Zelenáči v Albánii

Poprvé jsme vyrazili na enduro trip za hranice všedních dnů a občas i za hranice naší představivosti. Všichni jsme jezdili jen na silničních motorkách, je nám skoro padesát a na endurech jezdíme prvních pár měsíců v životě.
Petr – KTM 990 Adventure, Petr (pro rozlišení a vzhledem k jeho tloušťce = Žíla) – BMW GS 650 Dakar, René – Yamaha XTZ 660 Teneré. Protože jsme měli jen týden času a bylo nám líto zhoblovat téměř nové enduro gumy po dálnici, zvolili jsme zrychlený přesun s autem a vlekem. Ve středu jsme naložili 3 moto do přívěsu pro 2 motorky, vystlali je boxerkami a OK.

Den 1.  Pátek  23.9.2011 Nonstop dálnice

Nákup posledního žvance, zapřáhli jsme přívěs za Š Superb a v 16.05 vyrážíme. Žíla překvapil, a má pro nás řízky. Jinak dálnice a dálnice 100-110 km/h cca 12 litrů/100 km. Stavíme pouze na tankování, protažení a střídavě řídíme a střídavě vytuhnem.
Trasa: Karlovy Vary – Cheb – Německo – Marktredwitz – Regensburg – Rakousko – Graz

Den 2.  Sobota 24.9.2011 Dovolená na pláži

Slovinsko (kontrola) – Maribor – Chorvatsko – Záhřeb – je to dlouhý, ale dálnice vede skoro až k Dubrovníku – Bosna a Hercegovina (kontrola) – Chorvatsko – camping Monika v Molunatu  kolem 13.00 h. Celkem 1415 km a cca 21 hodin.
Zakotvíme, domluvíme týdenní parkování auta s vlekem, vybalíme plavky a jdeme se vykoupat v moři. Plavec Žíla nás vyprovokuje k závodům v plavání, aby úspěšně prohrál. Zato ho vyfotím s kačenkou, kterou jsem vzal na výlet s sebou, a místními krasavicemi (70 let a výš). Pak rozbalíme stany, vyndáme motorky, vše připravíme pro ranní odjezd a povečeříme. Pivko, únava a spánek.

Den 3.  Neděle 25.9.2011 Divočina

Budíček plánován na 7.00, ale budíme se dříve. Snídaně, balení a poprvé trochu čekáme, až si Žíla to GS zabalí a nabalí. Kolem 9.00 startuje naše trojka a jedeme 1. motoetapu. Po E65 přes Černou Horu – kolem Kotorské zátoky – Svatý Štefan – Bar. Zde jsem to na výjezdu od benzínky poprvé položil, když mi nečekaně chcípla Tenerka místo akcelerace. No a taky jsem si ji rudej hned rychle zvedl, když se na mě otáčela mladá maminka s dcerkou nechápajíc, proč se jim válím u nohou. Před hranicemi jsme ještě dali výborný oběd na terase s výhledem na moře.

Pak nás úzká silnička vede k hranicím kolem udržovaných muslimských hřbitovů. Hranice Albánie: všechny doklady skenují, chvilku to trvá, ale jinak projíždíme bez těžkostí stejně jako před námi skupinka Němců na GS 1200. Albánie nás přivítá prvními hříbky – bunkry. Chtěli jsme tu koupit nějakou podrobnější mapu, ale na benzínkách tu nic nemají. Takže jedeme po E851 podle 20 let starého Marca Pola 1:750 000 a z Googlu jsem si uložil do iPhonu pár fotek. Garmina jsem nechal doma, protože mi tam nešla nahrát žádná kloudná Albánská mapa.

Projíždíme Skadar, špatně odbočuji po čuchu (nikde není žádný směrník) a jsme sice na plánované trase po SH 21, ale v protisměru a na špatném levém břehu řeky. Zastavujeme u pěkného starodávného mostu a jedeme na pevnost Drisht. Jsou to jen rozvaliny, ale místní klučík s mačetou nám poradí, kde teče pitná voda. Rozuměl anglicky asi 5 slov, tak jsme natankovali vodu a obracíme 5 km zpět znovu k mostu a tentokrát již po pravém břehu míříme do Thethi National Park.

Nejdřív teda hrozné zklamání, protože místo offroudové cesty na mapě je tu nová asfaltka. Ale ta po chvilce přejde v uválcovaný podklad a pak následuje už jen polňačka, která je stále víc kamenitá, hrbolatá, stoupající do hor a naštěstí celkem pevná. Petr to má nejtěžší – na KTM má tři kufry. Začíná se stmívat a můj plán na dnešní projetí celého parku začíná mít trhliny. Těsně za vrcholem M.Shoshit (cca 1200 m.n.m.) po cca 2 hodinách jízdy do kopce (asi 45 km) rozbalujeme u cesty stany. Po setmění nás v protisměru míjejí dvě terénní auta s povědomou slovenskou SPZ. Dáme řeč a ujišťují nás, že z druhé strany to jedou už tak 6 hodin (cca 80 km)… Uléháme unavení a lehce vyšťavení za krásné hvězdné vlahé noci a nechceme medvědy.

Den 4. Pondělí 26.9.2011 Cizinec je našinec 

V noci trochu sprchlo, ale byl to jediný deštík za celý pobyt. Jediný medvěd se vyklubal ze Žíly ve spacáku. Vzbudily nás dvě terénní IFY co tu vozí dřevo. Zatroubí a zamávají. Posnídáme, zabalíme a sjíždíme z M.Shoshit do údolí řeky. Přes most v Ura e Re přejíždíme na druhý břeh, míjíme ruiny domu a pomníček nějaké rodiny…tak nějak nevíme co si myslet. Místní Albánci, kteří tu jsou taky na výletě, nám poradí anglicky, že musíme proti proudu na sever. Tak zase trochu do kopečka, občas jdeme do stupaček, brodíme louže a potoky a fotíme se, jak nám ten offroad pěkně jde. Pak nás však dojede místní Albánec na staré Vespě, na stojáka má před sebou malého tak čtyřletého kluka, zamává, otočí plyn a zmizí. Zírám, nechápu, jak to vše projel, přebrodil a docházím k závěru, že asi vezl malého do školky a spěchal…
Po chvilce také dojedeme do Breg Lumi, kde nás čekají tak 2 km pěkný asfaltky (jen ve vesnici) a za vesnicí opět nepříjemné velké šutry, ze kterých motorky nepředvídatelně odskakují a plavou. Cestou do Thethi to položí oba Petrové a optimismus mírně klesá. Naštěstí se oba pády obešly bez zranění a KTM i BMW se nám podařilo společnými silami opět zvednout na kola.
Krajina nádherná, ale jsme žíznivý a zpocený jak myši. Stavíme naproti vesnici a pijeme. Po chvilce si všimnu, že k nám těch cca 800 běží malý kluk. Dojde k nám a jednoduchou, zřetelnou a nám srozumitelnou angličtinou se představí jako Francesko. Každému podá ruku, řekne nám správný směr a pak nabídne své služby: pití, jídlo, ubytování = no problem. Rozhodnutí je rychlé – dáme mu vydělat. Beru ho za sebe na Tenerku a jedeme k nim. Jejich rodina tam provozuje malý skromný hotýlek a zároveň vedle buduje nový evropský hotel.
Franceskovi je 11, umí anglicky jediný z rodiny, naučil se prý sám od hostů, úroveň tak aby se domluvil. Do školy teď nechodí, protože tu nemají zrovna učitele. Petr má strach, že mu nebude stačit benzín, protože KTM žere trochu víc (skoro jako Tenerka s Géesem dohromady). Pro Franceska … no problem… a po chvilce rušnějšího rozhovoru s otcem a strýcem přináší dvě dvoulitrovky od Coly s benzínem celkem za 10E. Jinak kromě coly jsme dali ještě pivka, polévky a míchaný salát pro nás tři celkem za 20E. Tipuju, že z Franceska bude jednou velice schopný šéf místního údolí. Kousek ho ještě vezmeme i s jeho bratrem na motorkách k vodopádu. Tam se rozloučíme a pokračujeme do příkrých serpentin.
Přehoupneme se přes vrchol do krásného horského údolí, kde za druhou vesnicí začne opět asfaltka. Krátce se zastavíme u šibenice a v Kopliku dotankujeme a napojíme se na SH1. Ve Skadaru je to hodně balkánské, ale podaří se nám vysápnout z bankomatu místní měnu, něco málo nakoupíme a řešíme kam na noc.
Já jsem pro co nejbližší přiblížení se ke Komani, abychom ráno stihli v 9.30 trajekt, ale Petr cestou viděl poutač na kempink Albania s tím, že sprchu si dnes zasloužíme. Bohužel jsme minuli odbočku na SH29, setmělo se, najeli jsme asi 80 km a nakonec jsme ten kemp v Barbullush-Bushatu našli. Odměnou byl skoro prázdný (po sezóně) velice nadstandardní kemp s příjemnou a ochotnou obsluhou (paní domu, tři pěkný holky a kuchař). Máme pro sebe celé patro nad restaurací, motorky hlídá celou noc muž s baterkou a flintou. S výbornou snídaní za 10E na osobu…

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE