Tip na výlet: Motomuzeum youngtimerů Sezemice

V České republice je určitě velká řada nádherných motocyklových muzeí. Dalo by se říci, že jsou zaměřeny buď na motocyklovou historii celosvětovou, nebo československou. Tedy na motocykly se stářím nad 30 let, což je minimální věk, aby váš stroj spadal do kategorie veteránů. Muzeum v malém městečku severně od Pardubic se těmto dvěma kategoriím naprosto vymyká. Je totiž zaměřeno na motocykly 80tých a 90tých let, tedy kategorii youngtimerů. Zatím je pro vás připraveno 11 tématicky zaměřených místnosti, s tím, že muzeum se dále rozrůstá a půdní podlaží již čeká na další exponáty.

Nikdy by mne nenapadlo, co může ukrývat velká budova o třech podlažích s nenápadnou samolepkou na dveřích se siluetou BMW K100RS v náklonu. Nic nenasvědčuje tomu, co nás za těmito dveřmi čeká. Držíte v ruce peníze a místo koupě lístku vás to táhne doprava, jako velmi silný magnet. Tady jsou supersporty začátku 90tých let vyskládány jako modýlky ve vitríně ve třech řadách nad sebou. Kawasaki ZXR750, ano ta první s hadicemi od „vysavače“ v kokpitu. Ducati Paso - supersport, jež zrovna nelámal srdce „červených“ fanoušků. Suzuki GSX R 750 - jasně, ještě ta s plochými kapotami. Yamaha FZR1000 Genesis, dvoutaktní Yamaha RD350 v originální verzi s celokapotáží a úplně nahoře Honda NSR400R, replika půllitrového speciálu Fredieho Spencera. Jakmile majitel a průvodce muzeem zároveň uvidí vaše vyvalené oči, s úsměvem se vás ujme a hned začne diskuse o každém exponátu. Slušností je ale koupit si lístek, a vstoupit do království nedávné motocyklové historie.

Chodbičkou vlevo vás provází Kawasaki GPZ900R, jakoby ji sem právě zaparkoval Tom Cruise před tím, než sednul do kokpitu F14 Tomcatu. Honda VT500 – bože to byla tak pohodlná a příjemná motorka! VF750F, kráska s puncem přidřeného motoru, a už přicházíme do oddělení TURBO! Že by tady měly být 4 sériově vyráběné stroje? Kawasaki GPZ750, Yamaha XZ550, naprosto unikátní Suzuki XN85, a „céikso“ od Hondy. Jenže ta se vyráběla nejen jako pětistovka, ale i jako zvenku identická 650tka. Libor říká: „No aby byly kompletní, musel jsem tu druhou Hondu dokoupit.“

Ke všem „turbům“ samozřejmě nalezneme v muzeu i základy, z nichž vycházely. Přejděme do místnosti modrobílé vrtule. Aaach, BMW K1! Létajicí cihla, tak o ni mluví škarohlídi, kterých je popravdě drtivá většina. Já patřím k tomu 1% podivínů, kteří ji zbožňují. R90S, R80RT nebo málo vídaný bratr velké K100, tříválcová K75C. Tu znám jen z prospektů!

Už jste viděli „pokojík“ pouze s motocykly s wankelovými motory? Já doteď také ne, ale u Libora uvidíte naživo Nortony, Suzuki či Herkulesa.

Když se z mezischodí podíváte pod sebe, máte dojem, že jste se ocitli na Route 66, nádherná tapeta přes celou stěnu, a před ní supertourery pro Spojené státy, kde narazíte na raritu, kterou nejspíš nikdo z vás nezná. Yamaha XS 1.1 Martini vyrobena v počtu 500 kusů, s celokapotáží, kde je horní část otočná s řidítky. Zjištuji, že vím o youngtimerech vcelku prd.

Oddělení sporťáků z první poloviny devadesátých let mne dostalo. Kolik motorek z těchto jsem kdy měl? Pomalu vzpomínám na staré lásky. Kde dnes potkáte Hondu CBR 600 F první modelové řady, ano to docela ošklivé káčátko? Ke GPZ 500S se přes množství dalších strojů nemohu dostat. Možná je to dobře, asi bych loudil po Liborovi, ať mne na ni nechá sednout a zavzpomínat si na krásných 3,5 roku v sedle tohoto etalonu sportovně cestovní motorky střední třídy.

Přesouváme se mezi naked biky počátku 80tých let. Dvoutaktní Suzuki 350 a 750! Katany, z toho jedna celokapotovaná! Kawasaki Z1R znám pouze jako plastikovou stavebnici 1/12 od firmy Revell. Cože to černé stojí ve střední řadě? Honda CB650, tohle byl první japonec, na kterém jsem kdy jel. Při pohledu na vyváženost a eleganci unitrackové GPZ 1100 si jen v duchu říkám:

„Kam kráčíš světový trende s tisíci nesmyslnými výčnělky, s překroucenými rámy jak z dílny zhuleného uměleckého kováře a se světly, které konstruktéři našli coby rekvizity v holywoodských depozitářích po dotočení Star Treku?“ 

V oddělení “malých“ starších naháčů taky nejspíše najdeme to, co jsme kdysi vlastnili. Tyhle dvouválečky byly pro nás logicky cenově přístupnější, i když uvědomíme si, že v roce 1985 stála dovezená ojetá Suzuki GS400 rovných 40 000 Kč, a nová Škoda 120L 65 000! Síla že?

Kawasaki tu má hned dva malé „Zedy“, 200 a 400, Suzuki velmi málo vídanou GSX 400 modelový rok 1981, Honda CB250 ještě na drátech. Kouzlo těchto lehkých youngtimerů objevují dnes opět i jejich tehdejší majitelé a i když se zdá, že se do republiky přeplněné motocykly už nic nedováží, menší objemy „youngtimerů“ jdou nyní na dračku. Střední třída je zde zastoupena Yamahou XZ550 v nahaté verzi. Já si jen říkám, bože jak tohle byl šmrncovní a nadčasový, ostře řezaný design!

Když už tu máme wankely, a všechny turba, samozřejmě nesmí chybět šestiválce. Honda CBX 1000 jak „stará“, tak ve verzi Pro Link, Kawasaki Z1300, naživo ji vidím opět poprvé, nebo velmi vzácné Benelli 900 Sei, ty jsou tady hned dvě, a k nim nesmí pro úplnost chybět verze s motorem 750!

Asi úplně největším skvostem sbírky je britský Hesketh 1000. Možná tohoto výrobce znáte z Formule 1, kde s ním závodil slavný James Hunt. Lord Hesketh se pokusil vstoupit i na pole jedné stopy ovšem zdaleka ne s takovým úspěchem. V první polovině 80tých let vyrobil necelých 200 kusů těchto strojů, které byly těžké, špatně se chladily a o poruchy nebyla nouze. Dnes se jedná o vyloženě sběratelské kousky, které v běžném provozu určitě nepotkáte. A tahle byla koupená coby funglovka! Libor však říká, že více než tyhle perly návštěvníci jihnou nad CB750 Bol d´Or, Yamahou XJ 650, nebo Kawasaki GPZ600R, kde si zavzpomínají na své zážitky v jejich sedlech.

Mne takto nejvíce dostala Kawasaki GPZ 305 Belt Drive, po které mi zbyly jen 2 fotografie a vzpomínky na 11 000 km za jedno teplé léto. Tady stála přesně taková, s kterou jsem denně dojížděl do práce, i na koupačku na lipenskou přehradu.

Co říci závěrem. Motomuzeum Libora Nováka je natolik výjimečné a natolik nabušené stroji, u kterých se ještě na motocyklové rámy používala echtovní ocel, kdy nádrže nebyly z plastu a kdy se nepočítalo s životností 6-8 let, jako je tomu v dnešní „rádobyekologické“ době, že vám mohu říci jen jedno: Tohle prostě musíte vidět!

Informace o redaktorovi

Martin Decarli - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE