Rubi> Teď máme doma koreláka a agapornise. Jsou v pohodě: žerou jenom to, co někde zapomenu. Dělají to, co jim dovolíš...
My je nepouštíme při jídle, pouštím je hladový, aby šli domů sami, nebo když vím, že je budu schopná lapnout. Když jsem sama a velký kluci (manžel a syn) okolo nelítaj, tak vím, že přijdou a budou se mnou, tak si je prostě seberu
. Mám doma všechno, včetně sušenejch růží, pohoda. Občas něco sežerou, např. rám dřevěnýho obložení, když jsem si nevšimla, tak to korela oštípala, nebo ožerou pětikilo, když ho necháš na stole a tak
Takže si dávám pozor. Po čase víš, co mají rádi, co je přitahuje, např. šáchor - to je marný, to vždycky skliděj až u hlíny
Jsou kouzelní. Máme v kuchyni lino s takovýma tečkama. Korelákovi trvalo 2 roky, než mu došlo, že tam fakt nic neseber
, ale mám pocit, že to dělal, protože věděl, že se tomu směju a dělal to jenom, když jsem se dívala a viděl, že mě to baví. Na mě ale nedej, já žiju s ptákama odmalička a jako někdo nemůže bejt bez psa, já nemůžu bejt bez nich