Michal1011 píše: jiným slovem, skrytá vada. By mě zajímalo, jak tuto skutečnost bude kupující prodávajícímu dokazovat a to v případě, že vadu není možné na místě zjistit.

I) Prodej od osoby, jež nemá prodej aut jako svou obchodní činnost

Použije se obecná úprava o vadném plnění § 1915 OZ a násl. a speciální úprava vadného plnění při koupi movité věci § 2099 a násl.

Prodávající osoba – nepodnikatel, – běžný člověk, jež se neživí prodejem ojetých či nových aut, odpovídá jen za vady skryté § 2100/1 a kupující musí prokázat jejich existenci v době prodeje. § 2445 a násl. a 2455 a násl. OZ odpovědnost zprostředkovatele prodeje použité věci (komisní prodej u bazaristy) za vady ze starého OZ nepřebírají. Nelze však vyloučit, že i při komisním prodeji v autobazaru by bylo možné výkladově dovodit, že jde stále o prodej zboží v obchodě a bazarista za vady věci v komisním prodeji odpovídá nad rámec odpovědnosti prodávajícího jakoby věc (auto) v svém obchodě prodával sám. Takový výklad by však patrně šel za hranu zákona. Zprostředkovatel by měl být odpovědný pouze za realizaci prodeje, nikoli za obsah prodeje (věc a její vady). To by již mělo jít za majitelem.

Skrytá vada v době prodeje a opotřebení odpovídající obvyklému užívání a opotřebení (aktualizováno 9.12.2016)

Dle § 2100 prodávající odpovídá za skryté vady, byť se projeví až později, přičemž dle § 1921 lze „právo z vadného plnění uplatnit u soudu, vytkl-li vadu zciziteli bez zbytečného odkladu poté, kdy měl možnost věc prohlédnout a vadu zjistit, a to buď označením vady nebo oznámením, jak se projevuje. Vadu lze vytknout do šesti měsíců od převzetí předmětu plnění.“

Reklamaci dle § 1922 uplatní tak, že předmět plnění zciziteli předá, nebo jej podle jeho pokynů uschová nebo s ním jinak vhodně naloží tak, aby vada mohla být přezkoumána. Nároky z vad pak upravují § 2106 a 2107.

Běžné opotřebení, opotřebení odpovídající míře užívání vs. skrytá vada

Prodej mimo obchod (od nepodnikatele) nemá obdobu ustanovení prodeje v obchodě § 2167 – tzn. absence odpovědnosti za výslovně deklarované vady, vady běžným opotřebení a vady odpovídající míře používání a opotřebení (např. pokud je vidět že auto jezdilo polní rally – tzn. že je to vrak, kde se na počkání rozsype i to co zatím funguje). Jazykový výklad nepomáhá neb § 2167 ve spojení s § 2165 říká, že běžné opotřebení může být zvláštní podmnožinou poruch. Praxe servisů či reklamní řády automobilek běžným opotřebením rozumí spotřebování, opotřebovávání věcí – olej, pneumatiky, brzdové destičky, pneumatiky, sedačky, ohmatání volantu madel apod. rez. Na druhou stranu každá součástka má svou živostnost a u x let starého auta mnohé součástky budou za svou živostností. Logicky pak lze hovořit o běžném opotřebení v tomto smyslu a § 2167 je třeba analogicky uplatnit i ve prospěch prodávajícího nepodnikatele. Je klíčové nezbytné definovat okamžik vzniku vady. Tím je u vady způsobené běžným opotřebením situace, kdy se auto začně chovat pozorovatelně nestandardně (kontrolka, vrzání, klepání, táhnutí do strany, zhoršené startování, zhoršený výkon apod.), byť třeba jen v určitých situacích a při zkušební prohlídce zůstává kupujícímu vada skryta. Kupující by tedy znaleckým posukdem měl prokázat, že vada se musela projevovat, nikoli že jen prakticky nepozorovatelná existovala, již v okamžiku přechodu nebezpečí na kupujícího (zpravidla předání věci). Toť můj názor na spavedlivý výklad. Nelze však vyloučit, že soud se bude držet litery zákona a potvdí odpovědnost za vadu, jež v okamžiku koupě existovala (nikoli se pouze projevovala). Pokud však jde o vady způsobené jinak než běžným opotřebením např. majitel provedl chybný servisní zásah, použil nevhodnou součástku, užíval auto nestandarním způsobem aniž by to uvedl v protokolu či to bylo na pohled zjevně, stačí že vada existovala v době přechodu nebezpečí na kupujícího (zpravidla předání věci) a není nutné prokazovat, že již v té době vedla k nestandardnímu projevu auta. Běžné opotřebení dále není, pokud je součástka v záruce či v minimální garantované době životnosti nebo součástka má výrobcem určený čas výměny a tato výměna nebyla provedena (např. rozvody po určitém nájezdu).

Každopádně pokud se skrytá vada projeví do pár dnů či měsíce po převodu, nebo dokonce další den (častý případ), je vysoká pravděpodosbnost, že znalec a následně i soud dá za pravdu kupujícímu, takže do reklamace určitě jděte. Pokud někdo budete mít zajímavý odkaz nebo poskytnete znalecký vhled, jak se datují/dokazují vady aut v minulosti (lze-li uchopit stručně a pro laiky, avšak konkrétněji než „analýza chemických a mechanických procesů materiálů a jejich okolí v daných podmínkách“ např. pár příkladů z autobranže pro představu), jste vítáni.

Vada, o níž kupující při převzetí věděl

Záruka se nevztahuje (§ 2167) na jmenovité vady, pro něž byla poskytnuta sleva, vady, jež měla věc při převzetí, avšak o nichž kupující zároveň věděl (nutno vykládat v kontextu § 2100/1 – skrytá vada a §2170 tzn. zjevné vady).

Vágní ustanovení typu doporučujeme výměnu rozvodů, doporučujeme generálku výfuku, nejsou popisem vady. Ani nepravdivé zlehčování vady „něco klepe či vrže, svítí kontrolka, to bude jen tlumič a bude to dobré“ nezbavuje odpovědnosti za vady, neboť věc namá deklarované vlastnosti (pokud to skutečně je nakonec závažnější závada než závada odhadovaná prodávajícím srov. zlehčování – nesprávný popis závady v judikátu NS 33 Odo 657/2002 citace dále). U prodávajícího, jenž se neživí prodejem aut, pokud závadu nezlehčuje a její příčinu nezná, stačí uvést projev závady, aniž by identifikoval její příčinu. Je na kupujícím, zda do rizika půjde či zda si kupovanou věc před koupí lépe prověří. Např. „Auto po 14 denním odstavení a v zimě i po denním odstavení špatně startuje (motor je třeba dlouho točit na baterii než se chytne), příčinu závady se mi nepodařilo detekovat, nevím, zda to je rozdělovač za pár set či lambda sonda za 20 000 něbo něco jiného. Pro úplnost auto bez této závady by stálo 10 000 já jej prodával za 4000,-, takže nemělo smysl to na detekci do servisu dávat. Při zkušební projížce byla vada absolutně nedetekovatelná. Ještě v říjnu jsem kupujícího ze zvědavosti kontaktoval, jestli se to povedlo opravit, a on že tam žádná závada není… Volal až v zimě, co vše že jsem již prověřoval … 🙂

Ujištění o určitých vlastnostech (auto nebylo bourané)

Prohlášení prodávajícího o určitých vlastnostech, jež věc nemá (např. u havarovaného auta prohlásí nebouranost), zakládá nároky z vad dle § 2099. Dost často půjde o vady, jež nelze zhojit, tj. zakládající i nárok na odstoupení. Prodávajícímu, lze též doporučit, aby na dotaz, zda auto bylo bourané, jemu známou informaci nazatajil, a pokud nemá informace o havárii u případného předchozího majitele, aby uvedl, že neví. Havárie auta sama o sobě není vadou, nelze reklamovat a není třeba se o ní iniciativně zmiňovat. Lze to však jen doporučit a uvést i její čas (jak dlouho auto fungovalo po ní. Pokud se totiž objeví skrytá vada, byť s havárií nesouvisející a kupující zjistí, že auto bylo havarované, bude mít patrně větší tendence se na prodávajícím v rámci reklamací hojit.

Prohlídka autorizovaným servisem při převodu

Osobně pokud bych nyní prodával auto nad 50 000,- (možná i nad 30 000), nechal bych si udělat prohlídku v autorizovaném servisu a a jeho zprávu dal jako součást protokolu kupujícímu … V hodně velkém pražském autoservisu zobrazeném na předních pozicích google to mají naceněno 2000,- včetně DPH za kompletní prohlídku Škoda Octavia II – zpráva zahrnuje: výpis všech řídících jednotek (diagnostika), prohlídku geometrie, brzd, tlumičů, vůle, výfuk, ložiska, kontrolní jízdu. Přestože do všeho neuvidí nebude tím zcela 100% kryti, pro klid duše to není zas tolik a máte důkaz, který může ušetřit spousty handrkování a nervů (zda tam vada skutečně byla či zda to vykropil kupující a teď to zkouší). Stejně tak lze prodávajícímu říct (či se zavázat např. smlouvou o smlouvě budoucí), nech tuhle prohlídku udělat, pokud to bude čisté, auto beru a hradim ji já. Pokud tam detekují jiné vady, než uvadíš, hradíš ji ty a o autě budem dál nezávazně jednat.

Vzdání se práv kupujícím (je-li prodávající osoba, jež prodejem nevykonává svou podnikatelskou činnost)

Dle § 1916 lze písemně ujednat vzdání se práv kupujícím z odpovědnosti za vady. Vyloučit však nelze odpovědnost za zatajenou vadu a dle mého názoru ani za deklarovanou vlastnost např. nebouranost (kdy se později prokáže dřívější havárie) či stav tachometru, jenž se později ukáže jako stočený, byť jinou osobou než prodávajícím.

PatMatbanda>to když si představím, že budu prodávat 15 let staré auto v hodnotě např. kterou jsi zmínil a narazím na někoho, kdo bude každý "nestandardní" projev brát a posuzovat jako skrytou vadu, tak se mi vyplatí ho shodit ze skály. A to stále tvrdím, že prokázat skrytou vadu není legrace, bude to stát spoustu času a peněz (znalec, případný náklad na právní zastoupení atp.) a né každý to je ochoten absolvovat (leckdy na to prodávající spoléhá)

"Pokud se totiž objeví skrytá vada, byť s havárií nesouvisející a kupující zjistí, že auto bylo havarované, bude mít patrně větší tendence se na prodávajícím v rámci reklamací hojit. "

Řekl bych, že vůbec žádné, pokud to s vadou nebude mít přímou souvislost. Obdobně jako nehoda v případě prošlé STK

Edit: nicméně hodnotné informace a početl jsem si

Naposledy editováno 09.10.2017 19:26:49