Montenegro 2011

K snídani dostáváme vaječnou omeletu a pečivo. Nechápeme, proč do všeho, co vaří, musí dávat ten jejich sýr. Je pěkně hnusnej a tak i omeleta není žádná pochutina. Dnešní první zastávka je v malé obci Rijeka Crnojevica, kde se nachází starý kamenný most a taky je zde krásný výhled z hor na řeku.

Dál pokračujeme na Skadarské jezero, kde máme v plánu projet se lodí po jezeře a někde se ubytovat. Cesta je klasika, silnice asi 150. třídy. Vyjíždíme na hlavní silnici u města Virpazar a jedeme se projet přes most na parkoviště, odkud by měly jezdit výletní lodě. Hned po příjezdu na parkoviště na nás mává Michal s Klárou. Sdělujeme si v rychlosti poznatky a zážitky. Loď je drahá (50euro) a z jezera jsme zklamání. Není až tak čisté, jak jsme čekali. Jedeme tedy s nima kolem jezera směr Ulcinj. Po chvilce se rozdělujeme s tím, že bude sraz ve městě Ulcinj na benzince. Je šílený vedro, jako po celou dobu, co jsme tu. Po cestě je krásný výhled na jezero, kdo by to byl řekl, že je tak veliké. Samozřejmě potkáváme kozy a dokonce i 3 osly.

Ve městě Ulcinj se bez problémů potkáváme a společně vyrážíme po pobřeží hledat nějaký kemp nebo apartmán za rozumnou cenu. Postupně se posunujeme výš a výš. Kolem 16 hodiny teprve zastavujeme na oběd, jsme úplně propocení, venku je asi 37°C. Nakonec kotvíme až v obci Buljarica, máme pěkný apartmán asi 70m od moře (cena 30euro za pokoj za noc) s klimatizací. Po vybalení si dopřáváme koupel v moři. No řekl bych, že jsme byli slaní víc jak to moře :-D. Po vykoupaní a převlečení, se jdeme podívat na promenádu. Dáváme si výbornou pizzu, chlapi pivo a dámy juice. Kupujeme hrozny a meloun, který hned ochutnáváme na terase u našeho pokoje.

Ráno se loučíme s Michalem a Klárou, možná se ještě někde potkáme, ale plány máme jiné, tak by to byla velká náhoda.
Jedem dál kolem pobřeží a chceme navštívit klášter Duljevo. Nikde není značená cesta a venku je tak nesnesitelné vedro, že se nám nechce nikde bloudit a hledat ho, takže pokračujeme dál do národního parku Lovcen. Opět projíždíme nekonečnýma zatáčkama, prostě motorkářský sen (až na to vedro teda). Před vjezdem do samotného parku je závora a platí se zde vjezd za osobu 2eura. Na rozcestí se dáváme směr Mauzoleum Petra Njegoše, cesta vede vzhůru se spoustou vraceček. K samotnému Mauzoleu vede od parkoviště 461 schodů, naštěstí je většina v průchodu ve stínu a chladu.

Po prohlídce Mauzolea a samozřejmě vydýchání tolika schodů, jedeme dál směr Kotorský záliv. Po cestě si dáváme oběd, tentokráte už nezvykle brzy. Asi kolem 12:30 hodin. Kamila si dává kalamity a chobotničky, byly opravdu úžasný a já mám grilovanou kotletku. V serpentýnách, směrem na Kotor, nás nechce před sebe pustit Slovinec. Když se dá předjíždět, tak jede rychle a ještě se roztáhne přes celou cestu. Po chvilce to vzdáváme a raději děláme fotky.

Dubrovník je opravdu krásný. Jelikož jsme upečení, tak do centra ani nezajíždíme a pokračujeme dál po Jadranské magistrále a díváme se, kde se ubytovat. Po chvilce sjíždíme do malého městečka a zkoušíme se dostat na samej konec na samotu, což se nám celkem daří. Teda až na tu samotu. Ubytování máme za 30euro za noc a domlouváme rovnou 2 noci. Zítra si chceme odpočinout a trochu se vykoupat. Po vybalení jedeme ještě do města nakoupit nějaké jídlo a pak zase hurá do moře.

Dnešní den je opravdu pouze odpočinkový. Nějaká procházka po okolí a jinak válení se u vody a nabírání sil na nadcházející přesun zpět domů.

Vstáváme brzo, chceme se dostat od moře pryč dokud nebude takové horko. Kolem 7:45 hod. už vyrážíme po Jadranské magistrále, na které není téměř žádný provoz. Přes hranice přejíždíme v pohodě, není potřeba ani zastavit, paní celnice mává ať jedeme. Do BiH přejíždíme přes hraniční přechod Metkovic, kde je sice menší kolona, ale jde to rychle. Cesta je parádní, jede se dobře a zatím není žádný velký horko.
V Mostaru zastavujeme a jdeme si prohlédnout staré město a nakoupit nějaké suvenýry. Nakonec jich máme plnou igelitku. Pro každého něco. Já si tam pořídil armádní nůž z „Kalašnikova“. Údajně byl opravdu v boji. Ve městě si také poprvé více všímáme rozstřílených domů. Byla to opravdu moc pěkná zastávka.

Přes město Jajce pokračujeme dál na Banja Luka. Asi 20km před ní je silnice uzavřená a tak jedeme objížďkou po horších cestách. V jedné obci musím okamžitě zastavit. Tentokrát povel přišel ode mě. Inkasoval jsem do krku štípanec od včely. Po lehkém ošetření pokračujeme dál a během chvilky se vracíme na hlavní silnici a pokračujeme na hraniční přechod Gradiška. Na HR straně je to hrůza, kolona přes celý most a celníci si dávají načas. Připadám si jako před rokem 1989, ale z opačného směru, směrem do Chorvatska. Prohlíží skoro všem autům kufry. Po nás chtějí i TP od motocyklu, do kterého chvíli kouká, jak kdyby tomu rozuměl, pak si prohlíží motorku, šklebí se a pak mává, ať jedeme. Zcela zbytečná fraška. Pokračujeme dál na Daruvar, Virovitica, hraniční přechod Terezino Polje a Barcs. V Chorvatsku netankujeme, protože mě naštvali a nechci jim tam nechat ani halíř. Je už spousta hodin a chceme dojet do Maďarska, tak jedeme dost svižně. Hraniční přechod HR-H, Terezino Polje, mě opět utvrzuje v tom, že Maďaři, jsou opravdu „maďaři“. Celník se tváří důležitě, furt kouká a pak se ptá na alkohol a cigarety. Odpovídám mu, že nemáme. Tak zase kouká důležitě a pak chce otevřít kufr. Takže mu otevírám kufr, ukazuji mapy, oblečení a pak mávne rukou, ať jedeme. Za hranicema tankujeme a pokračujeme dál směrem na Balaton (tentokrát ale spodní část) s úmyslem se před Balatonem ubytovat. Nedaří se nám to, po 45 km hledání se ubytováváme kousek od Balatonu. Platíme 40euro za pokoj se snídaní.

Když už bylo ubytování tak drahé, tak aspoň musím pochválit snídani. Opravdu výborná a všeho bylo dost. Venku je docela zataženo, doufáme, že nebude pršet. Po cestě se na benzince musíme víc obléknout, je nám zima. Oproti nedávným 37°C bych to viděl tak na 22°C. Jedeme směrem na hraniční přechod H-A, Pamhagen a dál kolem Neusiedler See, Durnkrut, Břeclav a domů. Tempo máme celkem svižné, máme strach, že bude pršet. Domů jsme dorazili asi kolem 14:30 hod.