Mototrip 2023 - Chorvatsko

Tak máme konečně den D

Budík zvoní ve 4:50 - pohoda, káva, cígo... obléknout do motorkářského, dobalit věci na stroje a můžeme vyrazit...dle plánu v 5:30. 

Je cca 6:15 a ještě v pohodě stíháme dopít kafe, udělat si pár srandiček a pomalu se chystat - podle plánu. Naladil jsem intercom, zkoušíme, vše funguje. Ještě jsme si domluvili společné foto z přístřešku a na příjezdové cestě. Je 6:30 a náš MOTOTRIP právě začíná. 

Po odfocení a rozloučení vyrážíme s bratránkem směr Prostějov (jedeme prdelkama a v podstatě žádný provoz ani divočina). Po asi 30 minutách přijíždíme do Prostějova na benzínku, než najedeme na dálnici směr Brno. Doplňujeme nádrže do plných, drobný vtípek s obsluhou a razíme. Naše moto je "LUXUS, KTERÝ SI NEMŮŽEŠ DOVOLIT" - to je narážka na ty nafrněné pipky, které se tváří jak největší luxus, který si nemůžeš dovolit a přitom borka dělá v Penny za kasou, kde mj. se dotazuje na sběr bodíků. V tomto smyslu jsme se fakt bavili po celou dobu našeho mototripu. A že jsme takových viděli... :D 

Po odjezdu z Prostějova jedeme cca 100-110km/h po D1 směr Brno, doprava je trošku hustější, nikam se úplně životně neženeme, tak předjíždíme, co se v této rychlosti dá a kocháme se okolím. Příjezd do Brna je fakt vtip. Očividně má Brno velmi funkčního inspektora dopravy. Couráme se v kolonách, někdo nás pouští, za což díky, jiní zas netrpělivě blokují průjezd protože "když nejedu já, nepojede ani motorka" Po asi 45 minutách průjezdem směr Mikulov najíždíme a razíme. Užíváme si kouzlo Bobulí v okolí Mikulova. Cestou kecáme o všem. Prostě pohoda. V Mikulově děláme první větší zastávku. Doplňujeme nádrže a jdeme na snídani (párek v rohlíku) a kafe. Oba voláme domu a podáváme info o poloze. S drobným výsměchem však odpovídáme, že nepospícháme :D Máme za sebou cca 135km z cca 730km.

Pokračujeme směr hranice s Rakouskem na Vídeň po dálnici. Cestou míjíme poměrně klidně provoz, sem tam nějaký kamion. Přejíždíme hranice do Rakouska a napojujeme se na dálnici směr Vídeň, frčíme v poklidu, kocháme se větráky v kopcích a debatujeme v intercomu. Provoz nám začná houstnout čím více se blížíme Vídni, do té vjíždíme po chvíli, sice je je na první pohled narváno, ale projíždíme celkem v klidu bez zastavení. Držíme se na Gratz. 

Za Vídní stavíme na odpočívadle (máme za sebou cca 250km), je nám celkem horko, takže musíme doplnit tekutiny. Parkujeme na odpočívadle a kocháme se okolím, samozřejmě jsme si všimli několika holek - které už od pohledu vysílaly jasný signál ve znamení "jsem luxus, který si nemůžeš dovolit" - pobavilo. Dáváme si kafe, vodu a cigáro. Po půl hodině nasedáme a pokračujeme v krasojízdě. Máme fakt pěkné počasí, vítr přiměřený, před námi je ještě více jak půlka cesty. Snažíme se stavět po cca 100-120 km. Na dalším odpočívadle (máme již ujeto cca 390km) před Gratzem už zvažujeme, že pojedem bez bund, nicméně bezpečnost je bezpečnost. Doplňujeme tekutiny a frčíme. Protože mám o něco málo slabší stroj, než má bratránek, tím pádem mám i jinou spotřebu, začínám mít lehce obavy o hladinu benzínu, neboť jsem naposledy tankoval v Mikulově. Samozřejmě cestou hledáme benzínky, a nikde nic. Je srandou, že jsem si celou dobu dobíral bratránka, že si bere kanystr s benzínem. Smál jsem se...nejvíc jsem se zasmál, když mi asi 30 km před hranicema se Slovinskem jaksi začala cukat Hondice - zastávka u krajnice a kontrola - prázdno :D -Takže bratránku, pujč mi ten kanystr :D Zaplať pánbůh za to. Nejbližší benzínka byla asi za 10 km. Dolil jsem 2 l benzínu a modlil se za každý ujetý kilometr. Příjezdem k benzínce jsem dopálil celou nádrž až po okraj, dolil 2 l do kanystru, který mě zachránil, koukli jsme na luxus, který si nemůžeme dovolit s domněním, že některé to myslí až tak vážně, že váháme, zda si mohou vůbec dovolit samy sebe :D No nic... frčíme na hranice Slovinska a směr Maribor.  Rakouskem se jelo pěkně, dálnice v pohodě, krásné panorama Alp a okolí. Provoz ideální, počasí fajné. Jen ty benzínky...je jich málo. 

Po vjezdu do Slovinska to táhneme po dálnici směr Záhřeb. Slovinskem se jelo moc pěkně. Krásná panoramata a počasí. Provoz víceměně v pohodě až na jednu kolonu, tu jsme však projeli v naprosté pohodě, protože tam s motorkami problém nemají a v klidu jsme uličkou projížděli s poděkováním. To není jak u nás. Před hranicí s Chorvatskem zastavujeme na rychlé dolití nádrží (máme za sebou cca 500 km). Bratránek komentuje nějakou "luxusku". Nicméně zde už bratránek sundavá bundu a bere si vestu s nášivkou HD .... já zůstávám v bundě. Po pár provokacích HD vs. Honda nasedáme a jedeme. Po chvilce projíždíme hranicí s Chorvatskem.

Při vjezdu do Chorvatska platíme nějaké mýtné a na prvním odpočívadle dáváme delší pauzu. Zadky už nám tvrdnou, je potřeba se trošku projít a protáhnout. Po chvilce zastavujeme na nějakém odpočívadle kousek za mýtnicí, horko, žízeň, ale skvělý pocit. Už jsme v Chorvatsku! Potkáváme kolegu z ČR, který zastavuje o kousek dále. Zdravice, pokec o cestě a nakonec rozloučení s kolama dolu. Týpek nasedá a odjíždí. My ještě chvíli debatujeme, voláme domu a užíváme. Nasedáme a jedeme na Záhřeb. Počasí nám přeje, doprava je v pohodě. Jen houstne logicky u Záhřebu, kde pak popojíždme mezi kamiony na bránu. Máme za sebou už něco přes 570 km. Bereme lístek na frčíme směr Rijeka. Cesta je parádní, počas k nezaplacení a provoz minimální. Cestou stavíme ještě na benzínce, odfrknout si. Přece jen jsme už něco přes 11 hodin v sedle. Sjíždíme z hor a před námi se místy ukazuje v dálce moře. Krásné serpentiny a tadááá 10 km do Rijeky. Stavíme ještě na poslední zastávce na benzínce - cígo, foto a GPS na ubytování (To máme zařízené v předstihu přes booking). 10 km do cíle.... už jen 10 km! 

Po chvilce přijíždíme do Rijeky, podle navigace jedeme přes město do hor - přijíždíme k hostelu OldSchool - parkujeme mašinky, vybalujem svázané batohy a jdeme se ubytovat. Výhled parádní. Hostel sám o sobě taky - na přespání ideální. Místní večerka měla už zavřeno - přeci jen jsme přijeli někdy po 20 hodině. Tak nám týpek majitel objednal jídlo přes chorvatské "dámejídlo". V hostelu jsme udělali lehce ostudu (jak je u nás standardem), hovory domů a pak na kutě. 

Celkem máme za dnešek 728 km a 13:33 hod. Masakr, ale stálo to za to. Jsme tu! 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE