Korsika 2014 aneb jak to viděl batůžek

1.den – pátek 6.6.2014 – přesun do Vídně

Byť se jednalo o naší první dovolenou na motorce a součástí posádky byla i jedna žena, konkrétně já, u které by člověk očekával velkou hromadu nezbytností, bez kterých se určitě neobejdeme, tak se mi podařilo nás sbalit do kufrů o objemu 65 litrů. A to tam ještě zbylo místo na plážové prostěradlo :-)

 Na Korsice jsme chtěli strávit co nejdelší čas z naší dvoutýdenní dovolené  a proto jsme se rozhodli pro cestu do Livorna k trajektu využít rakouský vlak z Vídně. Nechtělo se nám to totiž hnát 150kou po dálnicích a mít zadek zdřevěnělý hned na začátku dovolené. Samotná cesta do Vídně z Českých Budějovic byla pohodová, počasí bylo jako na objednávku. Až během odpolední dopravní špičky ve Vídni jsme se pořádně zapotili. Ne strachy z toho, že bysme nestíhali vlak OBB, ale z toho 30ti stupňového vedra. Nakládka motorek proběhla bez problémů, zřízenci již mají své kurty připravené a rozdělují motorky na ty pouze s policajtem a ty co mají i „hauptštendr“. Jenom při nájezdu na vagón je nutné si dávat pozor, abyste náhodou nebyli hned o hlavu kratší. Horní patro je dost nízké a párkrát si o něj můj partner cinknul helmou.V půl deváté večer jsme opustili nádraží a radovali se, že jsme v kupé pouze tři, kromě nás dvou ještě holčina ze Slovenska, která cestovala za svým přítelem na Sicílii. Po cca dvou minutách jízdy vlak zastavil na hlavním nádraží a my s překvapením zjistili, že nás v tom minikupé pro 6 bude opravdu 6. Přes noc nám dělaly společnost ještě tři Angličanky a můj manžel mohl konečně říct, že strávil noc nejenom s pěti ženskejma najednou, ale jedna z nich byla dokonce černoška! :-D

Upřímně, za 300 Eur, které jsme zaplatili za transport motorky a dvě pidilehátka v lůžkovém vagónu, to opravdu nestálo. Páč nám během noci nezdřevěnělo jenom pozadí, ale celé tělo :-)

2.den – sobota 7.6.2014 – trajekt Livorno – Bastia

Do Livorna jsme dorazili kolem deváté ranní a stejně hladce jako to šlo tam, na vlak, tak to šlo i ven, z vlaku. Pouze obsluha u vlaku na odkurtování již chybí a vše si musíte obstarat sami. Holt Italové…. Trajekt, který měl odplouvat až ve 14hod, jsme měli zajištěný již z Čech, takže jsme se nemuseli hnát rovnou do přístavu, ale měli jsme čas i na pravou italskou zmrzlinu. Motorku jsme zaparkovali přímo v centru města, a hráli jsme si na turisty, kteří obdivují historické památky do té doby než jsme narazili na první Gelaterii, kde jsme se nacpali k prasknutí 
Při přesunu do přístavu jsme lehce znervózněli, protože nás navigace přivedla do průmyslového přístavu a to dokonce několikrát. Takže nám nezbylo nic jiného než se nakonec na správnou cestu zeptat. V tom správném přístavu stála dlouhá kolona vozidel, ale většina motorkářů již stála úplně vpředu a tak jsme se k nim „emergency“ pruhem připojili. Nalodění bylo trochu kluzké, ale proběhlo v pořádku. Opět se ukázalo, že vlastní kurty nepotřebujeme, Ital si jí totiž hezky omotal jedním kurtem kolem zábradlí v podpalubí. Z Livorna jsme vypluli směr Bastia s hodinovým zpožděním, což mělo dohru o pár hodin později….
Kolem 20hod jsme konečně mohli vjet na pobřeží Korsiky. Hurááá! Po nastavení navigace na směr našeho ubytování v Portu, které bylo 120km od přístavu, jsme se maličko zděsili, když navigace ukázala čas jízdy 3,5 hodiny!!!  Hned nás napadlo, že to asi musí být nějaká chyba, ale za pár kilometrů už jsme pochopili, že nelhala. Cesta se klikatila přes hory, temnými lesy, kolem strmých skal a když ani ne v polovině ujeté trasy padla tma, tak jsem se i začala modlit, abychom tam vůbec týž den dojeli. Naše cestovní rychlost byla kolem 40km/hod, protože nikde nebylo psáno kolik krav, prasat, netopýrů a sov na vás bude čekat za další zatáčkou… Posledních 20km se mi zdálo nekonečných, možná jsme měla i na krajíčku, ale půl hodiny před půlnocí jsme zdárně našli náš kemp Les Oliviers a v němi  náš krásný bungalov. S postelí a sprchou, které jsme se po dvou dnech v motohadrech nemohli nabažit. Dobrou noc ;-)

3. a 4. den -  neděle a pondělí 8.-9.6.2014 – prozkoumávání okolí a pěší výlet do soutěsky

V neděli vůbec nehrozilo, že by se mělo vstávat na budík, ale mně to stejně nedalo a vyrazila jsem prozkoumat okolí, hlavně najít nějaký obchod s jídlem. To se povedlo během pár minut, protože hned vedle kempu byly dva větší supermarkety. A hlavně si můj manžel po té noční jízdě snídani až do postele opravdu zasloužil. Hned jsme ochutnali pravé francouzské bagety, croissanty a sýry, na které vzpomínáme ještě dnes. Zbytek nedělního dne jsme prováleli na pláži v Portu, koupali se v azurově modrém moři a přemýšleli nad mapou kam vyrazíme v pondělí. Volba padla na nedalekou soutěsku Spelunca, která začínala cca 7km pěší chůze od Porta. Pochod po rozpálené asfaltce ve vedru nebyl nic moc, ale vynahradila nám to opravdu malebná soutěska s říčkou, ve které byly téměř pohádkové tůňky na koupání. Teplota vody tady byla asi jako na Lipně v červenci, kolem 18C, ale nevlezte tam, když už jste tady.

5.den – úterý 10.6.2014 – motovýlet do hor a na jih, do Corte a Ajaccia

Budík nám zahrál už v 5:30 ráno, protože jsme měli na programu cca 300km dlouhou projížďku se spoustou zastávek. Jakmile se v 6:00 otevřela brána kempu, tak jsme vyrazili směr pas Col de Verghio, v podstatě se jednalo o cestu stejnou silnicí, po které jsme do Porta přijeli v sobotu v noci. A řeknu vám, že jsem měla oči na vrch hlavy…. ty strmé skály a propasti kolem nás, místo svodidel asi 20cm vysoká kamenná zídka, místy chybějící úplně, nehledě na to, že silnice byla uzoučká a já měla pocit, že se tam nemůžeme vyhnout ani s protijedoucím motorkářem, natož s autem (pokud jsme nějaké potkali, tak jsem raději zavírala oči). Ale scenérie těch skal nasvícených do červena vycházejícím sluncem byla k nezaplacení. 

První zastávka byla u jezera Calacuccia, které se dá celé objet. My se zde na chvilku zastavili, abychom se pokochali pohledem na okolní zasněžené hory. Další zastávkou bylo bývalé hlavní město Corte. Prošli jsme si historické centrum, kde se nám opět povedlo bez problémů zaparkovat až na náměstí, našli jsme i dům, ve kterém zde pobýval velký milovník a svůdce žen Casanova. Neodpustili jsme si ani návštěvu kavárny, která nabízela koláčky a pečivo z typicky korsické kaštanové mouky.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE