Zubata_Zaba píše: No tak to nemám vlastně tušení.. zkouším najít jejich web, ale už není.. Pánovi jsem rozuměl jen to, že velká moto má 80KW.. ale to jsem musel zachytit nějakou kravinu, protože tohle tahat do autoškoly je celkem šílenost..

Tak změň autoškolu. Je blbost něco dělat 2x. Autoškolák je placenej za to, aby tě připravil na zkoužku a rozdíl mezi A2 a A neni takovej, abys jedno dokázal a na druhý byl "bez šance". A učit na motorce s 110 konmi -co tam proboha maj? Najdi si něco, kde mají normální mašinu a nebudou mít dopředu kecy, že nemáš šanc.

hele, někdy je ten rozdíl znát, tam kde sem dělal papíry byla na 35kW virážka 535 a na neomezeny 1300 dračena Docela by mě zajímalo jak se teď poperou s novou vyhláškou protože na tý skoro tří metrákový krávě se to nedá dát. Bych ji ani neodtlačil a majitel na ní byl dost opatrnej

charlie.vtx1800> Právě že v ní ještě ani nejsem, jenže je to asi jediná autoškola co jsem v okolí našel kde to vůbec dělají..

Já asi odběhnu od tématu....dělala jsem řidičák v jednadvaceti...to bylo před 6-ti lety. Úzkostlivě jsem chtěla stihnout ještě "staré" podmínky získání řidičáku. Takže jsem si bez zkušenosti s motorkama dělala A a do toho rovnou B. Obojí mě vyšlo na 14 500 mimochodem. Nejdříve jsem jezdila mezi kužely na dvorku autoškoly na Yamaze YBR 125. Potom do provozu na Kawasaki ER 5 zaškrcené a později odškrcené...což jsem tedy nepochopila. Naprosto stejná motorka Zvládla jsem bez větších potíží. Auto bylo celkem v pohodě, to už jsem jezdila na černocha...na motorce snad jen parkrát fichtl.
A jak se tady mluvilo o tom cupitání....áááno...taky jsem dělala....a pěkně se mi to vymstilo...a to otáčení v malé rychlosti...taky se vymstilo...otočila jsem se v malé rychlosti, respektive, chtěla se otočit...pak cupity cupity a už letěla motorka k zemi...já ji chtěla udržet a natrhla jsem si šlachy v rameni....což jsem samozřejmě učiteli neřekla, že mi něco luplo v rameni. No a ruka v prdeli dodnes Takže..necupitat!!!! Motorku radši pustit...!!!! Bez zkušenosti se dáudělat řidičák, ale na mě byla tehdy ER-5 moc těžká a moje první moto po dodělaní papírů byla lehká 250-ka. A nemohla jsem udělat lépe. Teď už mám autobus

Naposledy editováno 23.04.2016 20:34:59

Zubata_Zaba píše: No tak to nemám vlastně tušení.. zkouším najít jejich web, ale už není.. Pánovi jsem rozuměl jen to, že velká moto má 80KW.. ale to jsem musel zachytit nějakou kravinu, protože tohle tahat do autoškoly je celkem šílenost..

Tak to by mohli mít Horneta 900, ten má 80,3 KW.
Mám Horneta 600 a ten má 70kW.

Jen pro zajímavost taková informace, jak se provádí v současné době zkoušky v některých zemích.

V Evropě jezdí budoucí motocyklisté bez učitele, ten je doprovází na jiném motocyklu či v automobilu.
Sami na motocyklu sedí i při závěrečné praktické zkoušce.
Nakolik je to (ne)bezpečné?
Jak konkrétně probíhá příprava a praktické zkouška ve vybraných 21 státech?1

V Evropské unii jsou budoucí motocyklisté od samého počátku vedeni k tomu, že jejich bezpečnost na silnici je plně v jejich rukou. I při závěrečné jízdní zkoušce musejí prokázat schopnost pohybovat se v silničním provozu samostatně a bezpečně. Hodnotí se i to, nakolik jsou schopni reagovat na pochybení jiných.

Při praktickém výcviku v provozu bývá pravidlem, že žák jede na motocyklu sám, učitel jej následuje na jiném stroji či v automobilu. Některé státy povolují, že především během prvních jízdních lekcí či při nácviku některých úkonů může učitel sedět na motocyklu za žákem (Rakousko, Nizozemsko, Norsko, Švédsko, Švýcarsko).

Získání řidičského oprávnění je ve všech státech podmíněno úspěšným absolvováním závěrečné zkoušky. Praktická jízdní zkouška se skládá ze 3 částí. Prověřuje se schopnost ovládat motocykl, kontrolovat technický stav stroje a konečně schopnost bezpečně se pohybovat ve vlastním silničním provozu.

Zkouška schopností ovládat motocykl
Na samém začátku je uchazeči o řidičské oprávnění vysvětleno, jak bude zkouška probíhat. Na to je vyhrazeno v průměru 5 minut. Následuje prověření, nakolik je schopen budoucí motocyklista ovládat svůj stroj. Tato část zkoušky zpravidla probíhá ve stejný den s jízdní zkouškou v provozu. V Portugalsku a Lucembursku probíhá v jednom bloku s jízdní zkouškou v provozu, naopak v Estonsku, Francii a Velké Británii v jiný den. Délka této části zkoušky bývá v průměru 10 minut, nejdéle v Nizozemsku (25 min.), nejrychlejší průběh má v Lucembursku (5 minut).

Kde se zkouší dovednost manévrovat s motocyklem? A co musí budoucí motorkář předvést?
Parametry plochy, na které bude uchazeč předvádět své umění bravurně ovládat svůj stroj, jsou velmi rozdílné. V Belgii a Nizozemsku požadují její rozměry cca 100x30 metrů, v Litvě je dáno, že by měla mít alespoň 650 m2. „Zdaleka ne vždy musí být tato plocha v majetku zkušební organizace či autoškoly. Rakušané stanoví, že se může jednat i o vhodný úsek silnice, Dánové, Britové i Nizozemci deklarují možnost pronajmout si vhodné prostory od nákupních center či jiných subjektů; během zkoušky zde však musí být vyloučen pohyb nepovolaných osob,“ doplňuje Roman Budský z Týmu silniční bezpečnosti. V Estonsku může plochu poskytnout i autoškola. Pokud zkušební organizace disponuje svou plochou, může ji někdy poskytovat i autoškolám, aby zde prováděly výcvik. Tak je tomu v například v Chorvatsku, Dánsku, Velké Británii, Švédsku či některých kantonech Švýcarska.

Na budoucího jezdce v jedné stopě čeká řada úkonů, se kterými se bude muset před zkušebním komisařem úspěšně vypořádat. Jedná se např. o sejmutí motocyklu z hlavního stojanu a jeho opětovné postavení zpět, vyhýbání se překážce při minimální rychlosti 50 km/h, předvedení alespoň dvou úkonů brzdění, včetně použití nouzové brzdy (při minimální rychlosti 50 km/h), slalom ve vysoké a nízké rychlosti, udržování rovnováhy na motocyklu v různých rychlostech, pomalá jízda a vedení motocyklu bez použití motoru. Kolik je třeba předvést úkonů, se liší stát od státu. Chorvaté požadují čtyři, Britové a Švédi naopak všechny.

Kontrola technického stavu stroje
Ve všech státech se prověřuje schopnost řádně zkontrolovat technický stav motocyklu. Délka této zkoušky bývá od 2-3 minut (Rakousko, Chorvatsko, Litva, Slovinsko, Španělsko) po 10 minut (Velká Británie).

Jedeme do provozu
Této části zkoušky je přirozeně věnována největší pozornost. Tomu odpovídá i její délka, která v průměru činí 35 minut. Nejrychleji může proběhnout v Dánsku, Rakousku, Belgii, Finsku, Lotyšsku a Portugalsku (25 min.), naopak nejdelší bývá v Chorvatsku a Maďarsku (45 minut).

Aby se vůbec mohl budoucí motocyklista zúčastnit jízdní zkoušky v provozu, musí prokázat, že má k dispozici kvalitní přilbu. To ovšem zdaleka nemusí stačit. Ve většině států požadují, aby byl oblečen do kvalitního obleku z pevného materiálu, rovněž tak dbají na kvalitu rukavic a bot. V Dánsku, Finsku, Estonsku a Maďarsku navíc požadují chránič páteře. Důležité je, aby byl motorkář pro ostatní dobře viditelný. Vestu s fluorescenčním zabarvením proto požadují v Litvě, Estonsku, Maďarsku a Chorvatsku. Francouzi trvají na tom, aby na oblečení byly reflexní prvky.

Kudy se jezdí
Polovina států plně ponechává volbu trasy na zkušebním komisaři. Druhá polovina ji naopak pevně stanoví (např. Norové, Britové či Litevci) či přinejmenším stanoví místa, kterými je nutno při zkoušce projet (např. Belgie, Nizozemsko, Lotyšsko). A v řadě států také stanoví, že zkouška se musí vykonávat nejen ve městě, ale i na silnicích v extravilánu. Francouzi požadují, aby dvě třetiny trasy vedly mimo městský provoz, v Británii se jedná o polovinu, ve Švédsku o 60 a v Norsku o 70 procent. „Prověření, že budoucí motorkář dostatečně ovládá svůj stroj i při vyšších rychlostech, je velice důležité. Nejčastější příčinou smrtelných nehod motocyklistů způsobených z jejich viny je právě nepřiměřená rychlost jízdy,“ vysvětluje Vladimír Mašek, šéfinsruktor programu Učme se přežít. A v některých zemích je třeba vyzkoušet budoucího motorkáře i na dálnici či směrově rozdělené silnici. Tak je tomu např. v Estonsku, Maďarsku a Velké Británii. Mimochodem Britové výslovně stanoví, že celkově má být trasa náročná, ale nesmí obsahovat žádné chytáky.

Kdepak sedí zkušební komisař?
Nikdy na motocyklu se žákem. Zkoušeného žáka zpravidla následuje v automobilu řízeného učitelem příslušné autoškoly (jen v Litvě a Lotyšsku v něm jede sám). Na jiném motocyklu jej následuje v Belgii, Norsku a Švédsku. Finští komisaři si mohou vybrat jednu z obou možností. Se žákem komisař komunikuje prostřednictvím vysílačky.

Co se hodnotí?
Samozřejmě schopnost bezpečně a plynule se pohybovat v silničním provozu. A navíc schopnost reagovat na rizikové chování jiných či na závady komunikační sítě. Budoucí motocyklista zkrátka musí předvést, že se umí plně vypořádat s nástrahami běžného silničního provozu.

Vyhodnocení zkoušky
Pokud žák neuspěje při první zkoušce dovedností ovládat stroj, zpravidla nesmí k praktické zkoušce v provozu. O neúspěchu rozhodne buď jedna klíčová chyba, nebo se hodnotí celkový dojem (Finsko, Francie, Lotyšsko, Nizozemsko, Norsko, Švédsko). V provozu se většinou hodnotí celkový dojem a případný výskyt nějaké zásadní chyby. Přísní jsou ovšem v Belgii. Tam mají komisaři exaktně stanoveno, že zkouška musí skončit neúspěšně i v případě výskytu několika menších chyb. V případě neúspěchu v některé ze dvou jízdních částí musí být zpravidla celá zkouška absolvována znovu, výjimečně může být zopakována ta část, kde žadatel neuspěl (např. v Belgii, Estonsku, Finsku, Francii či Španělsku).

Jak se oznámí výsledek zkoušky:
Zpravidla se oznámí jen žadateli (v Belgii a Norsku navíc obdrží i kopii záznamu o jejím průběhu). Někdy bývá výsledek projednáván i v přítomnosti učitele (tak tomu je např. v Rakousku, Maďarsku či Nizozemsku). Podstatné je, že se k výkonům žadatele během výcviku při hodnocení zkoušky nepřihlíží.


Kolik nehod během jízdní zkoušky v provozu za rok?
A závěrem důležitá otázka. Nakolik je provádění zkoušky v provozu bez přítomnosti komisaře na motocyklu nebezpečné? Většina států uvádí, že pokud k incidentu došlo, tak zpravidla na cvičné ploše. Lotyšsko uvádí 10 pádů na testovací ploše ročně. Švédsko hlásí max. 0,5 % zkoušek s nepatrnými škodami, Francie pak 0,06 procenta jízdních zkoušek. Chorvaté hovoří jen o velmi malém množství nehod, bez zranění a škod, Dánové uvádějí nulu, z Lucemburska jsou hlášeny celkem tři případy (z toho dva na ploše a jeden v provozu). Belgie uvádí jednu nehodu za tři roky.

Nově i v České republice
I v České republice je nově stanoveno, že žadatel o získání řidičského oprávnění na motocykl jede na svém stroji sám. Komisař jej doprovází buď na jiném motocyklu, nebo v doprovodném automobilu. Pokyny zkoušenému dává prostřednictvím elektronického komunikačního zařízení. „Pro naše motoristy se jedná o zbrusu nový fenomén. Bude třeba je náležitě informovat o tom, jak poznají, že dojeli zkoušeného žáka, který jede na motocyklu sám. A také o tom, jak se v daném případě chovat co nejbezpečněji,“ upozorňuje Roman Budský. „Česká republika se tak konečně zařadila mezi ostatní evropské státy. V tomto směru bohužel více než čtvrt století po listopadové revoluci,“ uzavírá Ondřej Horázný, předseda Asociace autoškol ČR.

Bližší informace podá:

Roman Budský
Tým silniční bezpečnosti
tel.: 776 195 576
e-mail: budsky.roman@volny.cz
www.bezpecne-ops.cz
www.ucmeseprezit.cz

Zpracoval Tým silniční bezpečnosti na základě údajů Mezinárodní komise pro provádění zkoušek řidičů CIECA.

Pekne sepsano. Jinak vcera jsem zkousel volat na autoskolu pro synatorovo A1, mam zkusit az treba koncem Cervna, ze A1 zatim nedelaji vubec a ze se uvidi.

Cvičiště je hotovo, není to žádná sláva, ale aspoň něco. Takže teď to vyčistit, vyznačit jednotlivé úkony a můžeme začít cvičit všechno najednou.

Včera začala samostatný výcvik na motocyklu p. Monika. Po čtyřech vyučovacích hodinách s učitelem za sebou. Jízda samozřejmě trochu křečovitá, zastavování a rozjezdy trochu vratké, nejvíce problémy dělá osmička na šesti metrech. Slalom po pár průjezdech dala, otočení na osmi metrech také. Zatím se nedaří směřovat pohled tam kam zatáčí, pořád je snaha dívat se před motocykl. Jízda pomalou rychlostí se taky celkem daří. Vyzkoušela si vyhýbací manévr, zatím v nižší rychlosti. Zbývá nacvičit úkony ve vyšší rychlosti.
Takže má za sebou celkem 6 vyučovacích hodin a ještě bych se bál ji pustit samostatně na silnici. Odhaduji to tak ještě na minimálně 2 - 4 vyučovací hodiny na cvičišti a mohla by do provozu.
Jeden moment byl na cvičišti docela krizový, když v při slalomu mírně ztratila rovnováhu a přidala plný plyn. Kolo prohráblo, ale naštěstí máme na každý motocykl dálkové ovládání zapalování, takže učitel stačil ihned zapalování vypnout. Bez toho by pravděpodobně někam vyrazila pod plným plynem. Na videozáznamu to bude vidět.
Jinak pro menší postavy, dá se to také, protože paní Monika měří podle jejich slov 157 cm. Ale je poměrně šikovná. Takže ani menší postavy to nemusí vzdávat.




















Naposledy editováno 27.04.2016 11:44:10

Dnes jsme začali s p. Lenkou nacvičovat úkony ve vyšší rychlosti. Konkrétní záznam je z krizového brzdění. Problémem se jeví sledování tachometru a současně hlídat místo kde se má začít brzdit. Jednou se povedlo přední kolo zablokovat, ale naštěstí p. Lenka ihned povolila přední brzdu a pád nenásledoval. Pokud by se o něco málo zpozdila, měli bychom první pád ve větší rychlosti. K dnešku odjeto 4 hodiny s učitelem, 4 hodiny na cvičišti.



Naposledy editováno 28.04.2016 13:49:51

Dněprák> jede ti ten skůtr aspoň devadesát, já bych ti určitě potom mimo obec ujel.

Naposledy editováno 29.04.2016 15:16:45

ZombiRider píše: Dněprák> jede ti ten skůtr aspoň devadesát, já bych ti určitě potom mimo obec ujel.

Devadesát jede, ale to máme jen na doprovod na cvičiště. Venku budeme doprovázet na Suzuki 500 GS.

Dněprák píše: Devadesát jede, ale to máme jen na doprovod na cvičiště. Venku budeme doprovázet na Suzuki 500 GS.

Už jsem se lekl, že je budeš doprovázet na skůtru

Pokusím se jako začátečník ukázat pohled z opačné strany. Ze strany žáka. Dnes jsem měla první jízdy! Jezdila jsem na banditu.Moje výška je 163 cm! Chvíli jsme jezdili na cvičišti a poté jsme se vydali do provozu. Jezdím s autem, takže z provozu mám mnohaletou praxi. Na cvičišti jsme zkoušeli hlavně rozjezdy, zatáčky i v podobě velkých osmiček a zastavování. Nevím jestli jsem nějaká vadná , ale vždycky mi trošku dělalo (i na kole) problém jezdit v kruhu na pravou stranu. Teď si uvědomuji, že i parkování mezi auty (třeba na parkovišti) je pro mne příjemnější vlevo než vpravo. A tak mám nepříjemný pocit, že moto se pode mnou zlomí a půjdu k zemi. Jsem si přitom vědoma, že v kruhu nemůžu zastavit dokud to nevyrovnám. Hodily by se mi takové ty kolečka co se dávají dětem na zadní kolo, když se učí jezdit . Abych zjistila jak se to bude chovat a kam až můžu zajít... A tak jsem v křeči. Se závistí čumím na borce, co to naklopí a projedou elegantně zatáčku, div že neolíznou asfalt
Uklidňovalo mě trošku, že za mou sedí instruktor. Rozjezdy celkem šly, zatáčka mírně od plynem jakž takž - chce to trénink.. a tak bylo zaveleno - jedeme do provozu! Byl krásný slunečný den, takže spousta aut na výletě, motorkářů a hlavně cyklistů. Musím říct, že jsem si říkala začátečník každým coulem. Musela jsem se soustředit co a jak mám zmáčknout, snažila jsem se řadit podle zvuku (brala jsem to podle auta) a modlila se, abych nemusela řešit situace, kdy je nutné rychle zastavit. Asi by mi nějakou vteřinu trvalo, než bych si z vybavila, že je nutné brzdit zvolna a případně zadní brzdu jen lehce přišlápnout. Mezi obcemi jsem to rozjela na 90. Rychlost mi nedělala problém. Když jsem se blížila k obci začalo zase přemýšlení. Přibrzdit, zmáčknout spojku, podřadit, pustit spojku po chvíli zase zmáčknout spojku zase podřadit atd. Začátek obce byl do levotočivé zatáčky a do kopce a těsně na jejím začátku skupina cyklistů zabírající přes polovinu mé strany vozovky. Nejdřív jsem chtěla jít až na jejich rychlost, protože jsem neviděla za zatáčku. Pak jsem si uvědomila, že nemám šířku auta a najela jsem vedle nich do zatáčky. V protisměru jelo auto, ale bylo ještě dost daleko na to, abych přidala a skupinu předjela. Byl to takový zvláštní a docela příjemný pocit, kdy mě motka krásně vytáhla a šla za plynem. Na druhou stranu mě zamrazilo, že to jsou přesně ty adrenalínové pocity, které svádějí k tomu otočit plynem a které pak nemusí dobře skončit. Jízda pokračovala celkem v klidu. Jen to přemýšlení před každou zatáčkou, zpomalovacím retardérem, kdy co jak zmáčknout, jestli cvakl další převodový stupeň, pouštění spojky - abych s tím neškubala jak s divokým koněm... Naštěstí to tady v okolí dobře znám a jezdím zpaměti. Kdybych měla ještě k tomu sledovat značky, nevím... Při návratu do města, jela přede mnou dvě auta a do vozovky před nimi celkem bezohledně vstoupili na přechodu chodci. Moje reakce byla v pohodě, začala jsem plynule brzdit už v předstihu s informací v hlavě, že nejsem v autě a tady to bude asi na delší vzdálenost. Mezitím jsem honem podřazovala.. Nakonec jsem zastavila asi ještě 5 metru před autem přede mnou. Instruktor říkal, že jsem brzdila zbytečně hodně. Možná s tím souviselo i to, že mi hodně dřevěněla pravá ruka. Asi strach a křečovité držení, nové kožené rukavice a možná i přenos vibrací od motoru. Určitě je to o tom zvyknout si na to.
Když to zrekapituluji - přijela jsem bez úhony a ve zdraví. A s velkou pokorou a vděčností, že ta velká černá potvora byla ke mně shovívavá. Musím se s ní oťukávat, musím zjistit co má ráda a co ne, abych se jí dostala pod kůži. Ale nevzdám to. Připadám si sice jako totální kopyto, ale musím to zlomit. V garáži na mě už totiž čeká můj Gladius. A já se v sobě zařekla, že to dám! Držte mi palce

Xdemi> Zkoušel jsem si, co musela dělat dcera před novelou na A1, na chopperu je to docela nářez a přiznávám´, že se ještě musím hodně učit a to na něm mám najeto 30 000 km, tak se drž!

V posledních ČMN v prostřed dvoustrana s mapama " zatáček"

kratkej01> Jo, někde už tady ve vlákně běží i video..

rancher> kdyby si někdo chtěl postavit trať a trénovat, bude to hodně individuální co pilot to jinej počet hodin do zdárného konce, jak řekl klasik trénovat,trénovat,trénovat

kratkej01> Jo dneska jsem trénoval mezi flastrama a kanálama na silnici, ale nechal jsem toho, bo z pohledu protijedoucích jsem musel vypadat jak nalitej!

Příští týden začínáme samostatné jízdy v provozu. Podle prozatímních výsledků v nácviku to vypadá následovně. U skupiny AM a A1 pokud žadatelé nejsou vyloženě nešikovní stačí na zvládnutí přezkušovaných prvků na cvičišti a k přípravě na samostatnou jízdu 6 - 8 vyučovacích hodin. U skupiny A bez jakékoliv praxe zatím 8 - 10 hodin. Zatím se nám osvědčil systém: 1. jízda - 2 hodiny s učitelem cvičiště, případně i jízda mimo cvičiště
2. jízda - 2 hodiny s učitelem mimo cvičiště
3. jízda - 2 hodiny cvičiště , nácvik přezkušovaných úkonů v pomalé rychlosti
4. jízda - 2 hodiny cvičiště, nácvik přezkušovaných úkonů ve větší rychlosti
a pokud to bude stačit, jako že některým to stačit bude, následuje výcvik v provozu s doprovodným motocyklem.
Největší problém zatím dělá u A osmička, a potom vyhýbací manévr v 50 km/h . Tam se zatím daří max. 40 km/h. To bude problém.

Dněprák> A jak zvládají dámy vedení motorky a její zacouvání ? Moje si netroufá ji vést ani rovně, ale oba máme fakt těžké krávy.

Dněprák> překvapuje mě, jak je to samostatné ježdění v provozu statisticky v zahraničí celkem bezpečné (málo nehod). Máš přesto motorku havarijně pojištěnou? Jak bude autoškolák v autě řešit, když za motorkou neuvidí do frekventované nepřehledné křižovatky? Bude svěřenec hlásit před každou křižovatkou komu hodlá dát přednost? Děkuji, nechtěl bych učit (obzvlášť samostatně). A zajímavá videa , asi bych si pořídil nějakou koloběžku na cvičák, tolik se teď nachodíte, naběháte.

a zkušenost z novinek.cz:
První nehoda se stala před týdnem v Plzni, kdy se vozidlo vklínilo mezi žáka a jeho učitele, který jej doprovázel. Žák poté, co s ním ztratil učitel vizuální kontakt, zazmatkoval a havaroval, uvedl Horázný s tím, že nehoda naštěstí skončila jen s mírným zraněním.

Brejlovec píše: Dněprák> A jak zvládají dámy vedení motorky a její zacouvání ? Moje si netroufá ji vést ani rovně, ale oba máme fakt těžké krávy.

No, některým to dělá problémy a někdy je to jen tak, tak a radši to vždy jistíme, že jdeme vedle nich.

Jak se řeší případné škody na cvičišti,protože stresovat trdlo že škodu odskáče není dobré, a upozornují se žáci že 200kg motorku je lepší při pádu pustit než se s ní prát ?

lobo6 píše: Jak se řeší případné škody na cvičišti,protože stresovat trdlo že škodu odskáče není dobré, a upozornují se žáci že 200kg motorku je lepší při pádu pustit než se s ní prát ?

Případné škody se řeší různě, někdo chce zaplatit škodu nebo část. Vzhledem k tomu, že se žák učí tak v tomto případě nic na žákovi nepožaduji. A už jsem psal, že pokud něco slouží k výuce a výcviku, je předpoklad že se někdy něco poškodí. Nemůžu si do autoškoly koupit novou motorku s tím, že bude vypadat stejně jako když s ní jezdí pouze majitel. A to, že je lepší motocykl pustit a ne se snažit ho udržet, s tím žáky seznamujeme hned v prvních hodinách teorie. Pokud je to v malé rychlosti, nebo na místě, ochranné rámy které mám na všech motocyklech zabrání poškození. Tedy zatím zabránily.

bledemon píše: Dněprák> překvapuje mě, jak je to samostatné ježdění v provozu statisticky v zahraničí celkem bezpečné (málo nehod). Máš přesto motorku havarijně pojištěnou? Jak bude autoškolák v autě řešit, když za motorkou neuvidí do frekventované nepřehledné křižovatky? Bude svěřenec hlásit před každou křižovatkou komu hodlá dát přednost? Děkuji, nechtěl bych učit (obzvlášť samostatně). A zajímavá videa , asi bych si pořídil nějakou koloběžku na cvičák, tolik se teď nachodíte, naběháte.

a zkušenost z novinek.cz:
První nehoda se stala před týdnem v Plzni, kdy se vozidlo vklínilo mezi žáka a jeho učitele, který jej doprovázel. Žák poté, co s ním ztratil učitel vizuální kontakt, zazmatkoval a havaroval, uvedl Horázný s tím, že nehoda naštěstí skončila jen s mírným zraněním.

Motocykly havarijně pojištěné nemám, havarijní pojistka je na motocykl poměrně drahá a pokud máš platit za 6 motocyklů, tak je to dost. Samozřejmě pokud bych si koupil do autoškoly nový motocykl, tak bych to řešil. Takže je to takový risk, že se nic nestane a když se stane, tak mám smůlu. Byla by možná jedna věc a to, do smlouvy s žadatelem zahrnout bod: Poškození vozidla v případě, že žák neuposlechne příkazu učitele, poruší pravidla provozu přestože je již zná atd.. Tam by mohla být nějaká dohoda o podílení se na likvidaci vzniklé škody.
Pokud dojde k nehodě, jak uvádíš příklad z Plzně , tak je to prostě situace v níž žák motocykl nezvládl. To učitel neovlivní. Měla by být domluva, pokud dojde k situaci, že žák nevidí učitele, ani učitel nevidí žáka, zastavit na nejbližším vhodném místě v souladu s pravidly provozu vozidel na komunikacích. Ale i když ztratí učitel žáka z dohledu, pořád má s ním hlasový kontakt a může ho někam navést.

No za mě si stále myslím, že zákon je nedomyšlený a to zásadně. Na těch velkých motorkách po přidání plynu se může stát fakt průser a kor když má člověk problém ještě s tou synchronizací všech věcí. Není to tak dlouho, co jsem dělal papíry na mašinu, tak to i docela chápu.

Dněprák> Mě je to úplně jasný. Musel bych začít pořádně chlastat aby to přežil jako instruktor

Tak máme první pád. Poslední nácvik rychlých úkonů před samostatnými jízdami. Celkem dobře se dařil vyhýbací manévr, ale při nácviku slalomu ve 40 km/h došlo v závěru k pádu po nešetrném použití přední brzdy ještě před narovnání motocyklu. Naštěstí pouze odřeniny, nic zlomeného. Po dnešku nácvik těchto úkonů pouze s ochranou kolen a loktů.
Motocykl díky ochrannému rámu na řídítkách bez újmy, ale ochrana motoru nevydržela, šroub se ohnul. Budeme řešit ochranným rámem.













Naposledy editováno 03.05.2016 17:02:51

Tyt brdo, ja se mu ani nedivim. Takhle z toho zaberu to vypada, ze kdyby to nezahamtnul, tak by skoncil jak pristavajici F16 v zachytne siti. To mate tu drahu docela na krev pred tim kurtem. A podle me nebyl "jeste v naklonu" ale chtel to zaklopit jinam, nez na kurt. Kolik tam mate metru na brzdeni. V metodice je toto prece upravene, kolik tam musi byt v primem smeru a kolik celkem.