Rychlý výlet na plitvická jezera a Alpy

ráno se probouzím natěšený na ty jezera, balím věci a vyrážím směr Plitvice. Po pěti km 
se ocitám na parkovišti a začíná studie plakátu a nápisů a map a plánování prohlídkový trasy, překvapuje mne to jak je to veliký, nechávám motorku na hlídaném parkovišti kde po mne kupodivu nechtějí platit a k řidítku připínám helmu a doufám že mi ji někdo nešlohne, opodál stojí motorky a sleduji spz a zjišťuji že je tu dost cizinců.

Zaplatil sem vstup a hurá dovnitř, vedro bylo větší a já sem začal litovat že sem se nepřevlékl do kraťas, a v motobotech to taky nebylo zrovna příjemný ale úchvatná krajina a výhledy po jezerech vše vymazali, kochal jsem se bájným vodopádem ale ke vší smůle sem zrovna chytil skupinku japonských turistů který dělali selfie na každým kroku a fotili úplně všechno co se dá a pořád postávali a na těch dřevěných lávkách prostě nebylo možný je nějak obejít, ale i tak jsem si to tam opravdu užil, nikdy sem nic takového na vlastní oči neviděl, jen v TV

Krásné jezer, průzračná voda, prostě super. prošel sem zhruba třetinu rezervace a už bylo poledne a nastal čas se posunout dál, prohlídka celého objektu by trvala 
dva dny takže aspoň mám důvod se sem někdy vrátit :-) 

na parkovišti zjišťuji že mi nikdo nic neukradl, tak lovím v navigaci dnešní cíl, přišlo mi jako prďáckej nápad vzít to odsud rovnou k moři a pak projet podél pobřeží nahorů až do Italie a tam zase přenocovat. nastavuji tedy cíl SENJ a pak že pojedu podél toho moře, navigace mi ale ukázala velkou obloukovou trasu s tím že je o hodinu rychlejší ale o 100km delší, přišlo mi to jako blbost a řekl sem si že mám času dost a pojedu kratší cestou přímo.Tak tedy hurá, vyrazil sem, a po pár kilometrech mně to začalo navádět opravdu nesmyslnými a dosti neudržovanými cestami kde okolí nejevilo žádný známky civilizace, projel jsem vesnici Dabar a dál zase nebylo nic, pomyslel sem si něco o dobrodružství a divočině a jel sem dál, stále dál a dál hlouběji do lesů a hor kde bala jen uzoučká cesta zdánlivě připomínající asfalt. na displeji navigace bylo že za 35 km odbočte doprava, tak sem byl ještě v klidu, říkal sem si že to nebude tak horký že mám benzínu půl nádrže a to že mi musí bohatě stačit,jenže cesta byla stále klikatější a neskutečně zasypaná šťerkem, a děsilo mně zjišťení že tudy nikdo nejel určitě hooodně dlouho protože za mnou byla v tom prachu celkem viditelná stopa a přede mnou nic jen bordel na cestě která měla díry jak po granátech a všudy přítomný štěrk vypovídal že tudy nikdo léta nikdo jet nemohl.

 uvědomil sem si že jedu stylem jedna - dvě - jedna , a že s tímhle mám spotřebu daleko větší a přišel strach že se nakonec nedostanu, pak mi došlo že zase tak výtečný nápad jet tudy to nebyl, a cedule pověšený na stromech s obrázkami medvědů a hadů s velkým vykřičníkem mne opravdu dost 
znervozňovali, a pak to přišlo - po nekonečným stoupání lesem cestou necestou sem přijel až nahoru, kde byl nádherný výhled a očekávaná křižovatka.

ten výhled měl jedinou vadu a to že tam chyběla civilizace, kam sem dohlídnul tam nic nebylo, vůbec nic..  maximálně v dálce nějaká zřícenina ale ani známka po benzínce a navigace mi řekla abych jel dalších 38 km rovně??  to už sem na tom byl opravdu špatně, vrátit se tou hrůznou cestou se mi vůbec nechtělo, tak to teda risknu- jedu dál, kvalita cesty zůstala stejná, díry a štěrk a cesta hrozně hubená, dvě auta by se tu asi nevyhnulili, a pak se mi na přístrojovce 
rozsvítilo hladový oko a to už sem věděl že sem úplně v pr...i, naštěstí většina byla z kopce tak sem jel spíš na volnoběh a náhle sem spatřil vesničku Otočac, ulevilo se mi že už sem v civilizaci a po chvilce zázrak, benzínka :-)   
dotankovával sem neskutečných 21 litrů a že mám nádrž na 24 mně přesvědčilo o tom že sem měl velkou kliku že sem tam někde nezůstal a už mi to tak prďácký nepřišlo,a taky kdybych tam sebou někde plácnul tak mně nikdo nenajde.. 
doplňuji energii redbulem a koukám opět do navigace po pobřeží Italie, a zaujme mně Grado, v duchu si říkám že sem to už někde slyšel, že o tom někdo básnil tak volím jako cíl, a protože už je pozdě odpoledne tak dávám nejrychlejší trasu, valím to směrem Senj - Rijeka - Trieste - Monfalcone - Grado.

cesta byla v klidu a byl sem zvědav na Italii jací tam budou řidiči, a oproti očekávání že sou hrozní dobytkové sem byl docela překvapen, až na pár vyjímek celkem slušní, to včera v Chorvatsku byli horší střelci. poloostrov Grádo nebyl nijak vyjmečný, a pak mi došlo že to o čem sem slyšel bylo jezero Gardo a ne poloostrov Grádo, sice si připadám jak blbec ale i tak je na co se podívat, mají tu pěkný kanály kde jezdí na vodních skůtrech a lodičkách :-) 

dorazil sem zase v jedenáct večer takže moc času na hledání ubytování nebylo, ani nebyl moc výběr, bylo tu sice pár hotelů ale na mně měli moc hvězdiček, našel sem nějaký zapadlý tříhvězdový a po dohodě s recepční mi udělala cenu 45 euro, proběhla sprcha a hurá na pivo - ale moc ho nebylo, točený neměli a po zjištění že lahváč stojí 4.45 euro mi přestalo chutnat a šel sem spát. dnes 400 km s hororovou vložkou v chorvatských horách, spotřeba víc jak 10 L/100km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE