Do Jeseníků a zpět. Nadvakrát.

Víkend 15. - 17. září

Naše myšlenky se naplnily…

Od 1. ledna 2024 bude náš oblíbený VLL Jeseník z důvodu rekonstrukce zavřený, rozhodli jsme se tam letos vyrazit podruhé. Aneb jak se říká, “Nějaký důvod se vždycky najde.”

Pátek 15. září

Plzeňáků jede tentokrát více. Košo, Míša, Petras a Ivoš. Bóďa ač Plzeňák jede již o několik dní dříve na pracovní teambuilding do Jizerských hor.

Vašík jede opět z chalupy od Jičína a Noviš z Mácháče. Tihle dva jedou každý po vlastní ose a do VLL přijíždí jako poslední.

Skupina z Plzně vyráží trasou podobnou jako v červnu. Aby se ale nejelo stejně, udělali jsme malou změnu přes Čáslav, Chrudim a Vysoké Mýto.

Bóďa mezitím vyráží z Desné u Harrachova přes Jizerské hory, Podkrkonoší, Nové Město nad Metují, Vamberk a přijíždí do Žamberka, kde vyčkává příjezdu početnější skupiny z Plzně.

A co dál? No, “moto ráj!” Suchý vrch, Červenohorské sedlo. Úsek Bělá - Jeseník je uzavírka. Ale sedlo chceme jet a jedeme. V nejhorším se vrátíme a objedeme jinudy. Když přijíždíme k uzavírce - zákaz vjezdu. To se dalo čekat. Pro nás motorkáře jen informativní značka. Místí ale vesele jezdí sem a tam a po dotazu se dozvídáme, že je to průjezdné, akorát tam není asfalt. Tak jsme to projeli a za chvíli všech sedm kusů motorkářů schází opět v hospůdce u VLL a jako obvykle užívají dobrého jídla, piva a šťastného shledání.

Sobota 16. září

Protože posezení v pátek večer jsme urajtovali a počasí nám přeje, máme po snídani v plánu vydatnou a krásnou cestu. Petras si dává voraz a zůstává v lázních. Přijíždí Karlos z Jeseníku, ujímá se vedení skupiny jako správný znalec místní krajiny a vyrážíme.

Z Jeseníku přes Mikulovice, polské Glucholazy, kde tankujeme stroje a zatlačíme slzy nad cenou benálu u nás. Menší oklikou zpět do České republiky, opět do stanice Osoblaha na úzkokolejku. Měli jsme štěstí, jela polední pára v roce 2023. Dvě parní krásky dovezli vlak, hrála kapela a bylo i občerstvení. Nejvíce nás zaujal plně funkční model parní lokomotivy, který údajně sestrojil pán s dílnou v paneláku. Klobouk dolů! Prima zastávka.

Karlos nás vede krásnou cestou do Karlovy Studánky, kde si dáváme opět krátkou pauzu u kafíčka a malého občerstvení. Dál jsme užívali jízdu přes Morávku, Rýmařov, sedlo Skřítek, Sobotín. Tam jsme čekali na naše dva opozdilce. Klasika ve větší skupině, každý jede, na co má, ale hlavně kolama dolů. Červenohorské sedlo jsme si tenkrát dali tam a zpět bez “motokrosu” přes Bělou. Vyměnili jsme slipy, asi jako každý motorkář po tomhle úseku a přes Ramzovské sedlo se vrátili zpět na VLL.

Večírek standardní, ovšem s velkým bonusem. Do hospody přijel Bóďa starší, táta toho mladšího. Bóďa starší býval některým z nás skvělým kolegou. Dlouho jsme se neviděli, takže bylo o čem povídat…

Neděle 17. září

Snídaně jako vždy, balení a Petras odjíždí první sólo. Má další zastávku v Čáslavi. Zbytek skupiny vyráží přes Hanušovice, Rudu nad Moravou, Suchý vrch a před Žamberkem se rozdělují skupiny.

Noviš a Vašík jedou společně do Prahy, Noviš pak sám na Mácháč.

Plzeňskou grupu vede Míša, který umí “zatahat za heft”. Celá skupina to tak doslova pálí přes Ústí nad Orlicí, Vysoké Mýto, Chrudim, Čáslav, Příbram a Rožmitál pod Třemšínem domů. Bóďa tempo dává, ale svůj nový dvouvál o objemu 500 ccm často točí až k omezovači. “Aspoň to budeš mít dobře zajetý,” dodává Míša na jedné ze zastávek po cestě.

Hlavní ale je, že jsme všichni dojeli ve zdraví domů a zůstali v nás krásné moto dojmy.

Nooo… tak jaký důvod si asi najdeme na příští sezónu?!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE