Ahoj

V minulém týdnu jsem s kamarády Vlastou a Martinem absolvoval cestu na Balkán - cílem byla Černá Hora, kam jsme ale nedojeli. Tento příspěvek jistě patří do sekce "oblíbená místa" protože nakonec jsme jezdili po perfektních silnicích v nádherné krajině Bosny a Hercegoviny. Je jasné, že ještě letos se tam vrátím, zbývá toho hodně, co by bylo dobré vidět.
Cestou tam jsme projeli Rakouskem, Itálií, Slovinskem (z Itálie kolem Lago del Predil přes Triglawský národní park) a Chorvatskem.
V Chorvatsku jsme zažili vyšší stupeň padajícího větru Bura - tzv.Sagu (silný vítr vane z pobřeží na moře), kdy policie na den zavřela pobřežní cesty pro kamiony, autobusy, přívěsy a bohužel i pro motorky. Chudáci ti, co byli na moři. Na rozdíl od mých přátel, je pro mě pobřeží v Chorvatsku dost nuda. Na samotný příspěvek by ale vydalo naše chorvatské bloudění v místních hlubokých lesích ve vnitrozemí, kde jsme zažili pokles teplot z 24°C (pobřeží) na 4°C !(v horách ve vnitrozemí). Zadar, Split a Šbenik na mě také moc dojem neudělaly, ale vše se změnilo, když jsme se dostali do Bosny. Zvláště cesta přes Mostar, Bugojno, Jajce a Bihač je opravdu motorkářským zážitkem. Myslím tím kvalitu silnic z velkým počtem zatáček a nádhernou přírodu a velkými a velmi čistými pstruhovými řekami. V Mostaru jsme viděli ty blázny, co z toho mostu skáčou dolů. Mostar nebrat, kdo někdy byl ve Francii v Mont-Saint-Michel, tak ví, jak vypadá tzv. "hlava na hlavě" a to je v bledě modrém Mostar = turistická pavučina, kde chtějí jenom Eura. Mimochodem - zřejmě poprvé v životě jsem viděl pstruha mramorového (je to "potvora", která má 15 a více kilo (!) a žije ve Slovinsku a v Bosně. Do Bosny jsme jeli trochu s obavami, ale nakonec, i přes několik provokací ze strany chorvatkých mladíků v autech, to dobře dopadlo. Lidi, které jsme v Bosně potkali, byli přátelští, ale na každém kroku bylo vidět, že tudy prošla Srbská armáda. To na člověka vážně působí depresivně (vyhořelé, střelbou poničené domy ve městech i na venkově). Už vjezd do Bosny a výjezd z Bosny, přísnost = lustrace všech dokladů napovídá, že mají hodně za sebou. Ale také jsme v Bosně viděli mnoho nových a moderních domů (zřejmě výsledek zahraničních výdělků místních uprchlíků před válkou). Všude - v každé zemi jsme hledali a také našli ubytování. Nejlevnější (mimosezónní) bylo v Chorvatku, dražší bylo ve Slovinsku. V Bosně jsou cenové hranice, - zdá se že ve všem zhruba na 50% rakouských cen. Špatně se hledá ubytování ve Slovinsku, pokud tedy nejste v nějakých rekreačních oblastech a nepatří k těm nejlevnějším (více jak 30 EUR za noc vč. snídaně).

Bosna mě překvapila vysokými horami (přes 2000 metrů) a tím, že je tam velmi nízká osídlenost krajiny. Člověk tam jede kilometry a kilometry, aniž by míjel nějaká obydlí. Asi záleží, v kterých částech Bosny se člověk pohybuje. Nicméně musím říci, že se tam chci vrátit a více to tam poznat a třeba napodruhé se do té Černé Hory dostanu. O té jsem hodně četl a slyšel a určitě stojí také za poznání.

Na závěr:
Bosnu mohu doporučit, je zajímavé, jak v evropské krajině se vyjímají mešity, které v Bosně převládají nad křesťanskými a pravoslavnými kostely. Z minaretů táhlé volání "Allahu Akbar ...." v nás spíše vyvolává představu pouště, ale je to uprostřed - pro nás obvyklých jehličnatých lesů. Znovu opakuji, nesetkali jsme se s nepřátelským chováním a udivilo nás, jak kvalitní tam mají silnice (jezdili jsme po červených na mapě). Navigace (GPS) mají v sobě pouze hlavní silniční tahy a nemají mapový podklad. Proto je dobré si s sebou vzít podrobnější mapu s dobrým pěřítkem 1:150 (1:200), které jsou u nás k dostání. Policie je na cestách dost vidět a často tam měří rychlost, pokuty jsou dost "mastné".

Tak hodně štasných návratů z moto-cest přeje

... OM