TOUR 2013 - Německo, Rakousko, Itálie, Slovinsko, Chorvatsko, Maďarsko, Slovensko.
Text: archie1702 | Zveřejněno: 25.11.2013 | Zobrazeno: 22 768x
Rok utekl jako voda, všemi očekávaný čas nadešel a stejné složení výpravy jako loni, se začalo pomalu opět balit na cestu. Nezbytné domluvy kam, kudy, kdy, jsme měli za sebou již od zimy, tak nic nebránilo tomu, aby jsme opět vyrazili. Po loňském krátkém seznámení se s rakouskými horskými štíty, jsme chtěli tentokrát více. Představa vysokohorských sedel a mořských pláží, nebyla zas až tak neslučitelná, tak jsme se pokusili ochutnat od všeho kousek.
Kapitoly článku
29. červen, TEPLICE - MNICHOV - NOSSLACH, 616 km / 6:39 hod
Představa osmi dní, co budeme na cestách, začala jak jinak než úžasně. Odjezd ráno od garáže, kde mám já a Dolly zaparkované mašiny, proběhnul samozřejmě později, než jsme všichni chtěli. Sešli jsme se sice všichni poměrně na čas, ale samotný odjezd se poněkud protáhnul.Ondra, který oproti loňsku vyměnil R6 za R1, přijel z Kralup nad Vltavou k nám do Teplic, sice vymazelenej jako na módní přehlídku, ladil ve všech detailech, ale zmrzlej byl jako psí hovno. Bob, stejně jako loni na Fazeru, zjistil že má doma mapu Itálie, tak pro ní ještě zajel. Já (Breva 1100) a Dolly (Blackbird xx), jsme zatím důležitě párovali všem interkomy. Interkom je skvělá věc. Pokecat s ostatníma, poslechnout z mobilu muziku, navigace, to vše je super. Ale zprovoznění je věcí druhou, poměrně zásadní, která se nám ale ani po 3/4 hod stále nedařila. No, nekoupili jsme si všichni přeci tuhle vychytávku, abychom jí pak nevyužili. No, nevyužili.
Výjezd z Teplic kvůli interkomu tedy posunut bez jakékoliv změny k lepšímu. Nevadí. Hlavně že neprší a oteplilo se….
Když jsme si brali ještě v Teplicích nepromoky, z části kvůli zimě a z části kvůli začínajícímu dešti, byla to samozřejmě velká legrace. Bez interkomu, v dešti, v zimě, neber to. Jedeme přeci na jih.
Cesta z Teplic, přes Most, K. Vary, až do Chebu, probíhala poměrně svižně. V Chebu jsme na hranicích zašli na oběd, do tamější čínské restaurace, kde jsme způsobili mírný rozruch. Ono také, když vejdou do místnosti čtyři chlapi, na hlavě stále helmy, černé nepromoky, osazenstvo si myslelo, že se jedná o přepadení. Po uklidnění personálu, že jsme pouze hladová a
![](/upload/images/cache/clanky/2013-09/26382/20131030222301-_jpg_resize_148x99__type_jpg_.jpg)
Venku pršelo tak strašně, že by ani stěrače u auta, na nejvyšší rychlost, neměly šanci. Díky Pepovi Sršňovi, který si nás pár dní před odjezdem vzal do parády, lítal s náma na deštěm zmáčených silnicích a tím nás to vlastně naučil, jsme mohli pokračovat nerušeně dál. Umím si představit, že kdybychom u něj neabsolvovali pár jízd a nedostali cenné rady, čekali bychom na konec deště, někde na benzínce. A že by jsme se vážně načekali…Cestu jsme si ale i nadále skvěle užívali. K dešti se připojila skvělá červnová teplota 13 C. Ještě, že jsem měl nepromok i přes boty a rukavice. Jinak dobrý očistec.....
Pauzy jsme měli poměrně často. Když ne kvůli zimě, tak kvůli Ondrovo R1, která měla stále hlad. V Německu na dálnici to bylo šílené, provoz jak na pražské magistrále, stále silný déšť, pomalu se začalo stmívat.
Ještě že jsem v dostatečném předstihu (asi od února), bloknul ubytování u Brennerského průsmyku, kde jsme měli první cílovou stanici. Vesničku Nosslach, jsme našli po krátkém hledání poměrně snadno. Pension, který jsem zabukoval, byl super. Pravá místní usedlost, konečně sucho a teplo. Tak asi na 5 minut..... Paní majitelka se sice líbezně usmála, ale zároveň nám oznámila, že ubytování sice zamluvené máme, ale až za týden. Já blbec, jsem totiž tak trochu popletl termín. Místo samozřejmě pro nás nebylo. Venku déšť, 8 C, tma, super kombinace. Všichni mne přátelsky a s nadšením plácali po zádech.
![](/upload/images/cache/clanky/2013-09/26382/20131030215746-IMAG1529_jpg_resize_148x99__type_jpg_.jpg)
Po večeři v místní restauraci, nás "naše Oma", pozvala do kuchyně na pivko, při kterém jsme s ní pokecali. Byla docela sranda. Bob zjistil, že spousta slov v češtině, pochází z němčiny, že mu tedy Oma rozuměla. Bohužel.... Že se nejednalo zrovna o slova spisovná, psát snad nemusím. Naštěstí Oma byla dáma a nedala na sobě nic znát :-)
30. červen, NOSSLACH - STELVIO - APRICA 263 km /5:05 hod
Druhý den ráno, hned po snídani, pokračoval příběh interkom. S vědomím, že se nám konečně podařilo všechny čtyři interkomy propojit, jsme nandali usušené věci na motorky, rozloučili se s Omou a vyrazili. Interkomy nefungovaly.![](/upload/images/cache/clanky/2013-09/26382/20131030215842-IMAG1533_jpg_resize_148x99__type_jpg_.jpg)
Po výjezdu z Brenneru, nás čekalo první passo - Jaufen pass Giovo.
![](/upload/images/cache/clanky/2013-09/26382/20131030215909-IMAG1537_jpg_resize_148x99__type_jpg_.jpg)
![](/upload/images/cache/clanky/2013-09/26382/20131030215938-IMAG1540_jpg_resize_148x99__type_jpg_.jpg)
![](/upload/images/cache/clanky/2013-09/26382/20131030220003-IMAG1548_jpg_resize_148x99__type_jpg_.jpg)
Na konci této stezky (slepá ulice), jsme dali pauzu. Hned po sundání helmy, jsme na sebe všichni koukli a řekli, co to tady tak strašně smrdí. Něco mne napadlo, ale nechal jsem si to pro sebe. Až pak z úst nevím koho zaznělo, na co jsem myslel. Vždyž to smrdí jako semeno....neskutečně silně a pronikavě. Vše vycházelo z velkého stromu, který stál hned vedle cesty. Nesešli jsme se tedy, jako v pohádce Tři veteráni, u frňákovníku, ale u m.dkovníku...
![](/upload/images/cache/clanky/2013-09/26382/20131030220405-IMAG1568_jpg_resize_148x99__type_jpg_.jpg)
![](/upload/images/cache/clanky/2013-09/26382/20131030220059-IMAG1550_jpg_resize_148x99__type_jpg_.jpg)
![](/upload/images/cache/clanky/2013-09/26382/20131030220230-IMAG1557_jpg_resize_148x99__type_jpg_.jpg)
![](/upload/images/cache/clanky/2013-09/26382/20131030220131-IMAG1551_jpg_resize_148x99__type_jpg_.jpg)
![](/upload/images/cache/clanky/2013-09/26382/20131030220300-IMAG1558_jpg_resize_148x99__type_jpg_.jpg)
![](/upload/images/cache/clanky/2013-09/26382/20131030212549-oddychvBormiu_jpg_resize_148x99__type_jpg_.jpg)
![](/upload/images/cache/clanky/2013-09/26382/20131030220435-IMAG1576_jpg_resize_148x99__type_jpg_.jpg)
1. červenec, APRICA - PASSO DE TONALE - VERONA - CAORLE 454 km / 7:10 hod
Ráno začalo výsměchem Ondry a Dollyho, nad naším stavem. Naštěstí hrst Brufenů ukončila naše strádání a vše napravila.![](/upload/images/cache/clanky/2013-09/26382/20131030220525-IMAG1577_jpg_resize_148x99__type_jpg_.jpg)
![](/upload/images/cache/clanky/2013-09/26382/20131030220555-IMAG1581_jpg_resize_148x99__type_jpg_.jpg)
Pokračovali jsme směr Trento, kde mi začala svítit na mašině kontrolka servis a červený vykřičník v trojúhelníku. Vzhledem k tomu, že než jsme vyjeli, dal jsem mou Guzzinu do autorizovaného servisu, byl jsem poněkud zaskočen. Samozřejmě jsem nebyl od kluků ušetřen jízlivě ironických poznámek - To víš, to je Ital.... Což byla ve finále i odpověď technika v servisu. Po několika km se čidlo na mašině uklidnilo a opět místo nervozity, co s tou mašinou zase je, jsem mohl cestu plně využívat.
![](/upload/images/cache/clanky/2013-09/26382/20131030220701-IMAG1587_jpg_resize_148x99__type_jpg_.jpg)
![](/upload/images/cache/clanky/2013-09/26382/20131030221434-IMAG1588_jpg_resize_148x99__type_jpg_.jpg)
Po společné domluvě padlo rozhodnutí, že přeci nepojedeme dále po dálnici, ale že si užijeme místní silnice. To jsme ale netušili, že je před náma Verona. Krátce po poledni, tedy ohromný vedro plus slušná dopravní zácpa, nás nechala se kodrcat přes 2 hodiny někde po městě, než jsme v protisměru najeli přeci jenom na dálnici, směr Benátky. Cílem bylo ale městečko Caorle. Po dálnici vše utíkalo rychle, vedro se stalo snesitelným. Těsně po sjezdu z dálnice, kousek od Caorle, se nám někde zasekl Ondra. Telefon nebral, nikde jsme ho nemohli najít, na posledním společném místě, kam jsme se vrátili také nebyl, začali jsme být nervózní. Zhruba po hodině jsme se opětovně našli. Ondrovi bylo doporučeno, aby si příště vzal na cestu něco rychlejšího, než jeho nová R1, abychom mu pak neustále neujížděli :-)
V Caorle jsme sehnali přímo v centru hotel, vedle kterého točili Gamrinus !!! a dokonce za české koruny. No luxus.
![](/upload/images/cache/clanky/2013-09/26382/20131030221503-IMAG1590_jpg_resize_148x99__type_jpg_.jpg)
2. červenec, CAORLE - TERST - RIJEKA - VRSAR 276 km / 4:20 hod
Ráno začalo mým a Bobovo výsměchem, nad stavem Ondry a Dollyho.![](/upload/images/cache/clanky/2013-09/26382/20131030221535-IMAG1591_jpg_resize_148x99__type_jpg_.jpg)
Dnešní cíl cesty, bylo chorvatské pobřeží, přesněji Vrsar na Istrii.
![](/upload/images/cache/clanky/2013-09/26382/20131030221612-IMAG1597_jpg_resize_148x99__type_jpg_.jpg)
Podvečerní příjezd do Vrsaru a apartmán přímo na promenádě, zakončil s vykoupáním se v moři a návštěvou místních restaurací a barů, další super den.