Dánsko 2011
Text: Duchy10 | Zveřejněno: 26.3.2014 | Zobrazeno: 18 750x
Po pár dovolených absolvovaných v jedné stopě po České republice a přilehlém okolí (Polsko, Německo, Rakousko) jsem v zimě léta páně 2011 začal přemýšlet o nějaké té dovolené o kousek dál. Nad mapou Evropy jsem tak koukal po něčem, co by mě na první pohled zaujalo a ejhle – Dánsko. Navíc se jako bonus vloudila na mysl i teoretická možnost využit částečně ubytování v této „vikingské zemi“ prostřednictvím kamaráda motorkáře, jehož tatík tam má známého, který v Dánsku pěstuje vánoční stromky Ihned jsem o tomto nápadem hodil řeč s oním kamarádem (a účastníkem dovolené - Myss55) řeč a po pár chvílích bylo jasno – vyjedem! Původně to vypadalo, že nás pojede celá banda, nicméně, jak se blížil čas odjezdu, postupně členové účast odříkali. Nejdřív jsme z toho nebyli moc nadšení, ale dohodli jsme se, že i kdyby nikdo další už nejel, pojedeme klidně sami – já s batůžkem a Myšák. Na poslední chvíli se k nám ještě přidal jeden pár s tím, že pojede jako doprovodné vozidlo – autem, což bylo velmi vítané, protože ani jeden z nás neměl v té tobě na moto kufry a textilní tašky by se ukázali hned první dny jako bezcenné…to ale až za chvíli. Plánování cesty probíhalo vždy jako přes kopírák – naplánovaná a uskutečněná schůzka se při grilování zvrhal v „pitku“ a ráno z toho nebylo nic moc, nicméně nakonec jsme odjížděli vcelku slušně teoreticky připraveni.
Kapitoly článku
Den 1. – neděle 3.7.2011
Odjezd byl stanoven na první červencovou neděli s místem srazu na hořické benzině. Jako obvykle jsme se trousili jako švábi na pivo, ale alespoň, že jsme se sešli. Na úvod cesty nám počasí „usnadnilo“ rozhodování o tom, zda vyrazíme v nemocích nebo ne, protože už při příjezdu na místo srazu lilo jako z konve – nebo jsme si to v tu chvíli alespoň mysleli. Oblečeni do pláštěnek jsme tedy vyrazili na trasu dlouhou cca 500 km směr Berlín, kde jsme měli zajištěné ubytko v hostelu. Už v Mladé Boleslavi jsme byli rozmáchaní jak se patří, ale 
nezbylo nic jiného než pokračovat směr Ústí, Drážďany a Berlín. Teprve německé dálnice nám daly znát, že v Hořicích vlastně skoro nepršelo. Tady jsme byli rádi za doprovodné auto, které nám v protiproudu vody valící se po dálnici razráželo cestu. Nakonec jsme to do Berlín doplakali bez ztráty kytičky, ubytovali se, dali sušit věci, skočili na pivo, vypily domácí slivovici a šli na kutě. Další den nás čeká ještě o chlup delší cesta a opět s nejistým počasím.Den 2. – pondělí 4.7.2011
Od rána jsem netrpělivě koukal k nebesům, která bohužel nevěstila nic dobrého. Po snídani jsme poskládali věci, vzali stále ještě zvlhlé oblečení na sebe a za mírného deště opět vyrazili v nemocích vstříc dalším porcím kilometrů v rámci přesunu na Jutský poloostrov. Na dálnici mě lehce vyvedla z míry „řídká“ síť čerpacích stanic, a když už jsem jel asi tak 30 km na výpary s myšlenkami odstavené motky na dálnici v dešti, se najednou zjevila spása v podobě benziny, navíc s výborným kafem. Od té chvíle, jako by se vše zlomilo k lepšímu. Počasí se z ničeho nic vybralo, mohli jsme zkusit „neomezenou“ rychlost na německých dálnicích a dokonce jsme i začali kvapem osychat. Tato pohoda nás provázela až na samotné hranice s Dánskem, kde Myšákovi najednou MT-01 (kterou pořídil pár týdnů před odjezdem) vystřelila a zdechla. Naštěstí se tento neduh vícekrát neopakoval a po opětovném nastartování jsme mohli pokračovat dál. Hlavní tábor pro naši dovolenou jsme měli stanoven u Myšákova známého ve městě Faaborg. Cestu tam jsme měli naplánovanou po souši přes úchvatný most vedoucí z Jutského poloostrova na ostrov Fyn.
Příjezd byl ve znamení mírného bloudění, které jsme však už vlivem pěkného počasí brali z humorem. Pan domácí nás provedl svým stromkovým královstvím, ukázal vše potřebné a pak jsme rovnou vyrazili okouknout moře a přilehlé stromkové plantáže.
Den 3. – úterý 5.7.2011
Po úvodních dvou dnech jsme toho měli nesezeného na motkách až až, a tak byla v plánu „prohlídka“ ostrova Fyn – přesněji řečeno dominanta tohoto ostrova – vodní zámek Egeskov. Cestou k zámku jsme ještě narazili na funkční větrný mlýn s prohlídkou, z jehož ochozu byl vodní zámek jako na dlani.
Samotný areál zámku je neskutečně veliký 
a jsou v něm umístěny různé naučné stezky a rozsáhlá muzea motocyklů, aut, kol, hasičské techniky apod. Prohlídka v pohodě vydá na celý den. I z tohoto důvodu jsme nestihli návštěvu skanzenu Funen ve městě Odense, který jsme tedy museli odložit na později.Den 4. – středa 6.7.2011
Úterní den byl tedy volnější a zbyl nám k večeru čas na přípravu plánu cesty na další dny. Předpovědi počasí nám na další dny slibovali přívětivé klima, a tak jsme ve středu nad ránem vyrazili na vícedenní trip na nejsevernější Dánský výběžek – Grenenský mys, poblíž města Skagen. Nejprve
jsme se museli přes most vydat zpět na poloostrov, kde jsme nabrali severní směr. Cestu do vybraného (hudebního) campu v půli cesty na Grenenský mys poblíž města Vammen jsme si zpříjemnili nejprve zastávkou ve
starobylém městečku Jelling, kde jsou „hrobky“ vikinských vůdců, včetně dochovaných nápisů runovým písmem a dále pak vyhlídkou z nejvyššího bodu Dánka „hory“ Ejer Bavnehoj. Tak dlouho jsem vyhlížel nějaký kopec, až mi navigace řekla „halt“ a já s úžasem zjistil, že jsme na místě určení. Přeci jenom 170 m.n.m. není nic extra . 
Třetí zastávkou toho dne byla prohlídka vápencových dolů monster Kalkgruber, která umožnila alespoň chvilkové zchlazení v jinak extrémně parném dni. Rovněž nás změna teplot o cca 25°C trochu 
probrala, což bylo hodně za potřebí. Maximálně povolená rychlost 80 km/h, kterou zda každý dodržoval nás chvilkami doopravdy uspávala a nepomáhalo ani otevřené plégo po celou dobu jízdy. Kemp jsme našli celkem snadno, ale nemožnost domluvit se anglicky nás trochu zaskočilo. Nakonec jsme se i lámanou němčinou nějak dohodli, dokonce
se nám podařilo si domluvit i saunu u jezera v rámci campu a večer jsme dokonce dostali pozvání na opékání Curry wurstu, doprovázeného jak jinak než muzikou. Ač se jednalo o hudební camp, nějak neměli pochopení pro náš zpěv, který se nad ránem ze stanu linul (pokud se to zpěvem vůbec dá nazývat). Možná nám hlasivky rozladilo místní pivečko Carslberg
Den 5. – čtvrtek 7.7.2011
Ráno jsme se vyklubali ze stanů, posnídali a raději rychle vyrazili dál na sever, abychom nepotkali pana domácího. Nějak se nám po ránu nechtělo vysvětlovat to noční zpívání český a ruských lidových písní. Přeci jenom do večera (opět jsme se večer do campu vraceli) by se na to mohlo zapomenout Tentokrát jsme se co možná nejrychleji napojili na dálnici a „pelášili“ stodesítkou za hodinu až do města Esbjerg, kde jsme měli v plánu navštívit muzeu Severního moře. Rozhodně stojí za návštěvu, jelikož jsou zde krom velkých akvárií s více či méně známými druhy mořských živočichů i celkem
zajímavě udělané „naučené“ koutky. Nějakou tu hodinku jsme se pobyli, ale jelikož nás toho ještě čekalo tento den celkem dost, museli jsme pokračovat dále (areál muzea je opravdu rozlehlý). Cestou na zmiňovaný nejsevernější bod Dánska jsme přibrzdili u místa známého jako Rabjerg mile – oblast proslulou pohyblivými písečnými dunami. I tento den nám počasí přálo, takže jsme se v motohadrech pěkně zapotili. Odtud už to bylo na samotný mys kousek a je třeba říct, že cesta až na samotný sever stojí za to. Vyhlídka z majáku je naprosto úžasná, obdobně jako procházka po písečně kose, zarývající se do moře. Protože bylo doopravdy nádherně, nedalo se odolat a moře nás úplně vcuclo. Proč se tam nekoupalo více lidí nám došlo záhy – když jsme do vody naběhli a zjistili kolik má
asi tak voda stupňů. Vydržet se to ovšem dalo a přeci jenom koupačka v severní moři není k mání každý den. Obzvláště Myšák si bude toto koupání pamatovat a to hlavně kvůli přehlédnuté medúze, která mu požahala zádo. Po pohodové procházce jsme opět skočili na stroje a přímou cestou jsme svištěli zpět do hudebního campu, kde nás naštěstí nečekalo žádné vysvětlování minulého večera. Dali jsme pár píváků, pořešili cestu na další den a šli na kutě.