Rubi> Teď máme doma koreláka a agapornise. Jsou v pohodě: žerou jenom to, co někde zapomenu. Dělají to, co jim dovolíš... My je nepouštíme při jídle, pouštím je hladový, aby šli domů sami, nebo když vím, že je budu schopná lapnout. Když jsem sama a velký kluci (manžel a syn) okolo nelítaj, tak vím, že přijdou a budou se mnou, tak si je prostě seberu . Mám doma všechno, včetně sušenejch růží, pohoda. Občas něco sežerou, např. rám dřevěnýho obložení, když jsem si nevšimla, tak to korela oštípala, nebo ožerou pětikilo, když ho necháš na stole a tak Takže si dávám pozor. Po čase víš, co mají rádi, co je přitahuje, např. šáchor - to je marný, to vždycky skliděj až u hlíny
Jsou kouzelní. Máme v kuchyni lino s takovýma tečkama. Korelákovi trvalo 2 roky, než mu došlo, že tam fakt nic neseber , ale mám pocit, že to dělal, protože věděl, že se tomu směju a dělal to jenom, když jsem se dívala a viděl, že mě to baví. Na mě ale nedej, já žiju s ptákama odmalička a jako někdo nemůže bejt bez psa, já nemůžu bejt bez nich

Avelina> to je fajn,asi je u vás docela legrace.Já měla dva kocoury a nová kožená sedačka šla do kytek i když měli své škrábadlo. Manža když to viděl,tak jsem myslela,že jim oběma zakroutí krkem.Ale bylo toho víc,za těch 12let.Časem si zvykl a kocouři taky. Jó a šáchor mi sežraly taky i když měli svojí "kočičí trávu" vedle v květníku.

Myna-jak se o loskutáka starat,to bych snad zvládla,je o něm knížka na netu je toho taky dost./já bych to tedy nechala na klukovi a pokud bude potřeba pomůžu/.Ta cena je kolem 10tis. ale to zjišťoval manža a ze zverimexu bych ho taky nebrala,chovatel i poradí když si nevíš rady.No a problém je prý také s rozeznáním pohlaví,takže zaručený pár můžou být dva samci nebo samice. V zajetí se prý nechtějí rozmnožovat.

Je to vše ve fázi rozhodování,plusy a mínusy.

Naposledy editováno 06.10.2010 21:18:32