MILOS61 píše: Intruder je pohodovka s čím se mohl trápit nechápu .

??
Co je na tom k nepochopení?

Petr přece píše, že dotyčný na tom začínal, a protože se jednalo o generačně staršího člověka (viz info o ex-tchánovi), začínal na velké těžké mašině zřejmě i v trochu vyšším věku než je dnes obvyklé, klidně mohlo být dotyčnému začátečníkovi mezi 45 až 55 lety. Ale to není to nejpodstatnější.

Faktem zůstává, že zvládnout jako zaćátečník čtvrt tuny a více těžkou mašinu, a to za všech situací vyskytujících se v běžném provozu, není vůbec žádná legrace. Je docela snadné se na to poprvé posadit, rozjet se a pak si svým tempem jet za pěkného počasí ideálně po rovné dálnici a nejlíp při minimálním provozu. Jenže mášu je potřeba se naučit rutinně ovládat a bezpečně zvládat všude a za jakýchkoliv okolností - v prvé řadě manipulace na místě, a to nejen vytlačení z garáže, otočení se a rozjezd, ale i bezpečné zastaveni kdekoliv, třeba i na nakloněné silnici nebo v kopci někde v koloně aut, vymanévrováni mašiny nebo otočení se v náklonu atd. Rozjezdy na křižovatce v kopci a do zatácky, jízda ve městě nebo kdekoliv za hustého provozu, projíždění kruhových objezdů s malým poloměrem, nouzové brždění za mokra atd. atd.

Je toho spousta, co se musí člověk stále učit, a nikdy to vlastně dokonale neumí.
A toto všechno chce hodně času, úsilí, trpělivosti a sebekázně, a kór, když se začíná ve vyšším věku na těžším a hůř ovladatelném stroji, jakým je právě čoprkrujzr. Dá se to zvládnout, ale silácké řeči ještě nikomu moc nepomohly, leda tak na invalidní vozík nebo do hrobu.

Naposledy editováno 25.12.2013 09:26:28

Dovi píše: ??
Co je na tom k nepochopení?

Petr přece píše, že dotyčný na tom začínal, a protože se jednalo o generačně staršího člověka (viz info o ex-tchánovi), začínal na velké těžké mašině zřejmě i v trochu vyšším věku než je dnes obvyklé, klidně mohlo být dotyčnému začátečníkovi mezi 45 až 55 lety. Ale to není to nejpodstatnější.

Faktem zůstává, že zvládnout jako zaćátečník čtvrt tuny a více těžkou mašinu, a to za všech situací vyskytujících se v běžném provozu, není vůbec žádná legrace. Je docela snadné se na to poprvé posadit, rozjet se a pak si svým tempem jet za pěkného počasí ideálně po rovné dálnici a nejlíp při minimálním provozu. Jenže mášu je potřeba se naučit rutinně ovládat a bezpečně zvládat všude a za jakýchkoliv okolností - v prvé řadě manipulace na místě, a to nejen vytlačení z garáže, otočení se a rozjezd, ale i bezpečné zastaveni kdekoliv, třeba i na nakloněné silnici nebo v kopci někde v koloně aut, vymanévrováni mašiny nebo otočení se v náklonu atd. Rozjezdy na křižovatce v kopci a do zatácky, jízda ve městě nebo kdekoliv za hustého provozu, projíždění kruhových objezdů s malým poloměrem, nouzové brždění za mokra atd. atd.

Je toho spousta, co se musí člověk stále učit, a nikdy to vlastně dokonale neumí.
A toto všechno chce hodně času, úsilí, trpělivosti a sebekázně, a kór, když se začíná ve vyšším věku na těžším a hůř ovladatelném stroji, jakým je právě čoprkrujzr. Dá se to zvládnout, ale silácké řeči ještě nikomu moc nepomohly, leda tak na invalidní vozík nebo do hrobu.

Bylo mu tehdá nějakých 55 let. Všechno už měl, tak se rozhodl splnit si dětskej sen (typyckej úkaz motorkáře co začíná ve vyšším věku řekl bych). Ale jak nikdy levačku nepoužíval k mačkání spojky, tak ten krouťák, dvouvál, kardanem, hmotnost... byl problém třeba při rozjezdu v křižovatce, kdy se musel rozjet rovnou s hodně zatočeným kolem. Začátky byly docela zajímavý. Naštěstí jen drobný pády. Ani nevím, jestli ještě jezdí. Když sem byl naposled u něj na chalupě na nějaký kalbě, tak to bylo dost zaprášený ve stodole vedle malýho viraga s prohnutým ráfkem, který koupil svý ženě, že budou jezdit spolu a která s tím zahučela do škarpy.