Cesta do Puly

Tak a je další rok za námi. Po naší první delší loňské výpravě jsme se jeden večer nad atlasem a s tužkou v ruce věnovali přípravě další cesty. Když jsem před lety v Bickercrouwnu koupil knihu Alpský motorkářský průvodce ještě jsem netušil jak nám jednou pomůže a poskytne informace. Zakreslil jsem si do atlasu veškerá významná místa, která v ní byla uvedena a naši trasu jsme upravili tak, abychom jich co nejvíce projeli. Cílem byla zvolena Pula. Možná na začátku prozradím, že nejhloupější nápad, kam se vydat na motorce, ale k tomu se ještě vrátím. Termín byl stanoven na sobotu 29.6.2013.

Od loňska jsme už věděli co nás může čekat a jak se máme připravit. Zabalili jsme si stany, spacáky a karimatky. Minimum oblečení, nějaké kafe a něco k snídani. Hlavně jsme si nasušili masíčko. Nutná výživa.  Od loňska byla na motorkách jediná změna. Petr jel na svém novém „mazlíkovi“ BMW 1200 GS rok 2013, ostatní bylo při starém. Já na Fazeru 1000, brácha Bandit 1200 S a Michal SV 650 S.

DEN PRVNÍ - SOBOTA

Jako většinu vyjížděk jsme se sešli u nás doma. Brácha ještě zajel pro sladkou snídani a s kafíčkem jsme se pomalu začali těšit na krásnou projížďku a nové zážitky. Bylo krásné slunečné ráno. Po snídani jsme okolo půl desáté vyrazili směr Plzeň a Rozvadov. Dnešním cílem bylo dosáhnout kempu v Rakousku, co nejblíže tunelu Felberntauorntunel. Na benzínce u Rozvadova jsme prvně tankovali. Při této příležitosti jsme jen tak zapnuli internet a podívali se na radar, jaké je počasí před námi. To co jsme uviděli nebylo vůbec hezké. Bouřka táhnoucí se téměř přes celé Německo směrem kam jedeme. Oblékli jsme si nepromoky a vyjeli. Jen jsme minuly hranice, začalo kapat. Pak se to zesilovalo až byla obrovská průtrž. Po dálnici se dalo jet sotva okolo 80 km/h Naplánovali jsme si další zastávku na benzínce před Mnichovem. Dobrali jsme a vyrazili dále. Bohužel ne na dlouho. SVéčku natekla voda do prvního válce a muselo se stavět. Naštěstí Petr, jako loni, jel s nářadím a Michal si se vším poradí. Za chvilku jsme jeli dál a pokračovali po obchvatu okolo Mnichova směrem na jih.
Když jsme přijížděli do Rakouska, tak pomalu přestávalo pršet. Ke

 

mp jsme našli poměrně snadno a rychle v Wald im Pinzgau kemp S.N.P Camping. Zde jsme zažili něco na Rakousko nenormální. Vítal nás totálně vysmátý Rakušan, který nám spočítal cenu, usmál a zeptal se zda potřebujeme účet. Na co by nám byl, také. :-) Nicméně zmuchlal účet a řekl: „mínus 15 Euro“. Nenormální. Asi černá ekonomika prosákla i do této zemně. Večer jsme si zašli zhodnotit jízdu do restaurace a pak na kutě. Doufali jsme v lepší počasí, hlavně bez deště...

Cesta: Buštěhrad, Rozvadov, Mnichov, Worlg, Schlitters, Hollersbach i. Pinzglah.

Ujeto: 590 km

DEN DRUHÝ - NEDĚLE

Ráno nás vítaly slunečné paprsky. Kouzelné počasí, azurové nebe a další cesta před námi. Jeli jsme směrem do Itálie. Co nejrychleji, jelikož jsme loni jeli už po druhé přes GrossGlockne, chtěli jsme ho vynechat a co nejrychleji se dostat na hranice s Itálii. Bohužel. Když jsme přijeli před tunel, našli jsme jen uzavírku. Místní pracovník nám poradil jak tuto nešťastnou událost řešit. A tak jsme už potřetí projeli GrossGlockner HochAlpenStrasse. Dole okolo 20 stupňů, na vrcholcích téměř nula. :-( Projeli jsme ji a mířili k hranicím s Itálií. Jeli jsme po malých silničkách mezi krásnou přírodou až na hřeben k hranici. Tady jsme narazili na zajímavý unikát. Hranici tvořila cesta pro jedno auto. Krásné serpentiny, které byly v pravidelných cyklech řízeny semaforem. Díky času jsme si museli vše pořádně nafotit a dát si místní kávu. Pak jsme pomalu začali sjíždět do údolí a kochali se nádhernými pohledy.

Čas pomalu utíkal a my museli několikrát znovu nastavovat cestu v navigaci. Cílem bylo Canazei. Postupně jsme tam přes Brunico a Cavaleze dojeli okolo 19 hodiny. Cestou jsme pořídili nějaké společné fotky a jeli po nádherných bezchybných serpentinách, kde jsme se úžasně vyblbli. Jezdíme s bráchou lyžovat právě na Sella Rondu a po každé jsme si říkali: „sem musíme jet na motorce“.

 

A bylo to tu. Jako loni jsme se opět v tomto kempu seznámili s Tureckými záchody. :-)  Večer jsme vyrazili do restaurace. Dali jsme si místní specialitu . ochutnávku ze tří místních jídel. Byl to krásný den a parádní závěr.

Cesta: Mittersill, Fuchs, Lienz, Erlsbach, Brunico, Corvara, Canazei.

Ujeto: 330,6 km

DEN TŘETÍ - PONDĚLÍ

Dalšího rána po vypití kávičky a snězení pár sušenek, těstovin a možná ještě dalšího jsme vyrazili na další část. Hned ráno nás čekala úžasná cesta k Arrabě okolo Selly. Paráda, úžasné a skvělé. Dopoledne byla i příjemná teplota do 25 stupňů. Cesta byla naplánována směr východ. Dojet až do Slovinska a odtud k pobřeží Itálie/Chorvatska. Úžasný přejezd Italských Dolomit. Míjeli jsme několik krásných destinací. Jeli jsme naprosto panenskou přírodou. Střídali se nám pomalé úzké silničky s krásným asfaltem na kterém se dalo téměř vše zkusit. Nikde jsme nenarazili na štěrk, nebo nějaký výmol. Byť jsme jeli i po dost zapadlých cestách.
Nestále jsme jeli z údolí na hřebeny a zpět do údolí. Cesta vedla těmito místy Sauris di Sopra, Ampezzo, Raccolana, Rovec. Po cestě jsme projížděli nádhernými tunely, které byly ručně tesány. Míjely jsme azurová jezera a koukali na zelené horské pláně nad které se tyčily vrcholky skalnatých hor. Postupně jsme projeli až do Slovinska. Slovinsko bylo na cestování úžasné. Směr k pobřeží vedl podél řeky po nádherné a hodně rychlé silnici. (Večer jsme přehodnocovali kolik by nás to asi stálo, pokud by nás někde zastavili na rychlost. :-) ) Postupně jsme dojeli přes větší část Slovinska

 

k pobřeží a podél dojeli k Italskému. Výsledným místem pro spánek byl Trieste.  Bohužel tady byl docela velký problém najít vhodný kemp a tak jsme  začali stavět stany až před devátou hodinou. Přišlo naše první koupání v moři. Slečna v recepci (češka, která tu žije už dost let) nás informovala o mělkém moři, ať se nebojíme. Ani jsme nemohli. Když už jsme šli téměř 100 metrů a pořád nám to bylo sotva do pasu, uvěřili jsme. :-) Celý den jsme se těšili na čerstvé mořské plody. Nezklamalo nás to a večeře byla vícechodová s ochutnávkou všeho možného.

 

Cesta: Canazei Cortina d Ampezzo, Sauris di Sopra, Ampezzo, Raccolana, Rovec, Trieste.

Ujeto: 381,5 km

DEN ČTVRTÝ - ÚTERÝ

Dnes bylo před námi zvládnout podél pobřeží dojet až do našeho vytýčeného cíle – Puly. Jeli jsme postupně k hranicím s Chorvatskem. Když jsme tam vjeli uvědomil jsem si, co jsem se kde dočetl a od motorkářů slyšel. Chorvatský asfalt klouže. A je to fakt. I za sucha se chová téměř jako led. Naprosto kluzký povrch na kterém jsme se báli provést jakýkoliv prudší manévr. Výrazně se nám snížila průměrná cestovní rychlost a stoupla průměrná teplota k neúnosným mezím. Chorvati už toto pochopili a na „nejhorších“ zatáčkách vyměnili povrch za dobrý černý asfalt. Bohužel těchto míst bylo velice poskromnu. Pokud by nám začalo pršet, měli jsme jen šanci zastavit a opít se, na tom by se už nedalo jet vůbec. První malý zádrhel byl při hledání restaurace na oběd, kde jsme courali po městě a hledali místo k zaparkování. Michal byl nucen zaflekovat moto. Na tyhle zvuky nejsme při dlouhých výletech zvyklí. Kolo se bloklo a jelo jako sáňky borové. Naštěstí vše ustál. Postupně jsme jeli dál a do Puly jsme se dostaly okolo odpoledne. Našli jsme si příjemný kemp. Místní dáma mě na check inu pěkně vytočila, když nám zabavila pasy a řekla, že nám je vrátí druhý den. Měli jsme v plánu jet na mašinách do města na prohlídku a courání. Po chvilkách dohadů a rozčílení Petr vytáhl občanku a směnil naše pasy za jeden doklad. Odpoledne jsme se opět vykoupali v moři, chvilku pobyli na pláži a večer jeli do centra na prohlídku a jídlo. Po zaparkování jsme si dali nějaké pivko a šli se podívat ke Koloseu.

 

Procházeli jsme přístavem a míjeli spoustu nádherných pohledů. Večer jsme se vrátili zpět do kempu a náš cíl u trochy piva náležitě oslavili. :-)

Cesta: Trieste, Poreč, Pula.

Ujeto: 187,5 km

DEN PÁTÝ - STŘEDA

Už večer jsme si udělali plán po ránu skočit naposledy do moře, vykoupat se a pak teprve zabalili a vyrazit na cestu zpět. Cestou přes střed Puly jsme jeli v malých kolonách. Najednou tam bráchovi zastavilo auto. On zabrzdil a já musel na tvrdo na brzdy. Přední kolo se podsmeklo a já držel mašinu za řídítka aby nespadla a klouzali jsme jak sáňky borové přímo na něj. Zastavil jsem několik centimetrů od něj. Fakt je jejich silniční povrch jako led. Strašné! Nakonec jsme z města vyjeli a jeli směrem na Rijeka podél pobřeží. Byla naprosto vymetená obloha, teploučko. Celou cestu bylo nač koukat. Když jsme se blížili k Rjece, tak jsme změnili směr na Slovinskou Ljubljanu a pokračovali jsme severním směrem. Celou cestu jsme jeli jen po okreskách a vynechávali jsme placené úseky, dálnice. Pomaličku jsme jsme se vzdalovali od Chorvatska, přestávali jsme se bát každé zatáčky. Silnice k hlavnímu městu Slovinska byla úžasná, opakem byl průjezd městem. Bohužel jsme se sem dostali až odpoledne a dopravní provoz udělal své. Pařili jsme se v kolonách, které nešli téměř předjíždět ve 30 stupních. Nic hezkého na kožené kombinézy. :-( Směrem z města jsme se opět přiblížili k nádherným horám a krásným silnicím. Projeli jsme drobné hřebeny a večer hledali místo k noclehu. Na navigaci se ukázal Hobits camp. Byla to parádní volba. Přijeli jsme do maličkého kempu, ve kterém bylo jen pár karavanů a několik stanů. Čekal nás bazén, domácí kuchyně a nadprůměrný přístup k hostům. Přišli jsme k recepci, kde nás vítal sám majitel. Příjemný chlapík, který s námi při večeři probíral nejenom možnosti kam se vydat, (Ráno nás čekala vyhlídková cesta, která velice konkuruje „profláknutému“ Glockneru) ale i počasí, výrobu místního sýru a špeku. Sám měl farmu. Doporučil nám na snídani počkat až na vyhlídkovou cestu, kde jsme na chalupě ochutnali prkýnko s různými druhy místních specialit. Ale to jsem už trošku přeskočil do čtvrtka.

Cesta: Pula, Barban, Matulji, Postojna, Ljubjana, Loiblta

Ujeto: 331,4 km

DEN ŠESTÝ - ČTVRTEK

Jak jsem již psal, ráno jsme se rychle zabalili a okolo 9 hodiny vyrazili na další část výpravy. Za pár kilometrů nás vítala brána od vyhlídkové trasy Nockalmstrasse,  která se svou délkou a množstvím zatáček byla zařazena mezi čtyři nejvyhlášenější místa pro motorkáře a jak jsme měli možnost zjistit, tak i lidi mající cabria a veterány. Bylo jich tam neskutečně, stroje, na které je radost se podívat. Dali jsme si půl hodinky hezké jízda a zastavili jsme na již zmíněnou snídani. Byla opravdu neskutečná. Pak jsme dále pokračovali v trase. Následně jsme si do navigace zadali směr Bad Ischel a trošku oklikou přes

 

nádherné údoli daným směrem. Oběd jsme si naplánovali u jezera Grundle See. Místní specialitka masového knedlíčku v polévce byla slušným rozchutnáním které doprovazel opět tříchodový obídek mého bratra a kila naskakovala. :-)

 

Odtud jsme se chtěli jet podívat k Halstatu, ale bohužel cesta byla zavřena a tak jsme jeli k jezeru Attersee. Když  jsme k němu dojeli, těšili jsme se na koupání. Teplota byla parádní, neumrzli jsme. Chvilku jsme se cachtali a pak pomalu zabalili a chtěli ujet co nejvíc k Českým hranicím a kempovat ještě v Rakousku. Když bylo po sedmé a vlekli jsme se děsně dlouhou dobu Linzem, zastavili jsme a dohodli se, že vezmeme za hefty a budeme spát v prvním kempu v Čechách. Projeli jsme po osmé Dolním Dvořištěm a zamířili jsme k Vyššímu Brodu. Tolik vodáku pohromadě jsem dlouho neviděl. Tak jsme nasedli a dojeli do Frymburku, takové naší závěrečné destinace. Večer jsme poseděli a začali pomalu střádat plány na další rok...

Cesta: Innerkrems, Schoder, Mitterndorf, Grundlsee, Bad Ischel, Attersee, Linz, Dolní Dvořiště, Frymburk u Lipna.

Ujeto: 464,8 km

DEN SEDMÝ - PÁTEK

Ráno jsme vstali, naposledy zabalili stany oblékli jsme si nepromoky a vyrazili směrem k domovu. Jako první den, tak i poslední den nám dost pršelo. Půlka cesty domů byla v dešti, druhá už v krásném počasí. Jeli jsme přes České Budějovice, Písek a Prahu domů. Dojeli jsme odpoledne.

Ujeto: 245,3 km


Celková vzdálenost:  2531,1 km



Náklady a spotřeba Petr:
najeto:2448 Km
benzínu:126.37L
spotřeba: 5,16L/100 Km
celkem finance:12606 Kč


Náklady a spotřeba Luboš:
najeto:2531,1 Km
benzínu:147,51L
spotřeba:  5,9L/100 Km
celkem finance:12314,8 Kč

Náklady a spotřeba Tomáš:
najeto:    2489,2 Km
benzínu:   137,85 L
spotřeba:   5,54 L/100 Km


Michalovi záznamy jsem bohužel nenašel.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE