gbox_leden



Rychlý výlet na plitvická jezera a Alpy

začalo to už před dvěma lety kdy jako čerstvý majitel cesťáku jsme s kamarády v hospodě plánovali kam pojedeme, a jak už to tak bývá po pár pivech by všichni jeli na konec světa a v reálu se nic nekonalo a tak na konci sezony padla věta " tak to necháme na příští rok " jenže letos sem to už nevydržel a když mi kamarád dva dny před odjezdem zdělil že taky nemůže jet a mojí ženě se taky nechtělo tak sem vyrazil úplně sám.

Kapitoly článku

je sobota ráno a já vyrážím z přerova nad labem směr černý most na pobočku pojištovny abych si zařídil cestovní pojištění, a v 10.30 jsem opouštěl Prahu vstříc novým zážitkům, 
plán pro dnešek je dostat se co nejblíže k Plitvickým jezerům takže volím trasu Praha - Linz - Graz - Maribor - Zahřeb.

 Obloha polojasná a cesta přes čechy ubíhala celkem rychle a nezáživně, až v rakousku se na mne zamračilo nebe, asi 100km před městem Graz přišel takovej slejvák že mně to donutilo jet v odstavným pruhu asi 40km/h protože absolutně nebylo nic vidět, po dálnici se valili proudy vody a ostatní osobáky zpomalily na padesátku, takovou průtrž sem opravdu dlouho nezažil 
a v jedný minutě sem byl celej promočenej , naštestí se objevil sjezd k benzínce tak jsem hned odbočil a  našel se krásný flek pod stříškou kde jsem trávil nastávajících 30 minut tím že jsem po tel přes wifi skypoval se svou ženou a líčil jí zážitky promočených kalhot a bot :-) ( nepromoky sem samozřejmě neměl )

fotky z dnešního dne nejsou protože telefon sloužil jako navigace..

 Déšť ustal, vylezlo slunce a na silnici se tvořila pára, znamení že můžu pokračovat :-)
bez problémů sem projel Graz a zbytek Rakouska a na slovinských hranicích při koupi dálniční známky mně pobavila prodavačka když na mně vybalila tu jejich řeč, 
nevím proč ale přišla mi hodně směšná a když viděla viděla že culím tak se začala smát taky, tak jsme se tam chechtali jak pitomci,jen  kdyby chudák věděla že se tlemím
 tomu jak mluví :-D 


Slovinsko sem vlastně viděl jen z dálnice, cesta super, opět žádný provoz a dálniční rychlost 150km/h Varánek ani nepocítil, jen mi tam pořád chybí ta šestka, s tou by to bylo jistě lepší.

První frontička se začala tvořit u chorvatských hranic kde byla první kontrola která probíhala tak že celník jen zdálky kouknul do pasu a znuděně pokývl, ale o poznání zhoustl provoz. První zkušenosti z placením mýtného byla taky legrace, samozřejmě že sem zajel ke špatné závoře - 
pro kamiony a musel sem couvat - cupitat k jiný závoře, celkem trapas a chaos ale dal sem to :-D 
začalo se stmívat a já si uvědomoval že se asi opravdu dnes dostanu do cíle, když sem minul Zagreb a Karlovac tak už byla velká tma a cesta mezi vesnicemi směr Slunj a Plitvice byla opravdu peklo, nikdo nedodržoval předepsanou rychlost, pořád se mi lepili na záda a za mnou byla šňůra aut, říkal sem si to není možný, je půl jedenactý večer, silnice bez osvětlení samá zatáčka a já tam mám osmdesát, riskantně to tam střihám poslepu v domění že jim ujedu a  a oni se na mně pořád lepí ?? to sem fakt nechápal, asi místní to tu opravdu znají.
Párkrát sem to už psychicky nevydržel a v nějaký vesničce kde byli lampy veřejného osvětlení sem musel zastavit bokem na autobusový zastávce a nechat je projet abych mohl v klidu pokračovat. V půl dvanáctý v noci se blížím do cílové vesnice Grabovač kde mám v plánu přenocovat a zítra navštívit ty známá plitvická jezera co sou hned vedle, jenže s tím ubytováním to není tak jednoduchý.
cedule s nápisem penzion sice byli na každým rohu ale kde mám zazvonit v půl dvanáctý v noci?  nemohl jsem si nevšimnout že opodál v místní restauraci s venkovním
sezením popíjejí asi tři rusky mluvící holky a pozorují mně tak bedlivě až si k tomu stoupli a s úsměvem na mně něco hulákali a mávali jak na prvního máje :-)                                                     přijel sem k nim a vyptával se na ubytko ale je zajímalo jen to, jestli k ním přijdu na drink, ale pak mi jedna popsala cestu k místnímu penzionu kde byla nonstop otevřená recepce, tam mi paní zdělila 
že má všechny pokoje plný ale že zařídí, pak zvedla telefon a obvolávala nějaký lidi a až pátý člověk se kterým mluvila měl volný penzion, tak mne poslala asi kilák nějakýma uličkama kde na mně čekala milá starší paní, která i přes můj vzdor nebyla líná vzbudit svého manžela aby vyklidil garáž abych tam zaparkoval motorku, za 25 euro pro jednoho apartmánek mi přišlo jako super, a to mi ještě paní domácí nutila ochutnat jejich domácí ořechovici  :-)

 dnes 820 km převážně dálniční jízdy, spotřeba 6,5 l /100km 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (25x):
Motokatalog.cz


TOPlist