Francouzskými Alpami

Jelikož jsem kvůli kovidovým nařízením musel upustit od cesty na Nordkapp, hledal jsem jiné možnosti kam se podívat. Nejprve jsem zvažoval Rumunsko, ale nakonec jsem se vydal po slavné Route des Grandes Alpes ke Středozemnímu moři.

Kapitoly článku

Pro motosezónu 2021 jsem měl jediný cíl - Nordkapp. Chtěl jsem jet Polskem, pobaltím a Finskem nahoru a poté norskými fjordy dolů, stavit se ve Švědsku u památníku havárie autobusu s Metallicou při které zahynul nejbassák Cliff Burton a pak ještě mrknout na mořskou vílu v Kodani. Tohle se ovšem kvůli covidovému šílenství, i když Norsko bylo 5.7. otevřeno nepodařilo (pořád spousta papírování na severských hranicích). Vytáhl jsem tedy záložní plán...Rumunsko, nebo francouzské Alpy, které nakonec vyhrály :-)

Den 1 - Kopřivnice – Intercamp Habr u Rokycan - 430km

Vyjíždím z domů v 5:30 ráno, cestou se zastavím v práci, kde si „odkroutím“ 8 hodin a poté pokračuju po rozestavěné D1 směr Plzeň. Na Vysočině mě chytá první déšť tohoto výletu, ale nahazuju nepromoky a před kousek před Plzní uhýbám k Trnovskému rybníku u Voloduch, kde mám domluvený nocleh v chatce. Tento svůj nápad kvituji, páč večer prší a řešit stan se mi moc nechtělo.Cena za chatku a motorku rozumných 190 peněz českých. Dokonce je zde otevřeno „hladové okno“ kde si dávám dvě plzeňské a hamburger.

Den 2 - Intercamp Habr – Le Bouveret (CH) - 900 km

Ráno vstávám jako do práce...bez budíku – v 5h jsem na nohou a začínám se balit, protože na sedmou jsem objednaný na antigenní test někde v Plzni kde to neznám.V kempu si musím otevřít závoru a díky navigaci jednoduše nacházím plzeňský hotel Ibis, kde je na parkovišti umístěná testovací budka. Povím Vám, že touto – dle mě – zcela zbytečnou testovací činností bylo vytvořeno spousta pracovních míst. Jenom zde byly 3 osoby, které by své schopnosti a znalosti určitě lépe uplatnily jinde (někde v nemocnici u nemocných), protože výsledek onoho testu po mě nikde po Evropě nikdo nechtěl...a to jsem si říkal jaký budu frajer až na hranicích Švýcarsko-Francie ukážu oněm kontrolorům aplikaci Tečka. Opravdu za celou dobu nikde nikdo nic nechtěl. Ale aspoň jsem poznal krásy ranní Plzně :-). Dál už pokračuju na dálnici a na první větší pumpě nabírám plnou a dávám snídani. Cesta přes Německo je jen tranzitní – Nurnberg-Heilbronn-Stuttgart až k obci Geisingen, kde z dálnice sjíždím a po okreskách se vydávám do Švýcarska. Nechtěl jsem totiž platit oněch asi €30 za dálniční známku. Nevím jestli to byla chyba, ale projet napříč celý „Švajc“ prakticky pořád jednou dlouhou nekončící vesnici, sem tam městem a přes snad milión kruháčů...to už asi nechci podruhé zažít...jako bonus jsem zabloudil v Bernu :-). Úplně jiný svět na mě dýchnul během sjezdu k Ženevskému jezeru a průjezdu města Montreux...prakticky na každém kroku to tam neskutečně smrdělo penězma – drahé auta, hotely, vily, modelky na přechodech, vytuněné Vespy a Harleye...prakticky všechno bylo postavené o level jinde. Cílem dnešního putování měl být nějaký kemp u Thonon-les-Bains, což se mi ale díky špatnému odbočení nepovedlo a místo po pobřeží jezera jsem vjel do hor. Pak už následovalo hledání bankomatu, který byl v těchto končinách nastaven na minimální výběr €150 jejichž většinu jsem přivezl domů, následně benzínky a poté, jelikož jsem nepoučitelný a nocleh začínám hledat vždy až kolem 19 hodiny hledám ve městečku Le Bouveret apartmány Le Phare. Za asi €50 mám k dispozici pokoj v apartmánu se sdílenou kuchyní, sprchou a WC. Na večeři ohřívám první z Adventure Menu které vezu sebou.

Den 3 - Le Bouveret (CH) – Lanslebourg Mont-Cenis (F) - 335 km

Ráno vyrážím z ospalého Le Bouveretu po pobřežní promenádě směrem na západ do nástupního bodu celé Route des Grandes Alpes – města Thonod-les-Bains, kde si během tankování všímám přes ulici pekárny, kde posnídám...moc dobrý. Pak už nabírám jižní směr a údolím řeky La Dranse mířím směrem k Morzine. Z hlavní cesty ale uhýbám v Montriondu do kopců k lyžařskému středisku Morzine-Avoriaz. Zde si začínám všímat, kolik silničních cyklistů jezdí ve Francii po horách – u nás jako aktivní cyklista nepotkám ani desetinu toho co zde. Zastavuji u jezera Lac de Montriond, vytahuju foťák, který už z krku ani nesudávám – pěkně sedí na tankvaku a je vždy po ruce. Má cesta v Avoriaz končí na náměstíčku, nikde nikdo – asi to funguje jenom v zimě a dál člověka nepustí ochranka u závory s tím že vstup je pouze pro rezidenty. Zde narážím na asi největší problém fratíků...neochotu mluvit anglicky – a to já se poctivě naučil francouzsky „dobrý den“, „dobré ráno, „dobrý večer“ a „děkuji“. No nic, pokračuju sjezdem do Morzine a následným průjezdem Les Gets, kde se zrovna konal světový pohár v horských kolech do Cluses. Dál jsem měl v plánu přejet Col de la Colombiere do Le Grand-Bornand, Col d´Aravis do Flumetu. Tuhle „smyčku“ jsem ale musel vynechat, protože již v 9 ráno byla silnice kvůli etapě Tour de France uzavřená (považte peloton projížděl někdy kolem 16h)...a to jsem zvažoval tam někde zabivakovat a počkat si na průjezd. Místo toho jsem sjel zpět do Cluses a vydal se prakticky po trase další etapy do již zmíněného Flumetu, kde cesta uhýbá opět do hor k lyžařskému středisku Les Saisies a dále k Lac de Roselend a následný přejezd sedla Cormet de Roselend (1968mnm). Sjíždím do Bourg-Saint-Maurice, kde si dávám svačinu a tankuju do plna – pro jistotu vždy když mi budíky hlásí dojezd mezi 150 a 100km, protože hledat v horských vesnicích benzinky je taky dobrodružství. Následuje dlouhý výjezd do Tignes. Jelikož se držím šipek z Tour, ještě před příjezdem k jezeru Lac du Chevril odbočuju z hlavní cesty na starou úzkou Route des Ruines po které bude stoupat i peloton. V Tignes dojíždím až na konec cesty pod lanovky a říkám si „pěkné místo“...už chápu proč se jezdí cyklistické profi týmy na vysokohorské soustředění. Má cesta ale vede dál přes Val-d´Isere na jeden z nejvyšších průsmyků – Col de I´Iseran (2770mnm). Již cestou nahoru se ochlazuje na krásných 6 stupňů a začíná pršet, tak nahoře jenom fotka a už padám dolů za příjemnější teplotou. Jelikož je zase skoro půl sedmé a zřejmě nekončící déšť rozhoduju se i dnes pro pevnou střechu nad hlavou. Na Bookingu nacházím volný pokoj v hotýlku Les Marmotes v Lanslebourg-Mont-Cenis, kde mají i garáž pro motorky. Večer ještě zaběhnu do Carrefouru pro večeři a snídani na další den.

Den 4 - Lanslebourg Mont-Cenis (F) – Menton (F) - 400 km

Ráno sice neprší, ale pořád je nějak vlhko. Sjíždím hlubokým kaňonem řeky L'Arc, obdivuju vojenskou pevnost Forts de I´Esseillon až se pomalu dostávám do Saint-Michel-de Marienne, kde začánají pro mě jako cyklistu mýtické stoupání Col du Telegraphe (1566mnm) a po sjezdu do Valloire hlavně nekonečný Col du Galibier (2642mnm). Počasí přeje tak si užívám svého „kochacího“ tempa a vyjíždím až nahoru na vyhlídku. Zde následuje svačina, pár fotek a jenom tak kochačka okolními horskými štíty. Během sjezdu si u tunelu všiml obchůdku se suvenýry, tak zastavuju a kupuju nálepku na památku. Následuje dlouhá cesta dolů až do Brianconu kde klasicky tankuju plnou. Následuje bloudění až jsem omylem vyjel k italským hranicícím v Montgenevre, kde jsem si uvědomil, že jsem špatně a vydal se nazpět do Brianconu. Zde jsem se již napojil na správnou silnici vedoucí na Col d Izoard (2361mnm). Následuje nekonečný sjezd v dešti do Guillestre, kde z hlavní silnice uhýbám přes Col de Vars (2108mnm) a přes městečka Saint-Paul-sur-Ubaye, La Condamine-Chatelard a Jausiers na nejvyšší průsmyk výletu – Cime de la Bonette (2802mnm) a byl jsem unešen. Opravdu krásná cesta a ač byla neděle slabý provoz mě opravdu dostal. Stejně tak následná cesta dolů...opravdu doporučuju všem. Dále už jsem pokračoval k moři kde jsem si opravdu „užil“ hlavně sjezd z Cole da Turini (1604mnm). Ono u moře dopoledne zapršelo, tak se silnice změnila ve skluzavku a už naprosto chápu rozhořčení závodníku během první etapy Tour de France 2020 kdy tudy jeli v dešti a spousta jich poznala asfalt detailněji než by chtěla:-). Dolů jsem opravdu sjížděl každou serpentinu krokem a cítil jak motorka „ujíždí“. Poté už následuje nekonečná cesta kaňonem řeky La Bévéra do Mentonu kde nacházím kemp Saint-Michel-Cote D´Azur...řeknu Vám za €25 nic moc teda. Ještě se vydám dolů do města pro pivo, večeři a snídani – výživných asi 80 výškových metrů na kilometru to bylo zpátky do kempu. V kempu debatujeme s mladým párem pražáků co jedou autem „kam to až půjde“ a po vypitých šesti třetinkách Heinekenu ulehám konečně do stanu.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (12x):
Motokatalog.cz


TOPlist