sumoto_leden



Po Filipínských ostrovech na malých Hondách

Asie. Miluju Asii. Svět tak jiný a svět tak odlišný. Svět, kde všichni jezdí na motorce. No spíš na skůtru. Svět, kde neplatí EURO normy. Svět, kde koupíte novou motorku alá XR za 35000 korun. Svět, kde jste v odlehlých oblastech s takovouhle motorkou za největšího kinga.

Kapitoly článku

Ale hezky popořadě. Naše čtvrtá cesta do Asie nás díky výhodným letenkám zavlála až na exotické Filipíny. Podařilo se mi na velikonoce 2017 ulovit Dubai-Manila za 1500,-/os. Letenky z Prahy do Dubaje na náš termín už tak super výhodné nebyly, ale pořád jsme zvládli cestu přes půlku světa za 7 tisíc :-). V Thajsku jsme jezdili na všem možném (Ninja 250, Z300, Versys, CBR250), ve Vietnamu na skůtrech a v Kambodži.... vlakem který tam v roce 2016 zprovoznili půl roku před naší návštěvou.

Jezdit na motorce v Asii je skvělý zážitek - je to extrémně levné, a zároveň je celá Asie na motorky stavěná, protože na nich jezdí většina místních. Objevíte spoustu míst turistům skrytých, nejste ničím limitovaní, a ještě si v měsících jako prosinec, leden, nebo únor zajezdíte na mašině. Proto jsme se ihned po nákupu letenek rozhodli, že ušetřené peníze díky levným letenkám zainvestujeme do půjčení motorek. Poté, co jsme si vyjasnili, že chceme jet na centrální ostrovy ("Visayas"), jsme začali řešit na čem že to bude. Moje ideální představa byla nějaká 250-650ccm motorka, ale nesehnali jsme nic v rozumném poměru cena-výkon v místech kam jsme chtěli. Nakonec tedy padla volba na nabízené Hondy XR150L za solidní cenu (18000 PHP - cca 7000CZK za obě motorky na 2 týdny).

 

Ale zpět k cestě – po příletu do Manily jsme se v podstatě jen otočili na dokola (resp. na ambasádu odvolit v prezidentských volbách) a pokračovali na ostrov Cebu. Na Cebu jsme jen prespali a hned druhý den ráno jsme vyrazili lodí na ostrov Bohol, kde jsme měli v plánu si udělat dvoudenní pocestovní rekonvalescenci u moře a vyzvednout motorky v tamní půjčovně https://islandrentals.ph, jenž provozuje Nizozemec Per, který dokonce nějakou dobu pobýval v ČR. XR150 jsme dostali dva kousky (jeden pro mě, jeden pro mou krásnější polovičku). Motorky byly fungl nové voňavky, které jsme dostali ještě s místy nestrhanými ochrannými igelity a najetými 24km (ze salonu k nám).

 

Zvláštnější věc byla, že motorky neměly žádné SPZ. Stát se tohle doma v Čechách, tak vás policajt pravděpodobně na místě popraví a večer budete ve zprávách na Nově jako výstraha. Ovšem nikoliv tak na Filipínách. Tam má SPZ 1/3 vozidel. Druhá třetina má pak podomácku vyrobenou cedulku „for registration“ a poslední třetinu to vůbec nesere a nemají tam nic. Jako Evropana mě to trochu znervóznilo, ale Per mi ukázal jeho Ninju 650, která jezdí s „for registration“ už dva roky a že průměrně bývá SPZ přidělena tak za tři roky. Místo techničáku tak sloužily papíry z prodejny Honda/kupní smlouva. Někde jsem se pak dočetl, že pokud jste „for registration“, tak nesmíte opustit svůj „kraj“, což je většinou jeden ostrov. Jinak riskujete pokutu v přepočtu 1000 cca korun. No nevypadalo to, že by to někoho trápilo a už vůbec né policajty, nebo pobřežní stráž (viz níže).

 

První den jsme tedy trochu jsme pojezdili po okolí, abychom se s motorkami seznámili a okoukli jiné pláže, než ty co jsme měli nejblíže k resortu. Hlavní cílem v nové zemi je vždy zjistit, které pivo přináší nejlepší poměr "cena/výkon". Na Filipínách to je Red Horse Extra Strong v edici "litro" (1000ml láhev). Tento model má při ceně 78 pesos (31CZK) silný projev, který je podpořen 6,9% alkoholu. Při místních teplotách vám jedna láhev tohoto životabudiče zajistí rychlý nástup příjemných pocitů 😅 (a navíc se musí pít rychle aby nezteplalo). Ideálně ho pak podávat s nějakou pochutinou typu chipsy. Při jednom rozjímání u RedHorse jsme pak vymysleli i jména pro motorky (protože každá motorka má mít jméno). Moje se jmenovala Diego na počest nejmenovaného striptéra a Míšina pak Consuela na počest uklízečky ze seriálu Family Guy. Většina místních názvů je Španělských (Filipíny jsou bývalá Španělská kolonie), tak jsme se chtěli držet koloritu 😊.

 

Druhý den nás už čekal první přesun. Z malého Panglao Islandu, jenž slouží jako turistická základna pro většinu návštěvníků této oblasti jsme po mostě přejeli na „hlavní“ Bohol island, který jsme potřebovali přejet, dostat se do přístavu Tubigon a tam chytnout trajekt v 10 ráno. Bohol je rozhodně jeden z nejcivilizovanějších a asi i nejhezčích ostrovů, které jsme na Filipínách viděli. Pobřežní silnice Tagbilaran-Tubigon byla dost vytížená, proto jsme rychle odbočili na jinou silnici, která vede přes vnitrozemí. Jakmile jsme uhnuli do kopců, tak nás čekal krásný asfalt, minimální provoz a příjemné počasí, kdy jsme tolik netrpěli dusnem a horkem, jako dole u moře. Bohužel první zkušenosti s přesunem po Filipínách způsobily, že jsme trajekt v 10 nestihli, ale naštěstí jel další v 11, byť s jinou společností a pomalejší.

 

Trajekt nás dovezl na ostrov Cebu, resp. do hlavního města centrálních Filipín – Cebu City. Cebu City je klasickým příkladem přelidněného asijského velkoměsta. Šílený provoz, smog a špína. Vymotat se z přístavu do hor za městem nám trvalo přes hodinu a půl utrpení ve 35*C vedru. Za to jsme ale poté byli odměněni nádhernými horskými silničkami s minimálním provozem. Ostatně, to je pro Asii velmi typické – ve městech nekonečné zácpy, ale mimo město nepotkáte téměř žádné vozidlo. Vysvětluji si to tím, že asiati mezi městy příliš necestují a ve městech se MHD nevede (MHD tak řeší místní tuktuky, které mají v každé zemi trochu jinou podobu). V horách centrálního Cebu jsme vyjeli skoro až do mraků a naskytly se nám i náhledné výhledy, kdy na jedné straně hřebenu bylo vidět daleko do hor a na druhé mrholilo z mraků. Z hor jsme pak sjeli k pobřeží, které je všude na Filipínách extrémně přelidněné. Závěrečných 20km do Toleda jsme jeli ve večerní špičce snad hodinu. Na místo jsme dorazili těsně před a místo původně plánovaného shánění ubytování jsme se spokojili s jediným větším hotelem u přístavu (který nebyl nic extra a ještě i celkem drahý). Ale ostatně celé město Toledo bylo opravdu ošklivé a hodně chudé. Pro mě je to nejhorších měst, které jsem kdy v Asii viděl (snese srovnání snad jen s PhnomPenhem) a ani s výběrem ubytovacích kapacit to tam není moc slavné, co jsme pak koukali na booking a Agodu.

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (16x):
Motokatalog.cz


TOPlist