Řetězy, jak je neznáme

Hitem mostního stavitelství v polovině devatenáctého století byly řetězové mosty. Masívní řetězy, složené z kovaných železných článků a napnuté mezi nosnými pilíři, nesly lehkou mostovku, a umožnily tak překlenout řeku bez nutnosti kotvit kamenné oblouky pro pilíře mostu přímo v řečišti. Stavba se díky tomu značně zlevnila a zkrátila. I v našich zemích jich stálo ve své době dost, a jen jeden jediný z nich se díky shodě okolností dochoval dodnes.

Jeho historie je trochu pohnutá, stál totiž na dvou místech. Původně překračoval Vltavu u Podolska na důležité císařské silnici spojující Písek a Tábor. Postaven byl v revolučním roce 1848 a na svém místě sloužil až do roku 1960. V třicátých letech minulého století si rozvoj silniční dopravy a zvýšení hmotnosti automobilů vynutil stavbu nového železobetonového mostu ve stejné lokalitě. Byl navržen velkoryse (koneckonců slouží bez omezení dodnes), převzal veškerou dálkovou dopravu a na dole v údolí ležící původní empírový most zbyla pouze místní frekvence.

V šedesátých létech se začala stavět Orlická přehrada. Díky vzdutí nádrže by původní „řetězák“ zmizel pod hladinou, nebýt toho, že byl rok před tím prohlášen technickou památkou. Nakonec bylo rozhodnuto jej rozebrat a přemístit někam, kde bude sloužit dále.
Nové místo se po několika létech našlo na Lužnici pod Táborem, kde byl znovu sestaven na okresce spojující vesničky Stádlec a Dobřejice v místě dřívějšího přívozu a předán do provozu v roce 1975. Nosnost mostu byla omezena na 1,5 tuny, na obou předmostích byly postaveny bloky, vymezující maximální šířku vozidel. Pod ním přibyla obslužná lávka, umožňující jeho pravidelnou údržbu.

Přístup

Z Tábora se vydáme po hlavní „137“ směrem na Bechyni, a asi kilometr za obcí Malšice uhneme vpravo na Dobřejice. Ty projedeme, a pár vlásenek hustým lesem nás dovede až na jižní předmostí. Tady je možno mašinu odstavit a pěkně v klidu si nezvyklou mostní konstrukci (a hlavně ty megařetízky) prohlédnout.

Přístup z opačné strany je z vesnice Opařany, ležící na již zmíněné hlavní Písek-Tábor. V ní odbočíme směrem na Bechyni, ale vzápětí na kraji obce uhneme vlevo na Stádlec, a dále opět serpentinami do údolí Lužnice. I u severního předmostí lze zastavit, takže odkud se k mostu vydáte, záleží jen na vás.

Okolí

Podél dolního toku Lužnice lze smysluplně výletit, slušně se svézt a současně i něco zajímavého navštívit a (případně) prohlédnout.
Ze Stádlece se vydáme do Opařan, kde se napojíme na hlavní silnici, po které dorazíme do Tábora. Rozepisovat se o historií prosyceném centru husitského hnutí zde nemá smysl, minimálně doporučím zajet do centra na Žižkovo náměstí. Jeho severní stranu vyplňuje mohutný kostel s vysokou věží, sloužící kromě vyzvánění i jako veřejně přístupná rozhledna. Pravda, výstup po 250 středověkých schodech dá zabrat, ochoz ale nabídne perfektní kruhový přehled.

Tábor a jeho blízké okolí vůbec oplývá rozhlednami. Věž bývalého hradu Kotnov, rozhledna Babina či rozhledna s pohnutým osudem, Hýlačka. Postavena byla jako dřevěná v roce 1920, vydržela až do prvního ledna roku 2012, kdy podlehla plamenům. Místní se ale nechtěli rozhledny vzdát, a tak zde o tři roky později vyrostla rozhledna nová. Sice ocelová (a zákonitě nehořlavá), ale tvarem připomínající tu původní.

Další zajímavostí, o kterou se při výletu „otřeme“, je první elektrifikovaná železnice. Dílo konstruktéra Františka Křižíka, postavené roku 1903, slouží bez problémů dodnes. Silnice do Bechyně víceméně sleduje trasu dráhy, která ve svém posledním úseku dokonce sdílí stejný (mimochodem velmi působivý) železobetonový most přes kaňon Lužnice, přezdívaný „Duhový“.

V letní sezóně na dráze můžete potkat i jediný dochovaný původní vůz M400.001, přezdívaný Elinka, jakož i jeho (dnes už také muzeální) následníky.
I město Bechyně, respektive jeho historické centrum, stojí za zastavení a prohlídku. I zde najdete vyhlídkovou kostelní věž, dalším „bodem zájmu“ je bezesporu velmi působivě umístěný bechyňský zámek.

Naše cesta vede dál, k soutoku Vltavy a Lužnice. Přímo k němu se lze na motorce dostat, nebo si jej z nadhledu prohlédnout z nedaleké rozhledničky Semenec.

Kdo má zájem a dostatek času, může si zajet k nedaleké JE Temelín (zabloudit nelze, její silueta nás prakticky provází po celý výlet) a prohlédnout si její infocentrum. Pro milovníky techniky rozhodně „must see“ :-).

Když už jsme u Vltavy, tak kousek po proudu leží osada Temešvár, u které řeku původně překračoval navštívený řetězový most. Pohled do hlubokého (i když dnes z poloviny zatopeného) údolí si lze vychutnat od parkovišť na obou předmostích, nebo pěšky dojít do středu Podolského mostu. K Temešváru nás dovede příjemná silnice přes Albrechtice nad Vltavou.
Výlet se chýlí ke konci, k Stádleckému mostu se dostaneme hlavní silnicí přes Bernartice a Opařany.

Jídlo

Přímo u mostu prostě a jednoduše nic do hrdélka není. Naštěstí sídla jako Bechyně, Tábor či Týn nad Vltavou jsou na hladové pocestné vybavena a připravena.

Benzín

Hustota čerpacích stanic v okolí je dostatečná. Nejbližší pumpa leží v Opařanech, při výletění můžete doplnit palivo v Drhovicích, Táboře, Malšicích, Bechyni, Týně nad Vltavou a Podolsku.

Informace o redaktorovi

Jiří Bašný - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE