Pionýrem po hl. městech střední Evropy

Letohrad – Neuvěřitelných víc než dva tisíce kilometrů projel na pionýru, jinak také fichtlu, pincku či pařezu, jednadvacetiletý Štefan Velič z Letohradu.

„Zpočátku mi nikdo nevěřil, že doopravdy odjedu. Pak mě kamarádi hecovali, abych vyrazil hned," říká s nadsázkou nadšenec, který si sám před čtyřmi lety „postavil" Jawu 50 a na ní v srpnu projel hlavní města střední Evropy.

I na fichtlu to jde

Jeho „Tour de Center Europe", jak si cestu nazval, nenechala chladnými jeho okolí. „Jsi odvaha. Krása! Jsi borec," píší mu jeho přátelé. „Cestu jsme s kamarády plánovali už loni a když to nevyšlo ani letos, rozhodl jsem se jet sám. Prostě jsem chtěl dokázat, že i na pionýru to jde," říká Štefan Velič.

I přes nepohodlí na cestě však svůj plán splnil a celkem za šest dní ujel 2320 kilometrů. „Prvním cílem byla Pružina u Povážské Bystřice, kde jsem navštívil druhou polovinu své rodiny. Babička mě od dalšího cestování zrazovala, ale já jsem se nedal," směje se cestovatel.

Už během prvního dne však přišla porucha, která si vyžádala dvouhodinovou nucenou pauzu. „Porouchalo se kladívko – běžná porucha na pionýru. Náhradní jsem ale neměl," krčí rameny. Nové pak sehnal až u Třince a nakonec denního cíle dosáhl.

V dalších dnech to s noclehem nebylo tak růžové. „Dvakrát to vyšlo do kempu, kam jsem chtěl. Jeden den jsem se však díky poruše zdržel a v podstatě jsem to ´zakempil´ uprostřed německé křižovatky," popisuje další zádrhel. Kolemjedoucí auta mu prý mnoho spánku nedopřála.

Během své trasy projel Vídeň, Bratislavu, Varšavu, Berlín a přes Prahu se vrátil do rodného Letohradu. „Z cest si budu pamatovat jednoznačně problémy, které mě během ní potkaly, a to nejen ty technické. Když to sečtu, tak opravami poruch jsem vlastně strávil skoro celý jeden den," přiznává.

Za šest dní potkal spoustu zajímavých lidí. Někteří mu fandili, někteří si na něj ukazovali prstem a druhou rukou si klepali na čelo. „Nezapomenu ale na lidi v Polsku. Nejprve jsem se kus za Varšavou zastavil na oběd, majitel restaurace se o mou cestu zajímal, přiznal se, že má také v oblibě veterány, a dokonce mi dal zdarma oběd. A u Rybojad mi místní mechanik opravil kolo," vzpomíná.

Polštářek s sebou

Celkem projel na pionýru, legendě naší motoristické historie, palivoza více než dva a půl tisíce korun, denně ujel v průměru více než čtyři sta kilometrů a zápasil i s bolestí pozadí. „Přeci jen to na pionýru není extra pohodlné. Měl jsem s sebou ale polštářek a tím jsem si sedačku na část cesty vypodložil," uvádí s tím, že při cestě střídal čtyři polohy. „Rekreační, vsedě, malinko zalehlý a takřka vleže."

Sám už ale Štefan Velič nikam prý nepojede. „Člověk je odkázaný sám na sebe, kolikrát jsem si říkal, že kdyby se mi na samotě mezi poli něco přihodilo, co bych asi dělal," usmívá se milovník dobrodružství. S rodinou komunikoval zprávami přes mobilní telefon prostřednictvím svého bratra, hlásil se dvakrát denně – vždy ráno a večer.

Rovnou k výjezdu

Povoláním je Štefan profesionální hasič a jeho návrat domů byl také patřičně kuriózní. „Už od Prahy mě kolegové na stanici v Žamberku bombardovali, ať se stavím povyprávět zážitky z cest. Potkali jsme se tam s kolegou, který měl také dovolenou. Během líčení ale přišel výjezd k požáru, tak jsme jeli pomoci," říká obětavý záchranář, který závodí i v požárním útoku.

Už nyní vyhlíží další cesty a jak jinak než na motorce. „Kluci plánují Chorvatsko, možná se k nim přidám, ale bude to spíše vyhlídková jízda spojená s dovolenou u moře."

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE