Isle of Man - neděle

Dříve se tu odehrálo spoustu vážných nehod (když jsme na Man přijeli, a psali o nehodě v horách, tak ta také bohužel skončila nešťastně pro jednoho motorkáře), a tak se tomu snaží pořadatelé co nejvíce předejít tímto způsobem. Já osobně se už nemůžu dočkat „Mad Sunday“, tedy neděle, kdy na uzavřenou trať mohou diváci a v podstatě kdokoliv s čímkoliv a jakkoliv rychle.
Dnešek si tedy vyčleňujeme částečně jako odpočinkový, no…. spíše já si ho vyčleňuju, a tak se celý den válím na sluníčku s časopisy „Irish Racer“, kterých donesl plnou tašku „Chas“.
Kysele se tvářím na Milana, když nese plnou náruč oblečení na vyprání….ještě že je pračka stále obsazená, a ladíme drobnosti co budou třeba na zítřek na tréninky.
Ve „dveřích“ se najednou objevuje neznámá tvář v kombinéze a Indi okamžitě anglicky zdraví…“nejste náhodou češi?“ Stojí před námi kluk ze Slovenska, který si říká „Robo“ a žije na Manu už dva roky, kde se živí jako šofér. Zabředáme do rozhovoru a oba si s Michalem říkáme, že by to nebylo tak špatný tady bydlet…škoda že nejsme bez závazků, třeba těsně po škole, kdy člověk ještě přemýšlí o všem jinak. A nebo spíš nepřemýšlí….

Už tři dny kluci mluví o tankování a tak je konečně kopu i se sudem na benzínku. Neuvěřitelný pohled na dva kluky na padesátce skútřiku se sudem jako třetím spolujezdcem. Tento pohled ocenila i slečna na pumpě, která se smíchem pronesla „nezbláznili jste se?!?“ Nezbláznili, jinak bychom to táhli pěšky….


Dozvídám se, že by měli dnes v sedm večer ke břehům Manu dorazit kamarádi z Moravy včetně Libora Krmáška, který doufejme neodlepí foťák od obličeje….
Michal chystá teamové vstupy, protože je všechny stejně nevyužijeme (když už tu jsme v tak skromném složení), a nasedáme na gsxr, abychom jim je do přístavu zavezli. Trajekt ještě na místě není, ale už ho vidíme v dáli připlouvat. Máme ještě chvilku času a tak znovu osedláváme gsxr a jedeme se podívat na sochu Steva Hislopa, který právě do zálivu kouká z vršku dolů…
Celou cestu i za jízdy mačkám spoušť foťáku, takže jsem už horší než japonská výprava. U sochy je tak nádherný výhled, že bych si přála, aby si dala loď ještě kolečko po zálivu….Jenže smůla…loď už zajíždí do doku, a tak rychle sjíždíme zase kopec zpět a parkujeme u brány přístaviště.
Chvíli čekáme až uvidíme dodávku s českou SPZ, ale zatím se z trajektu valí jen hordy motorek. Hurá, konečně tu zase uslyšíme pořádné české kecy a ne jen angličtinu. Za dodávkou se ještě vybatolil Libor Krmášek na GSXR 1000, která ještě voní novotou (ta ovšem patří druhému Liborovi, který už na ní objevil po cestě pár škrábanečků a tak je z toho jako aktivní modelář upřímně nešťastný) a Bohouš na Fazerovi.

Předáváme vstupy a jedeme zpět do depa, kde kluci rozbalují svoje stanoviště na „naší zahrádce“. Vytahují slivovici, které se dobrovolně zříkám a jen fotím, jak kluci zapíjí tenhle ostrov, který je prostě nepředstavitelný. Jak se sem jednou podíváte, budete se sem chtít vrátit. Byla jsem se na pár světových závodů, jak motocyklů, tak aut podívat, a že jsem to měla pěkně zblízka…ale s tímhle je to prostě neporovnatelné…Tady motorkama žije opravdu celý ostrov, a když člověk do toho ještě připočítá vstřícnost místních lidí, možnost se svézt po trati, kde jezdili mistři světa a jinou krajinu než je u nás doma…tak takhle si umím představit dovolenou.
Čas tady opravdu neuvěřitelně rychle letí, a tak prosím Michala, aby dofoukl matraci, která se vždycky obden vypustí tak, že sedíme zadkama na zemi…Kompresor hrčí a najednou slyším nadávky…matrace praskla! Propálilo ji topení…no skvělý…kde teď budeme shánět novou?…v nafukovačce díra jako pěst a Michal na ni jde se sekundovým lepidlem :-D
Ještě že se to stalo přesně v rohu matrace…Máme pár nápadů a tak přelepujeme díry textilníma páskama, přetahujeme kouskem látky a plastovýma páskama stahujeme. Vypadá to, že na zemi spát nebudeme, ale to se uvidí až zítra ráno ;-)
A ještě jedna věc nakonec…celou dobu nás po závodech provází jasně svítící měsíc…když na závody jedeme, když jsme tam, nebo když se vracíme s pohárem za oknem, pořád na nás kouká, ať už celý, nebo ukrojený, ale je tam, zářící. No a i tady, při první Indiánově jízdě na čistě modré obloze, byl zase…možná hloupost a možná…kdo ví…