Cesta na Jih...

Plán cesty byl jasný, navštívit Balaton v Maďarsku, projet napříč Bosnu a Hercegovinu a takový nepřímý, nejzazší cíl byl chorvatský Dubrovnik. Nakonec byla trasa cesty následující: CZ-SK-H-HR-BiH-HR-MNE(krátký výlet)-HR-SLO-H-SK-CZ (podrobná mapa > zde)

Den 1.+2. Ostrava - Balaton

Vyjeli jsme z Ostravy v pátek v podvečer, pořešili jsme ještě poslední věci jako třeba mnou zapomenutou vysílačku v práci apod. a jeli jsme na rozloučení se s původním místem Motobaru U Hanky do Bílovce, kde byl 13 let. Od Hanky jsme vyjeli s partou Jižanů směrem Beskydy, kde se většina "rozpadla" a mi pokračovali dál přes Makov do Bytče a na dálnici po které jsme se co nejrychleji chtěli dostat do Maďarska a přes město Györ k Balatonu do města Balatonfüred. Jeli jsme v noci a po dálnici i větší rychlostí, takže bylo důležité se dobře obléct, ochranu proti větru a chladu zajistil nemok. Přecijen bylo něco okolo 8°-9°C. Po přejezdu do Maďarska se mírně oteplilo.
      Maďarsko je velice doře značeno a tak jsme ani jednou nezaváhali a dorazili okolo šesté do kempu Füred v Balatonfüredu. Na recepci bohužel zatím nikdo nebyl a vrátný, nebo jak ho nazvat, neuměl anglicky - furt tam otravujou s němčinou... Naštěstí šla okolo nějaká jeho známá či co, která anglicky uměla, takže jsme vyplnili dotazník a popojeli kousek dál postavit stan. 
 Prospali jsme celé dopoledne a po probuzení se vydali na prohlídku kempu, který je přímo na břehu Balatonu. Potkali jsme tam větší množství lidí, kteří na rychlo sbíjeli nějaké stany nebo co to bylo a chystali se soutěžit. Taky jsme viděli nějakou divnou soutěž, kdy jeden po hladině tahal na dlouhém laně malý vor na kterém byl položen kýbl s vodou... a prostě jsme vůbec nechápali pointu...
      Zašli jsme si i ven z kempu do "uměle vytvořeného městečka", kde domy slouží jako hospůdky, kavárny a obchody. Akorát že 27.9. už mají asi po sezóně a tak bylo všude zavřeno. Měli jsme ještě čas, takže jsme se rozhodli zajet si do nedalekého městečka Tihany, ze kterého jsem měli další den jet trajektem (i když to je asi silný výraz, prostě loď co převáží pár set metrů lidi, auta, autobusy) do Szántódu na druhém břehu Balatonu. Tihany je malé, ale útulné městečko s kostelem a zahradou ze které je pěkný výhled na Balaton. Vrátili jsme se do kempu, dali jídlo, Pilsner Urquell a šli spát.

Den 3. Maďarsko - Chorvatsko - Bosna

      V plánu bylo přejet hranice H/HR ve městě Barcs a v Chorvatsku dojet co nejblíže k hranicím s Bosnou a Hercegovinou a tam se ubytovat. Po zaplacení kempu (celkem 4100,- HUFů = cca 430,- Kč) jsme vyjeli do Tihany, přejeli lodí do Szántódu a pokračovali podél jižního břehu Balatonu a na jeho konci už jsme jen sjížděli na jih k hranicím H/HR.
Cesta probíhala hladce, na nic zajímavého jsme nenetrefili, protože sever Chorvatska je vcelku "nudný". Navíc vzdálenost k Bosenským hranicím je menší než jsme mysleli takže jsme těsně před úplným západem slunce dojeli na hranice HR/BiH do města Bosanska Gradiška a bylo třeba se ubytovat. Jenže najít místo pro stan někde ve městě není jednoduché a nakonec jsme to radikálně zapíchli pár desítek metrů od hlavního tahu po kterém jsme jeli, mezi pár čerstvě dostavěných i rozestavěných domů a pole s kukuřicí. Nicméně i po rozdělání stanu jsme čekali, kdy na nás někdo vystartuje a vyhodí nás. Naštestí se nic nestalo a noc proběhla relativně hladce.

Den 4. Bosna a Hercegovina - Dubrovník

      Noc sice probíhala hladce, ale nad ránem byla kosa a byl jsme moc rád, že jsem si na poslední chvíli půjčil kvalitnější/teplejší spacák od kamaráda Viktora (čímžto mu děkuji!) a nevzal si svůj Tesco Value spacák za 3 stovky, který je sice o dost menší, ale v téhle zimě by mi byl absolutně na prd... Navíc byla uvnitř na stěnách stanu vysrážená vkhkost v množství větším než malém a ráno po vylezení ze stanu nám bylo jasné proč. Padla mlha, hustá tak, že by se dala krájet a bylo o dost chladněji než večer. Nedalo se nic dělat, museli jsme sbalit provlhčený stan a vyrazit. 
      Plán byl takový, že je třeba projet celou Bosnu napříč, přes Banja Luku, Mostar a Trebinje a dojet do Dubrovníku, a to je "pár kilometrů". Už kousek před Banja Lukou mlha opadla a mírně se oteplilo, ale i tak asi nebylo moc nad 7°-8°C. S přibývajícími kilometry a časem se to lepšilo a už před Mostarem bylo velice příjemně. No prostě jsme mířili na Jih, no...
      Nějak jsme to nezamýšleli, ale nakonec jsme se stavili v Mostaru u jejich nejslavnější památky - Stari Most ve staré části města. Je to tam moc pěkné. Ani nás to moc nezdrželo. Motorky jsme nechali pár desítek metrů od mostu a rozhodli se věřit hlídači parkovišti a nechali tam vlastně všechny věci krom pěněz, foťáku a dokladů. Nechtěly se nám tahat helmy a bundy. Naštestí jsme po prohlídce našli vše na svém místě. A parking stál každého myslím 1€. Což mi přišlo fér, ale dát 4 kuny (brali je tam) za WC bylo na mě moc. A to bylo to WC prosím "turecké"!!! No nebylo to lehké, ale prostě jsem TO musel zvládnout, což v moto oblečení opravdu nebylo snadné. Kurňa škoda, že jsem to platil předem, protože jinak bych tolik peněz za "turecký hajzl" fakt nedal...
      Cesta z Mostaru směrem na Trebinje byla prosta aut a potkali jsme jich jen pár, navíc slušný povrch a přehledné zatáááááčky - no prostě ráj pro motorkáře. Fakt jsme si to užívali a nejen proto jsem nebyl v téhle zemi naposled. Z Trebinje jsme k moři, kousek od Dubrovniku, dojeli celkem rychle a při západu slunce už jsem měli, i přes nepříjemného recepčního, vyřízeno ubytování v kempu Solitudo, který je přímo ve městě. Vlastně je to jediný kemp v Dubrovniku... Večer už jsme do města nešli a skočili si jen na nedalekou pláž pod kempem a zkusit s Pilsnerem v ruce jestli jsme opravdu u moře.

Den 5. Dubrovník - Monte Negro

      Plán na tento den jsem si domluvili už předchozí večer a to takový, že v Dubrovníku přespíme ještě jednu noc (2 noci nás stáli 354,- HRK = cca 1240,- Kč) a volný den využijeme k výletu na lehko a bez báglů do Černé Hory a odpoledne/večer k návštěvě staré části Dubrovníku. Jak jsme řekli, tak jsme udělali a vydali se směrem Monte Negro. Dojeli jsme ale jen do města Herzeg Novi, kde jsme trochu pobloudili okolo hradu a jeli zpět. Na poznání Černé Hory by to chtělo více času.
      Cestou do Dubrovníku jsme sjeli boční cestičkou z hlavní trasy až dolů k moři a udělali si menší moto-fotosession přímo na oblázkové pláži, 3m od vody. Pak byl sice celkem problém vyjet, ale navzájem jsme se potlačili a šlo to... 
      Po dojetí do kempu jsme se zašli osvěžit na pláž Pilsnerem a hlavně se vykoupat, protože co by to byl za výlet k moři, když by jsme se v něm ani nevykoupali... Udělali pár strojených fotek, aby šlo vidět, že jsme tady opravdu byli a šli se chystat do města. Bohužel naše pěší cesta do staré části Dubrovníku trvala déle, takže jsem už tuto zajímavou část města nestihli za světla, ale o to to možná bylo zajímavější. Chtěli jsme využít místní hromadné dopravy, ale jízdní řád tady funguje hůře než v ČR, takže jsme raději šli celou cestu pěšky a neriskovali odvoz do neznámých končin. Osvětlené hradby a celá stará část města nás uchvátila a my museli pořád něco fotit. Tady jsme taky potkali jediné čechy na celé naší trase. Tahle část města je prostě super a určitě se sem někdy vrátím.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE