Interphone a její model Tour

Text: Michal Pertlíček | Foto: Michal Pertlíček | Zveřejněno: 3.10.2017 | Zobrazeno: 4 223x

V dnešní době už jistě komunikátory, ani jiné technické vybavení sloužící ke komunikaci mezi jezdci určitě nepřekvapí a mnozí z vás jistě nějaký ten interkom používají. Proto se společně podíváme na vlajkovou loď společnosti Interphone a její model Tour.

Kapitoly článku

Do dnes byly interkomy této firmy označovány verzemi Fxxx. Osobně jsem používal verzi F4. Když odešel napájecí konektor, používaný zároveň pro spojení jednotky se sluchátky (což byla prostě jejich nemoc), přešel jsem na verzi F4s, která byla v podstatě stejná jako F4. Letos jsem konečně tento starý interkom vyměnil za nový Tour. Rozhodnutí to bylo zcela praktické, Tour nabízel výdrž až 3 dny na jedno nabití, zatímco F4 mi vydržela tak tak jeden den. Někomu se to může zdát jako blbost, ale komfort při nabíjení každý 3 den je na delší cestě k nezaplacení. Sami víte, jak často nabíjíte kameru, telefon …

Cellularline Interphone nabízí tři modely. Nejlevnější URBAN (cena 2 999,-) je pro nenáročné uživatele, kteří potřebují pouze poslouchat navigaci, nebo rádio, případně spolujezdce. Má omezený dosah na 100 metrů. Zlatý střed SPORT (cena 4 999,-) je se svým dosahem až 1 kilometr lépe použitelný pro komunikaci mezi dvěma jezdci na solo motorkách. Přidává i možnost automatického znovupřipojení spárovaných jednotek při jejich přerušení a ovládání pomocí hlasových povelů. Nejvyšší verze TOUR (cena 5 999,-), nabízí nejdelší dobu hovoru (cca 20 hodin), dosah 1,5 km, jednoduché párování více interkomů, nebo například sdílení hovoru s dalšími interkomy a mnoho dalších vychytávek. Tolik ale k teorii, mrkneme se jak to je s TOURem v reálných podmínkách.

Po rozbalení z krabice se vám do ruky dostane krásný a poměrně bytelně zpracovaný kousek přístroje. Po designové stránce mu lze jen málo vytknout. Vše je dostatečně velké, tak aby šel interkom ovládat v rukavicích. Musím říct, že oproti staršímu modelu F4, je to znát. Nechce to tolik cviku a snadno poznáte, kde máte jaké tlačítko - celkem jich obsahuje 8. Ty na přední straně slouží k zapnutí přístroje, zapnutí rádia, MP3 a přijímání hovorů. Boční tlačítka ovládají hlasitost a ladí FM rádio a přeskakují skladby v playlistu. Dále se na spodní straně nachází připojovací místo pro sluchátka a zezadu pod gumovou krytkou mini USB dobíjecí slot. Jako bonus je k modelu TOUR dodávána malá powerbanka o velikosti 2200 mAh. Stačí to k jednomu nabití přístroje. Když už jsme u nabíjení, jednotku nabijete do plna a cca dvě hodiny. Na 80% se nabije už za hodinu. Slova výrobce o výdrži baterie nelžou. TOURa nabíjím cca každé tři dny.

Připevnění k helmě je naprosto jednoduché. V krabici naleznete nalepovací držák, který umístíte kamkoli na helmu. Když jsem sundával starý držák F4, divil jsem se, jak to jde i po tolika letech špatně. Drží to jak přibitý, ale na helmu můžete připevnit i nenalepovací držák. Sluchátka jsou také součástí balení a instalace do mojí helmy Uvex Enduro Carbon nebyl větší problém. Sluchátka obsahují suchý zip, takže jdou dát kamkoli. Nemusel jsem ani nijak zasahovat do helmy, pouze jsem dráty schoval do polstrování. Stejně tak mikrofon, který se nalepí do bradové části. Montáž nezabere ani 30 minut a máte helmu připravenou pro další použití. S váhou 55 gramů si prakticky ani nevšimnete, že nějaká váha na helmě přibyla. Vyražme tedy ven.

První spárování s telefonem probíhá vcelku snadně, protože nejsem velký čtenář návodů a interkom už nějaký pátek používám, nebyl problém telefon připojit. Stejně jako u F4 stačí podržet tlačítko vypínače, dokud nezačne přístroj blikat červeno modře. Poté je v párovacím režimu. V telefonu, nebo navigaci vyberete v menu pro připojení Bluetooth Interphone Tour a je to. Při každém vypnutí se jednotka okamžitě připojí. Když říkám okamžitě, je to fakt okamžitě. Ihned můžete poslouchat hudbu, rádio nebo příkazy navigace. Dneska už si bez tohoto pomocníka vlastně ani nedokážu představit jízdu na motorce. Jednak poslech hudby při delších přesunech a další nespornou výhodou je komunikace mezi dvěma jezdci. Při výletech nemusíte zastavovat a domlouvat se na cestě, kde odbočit, kde zastavit. Není potřeba vymýšlet gesta, stačí si to prostě říct. Hodně jsem to ocenil při výletech mimo silnici, kdy si s kolegou snadno vyměníme informace o cestě. Není nad to být upozorněn na hlubší štěrk dřív, než do něj vlítnu.

Samostatnou kapitolou je párování mezi více než dvěma interkomy. Asi nebudu úplně vypisovat jak všechny jednotky spojit. Klasicky jdou propojit přepnutím do párovacího režimu, kdy se posléze na jednom přístroji zmáčkne vypínač a jednotky se automaticky spárují. Vychytávkou TOURa je automatické párování. Jednoduše se všechny jednotky dají k sobě, na jedné se zapne párovací režim a ostatní se automaticky spojí. Snadnější to už asi ani být nemohlo, nebudete to používat asi každý den, ale když si vzpomenu na nekonečné párování pří výletu na Korsiku … děs. Než člověk vůbec vyjel, tehdy ještě měli kluci F5MC, přicházela fáze mazání seznamu, neustálého vypínání a zapínání jednotek. Nekonečná práce, nedejbože když někomu zazvonil při jízdě telefon. Byl z hada interkomů nemilosrdně odstřižen. Navíc F4 se dokázala spárovat s jedním přístrojem, takže jsem byl vždycky trošku mimo dění. Dnes je situace jiná, párování doznalo velkých změn a i když jsem se zatím pároval s maximálně třemi dalšími jednotkami, vše proběhlo na jedničku.

Všechny interkomy nové řady vyfasovaly svojí vlastní mobilní aplikaci. V appce jde vlastně udělat vše co, se jinak dělá skoro samo. Jediné k čemu jsem ji využil, bylo nastavení stanice rádia. Jinak jsem v ní nespatřoval sebemenší výhody. Ale možná to bude tím, že obecně nejsem fanda do aplikací, když je navíc TOUR tak snadno ovladatelný sám o sobě.

Tak schválně, je vůbec něco co by šlo TOURu vytknout? Jednu maličkost bych měl. Ta paní co mi při každém zapnutí a vypnutí hlásí jak moc je baterie nabitá je neuvěřitelně otravná. Její robotický hlas je pro mě osobně nepříjemný. Ale pořád ještě nejsem rozhodnut, zda to je horší než pípání u vybité baterie u F4. Jinak nemám co vytknout, přijde mi to jako bych přestoupil z letadla bratří Wrightů přímo na raketoplán. Oproti F4 je to obrovský krok kupředu. Největší plus je pro mě samozřejmě výdrž baterie, při svých cestách musím nabíjet několik věcí, možnosti motorky jsou omezené a ne vždy jsem u zdroje elektřiny. Takže nabíjení jednou za 3 dny.