Chorvatsko 2013

Příprava na dovolenou

Příprava motorky byla dost razantní. Takže jsem vyměnil na motorce skoro vše, co bylo staré nebo nefunkční. Dále jsem zjistil, že už nejede motor tak jako dříve, takže následoval výbrus motoru a renovace klikové hřídele.

Potřebné věci

Vzhledem k tomu že nejsem veliký optimista tak jsem se držel starého dobrého pravidla: Čím více si toho vezmeš, tím máš větší jistotu, že se vrátíš domů a nebudeš tlačit. Takže jsem si vezl asi 50 kg náhradních dílů: řetězy, svíčky, pojistky, regulátor, náhradní baterii, těsnění pod motor, náhradní vzduchový filtr, uhlíky, kondenzátory, cívky, pístní kroužky, plno šroubováků, klíčů a jiného nářadí. Samozřejmě nesměla chybět ani povinná výbava a GPS navigace napájená nabíječkou z baterky. Dále jsem si bral stan spacák a karimatku takže si přibližně dokážete představit všechny tyto věci nadupané na jedné motorce.

1. Den

Vyjížděl jsem z Miroslavi u Znojma v 6:00 ráno. Jakmile jsem přejel hranice s Rakouskem, ihned se začala měnit silnice, která byla upravená a postupně se začala měnit v krásné zatáčky. Asi po pěti hodinách přišel první dost velký problém s GPSkou, která se úplně vybyla a nešla nabít. Takže jsem stál před velkým rozhodnutím jet dál bez GPSky a koupit si někde mapu nebo to prostě otočit. Jel jsem dál a koupil mapu. Jenomže jsem omylem vjel na dálnici. Takže jsem jel asi 300km po dálnici, kde mě všichni předjížděli. Nakonec jsem konečně dojel do Salzburgu, ze kterého jsem jel přes Německo na Zell am See, když najednou přišel další problém. Motorka zdechla a začal přetékat karburátor, ale po výměně svíček a úpravě karburátoru se jelo dál, ale ne dlouho, protože začalo něco divně klepat v motoru, moje zděšení následně utišilo to, že se jenom povolil šroubek od bočního krytu motoru. Pro mě to byl dost náročný den a to jsem ještě zjistil, že sem si zapomněl v Salzburgu vyměnit Eura, takže jsem měl asi 3 Eura a 2 litry benzínu v nádrži. Začínala být tma a já se rozhodl ubytovat v nějakém lese v Alpách.

2. Den

Ráno jsem vstal a jel jsem do banky v Zell am See, kde jsem si vyměnil peníze za Eura. Při odchodu z banky jsem narazil do skleněných dveří a rozsekl si obočí, takže možná budu někde na youtube. Následně vyrážím na nejvyšší průsmyk Rakouska, kde mě čeká velké stoupání do kopce a nepopsatelný výhled z 2428 m. n. m.

 Ještě naposledy tankuji a jedu do italského Udine, kde se mi stala menší nepříjemnost, když jsem při západu slunce přehlédl červenou a vjel do křižovatky. Asi bych si toho ani nevšiml, kdyby na mě netroubila místní policie, která poté za mnou jela asi 10 km a čekala, až udělám další chybu. Přijíždím do města Trieste, kde konečně vidím moře a nejen to ale i nespočet italských skútrů kteří jezdí městem jako o život, ale po chvilce jsem si na jejich styl jízdy nějak zvykl.

  3. Den

Brzy ráno přijíždím k první hraniční kontrole v Chorvatsku a jedu do Splitu. Značení bylo zezačátku dobré, ale poté z ničeho nic značení Split zmizelo, rozhodl jsem se jet dál, což nebyl dobrý nápad. Cesta mě dovadla na polní cestu, ale já to nevzdával a jel pořád dál asi po 1 hodině jízdy stepí, kde nebylo ani živáčka a 45 minutách jízdy lesem jsem dorazil do města Srb, kde byla samozřejmě zavřená benzínová stanice. Nakonec jsem se dozvěděl, že mám pokračovat asi 40km dál a že se vracet nemám, prý je tam konec světa. Přijíždím do Splitu a mířím rovnou do Makarské riviery, kde jsou neuvěřitelné zácpy a omezení na 50 Km/h i mimo město. Následně jsem zjistil, že i když je přes třicet stupňů, krátké tričko moc na motorku není, protože mám spálené ruce a nohy. Přijíždím do města a hledám camp. 

4. Den

Tento den jsem nazval odpočinkový. Přijel jsem do Dubrovníku přes dvoje hranice, kde jsem se asi moc nelíbil bosenské stráži, protože mě chtěli prohledávat, ale nakonec mě pustili dál. Našel jsem si camp, poté jsem šel přímo na pláž a tam strávil celý den a celou noc. Prostě nejlepší je bar na pláži u moře.
 

6. Den

Odjíždím z Dubrovníku přímo do Bosny a Hercegoviny, kde mě jako první přivítá přejetý pes na silnici a policie s radary doslova v každém pátém městě. Mířím do Mostaru a následně do Sarajeva, kde se mi naskytla nevídaná podívaná. Když jsem přijel a padla na semaforu červená, okamžitě vyskákalo asi 10 leštičů aut snědé barvy a začali leštit auta, potom vybrali peníze, a když byla zelená, tak byli zase všichni pryč. Při odjezdu ze Sarajeva jsem zahlédl na silnici zahalenou ženu v černém a v ruce držela malé dítě, na slunci bylo určitě přes 50 stupňů. Řidiči ji dávali: peníze, vodu, dokonce ji někteří chtěli i odvést domů. Nevěřil jsem vlastním očím, když jsem to viděl. Bosna a Hercegovina na mě působila jako hodně chudá země i přes to, že tam válka skončila před hodně lety, tak to vypadá jako by tam byla v plném rozsahu, i když je na mapě psáno silnice první třídy není tomu tak ve skutečnosti. Silnice první třídy byla úzká, pásly se na ní krávy a byla propletená nedůvěryhodnými mosty. Pokud jde, ale o občany, tak ti rádi poradí. Na většině benzínový stanic stojí obsluha venku, která vám natankuje, přičemž jí rovnou zaplatíte, takže nemusíte nikam chodit.

6 - 7. Den

Vracím se domů přes Maďarsko kolem Balatonu. Jakmile jsem dorazil k Balatonu, začalo nadmíru přibývat značek s nápisem Balaton, protože každé město poblíž Balatonu začíná slovem Balaton, takže vůbec nebyla sranda se v tom vyznat. Přijíždím do města Mosonmagyaróvá, kde jsem potkal na benzínové stanici bandu českých cestovatelů na Jawách, kteří měli menší problém se startováním. Byl jsem docela rád, že konečně slyším někoho mluvit česky, bylo to pro mě dost velké povzbuzení a rad bych si s nimi znova poklábosil. Konečně je cíl na dosah, jedu kolem Bratislavy a rovnou domů.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE