reline_unor



Africa Tour 2007 – druhý díl

Gambie je malá země rozkládající se podél stejnojmenné řeky sousedící ze všech stran se Senegalem. Víza do Gambie je sice možné získat na ambasádě Velké Británie v Praze, ale za dost vysoký poplatek. Raději to riskneme a kupujeme je až na hranicích za 15 USD. Získání víza je bezproblémové a za přátelského loučení s celníky vjíždíme na cesty Gambie.

Kapitoly článku

V prvních vesnicích, kterými projíždíme jsme radostně vítáni a skoro každý nám mává. Hlavně děti se kolem nás sbíhají ve velkém počtu. Do země přijíždíme v podvečer, a tak hledáme místo na nocleh. Zakrátko jsme zastaveni místními pány na mopedu a máme jet za nimi. Prý nám ukáží krásný kemp, který je zadarmo. Kličkujeme přístavem a po ulicích plných písku se za tmy dostáváme ke skutečně krásnému kempu. Zadarmo to ale není a cena je 15 Euro. Po krátkém domluvě, kdy argumentujeme tím, že zadarmo není 15 E, nabízíme cenu za čtyři osoby 100 dalasi, což je 80 Kč za noc. Nakonec se na této částce domluvíme a při předávání peněz si na majiteli kempu všímáme něčeho divného. Je na něm až příliš vidět že kouřil marihuanu. Přidali se k němu i jeho přátelé, a tak je v kempu hodně veselo. V noci si třeba vzájemně opalují svíčkou chodidla aby zjistili, kdo je zkouřený nejvíc. Z tohoto kempu „U zhulených“ vyrážíme ráno podél pravého břehu řeky. Podle informací cestovatelů, kteří tudy projížděli před dvěma lety, má být tato cesta špatnou pistou. K našemu příjemnému překvapení se zde buduje nová silnice, takže asfalt střídá rovná pista.





Okolní krajina je nádherně zelená a kolem nás jsou vysoké palmy, různé listnaté stromy, pole a pastviny. Začíná zde africký rovníkový prales. Při zastavení se zaposloucháme do jeho zvuků a nad námi přelétají hejna ptáků. Stačí se ale jenom trochu vzdálit od řeky a hned zase začíná suchá krajina spálená sluncem a kolem je zase savana. Občas se zastavíme ve větších vesnicích, kde nakupujeme něco k jídlu – většinou chleba a rybičky, nejrozšířenější konzervu Afriky, a také všudypřítomnou Coca-Colu. Čekáme množství ovoce, ale prodávají se tu jen škaredé banány a melouny. Vždy musíme smlouvat a cena je potom oproti té původní zhruba třetinová. Gambie je země často navštěvovaná cizinci, a tak se nám často stává, že při zastavení je po nás požadován dárek v podobě bankovek. Třeba když projíždíme staveništěm nové silnice a jsme nuceni sjet na původní pistu, ze které po pár stovkách metrech najíždíme na cestu, tak je po nás požadován poplatek za průjezd. Když nezaplatíme tak prý nemůžeme jet dál. Česky je posíláme někam a klidně pokračujeme. Toto se nám stane ještě několikrát a pokazilo nám to pohled na zemi jinak příjemných lidí. V Gambii jsou pozůstatky starého osídlení a jedny z mála starých památek tohoto koutu Afriky. Kolem břehů má být několik kamenných kruhů, které snad sloužily k náboženským obřadům již před dvěma tisíci lety. Najít tyto pozůstatky je ale problém, protože nikdo z místních pořádně neví kde jsou. Podle mapy máme být přímo u nich, a tak se ptáme ve vesnici. Nikdo ale neví kde je hledat, zřejmě už je místní rozebrali na stavební kámen.


Celkem bez problémů nacházíme největší gambijskou památku Watsu Stone Circles. S velkou dávkou fantazie lze tyto kameny přirovnat ke známým anglickým Stonehenge. Je to ale v podstatě několik „povalujících“ se kamenů, kterým místní přisoudili magickou moc. Největší z kamenů je vysoký jen asi dva metry, ostatní kameny jsou vysoké asi 1 m a jsou velmi poškozené. V malém muzeu je ještě výstava obrazů znázorňujících předpokládané využití tohoto místa Náš příjezd způsobuje ve vesnici poprask, sbíhá se asi sto dětí, které žebrají o peníze. Naštěstí za chvíli přijíždí mikrobus s evropskými turisty a děti raději obtěžují je.





Nocujeme nedaleko ptačí rezervace na ostrově uprostřed řeky nedaleko města Jana Bureh Town.V noci nás najde jeden z místních a začne nás vydírat. Pokud nezaplatíme každý 50 dalasi (asi 50 Kč) tak nás půjde udat na policii. Tvrdí nám, že pozemek je jeho dědy a tak musíme zaplatit. Vzhledem k tomu, že je již noc a nechce se nám hledat jiné místo, dáváme mu stovku a posíláme ho někam daleko. Ráno přichází jiný mladík a tvrdí, že spíme na pozemku jeho otce a že máme zaplatit. Ošklivě se na něj podíváme, začneme se zvedat a je vidět, že rychle pochopil, že z toho nic nebude a raději odchází. Druhý den ráno přijíždíme k druhému trajektu a zde jsme atakováni policií při natáčení. Chtějí nám rozbít kameru. Nakonec si nedorozumění vysvětlíme a dozvídáme, že jsme natáčeli vězně jedoucí do zaměstnání. Kdo to měl ale poznat když vypadali úplně stejně jako ostatní a měli normální roztrhaná trička! Přeplouváme na druhý břeh a přijíždíme do Georgetownu, města v srdci Gambie rozkládajícím se v půvabné říční zátoce.V koloniálních časech bylo druhým nejdůležitějším městem země. Stále se tu nachází malé koloniální domy s tradiční architekturou a město je správním a obchodním centrem regionu.


Podél levého břehu jedeme zpět směrem k moři. Silnice na tomto břehu měla být podle dva roky starých informací pěkná asfaltka. Je ale dosti poničená, asfalt je samá díra, často jsou díry i půl metru hluboké. Při jízdě stále střídáme jedničku a dvojku, výjimečně zařadíme i trojku a na úseku 10 km díky kličkování najedeme více než 14 km. Takováto jízda je ve zdejším vedru velmi namáhavá.


Na nocleh se zastavíme vždy u některé vesnice nebo samoty a zeptáme se zda bychom si nemohli někde poblíž rozdělat stan. Sejde se celá početná rodina, její nejváženější člen nám to dovolí a ukáže vhodné místo, ostatní pak místo zametou a společně pak stavíme pod baobaby stany. Je to pro ně obrovský zážitek když si mohou vyzkoušet stavbu stanu. Všichni pak stojí nedaleko a pozorují nás až do úplné tmy.Večer si jdeme sednout k ohni a dá nám hodně práce přesvědčit domácí aby nám zazpívali. Ráno se loučíme a rozdáváme tužky a bonbony všem dětem.






Celá Gambie je poseta mnoha rezervacemi a navštívit je znamená pouze odbočit z cesty. Největší rezervací je King West, která leží nedaleko města Kivinela. Rezervace je tak obrovská, že spatřit nějaká zvířata se nám nedaří. Proto volíme další dvě malé blízko Banjulu, a to Tanji Bird Reserve a Abuko Nature Reserve. Poblíž vesničky Tanja hledáme na pobřeží místo na postavení stanu a seznamujeme se se sympatickým mladíkem Alladinem a domlouváme se na noclehu na dvorku jejich domku. Nocleh je zdarma a ještě jsme pohoštěni pečenou makrelou s rýží a zeleninou a můžeme se i vykoupat v krásné evropsky zařízené koupelně. Jsme požádáni o trochu benzínu do generátoru aby mohli spustit čerpadlo a tekla voda. Tomáš nabízí svůj plný kanystr a Alladin ho celý nalévá do generátoru. V generátoru bohužel po koupání zbyl dostatek benzínu na to, aby si místní hoši mohli dlouho do noci pouštět hlasité regae.


Ráno si prohlížíme rybářský přístav – loďky, ryby sušící se na sluníčku a rybáře vracející se z nočního lovu.





Na pobřeží potkáváme i evropské a americké turisty. Do Gambie míří spousta sexuchtivých bělochů, zejména obtloustlých Evropanek ve středním věku, které si zde najdou mladého partnera, kterého pak finančně podporují i po zbytek roku.
Navštěvujeme nádhernou reservaci Abuko. Okolo nás je spousta opic a ptáků a nakonec vidíme i krokodýly. Nakupujeme suvenýry a fotíme se z jejich prodejcem. Z Abuka to je jenom kousek do hlavního města Banjulu.




Informace o redaktorovi

Radovan Jirků - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):


TOPlist