvířátka nebyla patrně povolena.
Trasa: Žebrák (ranní káva na Kaprově pumpě), Rozvadov, Mnichov, Trento, Cavaion Veronese (Lago Di Garda)
Km: 799
Den 2. – První vedro
Snídaně v ceně noclehu přinesla první moudro výpravy, aneb „Nažer se co můžeš, dokud je to zadarmo“. Dalšími dálnicemi míříme k moři, abychom se zde zapojili do nekonečné kolony výletníků. Snad padesát kilometrů jedeme kolonou stylem římských skůtristů. Postávat v koloně odhaduji na jistou smrt upečením zaživa. Dálnice je příjemně klikatá a za tolika tunely, že je přestanete počítat, dostanete neodbytný pocit, že trasa vede výhradně po![](/upload/images/cache/clanky/2010-02/15358/20100330134254-images_france_004_jpg_resize_74x99__type_jpg_.jpg)
Hotelový pokoj pro tři, dle politiky minimálních nákladů nevypadal pravda luxusně, ale hlavně že společná chodbová sprcha splnila svůj dekontaminační a aklimatizační účel.
Jen v kraťáskách a tričku, jak se na Azurové pobřeží sluší, se vydáváme na kopec nad městem, shlédnout odpolední klasické plážové panorama a
![](/upload/images/cache/clanky/2010-02/15358/20100330134254-images_france_007_jpg_resize_125x99__type_jpg_.jpg)
![](/upload/images/cache/clanky/2010-02/15358/20100330134254-images_france_006_jpg_resize_74x99__type_jpg_.jpg)
Večer jsem věnoval procházce přístavem Nice a několika stativovým fotkám. Letní noc a prázdné silnice lákaly ke krátké projížďce na konec města, nad město, ještě kousek, až ke zcela oplocené a zcela zavřené, tak zvané Trofeji Alp neboli La Turbie. Zklamán a beze snímku, vydal jsem se nocí zpět. Od vody se nenápadně táhla zima a nemaje rukavic, nebylo to úplně ono. Nicméně poprvé jsem si projel slavnou Grande Corniche, klikatou horskou spojnici mezi Nice a Monte Carlem. Za náš krátký pobyt jsme se na ní ocitli ještě několikrát. Všechno je tu tak nacpané na sobě a na jedné straně je pořád moře, takže se tu ani nedá ztratit. Patrně proto někdo vynalezl jednosměrky. A někdo další uzávěrky pro opravy. Onehdá, když jsem třikrát objížděl stejné náměstíčko na Žižkově, byla to poněkud větší legrace, než úzké uličky hlavního města francouzské riviéry kolem jedné ráno. Zaplať Garmin, ocitl jsem se před hotelem, dodnes nevím jak.
Na moře Relax v přístavu Pobřežní
Trasa: Cavaion Veronse, Brescia, Genova, Nice, La Turbie, Nice
Km: 1267
Den 3. - Země neomezených možností
Večer přepečlivě přikurtovaná, pod kameru zaparkovaná motorka se i ráno nacházela před hotelem, ke cti čtvrti, která na to na první pohled zdaleka nevypadala. Oproti drahým restauracím a vysokým cenám obceně, snídani lze vyřešit doslova za pár drobných v místní sámošce a ještě si pochutnáte na čerstvé typické bagetě s kvalitním sýrem.Nad Nice se tyčí pevnost se vskutku typicky pevnostně barevnými střechami věží a úžasným rozhledem na obě strany poloostrova. Do namačkaného města, z vody vybudovaného letiště, milionářských vilek, parníků zvících rozměrů venkovského statku a přístavů plných lesku. Vynikající atrakce pro lenochy, jelikož motorku můžete opřít klidně až o válečné zdivo. Na místě ještě nutno zmínit kamennou sestavu (mě) nezmámého umělce, jejíž význam zůstal nepochopen.
Turistické „must see“ je nepochybně hrad, respektive jeho zbytky, tyčící se na nejvyšším bodě vesničky Eze. Motorky zůstávají tentokrát na parkovišti. Zde je třeba vyzdvyhnout další nepochybnou výhodu cestování na motorce – skoro nikde neplatíte parkovné. Nicméně stoupat příkrými uličkami středověké zástavby v bezmála čtyřiceti stupních a motorkářských kalhotech se zdá být dobrým argumentem protistrany. Vyšlápnete-li mezi všemi těmi opravdu retro vypadajícími poutači na nesčetné suvenýrové krámky až na hrad, nejen že
![](/upload/images/cache/clanky/2010-02/15358/20100330134254-images_france_018_jpg_resize_134x99__type_jpg_.jpg)
Nový pokus o fotografické dobytí La Turbie končí opět fiaskem, neboť na části komplexu je instalováno lešení. Jak typické. Po horském svahu s neustálým výhledem na moře a Mentonem, přes bezpočet kruhových
![](/upload/images/cache/clanky/2010-02/15358/20100330134255-images_france_eze_2_jpg_resize_139x99__type_jpg_.jpg)
Zdejší cesty po kopcích jsou naprosto úžasné. Dobrý povrch, nekonečná klikatice a úžasné výhledy, pokud na ně máte čas. Přesně tahle silnice k Fort Du Barbonet se mihla v populárním motoristickém pořadu Top
![](/upload/images/cache/clanky/2010-02/15358/20100330134255-images_france_eze_5_jpg_resize_140x99__type_jpg_.jpg)
Do odpoledního Monte Carla se vydáváme v kraťasech. Parkujeme opět zdarma přímo u přístaviště, jehož obyvatelé šetřili ještě o něco více než v Nice. Na jachty zde kotvící bylo třeba rozbít prasátko veliké převeliké, představuji si ho jako pokladnici strýčka Skrblíka z příběhů mladých let. Tři, čtyři, pět pater, radarové antény konkurující výbavě námořnictva, dřevo imitující leda ještě dražší dřevo, výsuvná nástupní lávka ve standardu. A skromný Rolls Royce s řidičem přímo na molu.
Být v Monte Carlu s sebou nese povinnost spatřit Casino. To jediné pravé, pokud se chcete pořádně blýsknout. Pokud na to máte auto, musíte se blýsknout když ne zaparkováním, tak alespoň obkroužením objezdu před jeho vchodem, mezi davem turistů a uniformovaných strážců vší té nádhery. Obrazy desítek vozů s cenovkou rodinného domku (...s pěkným pozemkem, skalkou, jezerem s vodopádem a rybářskou loďkou) se zrcadlí v chromu vypouklého kruhu na miniaturní vodní kaskádě. Zajímavé je, že tohle všechno vás v noci nedovolí vyfotit ze stativu.
K vidění byly jak poslední modely z Maranella, tak i historické kousky jako nádherný Porsche Speedster Tohle neparkuje před každým obchoďákem
Projdete-li se k vodě, objevíte další přístav, s dalšími jachtami. Cestou spoustu obchodů vybraných značek, lidí s hodinkami dražšími, než celý průměrný šatník, více či méně povedené umělecké kreace v podobě soch nebo fontánek, luxusem přetékajících hotelů a ani jednu Škodu stopět. Není nutné jezdit někam do Dubaje, i v Evropě máme zemi neomezených možností a lidi, kteří tu umějí utrácet.
Už pro ten pocit, investujeme na promenádě do dobré kávy a přemítáme o všem tom lesku a bohatství kolem. Kolik peněz musí člověk mít, aby se tak nudil, že otočí kormidlo zrovna sem, do davů lidí? V opuštěných a zapomenutých rájích přírody asi není na koho zamávat ze třetí paluby, ani kam jet svým Bentlym.
![](/upload/images/cache/clanky/2010-02/15358/20100330134254-images_france_025_jpg_resize_132x99__type_jpg_.jpg)
Nastartoval jsem své jediné hmotné bohatství a vyrazil o město dál, prozkoumat pobřežní panorama Mentonu, uzřít vzdálené Monte Carlo zpod zavřeného hradu Roquebrune a udělat pár nočních fotek rozsvíceného města o kousek výš a hodinku později. Zpět do Nice se vydávám prázdnou silnicí, která kopíruje pobřeží a z níž lze zase o trochu více přičichnout ke zdejšímu způsobu života.
Od pobřeží Mentonu... Monte Carlo
Trasa: Nice, Monte Carlo, Menton, Fort Du Barbonet, Peillon, Nice, Menton, Roquebrune, Nice.
Km: 1507
Den 4. - Do hor
Brzy ráno vyrážím po Grande Corniche do Mentonu. Připadám si, jako bych tu bydlel měsíc a měl už všechny cesty projeté, jelikož moc variant mimo dálnici tu opravdu není. Snídám na kamenném valu, chránící pláž a přístav Mentonu. Předlouze pozoruji obraz starého města. Kostel s věží, přemnoho barevných domů, klenba pod pobřežní silnicí s tenkou červenou linkou i velké, do scény se nehodící budovy hotelů. Všechno přesně tak, jak si to pamatuji na obrázku skládačky puzzle, jejíž dvě tisícovky dílků jsem snad nikdy nesložil dohromady. Jímá![](/upload/images/cache/clanky/2010-02/15358/20100330134254-images_france_030_jpg_resize_184x99__type_jpg_.jpg)
Přes nekonečné kruháče s plně naloženou motorkou a v pekelném vedru se prodírám dopravní špičkou Monte Carla k oceánografickému muzeu. Zaparkovat se opět dá zadarmo, přímo v podzemních garážích komplexu. Celá tahle atrakce je sice úžasně známá, ale skoro mi připadalo, že víc
![](/upload/images/cache/clanky/2010-02/15358/20100330134254-images_france_032_jpg_resize_102x99__type_jpg_.jpg)
![](/upload/images/cache/clanky/2010-02/15358/20100330134254-images_france_031_jpg_resize_165x99__type_jpg_.jpg)
![](/upload/images/cache/clanky/2010-02/15358/20100330134255-images_france_belvedere_gourdon_jpg_resize_153x99__type_jpg_.jpg)
Skoro každá z „Village perchés“ má nějakou svou dominantu. V Entrevaux je to pevnost, vybudovaná vysoko na skále a lámaná cestička k ní stoupající. Zdržením v MC a benzínovou epizodou jsme ztratili spoustu času, takže veškerý průzkum proběhl pouze ve fázi rozumování nad smyslem celého komplexu. Vynechat jsme k mému smutku museli i plánovanou horskou trasu přes Col d'Allos a nejkratší cestou jsme před devátou dorazili do hotelu v Saint André les Alpes.
Od recepční se dozvídáme o jakési slavnosti ve vedlejší vesnici Moriez, kam jsme se tedy pochopitelně pro zpestření a hlubší poznání zdejší kultury vydali. Akci započal na venkovské poměry nebývale velký ohňostroj, následovaný chytlavými melodiemi světoznámých umělců, se zpěvy tří čelnů lokálních celebrit. A klobouk / helmu dolů, zpěv to byl obdivuhodný. Chvíli se zamyslet, řekli byste že dorazil Barry White nebo toho času ještě živý Michael J.
Trasa: Nice, Menton, Monte Carlo, Turretes sur Loup, Gordés, Greoliéres, Séranon, Entrevaux, Sant Moriez, André les Alpes.
Km: 1794
Den 5. - Opravdu velký kaňon
Pár vesnic za André jsme lacino snídali na parkovišti před SPARem, což u místních vyvolávalo mnohdy úsměvy a kdosi nám popřál i bon apetit. Poučeni z předchozího nedostatku, doplňujeme palivo a míříme na Verdon. Silnice nádherná, od přehrady, kde kaňon začíná, se táhly v lehkých svazích dlouhé oblouky kvalitního asfaltu a spousta kolemjedoucích motorkářů nasadila ostré tempo.Neuplynulo mnoho serpentýn a předjetých karavanů a musel jsem zastavit pro totální přehřátí organismu. Teplota musela být nedaleko čtyřicítky a ani teplo od vzduchem
![](/upload/images/cache/clanky/2010-02/15358/20100330134254-images_france_046_jpg_resize_132x99__type_jpg_.jpg)
Grand Canyon du Verdon se nedá jen tak popsat. Objel jsem ho severní stranou, přejel most na konci, pod nímž na úžasně modré hladině plulo přemnoho šlapadel, vystoupal na skály jižního svahu a na široko daleko nejvyšším bodě zůstal zírat s otevřenou pusou do
![](/upload/images/cache/clanky/2010-02/15358/20100330134254-images_france_045_jpg_resize_143x99__type_jpg_.jpg)
Dnešní cíl bylo město Manosque, západně od kaňonu. Sjel jsem tedy trochu jižněji a zbytek
![](/upload/images/cache/clanky/2010-02/15358/20100330134254-images_france_048_jpg_resize_144x99__type_jpg_.jpg)
Benzínky občas připomínaly model divokého západu - pár ušmudlaných stojanů, garáž, chlapík v montérkách a opravujem všechno. Venkovská cesta
Opravdu vyhladovělý jsem dorazil na hotel v Manosque a s obrovskou úlevou smyl celodenní špínu a pot. Chladivý efekt sprchy trval zhruba dvě minuty a propocení čistého trika bylo i na večer záležitostí okamžiku. Z posledních sil jsem dorazil kamsi před městské hradby a s pocitem vítězství usedl do bistra na prvním rohu.
Vyhráno ale nebylo. Ve Francii skutečně málo kdo umí byť pár slov anglicky. Domluva se sličnou servírkou se tedy po krátkém úvodu omezila jen na (zapsáno jak zaslechnuto!)
Menu?
Silvuplé
English menu?
No
No to je jedno, dej mi nějakou večeři, cokoli!
...načež si slečna bezradně přisedla a nasadila pobavený úsměv. Za pár minut situaci naštěstí vyřešili starší zcestovalí holanďané. Třístrannou komunikací jsem si konečně objednal a ještě prohodil pár cestovatelských mouder a zkušeností.
Z koupání, avšak stále bez brzd nakonec dorazil i zbytek výpravy, pročež jsme mohli den společně završit vynikající kávou...
Trasa: Castelanne, Grand Canyon du Verdon, Montferat, Vilecorze, Manosque.
Km: 2058
Den 6. - Levandulovými lány a oranžovými skalami
Krajinu kolem Manosque tvoří hlavně pohlednicové levandulové lány sem tam narušené usedlostí s fialovými okenicemi, kde se z přímo vypěstovaných rostlinek lisují vonné látky a vyrábějí různé voňavosti. Tomáš míří do servisu měnit brzdové destičky, pročež se na vlastní pěst vydávám levandulovými lány přes Riez na jih. Cestou malými městečky lákají různé ukazatele na pozůstatky historie, rozbořené hrady z pradávných let nebo muzeum pravěku v Quinsonu. Toho dne kolem poledne nebyla nikde ani noha. Z rozbořených hradeb lze přehlédnout notný kus krajiny, přísně pravoúhle střižená políčka nejen levandulí a![](/upload/images/cache/clanky/2010-02/15358/20100330134255-images_france_abbey_de_senanque_3_jpg_resize_140x99__type_jpg_.jpg)
Silnice po venkově vedou perfektní, spíše vyhlídkové než na nějaký adrenalin, turisté zalezlí ve známějších lokacích, obloha bez mráčku a oběktivně by se dalo říci, že bylo opravdu krásně na světě. Až moc. Vedro mi na motorce bylo už od samého rána a čím dál na jih, přišlo mi ještě větší. Postupně se veškerá bezpečnostní výbava přesunula do brašen, ale po letmém shlédnutí sedmatřicítky na nástěnném teploměru někde u dálnice A8 už nepomáhalo vůbec nic. Koho by taky napadlo jet na jih Francie uprostřed léta na žhnoucím stroji a v černém oblečení?
Mířím zpátky na sever, přes Manosque na Roussillon, město na okrových skalách. V tom vedru jsem se ani tak nehnal do starého městečka, jako na krátkou procházku přímo mezi okrovými skalami. Jemný oranžový prach je všude. Na schůdkách, kmenech stromů, foťáku, původně modrých botách a ručičkách malých návštěvníků. Pohled do oranžové rokle je vskutku úžasný a kontrast oranžové se sytou modrou nádherného dne doplněn zeleným přechodem jehličnanů tvoří s podporou polarizačního filtru až neuvěřitelně vybarvené fotky.
O kousek dál doporučuji navštívit městečko Gordés. Obcí samotnou jsem se nevydal, ale za zastavení stojí pohled z jedné skály přes rokly na druhou, kde město vzniklo patrně lepením dalších a dalších teras dolů po kopci pod vrcholový hrad a kostel. V pozadí jsou rozlehlé roviny, ještě dál se bystré oko může vrátit do okrových lomů Roussillonu a dalších podivně uťatých skalních útvarů. Blížil se večer, nebylo kam chvátat a posezení s pohledem do dáli, daleko od telefonního pronásledování a počítačových síti, přinášelo ten správný klid na duši.
Nelze také vynechat jednu z turisticky profláklých scén Provance – pečlivě udržovaná políčka levandule kolem kláštera Sénanque. Z Gordés je to jen pár kilometrů na sever. A pak už za osvobozujícího večerního chládku, jen tak v triku a otevřené helmě, pokračovat venkovskou silnicí do západu slunce k Avignonu...
Trasa: Manosque, Riez, Quinson, kolem A8, Manosque, Roussillon, Gordés, Avignon.
Km: ...