Sólově do Chorvatska a zpět

Nová nebo stará?

Svůj cestopis chci začít výběrem motorky. Jelikož vlastním dvě a musel jsem se skoro na poslední chvíli rozhodovat, jestli pojedu na mém veteránu Kawasaki Z650 z roku 1981 nebo na Kawasaki ZRX1200S, která ale byla v době, kdy jsem plánoval tuto cestu, stále u mého mechanika, který mi měnil celý motor. Času nebylo mnoho. V sobotu 31.8. jsem měl naplánován odjezd a Rexe jsem si domů přivezl až ve čtvrtek. V hlavě mi hlodala otázka, jestli se s motorkou něco po cestě nestane, když ještě před pár dny byla v rozloženém stavu. Bylo to dost velké riziko, ale než trápit svého veterána, který by tu cestu sice zvládnul, raději jsem zvolil novějšího Rexe. Pátek byl tedy určen na přípravu motorky. Potřeboval jsem zpět složit polokapotáž motorky, nainstalovat kufr, vše překontrolovat a nabalit věci už na motorku, ať se s nimi při odjezdu nemusím tahat. Při přípravě jsem však udělal jednu zásadní chybu, která se mi později tak trochu vymstila. Nevzal jsem si žádné nářadí a sprej na řetěz - při takovém nájezdu je nutné kontrolovat vypnutí řetězu a jeho mazání. Co se týče bagáže, tak jsem si předtím koupil nepromokavý válec na motorku o objemu 30 l a mám top case s objemem 46 l. Věci, které jsem si chtěl vzít s sebou, jsem tedy musel naskládat do těchto dvou zavazadel. Nechtěl jsem si brát tankvak kvůli pohodlí (sundávání na benzince a jelikož jsem břichtý, tak mi i docela zavazí) a boční brašny, jelikož mám dost vysoko výfuk. Vše se mi do zavazadel bezproblémů vešlo. V Chorvatsku jsem měl objednaný apartmán, tak jsem si nechtěl brát celý stan a tak jsem si pořídil jen celtu 3x2 m. K tomu jsem si vzal samonafukovací karimatku a svůj malý spacák, který se mi pohodlně vlezl do kufru. Vše jsem měl nachystáno a tak mě už čekalo jen vyjet na cestu. 

1. den

V noci jsem moc dobře nespal, ale tak to mám vždycky před delší cestou. Odjezd jsem si naplánoval na cca 6.30 ráno, ale vyjel jsem až kolem sedmé. Měl jsem v plánu minimálně dojet do Chorvatska a tam vymyslet, kde přespat. Neměl jsem nic zarezervováno a přemýšlel jsem, že přespím někde kolem nějakého jezera nebo řeky, ale tyto úvahy jsem si nechal až do Chorvatska. Celá cesta měla délku cca 850 km a já chtěl zvládnout alespoň půlku z toho. Cílem bylo město Čakovec. 

Vyjel jsem tedy na cestu. První zastávka přišla záhy, jelikož jsem potřeboval dotankovat benzín a tak jsem ještě ve Valašském Meziříčí zastavil na Shellce.
Dále už mě cesta vedla směrem ke slovenským hranicím. Problémem byla mlha, která se stále nechtěla zvednout a rozjasnilo se až za Horním Lidčem. Najednou bylo krásné ráno, které slibovalo krásný den a počasí. Asi po hodině jsem dorazil na hranice se Slovenskem na přechod Sidonie-Horné Srnie. Jelikož jsou na Slovensku dálnice pro motorky zadarmo, tak jsem hned v Nemšové najel na dálnici D1, směr Bratislava. Cestování na dálnici je nuda, takže další "zábava" začala až v Bratislavě, když jsem sjížděl na Maďarsko. Bylo třeba se trefit na správný sjezd, abych se vyhnul dálnici. Cesta mě vedla na hraniční přechod Rusovce-Rajka a dále do města Mosonmagyaróvár (ty maďarské názvy mě ničily celou cestu). V tomto městě jsem se napojil na silnici č. 86 (E65), která vede ze severu až na jih Maďarska, na hranice s Chorvatskem a Slovinskem. Dálnici jsem nechtěl použít, jelikož je pro motorky placená. 

Maďarsko byla nejnudnější část celé cesty. Silnice nebyly nejlepší, ale nebyla to ani žádná katastrofa. Musel jsem si hlavně dávat pozor, abych nesjel na dálnici, která vede od Györu (M86) a víceméně od města Czorna kopíruje cestu č. 86 až do Szombathely. Celé Maďarsko je rovina, takže není moc co vidět. Vesnice a města jsou jedno jako druhé. Těšil jsem se, až se dostanu do Slovinska. Cesta ubíhala bez problémů, až na dvě neplánované odbočky, kdy jsem se potřeboval ujistit na mobilu, že stále jedu po správné cestě. Měl jsem za sebou už asi 400 km a začala se projevovat únava a bolesti dlaní, ale bylo třeba vytrvat. Chorvatsko už nebylo daleko. Cirka kolem jedné hodiny odpoledne jsem dojel na hranici se Slovinskem, do Lendavy. Hned za přechodem si dejte pozor na malý kruhový objezd, kde není dost dobře značena cesta do Lendavy. Nešťastně jsem vyjel směrem na dálnici a jelikož se ve Slovinsku platí i za motorky, tak doteď čekám, jestli mi nepříjde nějaká pokuta :). 

Přes Slovinsko se jede jen krátce, ale i tak člověk pozná, že je v jiném státě. Kolem jsou hory, vše je upravené, čisté a prostě jiné. Avšak přes Slovinsko se jede jen opravdu krátce. Z Lendavy vede boční cesta č. 109, která vede na hraniční přechod Mursko Središće. Dojel jsem tedy do Chorvatska. Za sebou jsem v tu chvíli měl už asi 460 km a začal jsem přemýšlet o přenocování. Zastavil jsem a na mobilu (díky Bohu za stejné ceny mobilního internetu v Evropské unii) jsem začal hledat možnosti přespání. Měl jsem pár možností. Dojet k nejbližšímu jezeru/řece a zabivakovat nebo zkusit dojet do nějakého autokempu. Problém v Chorvatsku s autokempy je, že jsou ve většině situované kolem pobřeží, ale ve vnitrozemí jich moc není. Nakonec jsem se rozhodl dojet do autokempu Plitvice, hned vedle dálnice v Záhřebu. Najel jsem tedy za Čakovcem na dálnici A4, která vede z Maďarska a pokračoval přes mýtnice (cena z Čakovce do Záhřebu byla asi 14 kun) na své nocování. Do kempu jsem dojel asi kolem čtvrté hodiny už značně znaven - měl jsem za sebou 625 km. Postavil jsem si celtový stan, osprchoval se a koupil si dvě Karlovačka. Bylo teplo až horko, takže spát jen tak pod celtou nebyl problém. Horší to bylo s komáry a nedalekým festivalem hiphopu či co to bylo za styl. Ještě, že jsem si vzal špunty do uší. 

2. den - přejezd Chorvatska

Ráno jsem vstával brzy. Noc nebyla jednoduchá a moc jsem se nevyspal, ale byl začátek krásného dne a mě hnala přestava moře a krásných chorvatských cest. Složil jsem tedy své ležení, vše zpátky sbalil na motorku a vyrazil směrem na jihozápad na dálnici do Splitu. Ačkoliv byla neděle, cesty byly poloprázdné. Avšak opět jsem asi 30 km jel v mlze. Na benzínce jsem něco posnídal a pokračoval směrem na Karlovac, kde jsem měl v plánu sjet z dálnice A1 a pokračovat po staré cestě č. D1. Tato cesta vede malebnými údolími a hlavně kolem NP Plitvická jezera. Rozhodně je pro motorkáře zajímavější, než dálnice. Trochu problém byl provoz, který byl na běžnou cestu poněkud větší, ale na motorce to nebyl až takový problém. Mít více času, asi bych se stavil i na Plitvičky, ale nemám moc rád davy lidí.

Za národním parkem ubylo na cestě aut a vše probíhalo bez problémů. Občas jsem byl na celé silnici sám a náramně jsem si to užíval. Kolem se tyčily hory, krásná příroda a volná cesta. Silnice mi ubíhala pod koly jak proudná řeka a brzy jsem dojel do Velebitů do města Gračac. Odtud začíná cesta stoupat do horského průsmyku Prezid s výškou cca 800 m.n.m. Za tímto průsmykem se změní podnebí z příjemného horského na přímořské. Teplota se najednou zvýšila min. o 10°C. Horská cesta je velmi klikatá a pro motorku ne ideální. V Chorvatsku je jedna zvláštnost. Zfrézované cesty, na kterých jde adheze moto pneumatik do háje. Jedná se o opatření proti zledovatělé cestě v zimě - to jsem se posléze dověděl od kamarádů Chorvatů. Silnice mě vedla k mostu Stara Maslenica, ze kterého se skáče bungee jumping a teče pod ním řeka Zrmanja, na které se můžete projet na raftech a také to byla řeka, která dost často figurovala ve filmech o Vinnetuovi. Dále cesta vede přes Posedarje, do Ražanace a Rtiny. To už jsem byl skoro na Pagu. Výhodou ostrova Pag je most, který ho spojuje s pevninou. Na most je krásný výhled z blízké pevnosti Fortica, na kterou se odbočuje doleva asi 100 m za mostem. Po dalších 22 kilometrech jsem dojel do města Pag, mé cílové destinace. Našel jsem svůj objednaný apartmán, zaparkoval motorku, vybalil se a odpočíval. Večer jsem si zašel do města na rivu, na večeři a pár piv a posléze za přáteli. Celkem jsem za dva dny ujel 918 km.

3.-6. den - klasická dovolená

V pondělí po vydatném spánku a dobré snídani jsem vyrazil do obchodního střediska v Novalje, jelikož jsem potřeboval koupit zmíněné imbusy a mazivo na řetěz. Nezdá se to, ale docela to zahýbe s rozpočtem. Nakonec jsem všechno koupil a na parkovišti jsem napnul řetěz a konečně ho namazal. Pondělí jsem jinak trávil poflakováním po plážích. Pokud mohu doporučit, tak si určitě zajeďte na pláž Trinčel, která se nachází před vesnicí Stara Novalja. Je to pláž s modrou vlajkou, štěrkopísčitou pláží a pozvolným vstupem do moře. Také si tam můžete dát pivo, kafe, jídlo nebo si půjčit vodní skútr. Další pláží, kterou můžu doporučit, je Čista Plaža, na kterou se odbočuje z hlavní cesty mezi Novaljou a Pagem (je to označeno velkou cedulí). Pláž je v Pažském zálivu. Má štěrkovou pláž, na které si můžete půjčit lehátko, slunečník nebo šlapadlo a také si zajít na oběd či pivo v místní restauraci. Kdo chce klid, může si najít v okolí svou vlastní plážičku, na kterých je klid a mír. Třetí pláží je městská pláž v Pagu, která má také modrou vlajku, štěrkopísčitou pláž a pozvolný vstup. Bohužel bývá trochu přeplněná. Kdo by měl dobrodružnějšího ducha, může si v některém z přístavů půjčit loďku a zajet si na některé pláže v Pažském zálivu - jako je jedna z nejznámějších Beretnica, Ručica atd. 

V úterý bohužel přišel ráno déšť a přidala se i bóra (silný východní vítr z Velebit - může dosahovat i rychlosti přes 200 km/h), také se oproti pondělku výrazně ochladilo, takže jsem celý den zůstal na apartmánu. Aspoň že jsem měl přístup na wifi. 

Ve středu již bylo zase krásně, i když ještě trochu větrno, takže jsem se rozhodl projet si celý ostrov, který skýtá různé zajímavosti. Na severu, na poloostrově Lun, můžete navštívit starý háj olivovníků. Ty nejstarší z nich mají okolo 1,8 tis. let a pravděpodobně je vysadili sami Římané, kteří na ostrově vystřídali v 1. stol po Kristu původní obyvatelsto a postavili v Pažském zálivu město Cissa, které bylo bohužel cca ve 4. stol smeteno zemětřesením pod mořskou hladinu. Do dneška se v zátoce Caska nachází artefakty z římské doby. Ve městě Novalja, které bývalo původně římským přístavem, můžete navštívit městské muzeum, ve kterém se ukrývá konec římského podzemního vodovodu, který má délku 1042 m. Kromě toho můžete v Novalji navštívit gotický kostel Matky Boží z 12. stol., který byl postaven na místě staré baziliky, jejíž základy a mozaiková podlaha se dochovaly a dnes jsou pod prosklenou vitrínou vidět v okolí kostela. Z přístavu v Novalji můžete taky vyrazit na lodní výlet např. na ostrov Rab, Olib a Silbu nebo Mali Lošinj. Můžete cestovat trajektem i do Rijeky. Kdo má rád noční život, tak musí každopádně navštívit pláž Zrće, které se přezdívá Chorvatská Ibiza a v průběhu roku v místních vyhlášených klubech vystupují ti nejlepší DJové z celého světa. V městečku Kolan, kterým vede hlavní cesta z Pagu do Novalji, se můžete zastavit v sýrárně Gligora, ve které se vyrábí mezinárodně oceňovaný Pažský sýr a spousta dalších zajímavých sýrů. Město Pag je samo o sobě architektonicky zajímavé, protože bylo postaveno na "zelené louce" stavitelem Jurajem Dalmatincem, který má sochu na pažském nábřeží. Město bylo v minulosti silně opevněno z důvodu tureckého ohrožení, ale nikdy nebylo využito. Do dnešních dní se z opevnění zachovala jedna z obranných věží - Kula Skrivanat. V další věži Kamerlengo je městský úřad. V centru města naleznete farní kostel Nanebevzetí Pany Marie z 16. stol., který je spojením gotické, renesanční a později i barokní architektury. Nad hlavním oltářem visí dřevěný kříž původem z 12. stol. Nedaleko Pagu se nachází archeologické naleziště Stari Grad - původní město Pag, které bylo opuštěno v 15. století. 

Ovšem nic z toho jsem už nestihl navštívit, jelikož jsem měl drobnou nehodu, která mě odstavila na celý den. Na vyhlídce nad městem Pag se mi na kluzkých vápencových kamenech a štěrku nepodařilo bezpečně zastavit a motorka se mi zvrátila na bok. Nic hrozného by se nestalo, kromě rozbitého blinkru a využitých padacích rámech, kdyby se mi nezlomila páčka přední brzdy. Opartně jsem tedy dojel zpět na apartmán a začal uvažovat, co dál. Moc možností jsem neměl. Objednat novou páčku z nějakého chorvatského eshopu? To by asi nestačilo dojít. Zajet do nějakého obchodu a zkusit štěstí? Možná, ale jistota byla najít člověka, který ten hliník dokáže zavařit. Naštěstí jsem v Chorvatsku jak doma a mám v Pagu kamaráda, který mě nenechá ve štychu. Tak jsem mu zavolal, že mám problém a potřebuji pomoct. Naštěstí je to lodní kapitán a zná různé lidi. Věděl o svářeči v Zadaru, který by to mohl spravit. Slovo dalo slovo a jeli jsme. Mimo to jsme ještě navštívili místní obchod a servis pro motorky, zkusit štěstí, ale žádnou páčku, která by se dala použít, neměli. Svářeč mi páčku za hodinu svařil. Zaplatil jsem mu 100 kun a se smíšenými pocity jsme se vrátili zpátky do Pagu. Proč smíšenými? Celý den jsem řešil moji blbost, zaplatil jsem další neplánované výdaje a motorka byla pošramocená. Co už, i to se někdy stane. 

Ve čtvrtek jsem strávil celý den na lodi s kapitánem Nelim. Budu mu dělat trochu reklamu a výrazně doporučím každému návštěvníkovi Pagu výlet na jeho lodi Robinson. Najdete ji na městském nábřeží. Pro dospělého je cena 250 kun, děti do 12 let to mají asi za 140 kun a děti do 5 let jsou zdarma. Je to tradiční výlet, bez hlasité moderní hudby. Loď má kapacitu cca 60 lidí.  V ceně máte rakiju či travaricu, víno co vypijete, grilované makrely. Je to výlet na celý den a poznáte při něm velkou část pažského zálivu, koupete se přímo z lodi v křišťálově čisté vodě. Můžete se potápět, navštívíte jeskyni a jednoduše to považuji za něco, co musí každý zažít. Jako delegát jsem tento fishpiknik absolvoval asi 35krát. 

7. den - čas návratu

V pátek ráno jsem chtěl vyjet brzy, kolem sedmé hodiny. K mé hrůze začalo poprchávat a počasí se dost zhoršilo. Opět začala foukat bóra, byla zima, no asi to nejhorší, co mě mohlo na zpáteční cestu potkat. Pohled na radar mě potvrdil mé nejhorší obavy. Celé Chorvatsko bylo zahaleno mraky a pršelo. Nedalo se však nic dělat. Musel jsem vyjet. Bylo asi 8 hodin když jsem naskládal věci v mírném dešti na motorku a vyrazil vstříc mokrým chorvatským silnicím, které kloužou jak namazané máslem. Jelikož ještě nepršelo moc, tak jsem si oblékl nepromok jen přes kalhoty. Asi po 30 kilometrech jsem musel zastavit a obléct si i nepromokavou bundu. Déšť ještě zesílil a vítr také. Najej jsem na dálnici v Posedarje a mířil k tunelu Sveti Rok. To byla asi jedna z nejhorších částí cesty. Vítr mě několikrát s motorkou málem srazil k zemi. Než jsem dojel do tunelu, jel jsem v průměru 60 km/h. Za tunelem Sveti Rok se ochladilo min. o 10°C - bylo tedy nějakých 12°C, déšť, vítr a mlhavo, no prostě "super" počasí na cestování. Nepromok naštěstí fungoval velmi dobře, tedy kromě rukavic, které byly brzy totálně mokré. Po cestě na dálnici jsem potkal taky několik motorkářů z Čech a Slovenska. Víceméně jsme jeli přes Chorvatsko spolu. Cesta probíhala, až na ten déšť, bez problémů. Dojel jsem do Čakovce a vracel jsem se stejnou cestou, jako jsem přijel. Tedy přes Mursko Središće do Lendavy a dále do Maďarska. Problém nastal ve chvíli, kdy mi začaly propouštět nepromokavé kalhoty a mokro jsem začal mít i v botách. Ještě v Čakovci jsem zastavil na benzince pod střechou a na mobilu přes Booking.com jsem hledal ubytování v Maďarsku, kde bych se usušil a nebude to tak daleko. Našel jsem levný hotel asi 20 km od Szombatehly. Teď tam ještě dojet. Počasí se nezlepšilo ani v Maďarsku. Trvalo mi to do hotelu ještě asi další 3 hodiny. Vzýval jsem všechny možné bohy, abych už byl na místě v teple. Hotel byl v malé vesničce nedaleko rakouských hranic. Měl jsem krásný velký pokoj. Konečně jsem se mohl převléct do suchého oblečení. Sušení bylo složitější, jelikož se na hotelu netopilo, tak jsem využil i erární fén v koupelně. V hotelové restauraci jsem si dal pořádný řízek s hranolkami a několik piv (po celém dni prakticky první jídlo) a odebral se na pokoj, kde jsem úplně vyřízený za chvíli usnul. 

8. den - už vidím svůj dům

V sobotu ráno se počasí zdálo lepší. Už nepršelo a to byla dobrá zpráva. Bylo sice zamračeno a relativně zima, ale věci mi docela uschly a cíl už byl relativně blízko. Dojet na Slovensko mi zabralo další 2 hodiny cesty. Na Slovensku mě opět zastihnul déšť a držel se mě až k Trnavě. Poté i dokonce na chvíli vykouklo slunce a konečně jsem se trochu ohřál. Slovenské dálnice jsou luxusní, až na pár kilometrů, kdy byl provoz omezen pracemi. Do Nemšové to trvalo další hodinu a půl. To už jsem byl skoro doma na hranicích. Bohužel ještě v Horním Lidči začalo zase pršet a nepřestalo až domů. 

Závěrem pár statistických informací. Celkově jsem ujel 1918 km, celkové náklady na benzín byly ...... Celá cesta vč. ubytování a všeho, mě vyšla na 15 tis. Kč. 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE