Jawetty u moře (i jinde)

20.08.-22.08.2020 - Odpočinek

Všechny odpočinkové dny probíhají v podobném duchu. Dlouho ležíme. Potom dlouho snídáme na terase hotelové restaurace, kde během snídaně pročítáme denní tisk. Nejvíce se soustředíme na poslední list jednoho bulvárně laděného plátku. Je tam vtip, který většinou nepochopíme. Je tam svlečená dívka a hlavně tam je horoskop. Textu sice většinou nerozumíme, ale u každého znamení je ještě přidělený počet hvězdiček v rozmezí jedna až pět. Hrubou orientaci o dávce štěstí tedy máme. Z terasy restaurace je vidět na mopedy, které se krčí pod tropikem ze stanu. Vedle stojí cestovní endura, na kterých jezdí k moři normální lidé. 

Po snídani se věnujeme běžným dovolenkovým aktivitám. Slunění, koupání, občasná procházka. Večer bar na pláži nebo restaurace v historickém centru města. Předpokládám, že každý ví, jak vypadá  dovolená.

V koupelně postupně přemáchneme těch pár kusů oblečení. Je příjemná změna mít na sobě něco jakž takž čistého. Cestou jsme se o nějaké větší praní ani nepokoušeli. Byli jsme rádi za každou chvíli, kdy bylo oblečení suché. Záměrně ho namáčet nepřipadalo v úvahu.

Druhý den po našem příjezdu je v Rakousku a Německu vydáno covidové opatření. Ten, kdo se nevrátí do vlasti během následující 24 hodin, bude po příjezdu muset do karantény. Nebo něco v tom smyslu. Kolona aut se táhne směrem z města do vnitrozemí. Atmosféra má daleko ke klasickému letním šrumci, který je běžný v podobných destinacích. Každý den procházíme historické centrum města. Rozlohou je sice nevelké, ale díky pozoruhodné hustotě uliček je stále co objevovat. V malých kavárničkách posedávají převážně místní obyvatelé, až si mezi nimi připadáme trochu nepatřičně. 

Jak ubíhá den za dnem, nabíráme postupně síly na cestu zpět. Tělo se v podobném režimu zotavuje rychle, takže se brzy začínáme těšit zpět do sedel. Jedinou starost nám dělá pohoří, které se vypíná hned nad městem a které musíme nějak překonat. Postupně dospějeme k řešení, že poslední den ještě strávíme u moře a do strašlivého stoupání na Vratnik se dáme až navečer, kdy nebude takové vedro. Než se setmí, tak se snad nějak vyškrábeme přes sedlo a v horách přečkáme první noc zpáteční cesty. Takový je tedy plán. Vzhledem k tomu, že budeme mít ještě skoro celý následující den k odpočinku, trávíme poslední večer v baru na pláži. Dívka za barem už nás zná, a tak se již nepodivuje nad objednávkami malých ledových tříští s dvojitými velkými vodkami. Poslední západ slunce na pláži. Je tu krásně, ale do sedla se těšíme den ode dne víc. 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE