Nevděční motorkáři v Nepálu

Tak například když jsme se vydali v Nepálu, na legendárních Enfieldech do údolí řeky Kali Gandaki pramenící na severu u hranic s Tibetem, v oblasti království Mustang. Kousek odtud, nad vesnicí Muktinat, je jedno z posvátných míst hinduistů a buddhistů. Nejdůležitější je chrám Višnu Mandir, ve kterém se nachází podoba boha Višnu. Okolo chrámu je postavena zeď, ze které chrlí svatou vodu 108 měděných chrličů ve tvaru kravské hlavy. Věřící – jak bohatí obchodníci tak asketičtí polonazí svatí muži – sádhuové, sem směřují z Tibetu či jižných částí Indie, aby se v těchto pramenech vykoupali a vylepšili si tak svoji karmu.
V dalším starobylém chrámu Jwala Mai dochází k malým přirozeným výronům plynu, zajišťující ustavičný posvátný plamen. Tato neobvyklá kombinace ohně a vody je zodpovědná za náboženský význam Muktinatu. Světec tibetských buddhistů, guru Rimpoče, údajně navštívil tohle místo v osmém století. Nás se tu ochotné ujímají přátelští sádhuové a provázejí nás tímto mystickým místem, na jehož horizontu dominuje sedmá nejvyšší hora světa Daulágiri - 8 167 m.n.m.

Několik kilometrů odtud je vesnice Dzong, tentokrát jen s buddhistických klášterem Sakya-pa Gompa. Tam se nám podařilo zažít pudžu – buddhistický obřad spojený s recitací manter, různých textů a přinášením obětin. Na obzoru Dhaulágiri a Annapurna – co více si je možno přát. Ještě že jsme tam šli, protože něco takového se hned tak někomu nepodaří. Atmosféra snad nelze ani popsat, ta se musí zažít. Snad se mi to alespoň trochu podařilo nafotit a nafilmovat.

Vděku za tento jedinečný zážitek se mi samozřejmě nedostalo, vždyť jsme museli ujít 8 km, a to ke všemu v nadmořské výšce 3 800 m, což je pro průměrného motorkáře neskutečný výkon, na který je hodno mnoho let vzpomínat. Ke všemu byl zavřený po cestě jediný guest house a na místo slíbeného čoumena (tibetské jídlo) na oběd, jsme se museli spokojit na oběd pouze s jediným darovaným jablkem od mnichů. Paradoxem je, že nejméně procházka vadila nejstaršímu spolucestovateli, motorkářskému cestovatelskému guru – Petru Hošťálkovi, kterému v té době bylo 68 let. Zato mlaďoši kolem 45 byli úplně hotoví.

Nestěžuji si, průvodcovat motorkáře není příliš těžká záležitost, pokud se během dne něco nepodaří a večer je správně vychlazené pivo, je vše zachráněno. V Thajsku , Vietnamu či Laosu k tomu občas přibude masáž a na každém je, jak daleko až ji nechá dojít. Třeba, jak by řekl Fík (jeden z klientů) až do šťastného konce. A tak, jak se říká ,,Konec dobrý, všecko dobré“, průvodcuji motorkáře nejraději.

Na vysvětlenou, kdo jsou to sádhuové - hinduisté, žijící poutnickým životem, živí se almužnami, nevlastní nic, co mají sebou. Vzdali se světského života - materiálních a sexuálních vazeb, aby dosáhli nejvyššího duchovního cíle. Jako prostředek k duchovnímu vhledu používají omamné látky – nápoj z konopí nebo kouří čaras (hašiš) z hliněné dýmky. Při každém šluku svatý muž nezapomene zvolat ,, Bam Šankar“ - ,, Já jsem šiva“.
www.moto-adventure.eu
www.rajbas.eu