sumoto_leden



Moravsko-slovenským pomezím tam a zpět aneb dobrodružství za humny

Enduro výlet po těch nejzapadlejších cestičkách. Bez navigace, jen s mapou - prostě nádherné bikové dobrodružství. Nemusíte až do Rumunska, když máme tolik krás hned za barákem.

Kapitoly článku

Po roce plánování se konečně přiblížil termín naší první velké motoakce. Do odjezdu směr Beskydy zbývá necelých 14 dní, když se přes skype ozve Sláva. Na dovolené v Maďarsku ho chytli záda, není schopen ani chodit – tak abych prý přijel pro motorku. Výborné. Absolvuji krásnou rozcvičku (300km na jeho Africe v maďarských kolonách je pěkná nuda) a oznamuji ostatním, že hlavní organizátor odpadl. Odpovědí je info, že Sláva není jediný, kdo nejede. Ve čtvrtek se tak nakonec scházíme jen dva. Přes jasnou domluvu, že v 9.hodin je odjezd, zastihuji Rouču v negližé. Nicméně nakonec vyrážíme z Břeclavi směr Lanžhot. Tady překročíme hranici na Slovensko a pokračujeme přes Kůty do Saštína. Tady stojí za to (a uznal to i neznaboh Rouča) zastavit se u Baziliky Sedmibolestné Panny Marie, jednoho z nejkrásnějších poutních míst.

Po krátké zastávce pokračujeme do Senice A odtud do Brezové pod Bradlom. Jelikož jedeme dle mapy, bez navigace, nastává první problém z orientací. Nakonec trefujeme správnou odbočku z hlavní a po nádherně klikatých okreskách dojíždíme do Brezové. Jelikož Rouča odmítá zajet k památníku Rostislava Štefánka, pokračujeme plynule až do Čachtic. Ano, skutečně těch Čachtic, kde žila Alžběta Báthoryová, (1560-1614), známá spíše jako Čachtická paní. Jelikož nikde ve mstě nejsou cedule, které by odkazovali na hrad, ptám se nějaké dobré pocestné. Vysvětlí mi cestu a potvrdí, že je možné vyjet až přímo k hradu, který se ale právě opravuje takže z prohlídky nebude moc. Za cukrárnou na náměstí stoupáme úzkou asfaltkou až na místo, kde se objevuje cedule zákaz vjezdu. Dolů z sestupuje skupina dětí i s učitelkami. Ty rozeženou děti na stranu a signalizují na mě, abych pokračoval dál. Asi to tu znají, říkám si a vyjedu až před první hradní bránu.
Dorazivší Rouča se jen zeptá, zda jsem viděl tu zákazovou značku. Vysvětluji mu svůj postoj k místním, ale protože si všímáme i upozornění, že jsme v chráněné krajinné oblasti, obratem sjíždíme zase dolů.

V místní cukrárně, kde zastavujeme na kávu a zákusek, se dáváme do řeči ze slovenským motorkářem a zjišťujeme, že pokuty na Slovensku jsou dost masné. On radši nechává motorku dole a šlape celou cestu pěšky. Po malém občerstvení sedáme znovu na stroje a pokračujeme po úzké silničce do obce Višňová a dál směr Stará Turá. Cílem je teď Velká Javořina (970 m n. m.), nejvyšší vrchol Bílých Karpat. Ze slovenské strany vede silnice až k Holubyho chatě (z české se sem paradoxně vyjet nedá). Protože je zrovna v opravě, potkáváme zase tu podivnou ceduli s terčem. Jelikož ji míjejí místní auta tam i zpět, bez mrknutí oka jedeme také. Nádherné široké serpentiny téměř Bez aut stojí za to. Nahoře je krásný výhled, parkujeme stroje a jdeme na zelňačku. A aby té radosti nebylo málo, potkáváme se zde z kámoši z Valtic. Jak je ten svět malý.

Loučíme s valtičáky a stejnou cestou klesáme do vesničky z poetickým názvem Podkovince. Tady odbočíme do leva a přes hrubou Stranu se dostáváme na hlavní silnici z Nového Města. Zase doleva a za chvíli jsme znovu na Moravě. Vítá nás obec Strání z místní částí Květná, kde s nachází stejnojmenná sklárna, s ruční výrobou skla. Nakoukneme do podnikové prodejny, kde se dá výhodně pořídit sklo. Ale vezte ho 1000km na motorce. Takže jen na kukačku a hurá do sedel. Cesta ubíhá přes Březovou, Bystřici po Koprníkem do Bojkovic. Tady mineme zámek Nový Světlov, zastavíme se tu na zpáteční cestě. Teď míříme přes Broumov do Klobouk. Těsně před Klobouky uhneme doprava na místní rozhlednu. Na kopci je třeba ujít asi 500m pěšky, což Rouča odmítá – tak jdu sám. Nádherný výhled a krásná příroda, navíc jsem si protáhl tělo.

Pak kafé, kofola, párek v rohlíku a zase dál. V Horní Lideči bychom normálně pokračovali po hlavní, já ale sjíždím doprava na Francovu Lhotu. Příznivci valašské kapely Ciment pochopí proč, ostatní se této zajížďky můžou zdržet.

Přes Lidečko a Valašskou Polanku (prostě kraj Cimentů) přijíždíme do Vsetína. Odtud pokračujeme po hlavní směr Valašské Meziříčí, abychom nakonec uhnuli doprava. Sjíždíme ze silnice č. 57 přes koleje do Bystřičky a úzkou a trochu rozbitou silničkou se údolím stejnojmenné říčky vydáváme až k oblíbené turistické destinaci, údolní přehradě Bystřička, kolem níž se pnou vysoké kopce s rozlehlými loukami. Přes Valašskou Bystřici se nakonec dostáváme do cíle dnešního dne, Rožnova pod Radhoštěm. Najít kemp, ubytovat se, osprchovat a hurá do místního hotelu na pivo a večeři. Nádhera. První den je za námi, uléháme se super pocitem a očekáváním světlých zítřků. 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (16x):
Motokatalog.cz


TOPlist