Moje cesta domů aneb Jak jsem se stal motorkářem
Text: kaspaji | Zveřejněno: 16.3.2016 | Zobrazeno: 53 532x
Jsme rádi, že navštěvujete Motorkáři.cz.
Abychom mohli naši práci dále rozvíjet, tak oceníme, když nastavíte vyjímku v AdBlocku pro náš web.
Děkujeme, tým Motorkáři.cz.
Abychom mohli naši práci dále rozvíjet, tak oceníme, když nastavíte vyjímku v AdBlocku pro náš web.
Děkujeme, tým Motorkáři.cz.
Ahoj , četl jsem až do konce...Úplně se v tom vidím...Je mi 53, poslední dvoustopé vozidlo byl Mustang , sedlal jsem ho do 18 let... Pak rovnou na 4 kola, osobák, kamion, autobus. Loni dodělat řidičák a zpět na dvě kola... Je to jiný svět.. Stále čerpám zkušenosti a jsem rád , že takové články píšete ..Fakt super
Konkrít
Moc pěkně napsáno, právě tyhle příběhy tu hodně chybí, asi taky něco napíšu jak začne sezóna (pro některé nekončí nikdy) Začít na třiapůli a prozatím skončit na raketě je zatím fajn cesta. Ale jsem spíš nadšenec do motorek, ostatně asi jako každý motorkář
Ze mě stal "motorkář" loni v červenci a to ve svých 48 letech. Inspirací mi bylo video s partou skůtrařů co vyrazili do Chorvatska přes Bosnu. Po několikátém zhlédnutí, jsem se rozhodl nejdříve pro skůtr, ale nakonec ovlivněn kolegy motorkáři jsem se zlomil a šel do té autoškoly. Jsem štastný, že jsem do té autoškoly šel a to A udělal, ikdyž jsem si nakonec pořídil jen moto pro A2. Každopádně je to skvělé jezdit a užívat si stále nových a nových cest a oblastí. Měl jsem ten krok udělat o dost dříve.
Bezvadně a otevřeně napsaný, opravdu se to čte velmi dobře. Dnes už ti to asi po té době jezdí. Pro mě se stal tvůj příběh i trochu inspirací a díky za to
. Také jsem si splnil svůj dlouholetý sen a letos si konečně po dlouhém přemlouvání u manželky pořídil nový vysněný XV950R Bolt. Ačkoli jsme dnes už s manželkou projezdili kdysi v mých 17 až 19 letech před revolucí opravdu hodně kilometrů po CZ, NDR i SK, dnes už tomu příliš nefandí. Ve mně to ale zůstalo a nyní v mých 52 letech jsem se kousl a po třiceti letech se oklepal a šel opět do toho. V podstatě začínám od začátku a tak se považuji znovu za školáka. Dnes jsou to dva týdny, co jsem opět motorkářem a já tomu zcela propadl. A začínám pomalu zjišťovat, že některé věci se nezapomínají ani po třiceti letech. Hodně věcí se změnilo, ale zážitek je pořád stejný. Hodně zdaru všem, kdo se rozhodne se vrátit do mládí a svým způsobem být opět svobodný 
Rozumíme si, že?
Hezký počtení , popravdě jsem taky zavzpomínal na svoje začátky.
Tak hlavně , kolama dolů a potkáme se někde na silnici
Hezký příběh, pěkně lidský. Co dodat? Zažíval jsem to stejně, jenže v mých 60 letech, letos. Před 4 lety jsem si nějak vzpomněl, že jsem od 13 jezdil Jawu 21, sporťáka. Tehdy to šlo. Pak tatínkovu Jawu 175. A potom už jen auta. Koupil jsem si tedy Hondu 125 PCX. Dost dobrý stroj. Krom autobusu, ale také motorky, jsem měl papíry na všechno. Ale motorka je motorka a vždycky se mi líbily choppery. Takže na jaře přibyl do stáje Suzuki LS 650 Savage. Akorát pro moji subtilní postavu. Řidičák jsem začal dělat v červnu a na prázdniny byly papíry. Měl jsem skvělého učitele, klobouk smekám! V létě jsem na mašině najezdil skoro tolik, co na skútru za 4 roky. Vážím si toho, že manželka má pochopení, i když s moto neměla v mládí dobré zkušenosti. Zatím to řešíme tak, že často jezdí se mnou, ale naší další společnou radostí, minýskem. Jak říkávám klukům na průmce: My mladí jezdíme na motorkách!
Ahoj právě jsem měl pocit že čtu o sobě super že jsem na to dva staří psi fandím a držím nám palce
Taky jsem si splnil sen a navrátil se do roku 81 kdy jsem dostal první řidičák a fichtla co mi táta koupil za vysvědčení. Abych měl za co jezdit, tak první měsíc prázdnin jsem musel na brigádu abych měl na benzín a druhý měsíc už mohl sekat frajera. Letos autoškola, papíry na A a nová láska yamaha virago 535 v 52 letech znova pocit frajerství, volnosti...
Zdravím všechny. Přesně můj případ. Jak podle kopíráku. Loni na podzim jsem si udělal papíry ( ve 39 letech). Celou zimu jsem byl jak na trní a ted mám 2 týdny svou vysněnou yamahu 1100 dragstar. Přeji všem spoustu kilometrů bez nehody.
Velká gratulace, udělal jsem to přesně jako ty. Na konci loňského roku ve svých 37 jsem koupil motorku, udělal papíry a teď čekám už na počasí.
Přeji hodně kilometrů a na silnici zdar
Zdar
Hele, perfektní dárek sis šoupnul k čtyřicetinám...mě bude 40 teď v prosinci a už už pošilhávám po nějaké motorce na léto 2017...papíry si jdu dělat na jaře. Libí se mi yamaha dragster 650 !!! Vidí že jsi ostravák a já momentálně bydlím ve Frýdku, tak kdyby jsi měl někdy chuť si jít někde pokecat o mašinách byl bych rád.
Přeji mnoho kilometrů a hlavnê zážitků...zdař bůh
Jsme na tom stejně jen mi je trošku vic a ať je už po ránu zima stále ji holku nechci dávat do garáže.Člověk asi opravdu potřebuje(chlap)změnu a udělat něco třeba i přesedlat z auta na motorku.
Nejlepší jsou hesla typu - "a pak se mi narodilo dítě a tak jsem to prodal"
Pořád čtu jak mizej pravý chlapy a oni si to dělaj sami
Ať to jezdí a hlavně to neprodávej
1 reakce
Ahoj, u mě podobný vývoj, jen jsem k tomu zrál ještě 11 let navíc
Probojoval jsem se autoškolou (fakt to nevypadá, že bychom od státu dostali Ačko k padesátinám darem), přestál poznámky blízkých o krizi věku a už proháním SVčko.
Hezký popis, hvězdičky tu nemaj, tak jen za jedna
Moc hezky napsané. Jsi borec a máš mé velké uznání. Přeju ti hodně kiláků bez nehod.
Zdar. Tvůj článek mě hodně pobavil. Já jsem po dvou kolech pošilhával už od dětství. U nás doma pro to nebyly finance ani pochopení, tak jsem si od dědy vyprosil starou nepojízdnou babetu a dotlačil to k sousedovi, který mi jí za čokoládu, kterou jsem šlohnul mámě ze skříně, opravil. Řidičák jsem neměl, ani helmu. V dílně jsem našel starej vojenskej blembák, natřel jsem ho načerno a jezdil dva roky dokud se nerozpadla. Vtipné bylo, že cajti mě vždycky hrozně plísnili za tu nehomologovanou helmu, ale nikdy je nenapadlo mi zkontrolovat řidičák..., který jsem neměl. Já si pak umínil, že až "vyrostu" a seženu pořádnou práci, tak si pořídím pořádnou mašinu. To se mi povedlo až někdy v 25-ti letech. První slušná výplata tak jsem šel do krámu a naleasoval jsem bandita 650 a šoupl do pronajaté garáže na Stodůlkách. K tomu jsem, po zkušenostech z mládí, pořídil homologovanou přílbu a nějakou tu bundu. Taky jsem si umínil, že nastal čas udělat si teda konečně ten řidičák. Nechtělo se mi plácat v pražských zácpách, tak jsem se domluvil u kamaráda ve Znojmě a přihlásil se tam. Stejně jsem tam měl tehdá trvalý pobyt, tak bych tam stejně musel. No zkoušky na první pokus nedopadly tak, jak jsem si plánoval. Dělal jsem je v pátek odpoledne před velikonocema. Takže jsem jezdil přes půl republiky abych se vyhnul pražským zácpám a pak si střihnul jízdy v ucpaném Znojmě. No zkrátka když jsem měl jednou přes kolonu odbočit doleva, tak jsem využil mezery a na Pražáka jsem hodil myšku. Instruktor na mě: Člověče vy jste přejel dvě plné čáry! Já na to: Však plná čára není zeď a zebra nekouše, ne? No dál jsem nedojel, ale na podruhé už jsem si dal pozor
Když mi konečně po dvou týdnech volali, že doklady mám hotové tak bandit měl mezitím po podzemních garažích a nočních sídlištích Stodůlek najeto okolo 150km. Tak jsem si řekl, že si pro ty papíry dojedu z Prahy do Znojma na motorce. No naštěstí mě stavěli až cestou zpátky 
. Po banditovi jsem měl cestovní tříválec od Triumphu jenže pak se mi narodili klucí a já nějak dostal strach a neměl čas tak jsem to prodal. Ale pořád jsem si říkal, přece se to musí nějak dát skloubit ty děti a motorky no a objevil jsem kouzlo sajdkáry. A když sajdkáru tak tu nejlepší a proto Ural Tourist s náhonem na sajdu. Tenhle ruský tank mám dodnes a nelituju ani trochu. I když ze začátku jsem měl trochu pochybnosti. Přesednout z Triumpha na Ural je jako přesedlat z Rolls Royce na T-34. Jenže Ural nezná slovo zazimovat, nebo konec sezóny 
Děcka už si cestu ze školky jinak než v sajdě taky nedokážou představit. Boha to jsem sepsal elaborát. Tak ať ti to jezdí a kolama dolů. 
Fandím Ti i já se letos poblaznil 😃 koupě TDM900 první cesta z Pardubic do Jizerskych hor vysmátý jako Harry šoumen je mi 53 ale tímto návrat do 20 😃 splňte si své sny a na nic nečekejte Jarda
Omlouvám se, že jsem Ti Kaspaji překroutil přezdívku.
Ani nevíš jak ti rozumím. Něco podobného jsem zažil lehce před mými padesátinami. Řidičák rozšířit na motku i když mám ŘP kromě na autobus na všechno tak když jsem ho v 18 letech dělal tzv. Vojenské Céčko tak když mi nabízeli abych si tenkrát připlatil (50 Kč!!!) jízdy a budu mít i papíry ma "mašinu", hrdě jsem řekl, že na motorce jezdit nebudu. K padesátinám jsem si ten řidičák rozšířil ale myslím, že za 4200,- Kč. Nelituji toho, jen popisuji jak jsem se k tomu dostal já. Teď mi je 56 a na svoji Suzinku Maraudera 800 nedám dopustit a normálně si s ním v garáži a na cestách povídám. Ať si o mě myslí kdo chce co chce ale já se za to nestydím a vždycky mě dostane ta sounáležitost když mám tu čest pozdravit jiného motorkáře na silnici. Jsou ale výjimky "nadutců" kteří tu ruku na pozdrav nezvednou. Ti si ale asi koupili motku jen proto, že je to zrovna IN a o zdravení je patrně pod jejich úroveň. Ti ale mezi nás nepatří. Prostě abych to uzavřel, moc Ti Kapsaji fandím a přeju Ti hodně krásných a šťastných km kolama vždycky jenom dolů. Záškodník.
U mne to probíhalo ponekud jinak - k motorkám jsem se dostala tak nějak náhodou, protože mě nikdy nezajímaly. Před pár lety si začal dělal velké Áčko náš syn, kterého kamarád má sbírku strojů zn. Jawa, a tak si chtěl synátor pořídit tutéž „strojovnu“. Protože v naší rodině nikdy motorka nebyla, krom 2-letého období vlastnictví Babetty, měl i učení v Autoškole v Praze hodně těžké, nemaje znalosti ani praxi. Po rodinné dohodě jsme jeli zakoupiti stroj Jawa 350 - na učení a do začátku bude stačit – když to někde vyvalí – škoda nebude tak velká a na něčem se to naučit musí. Začal trénovat na přilehlé louce a my s mužem jsme tam občas zašli nakouknout, jak mu to jde. A TADY byl asi začátek i mé náklonnosti k těmto přibližovadlům. Mužští do mne tak dlouho rýpali, ať si zkusím,(asi se chystali smíchy se za břicho popadat ), tak jsem nakonec na tu obludu těžkou a velkou vylezla, a objela pomalilinku na 1 rychl. stupeň kruh o průměru cca 30 metrů… Další den už jsem přišla na louku v teniskách a objela kruh na 2 - jku..
Pak už jsem jen honem ( ve věku 45 let) - sháněla na podzim AŠ, kde mají ještě tento rok volno – sehnala jsem až v Praze, kde jsem v září 2008 absolvovala zkoušky, mezitím jsem stačila koupit krásnou bílou Yamahu Drag Star 650, zvaná Sněhurka, na které jsem ještě pojezdila cca 1,5 měsíce do zimy. Rok 2009 byl ve znamení učení jízdy, hooodně čtení na forech, jízdy na srazy, v koloně, i sama. Za tuto sezonu jsem najela 8 000 km. Manžel si udělal též velké A o 3 měsíce později, zakoupil Honda Shadow 600 a jezdili jsme občas i spolu.
Po roce ježdění na malém dráčkovi , jsem zatoužila po silnější mašince a tak na jaře dalšího roku ( 2009) už bublala na zahradě další Yamaha, tentokráte V Star 1100. Jsem s ní velice spokojená, a abych měla při jízdě společnost, jezdí se mnou malý spolujezdec Kryštůfek, což je ten nejlepší ledviňáček na světě. Jezdím ráda, jezdím dost a doufám, že mi to ještě vydrží. Tuto sezonu se mi na tachometru objevilo najetých 12 000 km.
Po 2 letech jsem změnila typ na Moto Guzzi Breva 1100 a na té jezdím dosud všude, kam se dá, po vlasti české i za hranice.
Díky za tento článek, myslým že většina "Husákových dětí " se zde najde. I já přispěji do diskuze. Můj otec jakožto člověk bez řidičského oprávnění mi byl velkým vzorem, co by cyklista a velký sportovec. Po té co jsem zapálil kolo favorit které donesl jéžišek asi proto aby mě nasral, otec pochopil a koupil garáž. Ve 14 letech přišel první stroj, Simson Enduro bez papírů, no co já je taky neměl. Měl jsem myšlenku to zlegalizovat tak jsem si k 15tinám vyprosil u rodičů peníze na řidičské oprávnění. Po náročném kurzu jsem ani na potřetí neuspěl, samozřejmě že z teorie. Tak jsem tedy nadále jezdil bez oprávnění, jelikož není lepšího pocitu když ujíždíte policii po pěší zoně na ČZ 175, což byl muj druhý stroj. Jelikož jsem byl o hodně lepší než cajti a jejich felfa se nevešla mezi lavičky, tak mě nedostali. Odveta přišla o chvilku později kdy jsem na zapůjčené JAWA 350 při zkušební jízdě po výměně žárovky , havaroval. Naboural kolega a samozřejmě že také bez oprávnění. Protože se sedřel při pádu a chcala z něj krev tak jeho starostlivá matka odvezla do nemocnice a sáhodlouze vypravovala lékařum jak měl syn autonehodu, vůbec ji nevadilo že nemá papíry. Samoozřejmě že pečlivý lékař ho zasypal pudrem a ani náplast nenalepil , protože prej tak malou nemá, ale vše musel hlásit. Tentokrát měla policie navrch, dostal jsem 300kč pokutu. Po tomto zážitku jsem počkal na 18tiny a šel do autoškoly. Zde jsem si udělal řidičák na B a A. No jízda z papírama už nemá to kouzlo útěku tak jsem motorky na dlouhých 12let opusil. Po 12letech, světe div se, jsem si zřídil autoškolu, jo ten co nedal testy na fichtla. A jelikož žadatelé občas chtějí i motorky tak jsem musel udělat učitelák i na A. Po prvním kurzu jsem prodal výcvikové moto a ze slovy " Nejsem magor a nedám se z nákym mladym blbcem zabít" jsem výcvik na moto zrušil. No ale jezdit mě bavilo a tak jsem pořídil Varadero, a snad jednou děti odrostou a bude víc času, ale zatím dobrý.
pěkný
,přeju mnoho šťastných km...
Nesmím tolik chlastat... Deauville byla samo sebou Honda ne Yamaha. Jinak článek na 1.
Když mě bylo asi 11 zabořil jsem kamarádovu 250 předělanou na krosku do stráně a totálně ji oddělal... vůbec jsem neměl páru, jak přeřadit na dvojku... v patnácti jsem si udělal řidičák na 50, ale moje žalostné oči toužící po Mustangovi nebyly vyslyšeny. A pak šel čas, maturita, vejška, rodina, cizina, děti... a přišel rok 2005, a já dosahoval Krisových let, kdy jsem o jedněch prázdninách přemýšlel, co s volným časem a napadlo mě udělat si řidičák na velkou motorku. Stalo se a za nedlouho jsem z jednoho bazárku odjížděl se Suzuki Bandit 650. Neohřála se u mne dlouho a objevil jsem Yamahu 650 Deauville. Silničně cestovní stroje mě uchvátily. Vyměnil jsem ještě tři a pak si dal dva roky pauzu, abych od kamaráda převzal Xamahu 600 XJ Diversion v provedení S = silničně cestovní. Vydržel jsem to s ní rok (to už se psal 2011) a zatoužil po vyšší kubatuře. První litr byl endurový. Caponord. Super sezonka. Ale pak už přišel nařadu vysněný model cestovního silničáře BMW RT. A u toho už zůstanu. Zatím jsem u 1150, ale pošilhávám po upgradeu na 1200. Jenom můj domácí baťůžek se mnou nechce jezdit. Rychle ho sice nahradili svišti, když jim došlo na 12. A já se mám kam vracet, po cestách, kdy jsem si odpočinul a načerpal nových sil. To je cesta motorkáře.
Hezké počtení, manžel se dvěma koly začínal v 53 letech také nejdříve rozšiřovákem na motorku a já jako baťůžek o 6 let později, to ale už na třech kolech. Tak hlavně pořád kolama dolů
Díky za počtení - ano, v roce 2015 řádil "the new biker virus". To nutkání se posadit na dvě kola mě provázelo od mala, ale nikdy nedostalo konkrétní obrys. Až loni. Motoškola, výbava, první moto. No a na podzim přijel kamarád, též s čerstvými papíry. Přesně ten, který mě na jaře doporučil docenta Chocholouška.
Tak hlavně opatrně, na každého z nás čeká někdo doma.